Švagrová nám ničí manželství. A dělá to schválně

| Autor: KK | Rubrika: Láska a vztahy

Sestru mého manžela jsem měla nejdřív ráda. Když jsme se seznámily, připadala mi jako normální, celkem sympatická holka. Její nezdravou vazbu na mladšího bratra jsem bohužel odhalila až mnohem později. A naplno se projevila teprve po tom, co jsem se za Honzu provdala. Teď ji začínám přímo nesnášet a bojím se, že jestli se situace brzy nezmění, naše manželství to nevydrží.

Švagrová nám ničí manželství. A dělá to schválně

S Honzou jsem se seznámila úplně náhodně v hospodě. Šla jsem si se skupinou kamarádů zahrát kulečník, jeho partu napadlo totéž, a protože stolů bylo málo, dohodli jsme a hráli všichni společně. Při čekání na svoji hru jsme se dali do řeči a příjemné povídání nakonec vyústilo pozváním na rande.

Mezi Honzovy přátele jsem zapadla hned, byli to lidé velmi podobní mým vlastním kamarádům, a s těmi si tak velmi dobře rozuměl Honza. Podnikali jsme všechno možné s nimi i sami dva a postupně se poznávali. Honza mi hned na začátku řekl, že nemá rodiče. Zahynuli při autonehodě, když mu bylo patnáct. On i jeho starší sestra Ivana pak vyrůstali u babičky a dědy.

„Bylo to těžké, ale zvládli jsme to. Nebyl jsem zas tak malý, abych se o sebe v tom základním neuměl postarat. A se zbytkem pomohli babi s dědou a hlavně ségra. Je o pět let starší, takže v té době už byla dospělá a věděla, co a jak. Vděčím jí za hodně,“ vyprávěl.

Byla jsem na jeho sestru hodně zvědavá, ale poprvé jsme se viděly až asi půl roku po tom, co jsem s Honzou začala chodit. Honza se do seznamování nijak nehrnul, až najednou od ní přišlo pozvání na oběd. Ivana je rozvedená a bezdětná. Po smrti rodičů dům, ve kterém rodina bydlela, pronajali, a odstěhovali se k babičce s dědou. Ivana poté žila s manželem a po rozvodu se vrátila zpět do domu, kde vyrůstala. A právě tam nás pozvala.

Už při prvním setkání měla jedovaté poznámky

První setkání bylo celkem milé, i když Ivanin pronikavý pohled, kterým mě neustále sledovala, mě trochu znervózňoval. Vyptávala se mě u oběda pomalu jako policista u výslechu, až musel Honza zasáhnout. „To víš, pořád má potřebu suplovat mi mámu,“ smál se. Ivana se na něj ušklíbla a vyplázla jazyk, ale připadalo mi, že se usmívá trochu nuceně.

„To víš, když už mi nějakou slečnu konečně představíš, tak jsem ráda, že si s ní popovídám,“ vrátila mu to a otočila se ke mně: „On totiž holky střídá tak rychle, že si nestíhám ani zapamatovat jména,“ řekla nevinně. Viděla jsem, jak se Honza nadechl, ale nakonec neřekl nic. A já jsem jedovatou poznámku přešla raději taky bez komentáře. Jinak ale oběd probíhal v klidu.

„Nesmíš na ty ségřiny řeči vůbec dát,“ říkal mi pak Honza doma a zopakoval, že Ivana má o něj strach a pořád za něj cítí zodpovědnost. Raději jsem si nechala pro sebe, že to mi u třicetiletého chlapa připadá už poněkud zvláštní.

Náš vztah ale pokračoval moc hezky a po dvou letech vyvrcholil žádostí o ruku. Radost měli všichni – až na Ivanu. Za ty dva roky jsme se mockrát neviděly, obvykle jen při různých oslavách a několika pozváních na návštěvu, ale najednou jsem ji měla na telefonu nebo za dveřmi dnes a denně. Dokonce mě sama od sebe pozvala na kafe jen ve dvou. A téma bylo jediné: Jestli jsme se moc neunáhlili, že se ještě tolik neznáme, že přece není kam spěchat…

„Nezlob se, ale to přece musíme posoudit my dva,“ řekla jsem jí přátelsky. „Máme se rádi, oba to chceme, víc není potřeba.“ Když Ivana viděla, že neuspěje, na nějakou dobu se stáhla, a pak úplně otočila. Nabídla se, že mi pomůže s přípravami svatby. Vděčně jsem kývla, ale to jsem si naběhla! Chtěla mluvit úplně do všeho, od barvy ubrousků až po to, kdo vůbec bude pozván.

Nastěhovat se do stejného domu byla chyba

Když jsem si jednou večer unaveně postěžovala Honzovi, místo slov podpory jsem slyšela, že musím být velkorysá a Ivanu chápat. „To víš, sama je rozvedená a teď se bojí, že přijde i o mě. Buď na ni hodná, ona to myslí dobře,“ tvrdil. Můj ženský instinkt mi trochu našeptával, že to není úplně pravda, ale nechala jsem se ukolébat. Svatba byla krásná, Ivana šla bratrovi dokonce za svědka. A při hostině nám nabídla, jestli nechceme jít bydlet do rodinné vily. „Je pro jednoho člověka obrovská. A vy budete mít určitě brzo rodinu, tak vám tam bude dobře.“

Oba jsme souhlasili a já byla nadšená představou krásné zahrady, na které se brzy budou prohánět naše děti. Jenže jsem netušila, že Ivana tam zůstane také! Nadšená jsem tím nebyla, ale zároveň jsem si říkala, že se třeba líp poznáme a stanou se z nás kamarádky.

Jenže přestěhováním začalo peklo. Zatímco Ivana obývá přízemí, my s Honzou první patro. Naivně jsem myslela, že dům uspořádáme a předěláme tak, abychom vyčlenili dvě oddělené bytové jednotky a měli své soukromí. Jenže o tom manžel nechtěl ani slyšet. „Zbláznila ses? Proč bychom to dělali? Vždyť je tu místa dost, přes den se vůbec nepotkáme a večer jsme ve své ložnici, kde máme soukromí dost…,“ nechápal.

Naše manželství jsou tři lidé

A nechápe doteď. Nevidí, že naše manželství nejsme my dva, ale my tři. Máme společnou kuchyň, obývák, koupelnu… A Ivaně to náramně vyhovuje. Neodpustí si jedinou příležitost, aby mi před Honzou nevyčetla jakoukoli maličkost. Neumyté nádobí, prach na polici, špinavé zrcadlo…

Pokaždé svou kritiku pronese jakoby s humorem, aby vypadala jako ta dobrácká ségra, která radí z pozice starší a zkušené, a Honza jí to baští i s navijákem. Když se ohradím, vypadám jako vztahovačná hysterka – přesně to mi řekl, když jsem jednou práskla talířem a řekla, že pokud se jí něco nelíbí, může to dělat sama.

Jenže to Ivana ne. Stále opakuje, že dům je náš a ona je jen host, který odejde, kdykoli si to budeme přát. Dobře přitom vím, že nic takového nemá v úmyslu! Její útoky jsou stále častější a rafinovanější a mě pomalu dohánějí k šílenství. Honza to bohužel nevidí, snaha si s ním promluvit a něco mu vysvětlit vždy končí neúspěchem. Je to jen chlap, chce mít klid. „Jestli máte nějaké ženské neshody, tak si to vyřešte mezi sebou,“ zívne jen a tím jeho zájem hasne.

Několikrát jsem zkusila být ráznější a naznačila, že bych raději bydlela jen sami dva. To ale razantně odmítl. V domě je mu dobře a sestru prý v žádném případě nemůže vystěhovat, jakým právem by to udělal?! Mám pocit, že se z toho všeho brzy zblázním. Začínám tušit, že Ivaně jde o jediné – rozeštvat nás, aby měla bratra zas jen pro sebe. A jestli to takhle půjde dál, tak se jí to dřív nebo později podaří.

Monika, 29 let

Další články z rubriky

MILUŠKA (52): Jsem ráda, že má manžel milenku!

MILUŠKA (52): Jsem ráda, že má manžel milenku!

Včera | 28 | „Díky slečně Simoně jsme oba spokojenější!“ tvrdí Miluška o mileneckém vztahu svého muže a jeho…

Jak poznáte, že bude dobrý milenec? Sledujte prsty, doteky i polibky!

Jak poznáte, že bude dobrý milenec? Sledujte prsty, doteky i polibky!

3. 12. | Byli jste už na několika schůzkách a vše spěje k tomu, že brzy dojde k prvnímu sexu. Jste nervózní,…

HANA (39): Balí mě soused a láká mě na drsný sex!

HANA (39): Balí mě soused a láká mě na drsný sex!

29. 11. | 30 | Pohledný soused Hany se jí už několik týdnů dvoří. Oběma je jasné, že by nešlo o vztah, ale…

MÁJA (46): Přítelův syn je monstrum. Přemýšlím o rozchodu

MÁJA (46): Přítelův syn je monstrum. Přemýšlím o rozchodu

28. 11. | 33 | Máji přítel má velmi problematického syna. Společně strávené víkendy jsou pro ni očistec a k Májině…