Stará vzpomínka

| Autor: Zdena Svobodová | Rubrika: Láska a vztahy

Chrlil na mě souvětí za souvětím. Žádnou holou větu. Nebyla to hádka se synem, pouze výměna názorů. Tedy názorů – toho jeho. Určitě měl pravdu, když se mi snažil vysvětlit detailní funkce mého nového mobilu.

Měl pravdu, ale já jí v té chvíli nebrala. Po svém jsem vyťukávala na mobilu své zajeté povely. Tak nějak jsem se zasekla a snažila se mu naznačit, že maminka má vždycky pravdu. Zbytečně. Nebral to. Bez teček, čárek chrlil další příkazy. A já ho jakoby poslouchala. Ale popravdě jsem si vybavovala dvacet let staré momentky, kdy jsem ho učila mluvit. Jak slovně jel, projelo mi hlavou, že těžko mohl říci první slovo máma. Tak byl na mne naštvanej.

Byl šikovnej. Až na to K. To neměl rád, vlastně ho neuměl říct. Místo něj tam šoupal T. Takže doma jsme pekli toláče, u auta kroutil tolečtem. Na poli se pásl tůň a on na něj toutal. Doma jsme se všichni snažili dávat patřičný důraz právě na K. A trpělivě ho učili vyslovovat. I paní učitelka v mateřské školce se snažila. Až jednou… Pořádali tenkrát populární školní besídku pro rodiče. Na jevišti hejno skoroabsolventů mateřské školky, pod ním jsme v řadách seděli my, rodiče. Besídku zahajoval můj kluk. Pýchou jsem se na židli narovnala když on spustil: „Prší, prší, jen se leje, tam toníčty pojedeme, pojedeme na luta, až tutačta zatutá…
V ten moment jsem sjela co nejhlouběji do sedadla a přemýšlela, co jsem té učitelce udělala, že ho nechala říkat zrovna tuhle básničku. Když dorecitoval, patřičně se uklonil a očima hledal, kde sedím. Když to zjistil, přes celou místnost zahalekal: „To toutáš, co?“. A já jako opařená mu nahlas odpověděla: „No, to toutám…“ Dvě dámy přede mnou se na mne otočily a jedna druhé docela nahlas řekla: „Jo tak, on to má po ní…“


„Mamí, posloucháš vůbec, co ti říkám?“ vytrhnul mne ze vzpomínky můj řečník. „A koukáš, co ti na tom mobilu ukazuju?“ dodal jedním dechem. „Toutám, toutám… „ odpovím mu a tvářím se důležitě. Nechápavě si mě prohlíží. „Na to nemám nervy“, uraženě pronese a odkráčí středem. Usměju se a myslím si: a já je tenkrát musela mít…

autor: Zdena Svobodová

Další články z rubriky

EVA (45): Dělala jsem muži naprostý servis. Stejně utekl se ženou, která ani nevaří

EVA (45): Dělala jsem muži naprostý servis. Stejně utekl se ženou, která ani…

Včera | 7 | Řada žen si myslí, že když svému muži snesou modré z nebe, připoutají si ho k sobě navždy. Ne každý…

Nevěra na obzoru: Jak jí předejít a nepodlehnout touze?

Nevěra na obzoru: Jak jí předejít a nepodlehnout touze?

22. 11. | Nejen muži, ale i my ženy se občas ocitneme v situaci, kdy zvažujeme nevěru. Bojujete s pokušením a…

Není dobrý milenec? Vychovejte si ho!

Není dobrý milenec? Vychovejte si ho!

21. 11. | Žádný učený z nebe nespadl a ne každý je v posteli dobrý odjakživa. Někdo je prostě talent od…

ERIKA (39): Zapletla jsem se s bratrem svého muže. Nevím, jak se vymotat

ERIKA (39): Zapletla jsem se s bratrem svého muže. Nevím, jak se vymotat

21. 11. | 15 | Když jste jedna rodina, trávíte spolu hodně času, a přitom nejste pokrevní příbuzní, může přeskočit…