Víte, že bazilika sv. Petra a Pavla na pražském Vyšehradě ukrývá starobylý barokní relikviář s ostatky svatého Valentýna? A kým vlastně skutečně byl svatý Valentýn?
Císař a král Karel IV. měl z pohledu moderní doby zvláštního koníčka, sbíral relikvie – ostatky svatých, nebo předměty spojené s jejich životem a smrtí. Součástí svérázné sbírky našeho nejvýznamnějšího a nejschopnějšího panovníka byla pravděpodobně i lopatka světce Valentýna, která je nyní uložená v bazilice sv. Petra a Pavla na pražském Vyšehradě.
Samozřejmě uschovaná ve zdobené schránce – relikviáři. A jak se vlastně stal křesťanský světec a mučedník patronem v anglosaských zemích velmi populárního svátku, který u nás stále budí lehké kontroverse – mladší generace ho vzala za své, střední a starší jej spíše toleruje.
Umučen 14. února
Svatý Valentýn je trochu rozporuplná postava, dle některých názorů se v tomto světci snoubí více historických osobností stejného jména. Valentýn působil pravděpodobně jako kněz a snad i lékař a léčitel v Římě, v období vlády císaře Claudia II. Gothica (268 – 270). Nutno podotknout, že v této době bylo křesťanství sice částečně tolerováno, avšak v některých případech, kdy se víra neslučovala s tehdejšími zvyklostmi či vládními nařízeními i krutě pronásledováno a trestáno.
Jednou z obětí této nelehké doby byl i Valentýn, který 14. února roku 269 zemřel mučednickou smrtí. A jakou souvislost má smrt pro víru se svátkem zamilovaných?
Zemřel pro lásku (k bohu)
Bojeschopná armáda byla v době římského impéria jednou z priorit státu a tehdejší císař měl na poměry v armádě údajně velmi jasné názory. Ženatí muži prý podávali horší bojové výsledky, než muži svobodní! A tak bylo budoucím vojákům manželství zapovězeno. Jenže Valentýn prý oddané lásce a věrnosti velmi přál a zamilované tajně sezdával. Předvolání k císaři, pak bylo už jen otázkou času. Valentýn musel u panovníka vysvětlovat nejen „nelegální sňatky“, ale i svou víru. Vzhledem k intrikám, které na císařském dvoře probíhaly, byl i přes jisté pochopení ze strany panovníka vzat do vazby, soudit ho měl soudce Asterio.
Valentýn se ve vězení údajně modlil za soudcovu víru, pro kterou jej i s celou rodinou nakonec získal díky zázračnému uzdravení soudcovi slepé dcery. Příběh však měl smutný konec, rivalita tehdejších náboženských směrů zapříčinila, že jej odpůrci křesťanství (bylo uznáno jako rovnoprávné náboženství až v roce 313) vyvlekli z vězení, zbili a nakonec usmrtili. Nicméně k Valentýnovi samotnému i jeho původu se vztahují ještě některé další legendy, v nichž se mísí církevní tradice s historií a legendami.
Den zamilovaných – kdo za to může?
Svátek zamilovaných má velmi silnou tradici především v anglosaských zemích, milují ho zejména Američané a Britové. V posledních letech se po pádu železné opony stal populární i u nás. Za vše údajně může slavný středověký anglický básník Geoffrey Chaucer, který ve své básni Ptačí sněm spojil kult svatého Valentýna s milostnou tématikou, s romantickou láskou.
Báseň, která je odborníky řazena ke klenotům středověké poezie, byla pravděpodobně napsána k zásnubám Richarda II. a Anny České, dcery Karla IV. Postava sv. Valentýna se v průběhu celého středověku těšila značné popularitě. Lásce zkrátka rozuměl každý; chudý i bohatý, vznešený i prostý, vzdělaný i nevzdělaný. Svatý Valentýn byl srozumitelným světcem.
„Valentýnky“, zlatý důl
Traduje se, že první valentýnské přání poslal francouzský vévoda Karel Orleánský své choti z Toweru, kde byl vězněn neuvěřitelných 25 let. Na skutečných „valentýnkách“, které u nás nemají tak velkou tradici, založila svou živnost Američanka Esther Howlandová. Ta začala v roce 1847 vyrábět a prodávat předtištěná valentýnská přání inspirovaná tradičními staroanglickými valentýnskými přáními. Jednoduchý nápad se jí vyplatil a z paní Ester se stala milionářka.