Dobrý den, Já jsem po mrtvici a počátek byl zlý. http://www.ictus.cz/mrtvice , ale zvlád jsem to. Každý má šanci, jde o to, sebrat vůli. Dnes jezdím po nemocných a snažím do nich napumpovat vůli a optimizmus. To by mělo pomoc i u Vaše tchána.Honza
Elynor: mám to z první ruky jaké to je. Mamka pečuje o babičku,není po mrtvici, jen je stará a po pádu prakticky nepohyblivá. Hýbe se s velkou dopomocí. Naštěstí je tak nějak v pohodě, nemá sklerozu (nějak velkou) a není zlá. ale je to velice těžké, v noci nespí, máma k ní několikrát za noc (klidně po půl hodině) vstává..Tchán má alzheimera, v počátku...výpadky hrozné, celé dny opakuje to samé...vůle se hýbat veškerá žádná. Můžeš si tisíckrát říkat, že to nedělá schválně, stejně tě to dostává. Naštěstí je tchyně schopná se postarat. Zatím.
Pečovala jsem o maminku po mozkové příhodě . Byla na půl těla ochrnutá, takže tvrdý ležák. Tito lidé mají poškozený mozek a ve většině případů nemůžou za to jak se chovají.Maminka měla chvilky kdy si uvědomovala co se jí stalo a její reakce byla taková , že taková na tomto světě být nechce,vysvobození se dočkala až za 8 let, po celou dobu jsem o ni doma pečovala.Bylo to docela těžké období,ale zvládla jsem pomocí svých koníčků. :)
Tak za mě, 100x raději bych pečovala o 3 malé děti nežli o jednoho starého! Je mi jasné, že všichni budeme jednou staří a nemocný. Také jsem dceři říkala, až nastane ten čas že mě nedej bože budou muset krmit a dávat čůrat, aby mě okamžitě dala do LDN kde jsou za to placené a rozhodně jí nechci být na obtíž! Teď už chápu termín "nejhorší co člověka může potkat, je nemocné stáří". Doslova se toho děsím.
Mata69: nikdo neříká, že to není těžké. Ale v článku je to podáno tak, že ten starý pán to dělá úmyslně. Už ta první věta "...který se rozhodl, že bude nenávidět celý svět" - on se nerozhodl. To za něj udělala ta nemoc. Pak se tam píše, že pobyl v nemocnici, pak na rehabilitaci a stejně není soběstačný - jako by se paní na něj zlobila, že se neuzdravil, když ho přece léčili, tak měl být pak zase jak rybička, a on ne, neřád, to určitě udělal schválně, aby paní znepříjemnil život a zkazil její plány... no, neudělal, prostě lépe se uzdravit nemohl. Ono když to vezmu z hlediska toho nemocného - to především jemu se radikálně změnil život a plány. On musel opustit tu chalupu, je teď závislý na tom, kdo se o něj postará, a kdo se o něj stará - snacha, která to cítí jako křivdu osudu, a myslí si, že je to od něj schválnost. To se samozřejmě promítá do té péče a nic to neusnadňuje. Jenže domlouvat tomu nemocnému, to je jako domlouvat někomu, aby laskavě neměl třeba rakovinu. On nemůže změnit to, co se stalo. Možná by mohl docházet někam na terapii, pokud je poblíž zařízení pro lidi s tímto typem problémů. Někomu to pomůže. Ale musel by tam chodit dobrovolně, ne z donucení, nebo proto, aby se ho na chvíli zbavili, to pak ten efekt mít nebude.
Elynor: to je pravda, tak to bývá. Ale je těžké s takovým člověkem být dnes a denně, v noci, ve dne...to si stokrát za den můžeš říci, že ona za to nemůže. Je to velice, opravdu velice náročné pro pečujíí osobu.
Elynor: Plně souhlasím buď budete v nadhledu nebo opravdu na chvíli ho dát třeba na 14 dní do zařízení kde jsou lidé jen přechodně po dobu rodiny na dovolené nebo nemoci . Takže si zaplaťe s manželem nějakou dovolenou. Nebo si zaplaťte nějakou pečovatelku a vy běžte třeba 2x nebo 3x v týdnu někam pracovat . Moje maminka měla 3x mozkovku a po třetí spojenou s infarktem (byla už plně ležící)zachraňovalo mě od depky chození 1x v týdnu cvičit v tu dobu byl u ní bratr a dcera mě chodila v sobotu na noc vystřídat a já šla domů se vyspat. maminka byla velmi hodná někdy se spíš zlobila jak bylo v článku na sebe , že nemůže nic dělat. Možná by ho chtělo taky zavést do zařízení kde pomáhají lidem po mozkovce s dovednostma dělají různé činnosti vytvářejí obrázky z papírových kuliček , které se snaží vyrobit . Každý podle svých možností našel by možná nějakou činnost co by zvládl.Nepíšete jestli je ležák nebo chodící.
On to ale nedělá naschvál. Mozková mrtvice poškodí mozek. Někomu více, někomu méně, ale poškodí a to nevratně. Velice často se člověku, který přežil mozkovou příhodu, změní povaha, protože některé oblasti jeho mozku jsou zkrátka mrtvé. Zejména pokud jsou ty mozkové příhody opakované, a s tím prostě nejde nic udělat, i kdyby ten člověk stokrát chtěl. To vám potvrdí i neurolog. Prostě to není ten člověk, co byl předtím, a je potřeba se s tím smířit. Do určité míry je možné některé projevy korigovat, za cenu stálého užívání léků, v podstatě toho člověka trvale zklidňovat, což často dělají v LDN, aby s takovým jedincem měli jednodušší pořízení. Ale on za to nemůže a často si to takový člověk vůbec nedokáže uvědomit, do jaké míry ho nemoc změnila.
Promluv s manželem a zkuste ho dát na přechodnou dobu do domova důchodců - někde je berou,aby mohli mladí jet na dovolenou, my jsme takhle měli na tři neděle manželovu maminku. Aspoň uvidí, co by ho čekalo, a buď se vzpamatuje, nebo budete muset hledat domov důchodců, či LDN. Tohle dlouhodobě nevydržíš, viděla jsem to u příbuzných, a opravdu to nešlo. Sama jsem s mužem ošetřovala 3/4 roku tchýni po mrtvici, byla úplně nepohyblivá, a mluvila málo,a my jsme měli docela dobrý vztah, přesto to bylo velmi náročné.
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.