Saša má nového přítele, vše by bylo fajn, jen kdyby onen muž neměl podivnou zálibu, kterou Saša zatím prostě nedokáže překonat...
První přítel byl sice fajn chlap, ale jen „převozník“
Jsem rozvedená a mám dvě školou povinné děti. Bývalý manžel má o děti zájem, bere si je na víkendy a platí na ně i nad rámec stanovených alimentů – možná tak trochu ulevuje svému svědomí. Utekl od nás za svou kolegyní a mé dvě dcery mají nevlastního bratříčka. O chlapečkovi jsem se dozvěděla, až když se narodil. Manžel už nemohl dál zatloukat, tak vyšel s pravdou ven a nabídl mi „rozumný rozchod“ a bezproblémové majetkové vyrovnání. Celé to byl šok, ale moc mi pomohla čerstvě rozvedená kamarádka, úžasná osoba, které budu nadosmrti vděčná. Prostě mi tehdy jen říkala, co mám udělat, odpovědět, odkývat, odmítnout, abych toho později nelitovala. Nelituji. A ze srdce jí děkuji.
Po rozvodu jsem se rok vzpamatovávala, ale také zjišťovala, jak mi stálý vztah chybí. Ne že bych se chtěla hned vdávat, to rozhodně ne! Vlastně se nechci vdávat už nikdy, ale stálý přítel mi chyběl. Chyběla mi mužská opora i něžnosti. Po nějakém čase jsem potkala prvního přítele, byl to moc hodný chlap, ale byl pro mne a vlastně i já pro něj pouze „převozníkem“. Klapalo nám to „v posteli“, ale jinak jsme si vlastně neměli moc co říct. On byl sportovec tělem i duší, já jsem zase kavárenský povaleč a milovník divadel, výstav a městského ruchu. Chodili jsme spolu rok, a pak jsme se v míru rozešli. Dodnes si píšeme k narozeninám a občas si vyměníme zprávu. Asi půl roku po rozchodu jsem konečně potkala velkou lásku, Ondřeje.
Jak se vyvíjel Saši příběh dál, se dozvíte v následujících kapitolách... Pokud jste netrpěliví a chcete znát rychle konec, můžete část příběhu přeskočit. Z boxíku zvolte rovnou poslední kapitolu a prostřední část textu se vám vůbec nezobrazí. Jestliže si chcete příběh přečíst celý, postupujte po kapitolách tak, jak za sebou následují.
Pokračování 2 / 4
Když ví, že „to mám“ (a to on ví), bývá neodbytný
Ondřej je vdovec, je o 8 let starší, dceru má dospělou. Poznali jsme se, když jsem změnila zaměstnání a začala jezdit do práce a z práce vlakem, mimochodem skvělým seznamovacím prostředkem! Pravidelně jsme se totiž stejným vlakem vraceli domů. Nejdřív jsme po sobě jen pokukovali, pak se i usmívali, zdravili se, dali do řeči, no a nyní spolu chodíme, ale nežijeme. Zpočátku jsem se cítila, jako zamilovaná šestnáctka, tedy až na jednu věc, ta mě dokáže během okamžiku zchladit ze sta stupňů na nulu.
Neberu antikoncepci a mám normální menstruaci – no, abych nezabíhala úplně do podrobností –, Ondřej z toho je nadšený, protože ho milování během menstruace velmi vzrušuje. Cením si toho, že nechodil kolem horké kaše, nevodil mě za nos, prostě mi vše „vyklopil“. Dokonce i s tím, že ví, že to není standardní, že je vlastně svým způsobem fetišista. Pochopitelně to neznamená, že se nemilujeme „normálně“, ale když ví, že „to mám“ (a to on ví), bývá neodbytný jako vosa, co krouží kolem bonbónu.
Pokračování 3 / 4
Nedokážu se uvolnit, stále podvědomě čekám, že to bude bolet
Problém je, že mi je milování během menstruace nepříjemné. Nemám sice při menstruaci bolesti a dokonce ani žádné další nepříjemné příznaky, jen se prostě cítím jakoby špinavá. Také mám pocit (tam vevnitř) větší zranitelnosti, nedokážu se uvolnit, stále podvědomě čekám, že to bude bolet. Přítel byl sice vždy velmi něžný, ale já z milování nic neměla a ještě druhý den jsem se cítila tak nějak divně.
Přítele miluji, nechtěla bych ho ztratit, jsme ze stejného těsta a holky ho neuvěřitelně rychle přijaly, ale nějak nevím, jak budu jeho zvláštní „úchylku“ zvládat dál. Někdy se dokonce přistihnu, že vzpomínám na pěkné „normální“ intimní chvilky s prvním přítelem či manželem. Když se totiž s přítelem milujeme mimo „mé dny“, je znát, že mu něco jakoby chybí. Těžko se to vysvětluje. Je to jako byste měli partnera, o kterém víte, že ho vzrušují dámy nad 100 kg a vy máte sotva 50 kg. Donedávna jsem ale byla ještě přesvědčená, že vše zvládnu, přítele hodně miluji, jenže pak se stalo něco, co mě hodně znejistělo.
Pokračování 4 / 4
V mládí jsem vyzkoušela ledacos, ale tohle bylo moc!
Shodou okolností jsem před týdnem zjistila – ano, trochu jsem přítele podezírala –, že si z odpadků vzal mé použité intimní potřeby. Netuším, k čemu je používá, a ani to snad ani nechci vědět. Nicméně i na mne, která jsem si v mládí vyzkoušela ledacos, než jsem pochopila, že některé věci opravdu mužům poskytnout nemusím, je tohle opravdu moc! Navíc je to pro mne tak za čárou, že o tom nejsem schopná s partnerem i přes naši vzájemnou otevřenost mluvit.
Partner je všímavý, a tak pochopitelně vycítil, že se se mnou něco děje. Dokonce se mě ptal, zda s ním nechci o něčem mluvit, zda mě něco netrápí. Jednou dokonce sám nakousl, že pro něj není životně důležité, aby se se mnou občas mohl milovat i ve dnech, kdy mám menstruaci, životně důležitá jsem prý především já, nechce mě prý ztratit.
Bylo krásné to slyšet, ale jen pár vteřin než jsem si vzpomněla na „ukradené“ použité tampony a bylo mi zle. Nějak nevím, co dál. Mám jít s takovým problémem k psychologovi, nebo raději k sexuologovi, nebo mám od přítele utíkat, až se mi bude kouřit od podrážek?