1. Láska „přes čáru“
Filipa jsem strašně milovala, takřka až k sebezničení. Byl pěkný, vtipný, pozorný, pohodář, sportovec i milovník kultury, nebyl skrblík, měl skvělou práci a naprosto nepřehlédnutelné charisma, které ho si byl velmi přitažlivě vědom. V čem byl tedy problém? Filip miloval ženy a ženy milovaly jeho. První manželství ho ale skvěle vyškolilo; byl naprosto bravurní lhář, mnoho svých aférek utajil. Já pravděpodobně přišla jen na některé, a to až po dvou letech spokojeného manželství, kdy se nám narodila dcera. Když praskla první nevěra, byla jsem strašně nešťastná, ale odpustila jsem mu. Prostě jsem si řekla, že chlapovi jako je on, se to může stát.
Filip vypadal zdrceně, vše omlouval alkoholem – prý to byl opravdu jen úlet. Jenže úletů přibývalo a já mu stále odpouštěla a bohužel měla sklony hledat chybu v sobě. Ve svém vzhledu, chování, vzdělání – v čemkoliv. Hubla jsem, sportovala, vzdělávala se, domácnost byla jako ze škatulky. Prostě jsem se snažila být dokonalá. Až po rozvodu jsem s pomocí psycholožky pochopila, že můj postoj vůči manželovi pramení z dětství. Můj otec byl vždy „pan bezchybný a dokonalý“, já i maminka jsme byly nedokonalost sama. Samozřejmě jsem se snažila tatínkovi zavděčit a přiblížit, strašně jsem toužila po pochvale a nepodmíněné lásce.
- * Jak se vyvíjel Sonin příběh dál, se dozvíte v následujících kapitolách... Pokud jste netrpěliví a chcete znát rychle konec, můžete část příběhu přeskočit. Z boxíku zvolte rovnou pátou kapitolu a prostřední část textu se vám vůbec nezobrazí. Jestliže si chcete příběh přečíst celý, postupujte po kapitolách tak, jak za sebou následují.
Pokračování 2 / 4
2. Duše otrávila tělo
Několik let jsem se vedle Filipa strašně trápila. Velmi jsem ho milovala. Jenže Filip mi neustále lhal a podváděl mě. Mnohdy i u nás doma třeba s mladou učitelkou od dcerky ze školky, s mou kamarádkou, se sousedkou, s manželkou svého nejlepšího kamaráda, s kolegyní – žen bylo mnoho. Cítila jsem se velmi ponížená, zraněná a v depresích, s pocitem, že naprosto za nic nestojím. Jenže pak jsme třeba prožili hezký víkend a já byla opět „v nebi“. Vše bude lepší! Jenže samozřejmě nebylo.
Po čase jsem začala být neustále nemocná, snad každých 14 dní jsem měla virózu, opary, gynekologické problémy, navíc se přidaly problémy s páteří, které se zdály neřešitelné. Ale horší než bolesti zad byl ekzém po celém obličeji, který se mi díky špatné diagnóze a léčbě strašně rozšířil. Nakonec mi diagnostikovali periorální dermatitidu a nesměla jsem řadu měsíců používat žádnou kosmetiku. Bylo to hrozné, každé ženě s hezkou pletí jsem záviděla. Tak jsem byla zničená, tak mě bolela duše.
Pokračování 3 / 4
3. Děkuji za nemoc
Vím, zní to jako rouhání, ale já dnes těm svým obtížím paradoxně děkuji za to, že mě probraly a donutily myslet na sebe a na svou budoucnost vedle Filipa. Pochopila jsem, že mé nemoci souvisejí s mou duší a že pokud zůstanu s Filipem, přivede mě do hrobu. Pak jsem si v knihovně půjčila knihu od doktora Hnízdila, která se zabývala psychosomatikou.
V knize se mimo jiné píše: „Rozsáhlá studie provedená ve Velké Británii potvrdila, že u skoro 40 procent pacientů trpících nějakými tělesnými obtížemi se objektivní příčina nezjistí. Oni jsou objektivně zdraví, ale zdravými se necítí. Pro konvenčně vychovaného lékaře je to neřešitelný problém. Takový pacient je pro něj buď simulant, hypochondr nebo blázen. On ale není ani jedním z nich. Jak potvrdila zmíněná studie, tito pacienti takzvaně somatizují, ztělesňují svoji složitou a neřešenou životní situaci.“
Už než jsem knihu dočetla, začalo mi mnoho věcí docházet; viděla jsem svou hodnou a submisivní maminku, kterou vedle mého despotického otce trápily snad všechny nemoci světa, a pochopila jsem, že když od Filipa neodejdu, dopadnu stejně. Jenže nestačilo se „jen“ rozvést, musela jsem začít pracovat i na sobě.
Pokračování 4 / 4
4. (Skoro) Happy end
Nyní, po dvou letech po klidném rozvodu, jsem na tom zdravotně mnohem lépe. Pleť mám stále citlivou, ale relativně „čistou“. Vleklé a opakující se virózy a gynekologické problémy, které jsem před manželstvím neznala, vymizely úplně. Už dávno neberu prášky na deprese, bez problémů spím, jen mě ještě občas bolí záda, ale to chce čas. Pracuji na sobě, raduji se z dcery, ze života, ze zdraví, z každého dne, kdy je mi dobře. Škoda let, kdy jsem pohrdala sama sebou! Prosím, nedělejte stejnou chybu.
Dáma.cz je na facebooku. Přidejte se k nám!