Stará vzpomínka

| Autor: Zdena Svobodová | Rubrika: Láska a vztahy

Chrlil na mě souvětí za souvětím. Žádnou holou větu. Nebyla to hádka se synem, pouze výměna názorů. Tedy názorů – toho jeho. Určitě měl pravdu, když se mi snažil vysvětlit detailní funkce mého nového mobilu.

Měl pravdu, ale já jí v té chvíli nebrala. Po svém jsem vyťukávala na mobilu své zajeté povely. Tak nějak jsem se zasekla a snažila se mu naznačit, že maminka má vždycky pravdu. Zbytečně. Nebral to. Bez teček, čárek chrlil další příkazy. A já ho jakoby poslouchala. Ale popravdě jsem si vybavovala dvacet let staré momentky, kdy jsem ho učila mluvit. Jak slovně jel, projelo mi hlavou, že těžko mohl říci první slovo máma. Tak byl na mne naštvanej.

Byl šikovnej. Až na to K. To neměl rád, vlastně ho neuměl říct. Místo něj tam šoupal T. Takže doma jsme pekli toláče, u auta kroutil tolečtem. Na poli se pásl tůň a on na něj toutal. Doma jsme se všichni snažili dávat patřičný důraz právě na K. A trpělivě ho učili vyslovovat. I paní učitelka v mateřské školce se snažila. Až jednou… Pořádali tenkrát populární školní besídku pro rodiče. Na jevišti hejno skoroabsolventů mateřské školky, pod ním jsme v řadách seděli my, rodiče. Besídku zahajoval můj kluk. Pýchou jsem se na židli narovnala když on spustil: „Prší, prší, jen se leje, tam toníčty pojedeme, pojedeme na luta, až tutačta zatutá…
V ten moment jsem sjela co nejhlouběji do sedadla a přemýšlela, co jsem té učitelce udělala, že ho nechala říkat zrovna tuhle básničku. Když dorecitoval, patřičně se uklonil a očima hledal, kde sedím. Když to zjistil, přes celou místnost zahalekal: „To toutáš, co?“. A já jako opařená mu nahlas odpověděla: „No, to toutám…“ Dvě dámy přede mnou se na mne otočily a jedna druhé docela nahlas řekla: „Jo tak, on to má po ní…“


„Mamí, posloucháš vůbec, co ti říkám?“ vytrhnul mne ze vzpomínky můj řečník. „A koukáš, co ti na tom mobilu ukazuju?“ dodal jedním dechem. „Toutám, toutám… „ odpovím mu a tvářím se důležitě. Nechápavě si mě prohlíží. „Na to nemám nervy“, uraženě pronese a odkráčí středem. Usměju se a myslím si: a já je tenkrát musela mít…

autor: Zdena Svobodová

Další články z rubriky

Prvorozený, nebo jedináček? Jak vás ovlivňuje, kdy jste se narodili

Prvorozený, nebo jedináček? Jak vás ovlivňuje, kdy jste se narodili

Včera | Říká se, že nejstarší dítě je nejzodpovědnější a nejspolehlivější. A taky, že ti nejmladší jsou…

KLÁRA (38): Budu si brát bývalého muže své sestry

KLÁRA (38): Budu si brát bývalého muže své sestry

20. 2. | 10 | Klára má v rodině „veselo“, bude si totiž brát bývalého muže své sestry. Zatímco je Klára šťastná,…

VENDULA (31): Pro přítele jsem na posledním místě. Mám s ním zůstat?

VENDULA (31): Pro přítele jsem na posledním místě. Mám s ním zůstat?

19. 2. | 11 | Vendula svého přítele miluje, ale má pocit, že s ní netráví skoro žádný čas. Fungující vztah si…

Jak získat chuť na sex: Co jíst, abyste probudila vaše libido

Jak získat chuť na sex: Co jíst, abyste probudila vaše libido

18. 2. | Hormony v našem těle pracují velmi aktivně a v některých fázích měsíce se vám přirozeně snižuje…