O mužích se říká, že zrají jako víno. Ale co my ženy? Máme snad jen pokojně stárnout? Tak to ani náhodou. Přestože třeba už ani vám není právě dvacet, život vám má rozhodně co nabídnout. Lásku, emoce, pocity, že jste sexy i potřebná, a to nejen v rámci rodiny!
Schválně, kdy jste si poprvé pomyslela: „Panebože, stárnu!“ Já s prvním šedivým vlasem. Do té doby jsem měla pořád pocit, že je mi tak nějak plus minus třiadvacet, určitě ne víc. Ale najednou jsem tehdy stála přímo proti realitě, a přestože byla reprezentována jediným bílým vlasem, uvědomila jsem si, možná poprvé a natvrdo, že čas nezastavím.
A takových mezníků máme my ženy opravdu přehršli. Nemusí to být zrovna něco tak velkého jako svatba, narození dítěte, koupě bytu, domu… Mnohdy jsou to právě takové maličkosti – šedivý vlas, fakt, že nás někdo pustí v tramvaji sednout nebo nám prodavačky přestanou říkat „slečno“ a přejdou k „mladé paní“, případně jen „paní“ –, které z nás dělají smutné ženy pochybující o tom, jestli je vlastně v životě ještě něco čeká. Ale bez obav, čeká. Láska, sex, sebevědomí, sex-appeal, úspěchy, radost a pocit, že život je báječný. Jak se k tomu dá dopracovat?
Minulost předznamenává budoucnost
Prvním předpokladem není ani tak optimismus ohledně věcí příštích jako spíš schopnost podívat se vždycky trochu zpátky. Tak schválně: taky jste si na střední s kamarádkami říkala, že v pětadvaceti už budete skoro stará a život začne být nuda? A nebyl. Jen se vám v těch pětadvaceti možná trochu pozměnila optika, kterou jste se dívala na svět, proměnili se lidé, jimiž jste se obklopovala, posunuly se vaše životní hodnoty a staré sny a cíle vystřídala docela nová přání.
A to je totiž na životě to nejzábavnější. Vždycky, když vám dá pocítit, že pro vás nějaká větší nebo menší kapitolka končí, že se zase čas trochu nachýlil a posunul, vám dá zároveň prostor objevovat něco nového. Jasně, zní to jako klišé, ale přece… Tohle je prostě fakt! Jedinou podmínkou je nezavírat před těmi novými věcmi oči, nebát se a testovat, ochutnávat, zkoušet.
Moudrý nadhled?
Navzdory obecným tvrzením na přibývajících letech není povzbuzující ani slibovaný nadhled. Pravdou totiž je, že ve věcech, na nichž vám záleží, si chladnou hlavu asi stejně neudržíte. A přičiní se o to mimo jiné kolísání nálad vlivem hormonů, které budou rok od roku dělat stále větší problémy až do doby, než s vámi zamávají v podobě menopauzy. Nic záviděníhodného, nicméně na druhou stranu s dobrým doktorem, chápajícím partnerem a dobrými kamarádkami za zády se to dá samozřejmě zvládnout.
Co si oproti tomu na „zrání“ můžete opravdu užít, je ovšem přibývající schopnost rozlišovat věci méně a více důležité, takže vám bude zbývat pořád víc prostoru na to, co máte vážně ráda. Kdo to s přibývajícím věkem vlastně bude? Možná vy sama?
Kilo sobeckosti, prosím!
Tou základní formou lásky, kterou budete při procesu stárnutí potřebovat nejvíce, je sebeláska. A to bude možná to vůbec nejtěžší. Nám ženám je totiž vlastní až nepochopitelná potřeba se upínat po určité období k jediné náplni nebo poslání, přičemž často docházíme až na hranici sebeobětování se. Právě proto nás pak jednotlivé životní přelomy tak vykolejí…
A přitom by postačilo si pokaždé nechat otevřená zadní vrátka do jiných obzorů. Svatba by neměla znamenat odříznutí se od flirtování s jinými muži, příchod dětí by vás neměl zavřít jen k plínkám, a odchod dětí by vás neměl zastihnout ve stavu „najednou nemám co dělat“. Učte se tedy co nejdřív troše sobeckosti, a rozmazlování sama sebe.
Komplikace jménem chlap
Mimochodem, když už jsem zmínila muže… Ve dvaceti se pokoušíme sbalit toho pravého, ve třiceti doufáme, že jsme neudělaly chybu, ve čtyřiceti si namlouváme, že na změnu už je pozdě, v padesáti to s nimi zabalíme úplně, protože je tu přece menopauza… Jeden nesmysl za druhým. Co se mužů týče, je třeba si uvědomit, že je vlastně nesmírně nepravděpodobné, že ten, který vám seděl na vysoké, pro vás bude stejně vyhovujícím o dvacet let později. I výměny partnerů patří k životnímu zrání.
Samozřejmě vás tu nikdo nevyzývá k hromadným nevěrám, znevažování svazku manželského a potupě toho, co jste si spolu stihli vybudovat. Spíš se – až to přijde – opravdu důkladně zamyslete nad tím, jestli vám bude k něčemu naplňování toho pohádkového „žili spolu až do smrti“. Místo toho potlačte strach ze změny a nebojte se začít znovu. Jak?
Seznamky pro pokročilé
Dnes už ani padesátka na krku neznamená to, co padesátka na krku znamenala u generace předchozí. Ve třiceti stejně jako v padesáti jste pořád jen ženou ve středním věku, která může žít podle svého gusta. Pravda, seznámit se už asi nepůjdete do klubu. Nově můžete hledat po literárních kavárnách, na autorských čteních, brouzdat po internetu a sociálních sítích, které nabízejí „členství“ v zájmových skupinách třeba právě kolem knížek.
Máte na to pořád správný věk i dostatek sex-appealu, protože kupodivu, když jste zrála vy, zráli i vaši vrstevníci. Nemluvě o tom, že s přibývajícími křížky se vám taky rozšiřuje spektrum výběru i mezi ty mladší. Chodit ve třiceti s dvaadvacetiletým klukem je trošku divné, sejít se v padesáti s dvaačtyřicátníkem už podivně nepůsobí. Jde zase jen o to, zlomit v sobě jedno ze zbytečných klišé.
Moderní technologie
Většina žen dnes dokáže s trochou kosmetické péče a zdravé výživy vypadat mladší, než ve skutečnosti je. Pak je tu také anti-aging medicína a její široké spektrum možností, jež umí doslova zastavit čas. A dá se snad myslet i na plastickou chirurgii – když ji dokážete vnímat tím správným, zdravým způsobem a neodhodláte se podstupovat rok co rok nový zákrok.
Přežít přibývání let s úsměvem se prostě dá i prostřednictvím péče o sebe, proto se vyplatí začít s ní opět co nejdříve. Pak vás nezaskočí žádné nadcházející narozeniny. Spíš si u jejich příležitosti s úsměvem zrekapitulujete, co vás zatím potkalo, zasníte se, co vás asi čeká, a necháte život, aby vás zase jednou příjemně překvapil!