Záškoláctví se šíří po celém světě. Absentérství se rozmáhá mezi žáky a studenty všech národností a věkových kategorií. Vypadá to všude stejně. Prázdné židle v učebnách, hromadící se špatné známky, bezradní rodiče…
Každá země má pro boj s tímto nešvarem svůj recept. Ve Francii jsou to pokuty, které musí rodiče za své potomky platit. Nejsou nijak malé. Za opakované vyhýbání se školní docházce činí až 750 euro.
Ve Velké Británii jdou ještě dále.V březnu tohoto roku byla matka pěti dětí odsouzena k dvěma měsícům vězení za to, že nedohlížela na školní docházku svých "náctiletých" dcer. K trestu vězení jí soudce přidal ještě peněžitou pokutu 2500 liber (3980 euro).
V Thajsku zase vyhledává záškoláky policie. Není to prý příliš obtížné, stačí občas udělat "zátah" v hernách a v internetových kavárnách, jimž mladí Thajci dávají přednost před školními škamnami.
Ve Švédsku zkoušejí místo biče metodu cukru. Studenti, kteří po celý měsíc nemají jedinou absenci, byť řádně omluvenou, dostávají od školy příspěvek ve výši 500 korun (55 euro. S nápadem přišel Bengt Walter, ředitel gymnázia ve Falkenbergu poblíž Stockholmu.) Mezi švédskými pedagogy vzbudila tato metoda přinejmenším rozpaky, ale podle jejího vynálezce se velmi osvědčuje.
V modifikované podobě se ji dokonce rozhodli vyzkoušet i v tradičně přísné Velké Británii. Studenti obdrží čipovou kartu, jakési "píchačky", a za dobrou docházku nejsou sice odměňováni přímo penězi, ale slevami na některé zboží, na knihy, lístky do kina a podobně. Tento systém zatím probíhá pokusně na dvaceti školách v Nottinghamu a zdá se, že k plné spokojenosti jak žáků, tak pedagogů. (Plus)
Jakou máte zkušenost se záškoláctvím?