Na začátek si zkuste představit, že by vás partner postavil před rozhodnutí: se sexem hodlá počkat až do svatby a chce po vás totéž. Jaká by byla vaše reakce? Byli byste ochotní přijmout tvrzení, že předmanželská sexuální zdrženlivost je svým způsobem obdivuhodná a rozumná? Nebo jste zastánci názoru, že lidé se tímto postojem o mnohé ochuzují a připravují se tím o důležitou součást vzájemného poznávání, což jim může po svatbě způsobit problémy?
„Lidí, kteří odkládají první pohlavní styk až na období po sňatku je podle našich výzkumů zhruba 1 % a činí tak téměř výhradně z náboženských důvodů,“ říká psycholog a sexuolog Petr Weiss.
Pravda je, že podobné případy jsou velmi ojedinělé a málokdo se setkal s někým, kdo praktikuje nebo má za sebou podobnou zkušenost. Když jsem se po takových lidech pídila mezi přáteli, jenom kroutili hlavami – sami jsou sexuálně aktivní, nikoho zdrženlivého neznají a divili by se, kdybych vůbec někoho takového našla. Přesto však takoví lidé existují a dokonce své životy někdy barvitě líčí v internetových diskusích.
Třeba Věra: „Vdávala jsem se ve čtyřiadvaceti a sex jsme poprvé měli až o svatební noci. Od té doby uteklo pět let a je to čím dál příjemnější. Jsme oba věřící, ale nečekali jsme se sexem proto, že bychom se báli rodičů nebo sex před svatbou brali jako hřích. Sex je pro nás zkrátka třešničkou na dortu a věřím, že Bůh to tak zamýšlel i proto, aby nás ušetřil zbytečné bolesti a zklamání: s někým se vyspím a ten mě pak opustí.“ Věra považuje fyzický vztah jen s jedním, a to celoživotním, partnerem za jediný, který ji může nejlépe uspokojit právě proto, že jí odpadne srovnávání a vzpomínky. Tentýž názor sdílí i Helena: „Jsem ráda, že jsem sex objevovala až s manželem. Myslím, že pokud dva lidé berou manželství jako nerozlučné, sex se prostě naučí a společné strávené roky do něj přinesou i soulad.“
Tajemství penetrace
Předmanželská nedotčenost vyvolává u lidí různé otázky. Když jsem četla internetové diskuse, nejčastěji v nich zaznívala tato: „Co to ten sex po svatbě vlastně znamená?“ Mohou si dát partneři pusu, mohou se líbat, mohou provozovat erotické hrátky včetně orálního a análního sexu, nebo je tohle všechno zapovězeno? A pokud není a sex po svatbě rovná se vlastně pouze „penetrace až po svatbě“, není celý ten „humbuk“ jenom póza? Chování některých párů – soudě alespoň podle internetových diskusí – k takovému tvrzení chtě nechtě svádí.
Pokud totiž jde o sexuální chování věřících, měly by platit tři hlavní zásady. Tou první je správný partner, tedy jedině manželský. Další je správný cíl pohlavního styku, tím je plození potomstva, nikoli tělesná rozkoš. Proto je důležitá i zásada poslední, totiž správný způsob styku. Tím je vaginální soulož, pokud možno tváří v tvář. Žádný orální či anální sex ani vzájemná masturbace. Kolik věřících splňuje všechny zásady?
Někteří možná ano, ale rozhodně se mezi ně neřadí Ivo. „Před svatbou jsme s partnerkou chodili tři roky. Znali jsme se nazí, líbali jsme se, mazlili jsme se, ale k prvnímu spojení došlo až o svatební noci. Byl to pro nás silný, duchovně-emotivní zážitek, cosi jako hluboký vnitřní dotek nebo prvek pečeti na manželské smlouvě,“ popisuje na webu a dodává, že jemu i manželce bylo v době sňatku třiadvacet let. To není až tak nepodstatné, protože vztah k sexu po svatbě jistě ovlivňuje i to, kolik je dotyčnému zrovna let. „Je mi jedenatřicet, jsem věřící a svůj vztah k sexu po svatbě jsem přehodnotila po třicítce. Jsem single a nehodlala jsem s prvním sexem otálet donedohledna na to, že co když se nikdy nevdám?“ píše s lehkou ironií Renáta a otevírá tak vlastně další důležité téma: jak moc je pro sexuálně zdrželivé lidi obtížné najít stejně smýšlející protějšky. Láska překoná mnohé, ale najít kompromis právě v této oblasti asi není snadné. „Jestli mě má rád, počká,“ říkají někteří. Ale na druhou stranu: do jaké míry je fér nebo nefér taková zkouška vůči člověku, který vidí sexualitu jako něco přirozeného, co k lásce prostě patří?
Sex po svatbě: pro a proti
Člověk je tvor sexuální od narození až do smrti a sexualita je jednou z nejdůležitějších oblastí lidského bytí. „Kvalitní, respektive nekvalitní sex zcela zásadním způsobem ovlivňuje naše prožívání a velkou měrou se podílí na tom, zda se cítíme nebo necítíme být šťastní,“ říká psycholožka a sexuoložka Alexandra Doležalová z Institutu partnerských vztahů a dodává: „Lidé, kteří odsouvají sex až na dobu po svatbě, riskují především zklamání z prvního sexu. Vzhledem k tomu, že u věřících nepřichází v úvahu nevěra nebo rozvod, znamená nesprávná volba partnera celoživotní deprivaci v sexuální oblasti. Proto je dobré mít partnera, kterého si chceme vzít, předem ozkoušeného – a to nejen v sexu, ale i v jiných oblastech, jako jsou například rizikové situace či komunikace s lidmi.“
Její slova potvrzuje i psycholog a sexuolog Petr Weiss: „Po sňatku už bývá často pozdě řešit eventuální sexuální dysfunkce i rozdílnou potřebu sexuálního vybití. Pokud se dva lidé liší v potřebě sexuálního vybití pouze nepodstatně, nebývá to vážnější problém. Ovšem pokud se v páru sejdou dva s výrazně odlišným sexuálním temperamentem, končívá takový vztah obvykle velmi špatně.“ Ale – ať tohle téma aspoň na chvíli odlehčíme – nejde jenom o zklamání, dysfunkce nebo rozdílnou sexuální potřebu. Jak možná víte, církev svatá připouští od jisté doby i možnost antikoncepce, tedy přece jen soulož za účelem rozkoše. I zde je však důležitý správný způsob, a ten je zatím jediný: takzvaná přirozená antikoncepce neboli nepříliš spolehlivá metoda plodných a neplodných dnů.
Sex – základ úspěchu?
Předmanželský sex praktikuje v Česku 96 % lidí a podle mnou oslovených odborníků je to dobře. „V partnerství je mnoho věcí, které můžeme označit slovem nadstavba, sex je však jednoznačně základnou,“ míní Alexandra Doležalová a dodává: „Nelze samozřejmě tvrdit, že každé manželství, které si nevyzkoušelo sex před svatbou, bude neúspěšné nebo nešťastné. Pravděpodobnost, že k sobě dva lidé budou pasovat i v sexu je však poměrně malá, a tak šetřit si sex před svatbou prostě přináší rizika.“ Ani sebesilnější zamilovanost bohužel nemůže překonat nespokojenost a rozpaky ze sexuálního života, který nesplnil očekávání, a ani vlastní zdrženlivost nezaručí nekonečnou věrnost a obdiv. Sex se týká nás všech, ze sexu jsme vzešli a sexuálními bytostmi zůstáváme po celý život bez ohledu na to, jaká je naše konkrétní životní situace.
Sex coby biologická potřeba a na druhé straně sexuální zdrženlivost jakožto snaha dodržet náboženské přesvědčení však přinášejí ještě další důležitý otazník: lze tohle vůbec skloubit dohromady? Jinými slovy: je možné potlačovat a úspěšně potlačit sexuální touhu, kterou nás obdařila příroda? Podle Alexandry Doležalové to samozřejmě možné je. Ovšem za jakou cenu? „Lidový výraz ‚nadrženec‘ ukazuje, že lidé, kteří sexuální touhu potlačují nebo sex nemají, bývají trochu podivní. Energie, která nás k tomu, žene totiž ani v momentě, kdy si sex zakážeme, nezmizí a dřív nebo později se někde projeví, například ve formě agrese nebo neurózy,“ říká odbornice. To mimo jiné znamená, že člověk, který dlouhodobě potlačuje sexuální touhu, může být popudlivý, útočný, negativistický a může dělat řadu zcela nevýhodných a chybných rozhodnutí.
V lidské sexualitě se zkrátka neukrývá jen krátkodobé fyzické potěšení, ale také řada dalších aspektů našeho citového života. Já osobně respektuji ty, kteří chtějí mít sex až po svatbě. Na druhou stranu jsem však kvůli tomuto textu přečetla několik neveselých příběhů o lidech, kteří svatbu uspěchali jenom z toho důvodu, že se o slovo přihlásila příroda. To mi přišlo smutné.
Další zajímavé články najdete v aktuálním vydání časopisu Moje Psychologie.
ČTĚTE TAKÉ:
Milenec, nebo otec?
STAŇTE SE FANOUŠKEM DAMA.CZ NA FACEBOOKU