Kamarádky na celý život
S Markétou se kamarádíme už od základní školy. Nechodily jsme spolu sice do stejné třídy, ale padly jsme si do oka během hodin tělesné výchovy a zjistily jsme, že si skvěle rozumíme. Trávily jsme spolu téměř každé odpoledne do té doby, než jel Markétě autobus do vesnice, ze které pocházela. Občas u nás přespala, jindy jsem zase já o víkendu vzala kolo a udělala si výlet k ní domů.
Nerozdělila nás ani střední škola, i když jsme každá studovaly v jiném městě a tak jsme podmínky k setkávání měly o to ztíženější. Rozuměly jsme si i na dálku a o to větší radost jsme pak měly, když jsme se obě dostaly na vysokou školu do Prahy. Báječná studentská léta tak skutečně dostala grády a my si užívaly života plnými doušky. Večírky, brigády, výlety – všechno jsme většinou podnikaly společně a postupem času se na nás nabalila super parta lidí. Jen lásku jsme ani jedna pořád neměly, ale to se mělo časem změnit.
Jak se vyvíjel Sylviin příběh dál, se dozvíte v následujících kapitolách... Jestliže si chcete příběh přečíst celý, postupujte po kapitolách tak, jak za sebou následují.
Pokračování 2 / 4
Konec studentského života
Ani já ani Markéta jsme si na nepozornost kluků stěžovat nemohly. Zájem o nás byl, ale my jsme si spíš chtěly užívat, než se vázat ve vážném vztahu. Po škole jsme si obě našly dobrou práci, bydlely jsme ve stejném domě a začaly jsme se pomalu zklidňovat. To ale neznamená, že bychom začaly po večerech sedávat doma na zadku a vyšívat! Do společnosti jsme samozřejmě vyrážely s partou i samy dvě dál, i když už ne tak často.
Při jedné takové příležitosti přišla Markéta s tím, že se k nám přidá její dávný kamarád z vesnice. Vysokou prý studoval v zahraničí, poté se vrátil do Čech, nastěhoval se do Prahy a chtěl poznat nové lidi. Abychom na Marka nebyly v přesile, vytáhla jsem ven zase mého kamaráda Vojtu, kterého Markéta chtěla už dávno poznat. Byla to taková moje první platonická láska, když nám bylo asi čtrnáct, tak jsme spolu „chodili“, ale na víc než pár pus nikdy nedošlo. Po pár letech jsme se zase začali vídat a stali se z nás dobří přátelé, řešili jsme spolu všechno, i vztahy.
Pokračování 3 / 4
Rande ve čtyřech
V téhle sestavě jsme tedy vyrazili do víru nočního velkoměsta a večer se zvrtnul do skutečně vydařené a veselé party. Kluci si rozuměli od první chvíle, navíc studovali stejný obor, takže měli společné téma. A co víc – Markéty kamarád Marek se mi strašně líbil! Vypadalo to, že sympatie jsou vzájemné, ale ten večer jsme se ani jeden k ničemu neodvážili. Naštěstí v té době už fungoval Facebook, takže pro nás čtyři bylo snadné se propojit a my s Markem jsme hned začali čile komunikovat. Po pár dnech dopisování mě pozval na rande, pak na druhé, na třetí… Zkrátka byla z toho láska jako trám. Akorát Markétě jsem nějak neměla odvahu se přiznat…
Nakonec jsem se odhodlala při jednom z našich dýchánků u mě doma a její reakce mě překvapila. Rozesmála se a řekla, že to samé právě prožívá s Vojtou a také nevěděla, jak mi to říct. Teď už našim láskám nic nebránilo a my si začali užívat skvělé časy ve čtyřech. Asi po roce Markéta otěhotněla a konala se veselá svatba. My s Markem jsme je brzy následovali, i když dítě přišlo až později. Markéta s Vojtou měli brzy druhé a my o něm také začali uvažovat. Jenže pak se stalo něco, co obrátilo můj život naruby.
Pokračování 4 / 4
Je to láska, žádný rozmar
Byli jsme zrovna ještě s dalšími rodinami na pár dní u známých na chatě, kde se jeden večer rozjel slušný mejdan. Alkoholem znavení jedinci pomalu odpadali, až jsem u ohně zůstala jen já a Vojta. Alkohol nám asi dodal kuráž a tak jsme se rozhodli pro noční koupel v nedalekém rybníce. Jisté napětí jsem mezi námi pociťovala už delší dobu, u rybníka se ale prolomilo a my koupel zakončili divokým sexem v trávě. Ráno jsem se probudila s hlavou plnou výčitek a na Vojtu jsem se nemohla ani podívat. Nakonec jsem se rozhodla, že nikomu nic neřeknu, a že bude nejlepší pro všechny dělat, že se nic nestalo.
Po návratu z Prahy mě ale Vojta pod nejrůznějšími záminkami začal vyhledávat, a i když jsem se zpočátku bránila, brzy jsme v našem románku pokračovali. Nejhorší na tom ale je fakt, že nejde o rozmar znuděné paničky a nadrženého ženáče. Shodli jsme se, že se milujeme a že jsme takovou vášeň, přitažlivost a lásku ani jeden nikdy nezažili. Nechceme ale nikomu ublížit, oba máme rodiny a malé děti a oběma nám manželství vlastně dobře klape. Nechceme ničit něco, co funguje, navíc když jsou naše rodiny tak extrémně propojené. Zároveň si ale neumíme pomoct a nedokážeme přestat… A nedokážeme si ani představit, co bude dál.