Stará vzpomínka

| Autor: Zdena Svobodová | Rubrika: Láska a vztahy

Chrlil na mě souvětí za souvětím. Žádnou holou větu. Nebyla to hádka se synem, pouze výměna názorů. Tedy názorů – toho jeho. Určitě měl pravdu, když se mi snažil vysvětlit detailní funkce mého nového mobilu.

Měl pravdu, ale já jí v té chvíli nebrala. Po svém jsem vyťukávala na mobilu své zajeté povely. Tak nějak jsem se zasekla a snažila se mu naznačit, že maminka má vždycky pravdu. Zbytečně. Nebral to. Bez teček, čárek chrlil další příkazy. A já ho jakoby poslouchala. Ale popravdě jsem si vybavovala dvacet let staré momentky, kdy jsem ho učila mluvit. Jak slovně jel, projelo mi hlavou, že těžko mohl říci první slovo máma. Tak byl na mne naštvanej.

Byl šikovnej. Až na to K. To neměl rád, vlastně ho neuměl říct. Místo něj tam šoupal T. Takže doma jsme pekli toláče, u auta kroutil tolečtem. Na poli se pásl tůň a on na něj toutal. Doma jsme se všichni snažili dávat patřičný důraz právě na K. A trpělivě ho učili vyslovovat. I paní učitelka v mateřské školce se snažila. Až jednou… Pořádali tenkrát populární školní besídku pro rodiče. Na jevišti hejno skoroabsolventů mateřské školky, pod ním jsme v řadách seděli my, rodiče. Besídku zahajoval můj kluk. Pýchou jsem se na židli narovnala když on spustil: „Prší, prší, jen se leje, tam toníčty pojedeme, pojedeme na luta, až tutačta zatutá…
V ten moment jsem sjela co nejhlouběji do sedadla a přemýšlela, co jsem té učitelce udělala, že ho nechala říkat zrovna tuhle básničku. Když dorecitoval, patřičně se uklonil a očima hledal, kde sedím. Když to zjistil, přes celou místnost zahalekal: „To toutáš, co?“. A já jako opařená mu nahlas odpověděla: „No, to toutám…“ Dvě dámy přede mnou se na mne otočily a jedna druhé docela nahlas řekla: „Jo tak, on to má po ní…“


„Mamí, posloucháš vůbec, co ti říkám?“ vytrhnul mne ze vzpomínky můj řečník. „A koukáš, co ti na tom mobilu ukazuju?“ dodal jedním dechem. „Toutám, toutám… „ odpovím mu a tvářím se důležitě. Nechápavě si mě prohlíží. „Na to nemám nervy“, uraženě pronese a odkráčí středem. Usměju se a myslím si: a já je tenkrát musela mít…

autor: Zdena Svobodová

Další články z rubriky

Nebaví se s vámi? Víme, co vězí za jeho mlčením

Nebaví se s vámi? Víme, co vězí za jeho mlčením

Včera | 2 | Máte občas pocit, jako byste při komunikaci s partnerem mluvila do dubu? Ať se snažíte, jak chcete,…

ŠTĚPÁNKA (44): Sestra mi přebírala kluky, teď si brousí život na manžela

ŠTĚPÁNKA (44): Sestra mi přebírala kluky, teď si brousí život na manžela

24. 7. | 5 | Štěpánka má se svou sestrou velmi napjaté vztahy. Starší Jitka jí několikrát zničila vztahy,…

Dana (46): Po dvaceti letech chodím s přítelem z mládí. A je to…

Dana (46): Po dvaceti letech chodím s přítelem z mládí. A je to…

23. 7. | 2 | Po dvou manželstvích zůstala Dana sama, a tak se po čtyřicítce ocitla v situaci, kdy začala hledat…

Neuspokojuje vás masturbace? Možná děláte něco špatně!

Neuspokojuje vás masturbace? Možná děláte něco špatně!

21. 7. | My ženy známe svoje tělo nejlépe a měly bychom vědět, co nám opravdu dělá dobře. Máte ale pocit, že…