Sexuální strategie a promiskuita

| Autor: redakce | Rubrika: Láska a vztahy

Základní sexuologická otázka. Jedním ze základních problémů evoluční sexuologie je odpověď na otázku, zda je člověk „přirozeně“ monogamní nebo polygamní. Výzkumy zatím svědčily pro tvrzení, že zatímco muži jsou vrozeně promiskuitní, ženy jsou spíše monogamní.

Badatelé to odvozovali především z dat, podle kterých jsou muži v trvalých svazcích více nevěrní než ženy. Příčiny těchto rozdílů se hledaly především v rozdílnosti počtu spermií a vajíček. Zatímco spermiemi lze celoživotně plýtvat, protože v každé ejakulaci jich je několik desítek miliónů, ženy si musí svých několik set (přibližně 400) vajíček vyprodukovaných za život chránit pro toho nejkvalitnějšího uchazeče.

Polygamie (mnohomanželství) souhrnně označuje rodinné soužití muže či ženy s více partnery opačného pohlaví. V moderních společnostech se pojem polygamie může zužovat na manželství s více partnery.
Monogamie je v živočišné říši velmi vzácná a objevuje se pouze tam, kde je z hlediska reprodukce výhodnější starat se o mláďata společně. Ze 4000 druhů savců vytváří trvalejší dvojice jen 3 %, tedy jen několik desítek druhů - pár druhů netopýrů, lišky, opice kosmani, několik druhů myší a krys, obří jihoamerická vydra, severský bobr, několik druhů tuleňů a dva druhy malých afrických antilop.
Z 1154 lidských společenství, popsaných historicky či kulturně antropologicky, bylo téměř tisíc, tedy 87 % polygamních.

Polovina vdaných Češek připouští nevěru
V moderním manželství se zřetelněji projevuje, že ani ženy nejsou přirozeně monogamní například v českých reprezentativních průzkumech sexuálního chování populace připouští nevěru téměř polovina vdaných žen. Největší nebezpečí, které mužům hrozí v případě manželčiny (partnerčiny) nevěry, je celoživotní investice do cizích genů (podle různých výzkumů 4 až 30 % dětí má jiného biologického otce než je manžel matky). Právě proto byly vytvořeny zákony, které ženám v nevěře bránily. Muži spíše odpustí partnerce, která byla nevěrná citově než partnerce nevěrné sexuálně, kdežto ženy naopak partnerovou nevěrou jsou vážně zneklidněné až tehdy, když má dopad na poskytování zdrojů (finance, potrava, bydlení, moc, postavení).

Pravděpodobnost nevěry
Je známo, že pravděpodobnost mimomanželské kopulace u žen narůstá s časem, který tráví partneři odděleně. U mužů je množství produkovaných spermií nepřímo závislé na společně stráveném čase. Jednoduše řečeno, pokud bude žena týden na služební cestě, její manžel v té době vyprodukuje více spermií, než kdyby tento týden strávila doma v posteli s chřipkou. Jeho organismus se tím připravuje na souboj se spermiemi cizích mužů, s nimiž mohla mít jeho žena během služební cesty pohlavní styk. Pokud by byl člověk přirozeně monogamní, tento evoluční mechanismus by se nevyvinul. Muži
s vyšším statusem a větším majetkem mají vyšší počty mimomanželských vztahů. Ženy mají častěji mimomanželské kopulace v období ovulace – a to přesto, že počet souloží se stálým partnerem se
v tomto období nezvyšuje.

Sexuální strategie



Je snazší sbalit muže než ženu
Lidskou společnost charakterizuje větší soutěživost mužů o přístup k ženám než naopak. Muži proto vykazují podstatně větší touhu po rozmanitosti sexuálních partnerů a aktivit než ženy. Soutěživost mužů mezi sebou způsobuje jejich náchylnost k odosobněným, nekomplikovaným či náhodným sexuálním aktivitám a menší vybíravost při volbě sexuální partnerky.

Rozdáme si to?
Potvrzuje to i klasický výzkum, v němž najatí dobrovolníci, muži i ženy, oslovovali v prostředí univerzity příslušníky opačného pohlaví. Po navázání kontaktu jim dávali tři různé otázky: zda by s nimi šli večer na schůzku, zda by k nim přišli do bytu a zda by s nimi večer šli do postele. Zatímco polovina oslovených mužů i žen odpověděla na první otázku kladně (šly by na rande), žádná oslovená žena na rozdíl od 75 % mužů nepřijala nabídku sexu.

Jak poznat, že jen nepředstírá?
Podle výzkumů ve všech zkoumaných kulturách přikládaly ženy největší důležitost budoucímu nebo aktuálnímu finančnímu zajištění partnerů a jejich společenskému postavení či moci (a to přesto, že muži skórující vysoko v těchto parametrech jsou častěji nevěrní a častěji se rozvádějí). Vizuální signály potvrzující tyto kvality se samozřejmě transkulturálně liší - od počtu velbloudů, přes množství tetování či aut až ke značkovým hodinkám. Všude na světě jsou movití muži s vyšším postavením "označkováni" podobnými ornamenty signalizujícími jejich status. Aby však mohla žena odhadnout partnera správně, musí jít o indikátory (fyzické, psychické či materiální), které jsou trvalé, náročné, obtížně dosažitelné a pouze obtížně předstíratelné.

Oddaný a milující altruista – výhodný pro dlouhodobý vztah
Reprodukční zdar ženy není závislý pouze na finančních či sociálních kvalitách partnera. Žena by měla umět správně odhadnout mužovu ochotu starat se o druhé, jeho spolehlivost a oddanost. Jak tvrdí Wright, přirozený výběr proto zvýhodňuje muže, kteří dovedou projevit nebo předstírat svou vytrvalou oddanost. Ze stejného důvodu je rovněž výhodné, když muži projevují či předstírají i lásku k dětem. Obě pohlaví při hledání dlouhodobého partnerství oceňují u druhého laskavost, spolehlivost, respekt okolí (který je dobrým ukazatelem sexuální hodnoty jedince).

Chlupatý vysoký svalovec – ideální pro krátkodobý vztah
Nicméně, pokud žena nehledá dlouhodobé partnerství, vzhled a vůně partnera může být důležitějším faktorem výběru než jeho sociální status. V této souvislosti se pak stávají nejvýznamnějšími ty vzhledové charakteristiky muže, které souvisejí s testosteronovými ukazateli a s ukazateli dobré imunity. Mezi tyto indikátory patří především tělesná symetrie a svalnatost. Právě souměrné rysy a postava muže souvisí s dobrou fertilitou a s nepřítomností genetických anomálií. Kromě těchto ukazatelů jsou testosteronově závislé i hustší a tmavší vousy, výška postavy a její "trojúhelníkový" tvar. Důležité je také ochlupení – vousatí muži jsou ženami hodnoceni jako maskulinnější, dominantnější, zralejší a spolehlivější. Výška muže je dalším kritériem výběru; vyšší muži jsou dle výzkumů považováni za výše společensky postavené, mají méně úmrtí (například na infarkty), mají častěji děti, celkově jsou společností více respektováni a jsou ekonomicky úspěšnější.

Kvalitní muž = souměrný obličej a postava
Tělesná a obličejová symetrie je dobrým měřítkem genetické kvality jedince. Asymetrie je spojena s nižším počtem přežití, pomalejším růstem, menším počtem potomků a horším imunitním systémem. Souměrnější muži jsou posuzováni jako sexuálně přitažlivější, jejich pach je dokonce ženami preferován. Četnost ženských orgasmů dokonce přímo koreluje se symetrií tělesných znaků jejich mužského partnera. Dalším korelátem fyzické atraktivity mužů je i tělesný pach, protože ženy jsou vůněmi a pachy více ovlivnitelné než muži.

Sexuální loudil nebo agresor
K behaviorálním charakteristikám (zaměřeným na konkrétní chování jednotlivce v prostředí) můžeme zařadit i sexuální agresivitu, asertivitu či naléhavost. Určitý stupeň mužské agrese či jeho sexuální naléhavosti v sexuální oblasti může vést k jeho zvýšenému reprodukčnímu zdaru. Dle evoluční teorie "Sexy Sons" (sexy synů) z roku 1979 totiž synové sexuálně agresivnějších mužů zdědí geny, které jim opět zaručí vyšší pravděpodobnost pokračování genetické informace v dalších generacích, což je i v zájmu jejich matek (synové sexuálně agresivních otců budou s větší pravděpodobností rovněž sexuálně agresivnější a úspěšnější).

Pohlavní přitažlivost
Muži i ženy vysílají k prospektivnímu partnerovi signály zdůrazňující vlastní pohlavní příslušnost (tzv. gender signals). Muž se před přitažlivou ženou staví tak, aby vypadal tělesně rozměrnější a dominantnější; chce ženě imponovat galantností, podnikavostí nebo vlastnickými přednostmi. Muž tak vystavuje na odiv znaky svého sociálního statusu a naznačuje svůj altruistický potenciál. Podvědomě si tím testuje partnerku, zda i ona mu odpoví viditelným posílením své ženskosti. Žena, pokud je příslušnicí sexuální většiny (a pokud jí muž připadá partnersky perspektivní), stimuluje jeho podnikavost. Pohlavní přitažlivost se přitom odráží v mimice, pantomimice i v držení těla osoby navazující známost. Bez zmíněných znaků příslušnosti k vlastnímu pohlaví se sexuální atraktivita snižuje (sestry ani dcery nevysílají k pokrevně příbuzným mužům signály zdůrazňující vlastní pohlavní příslušnost).

Kokety a ptáčátka loví muže
Při vyšetření penisu normálních mužů (tedy při přístrojovém vyšetřování jejich sexuální preference a reaktivity) lze pozorovat vzorce chování ženy, které jsou obecně přitažlivé v předkopulačních fázích. Jsou to určité mimické vzorce, hození očkem (ogling), křížení nohou, hlazení vlasů (hair preening), cudné zakrytí klínu jako projev nesmělosti (coyness). Ženy se v reakci na mužův zájem dělají drobnějšími, jakoby bezmocnými bytostmi, které vyžadují ochranu. Tyto vzorce chování dle autora zvyšují ono prokrvení penisu, které působí již samotné somatické znaky téže ženy. Jestliže žena vysílá signály motivace neerotické, její zjev vyvolá u normálního muže penilní reakci nižší, a pokud je v emoci přímo antierotické (jako je například hněv), sexuálně motivační proces se může dokonce úplně zastavit. Ženy tedy rozhodně nejsou pouhými pasivními objekty mužské aktivity - na procesu dvoření (sbližování) aktivně participují.

Možnost výběru z různých sexuálních strategií
Dle názoru amerického evolučního psychologa Davida Busse mají lidé k dispozici kompletní repertoár rozmnožovacích strategií, zahrnující krátkodobé i dlouhodobé partnerské vztahy. Dlouhodobá strategie reprodukce se vyznačuje prodlouženými námluvami, velkými investicemi, láskou
a věnováním prostředků do vztahu i do potomků, a to po dlouhé časové období. Strategie krátkodobé reprodukce je pak definována jako letmé sexuální setkání, například na jednu noc. Mezi jednotlivými konci tohoto časového kontinua se nacházejí kratší či delší vztahy, aféry, romance. Tyto strategie se pak aktivizují vždy v závislosti na kontextu a situaci, a to podle toho, co bude z hlediska reprodukčního pro jedince to nejvýhodnější. Kterou ze sexuálních strategií či jejich kombinací jedinec v dané situaci zvolí, je částečně výsledkem vrozených dispozic, ale částečně i výsledkem náhodných faktorů.


autor: Prof. PhDr. Petr Weiss, PhD.
sexuolog, klinický psycholog a psychoterapeut
Sexuologický ústav 1. LF UK a VFN
zdroj: Quent

Další články z rubriky

HANA (39): Balí mě soused a láká mě na drsný sex!

HANA (39): Balí mě soused a láká mě na drsný sex!

29. 11. | 29 | Pohledný soused Hany se jí už několik týdnů dvoří. Oběma je jasné, že by nešlo o vztah, ale…

MÁJA (46): Přítelův syn je monstrum. Přemýšlím o rozchodu

MÁJA (46): Přítelův syn je monstrum. Přemýšlím o rozchodu

28. 11. | 29 | Máji přítel má velmi problematického syna. Společně strávené víkendy jsou pro ni očistec a k Májině…

JOVANKA (31): Přítel je rasista. Nesnáším to!

JOVANKA (31): Přítel je rasista. Nesnáším to!

27. 11. | 45 | Přítel Jovanky má dvě tváře. Navenek působí jako uhlazený elegán s galantním chováním vůči rodině i…

8 témat, o kterých se v posteli nikdy nemluví

8 témat, o kterých se v posteli nikdy nemluví

26. 11. | Chcete mít s partnerem perfektní sexuální život? Pak s ním rozhodně mluvte o vašich potřebách a…