Syn maturuje. Doma se pořád hádáme, co dál

dana.a: To je podle mě maximální nesmysl - MBA hned po maturitě. Člověk si ho dělá, když už má nějakou manažerskou praxi (většinou tak pět let) a ne hned po maturitě (viz statistiky, kde většinu studentů MBA tvoří lidé mezi 30 a 40 lety). A i školu bych doporučil jinou než CombatAcademy, a sice http://www.ligsuniversity.cz/mba.

Klukovi zaplatit mba www.bit.ly/MBA-studium
Za chvíli má školu hotovou a třeba bude pokračovat dál...

Ať si najde práci, ale pořádnou, aby to nemohl odfláknout a vydrží tam rok. Potom se jej zeptejte znovu. Myslím, že odpověď by už mohla být jiná.

Na ekonomce jsem neměla právě nejlepší známky, po jejím skončení jsem šla /na umístěnku/ pracovat asi 60 km od domova. Tam jsem si podala přihlášku na VŠ, udělala přijímačky a nastoupila na 5 let na VŠ. Vůbec toho roku nelituji. Byl to rok, který jsem potřebovala, abych se srovnala sama se sebou /a také jsem zjistila, že všude je chleba o dvou kůrkách a nikdo mi nic zadarmo nedá./ Bydlela jsem na svobodárně, naučila jsem se sama o sebe postarat, což mi také bylo na VŠ k dobru. Poslední 2 roky na VŠ jsem si přivydělávala jako průvodčí na tramvaji a naučila se hospodařit s penězi.

Nevím proč jste všichni tak přesvědčení, že jakmile má někdo diplom okamžitě najde skvělou práci. Stejně jako měli vaše děti hroznou práci bez vějšky, můžou ji mít i s diplomem a naopak. Nechci vám brát iluze, ale dnes je to více o zkušennostech a známých. A to žádnou vysokou nezískáte. Znám lidi s dobrou školou, co sedí za kasou a naopak třeba náš vedoucí má jen učňák.

patrikchrz: jenže on je "absolvent" už ted a bohužel jen gymnázia - moje velmi čerstvá osobní zkušenost je taková, že to s hledáním práce nebude mít lehké.

Zebruška: to si nemyslím, sama jsem před vysokou rok pracovala, a naopak musím říct, že to bylo pro mě dobré. Už jsem se nemusela zabývat jako ostatní studenti předměty, které nebudu potřebovat, ale připravovala jsem se přímo na přijímačky. Taky jsem si na ty přijímačky a další poplatky spojené se studiem vydělala. Takže jsem na vysokou šla i s určitými životními zkušenostmi, které mi rozhodně přišly vhod. A návyk se učit? Buď člověk sebekázeň má nebo nemá...

Maturitu má, vejšku si může dodělat kdykoliv později, klidně i při zaměstnání. Pokud chce pracovat, ať jde. Někdy je praxe lepší, než 10 škol. Šance absolventů získat zaměstnání je čím dál horší, jestli nějaké má, tak ať klidně jde pracovat. Třeba sám přijde na to, že bu vejška chybí (nebo naopak, že ji neprotřebuje). Je velkou chybou ho do toho nutit.

Jediný na co jsem teda dohlídla a doslova ji dokopala, aby měla v pořádku sociální zdravotní pojištění, tedy hned po odchodu z práce v mekáči na pracák, i když to bylo jenom asi na týden, ať si děcko vlastní blbostí nenaseká hned od začátku zbytečný dluhy a průšvihy.
Původně měla taky představu, že se nebude učit, já jí budu jako platit podnájem a dávat na jídlo a život bude jeden velkej flám (asi jako většina děcek v jejím věku), případně, že půjde do Holandska (dělá tam její nějakej kamarád ale načerno) a že tam jako budou spolu. No tam na ni všichni čekaj, tak leda někam nahatá do výlohy... Oni si to fakt představujou jak Hurvínek válku a matka je stará konzerva, která ničemu nerozumí a brání jim v rozletu. Nějakej rozumnej rozhovor byl vcelku marnej. Teď po roce, kdy se živi a bydlí sama a když nevyjde, má smol pachol, bude hlady, tak se vcelku srovnala a začala normálně fungovat. Když mají furt rodie za zdkem, kteří žehlí průšvihy a dohlíží na každý krok, v pdstatě těm děckám ubližují. Vykopnout ven z hnízda a nechat dospět!

Zebruška: Já to takhle aplikovala i u vlastního dítěte. Po dvou letech se vyprdla na vyšku (doslova se nechala schválně vyhodit), takže mazala holka makat, žádný válení se doma. Napřed v "mekáči" to vydržela asi 3 měsíce a s brekem utekla, teď dělá za pár šestek prodavačku. A světe div se, podala si sama na dálkový studium přihlášku na vysokou. Holt zjistila, že jenom s gymplem jí fakt svět u noho neleží. Ovšem už si bude děvenka studovat při zaměstnání a za svý (bude už platit i školné). Jako já mám svědomí až moc čistý, dva roky jsem dřela jak mezek, aby mohla studovat a nevážila si toho. Nejlepší je fakt nechat si ten rypák namlátit aby dospěli.

A co kdyby jste se mu přestali sr.t do života?! Je dospělí a i kdyby se rozhodl později může si školu dodělat. Provedli jste ho jako rodiče až do dospělosti, teď je to na něm. Být dospělí znamená i dělat svá vlastní rozhodnutí, své vlastní chyby a někam ho nutit vážně cenu nemá, jen od vás rychleji odejde. Jen se ujistěte, že si to dobře promyslel a možná místo výčitek by bylo lepší s ním probrat v klidu jaké má plány. Třeba cestovat a pracovat v zahraničí je skvělý nápad...

Tak já zas rodiče chápu, že z toho mají těžkou hlavu a vede to k hádkám- ono se to lehko řekne, ať jde na rok pracovat a pak bude rád studovat. No zní to hezky a pěkně se to tak radí u cizího dítěte, zní to logicky, jenže je třeba si uvědomit, že jak člověk vypadne na rok ze studijního režimu, tak není tak jednoduchý se vrátit. Za ten rok prostě spoustu věcí nutných k přijímačkám zapomene, ztratí návyk se učit a jak člověk není v tom prostředí, kde se každej den něco novýho učí, tak se to těžko dohání. Takže rodiče vidí, že teď má šanci s dobrými výsledky na dobrou výšku, mohl by udělat přijímačky i na těžký školy, zatímco za rok bude možná rád, že ho vezmou někde na školu s horší úrovní na nějakej švindlobor, o kterej není moc zájem a kam se chodí z nouze a kam vezmou každýho, aby naplnili stav. Takže jim je jasný, že tohle prostě jeho budoucí šance na dobré vzdělání a dobrou práci ovlivní. Být to moje dítě, taky mám starosti a štve mě to, že zahazuje šance. Ale bohužel to hádání se mezi sebou je asi to jediný, co jim zbývá. Jak píšete, ke studiu nemůžou nikoho donutit, k tomu musí mít člověk svou vlastní vnitřní motivaci, jinak stejně dobrou (a tím pádem i těžkou) školu neudělá... Možná bych si s ním sedla a trochu popovídala, jak to má v plánu dál - ne znovu nutit do studia, toho už má hoch plný zuby, ale poptat se, co teď plánuje: má už práci nebo si ji hledá? Má představu, co by chtěl dělat a jestli má šanci, že se na takový místo dostane? Má vůbec představu, jak si tu práci najde? Jestli si to třeba nepředstavuje jak Hurvínek válku a nemyslí si, že kam si ukáže, tam po něm skočí. Jak to plánuje s bydlením? Chce se stěhovat třeba i někam do podnájmu a úplně se osamostatnit nebo chce zůstat bydlet s rodiči a domluví si, kolik bude přispívat na domácnost apod.? Prostě začít opravdu plánovat detaily jeho budoucího života bez studia a tvářit se, že počítám teda už najisto s tím, že studovat nepůjde a chci si to ujasnit, jak to budem mít doma dál. Ukáže se, jestli to má opravdu rozmyšlený a chce to tak a počítá se vším, co k samostatnému životu a práci patří, nebo jestli si třeba jen nepředstavuje, že se nebude muset učit, že bude bydlet dál doma a mít všechno jak dosud (tj.rodiče zaplatí bydlení, jídlo atd., maminka vypere, navaří) a bude mít svou výplatu, takže "hodně" peněz na flámování nebo na koníčky nebo na balení holek a neuvědomuje si, že nakonec třeba bude mít špatně placenou práci (pokud vůbec nějakou a neskončí na pracáku), kde bude od rána do večera a plat z větší části padne na bydlení, jídlo atd. Pak by se uvidělo a i syn by si možná udělal jasnější představu, co chce.

Já jsem vystudovala taky gympl..šla jsem na vysokou tak nějak automaticky, ale nevybrala jsem si dobře, nesedla mi, začátek jsem podcenila..odešla jsem po prváku, pak naprosto bezúspěšně (měsíc) sháněla práci a nakonec jsem odjela na rok do Anglie, což byla ta nejlepší škola. Zpátky jsem se vrátila rovnou do práce - dělám v kanceláři a už jsem tu 2,5 roku..teď kdybych hledala novou práci, tak už problém mít nebudu :)..

Katka401: Kamarát takhle "vyléčil" kluka. Před maturitou se seknul, že se učit nebude, kamarádi co dělali 3 roky učňák už chodili do práce, měli peníze a on furt jenom pár šestek kapesného. Takže ho nechal u Telecomu rok kopat s cikánama "nory" pro kabely (tenkrát se předělávalo akorát nadzemní vedení pod zem). A jak rád si za rok na průmce vyřizoval aby se mu tři předchozí ročníky počítaly a dodělal si čtvrťák a maturitu.

Naše děti již v průběhu studia na střední škole byli v létě na brigádě. V masokombinátě. A když jsem viděla s jakou chodí domů - dcera ruce samou modřinu až k ramenům a syn z rampy +30 stupňů Celsia do jakéhosi rychlozmrazovacího tunelu -30 stupňů Celsia, tak jsem potajmu plakala. Kupodivu to neodmarodil. A vydrželi celý měsíc. Museli. A pak jsme je ke studiu zas až tak moc přemlouvat nemuseli. Představa, že takhle makají celej život a nikdy jinak je fakt nenadchla.
Sousedka zase s vděčností vzpomíná na brigádu, kde se dělala jakási pálenka. Taky prý zážitek na celý život.
A s maturitou na gymplu chlapec asi velký výběr mít nebude, takže asi tak. Nechala bych ho rok a pak mu nabídla, že MŮŽE studovat a já, že to zaplatím.

Tak trochu mám pocit, jestli ho páni rodičové už nenavezli do toho gymplu, kdy ještě neměl dost sil, aby se vzepřel. To, že ho donutili napsat přihlášky ... a teď se diví, že už jim nechce plnit jejich sny? Já se nedivím vůbec.
Jinak souhlas s tím, co už bylo napsáno.

Souhlasím s příspěvky pode mnou. Ke studiu ho násilím nedonutí. Budou mu platit školu, kolej a on na to bude dlabat. Jestli chce odjet do ciziny - ať odjede - bude to pro něj výborná zkušenost. I když chápu matku, že to pro ní nebude lehký. A jestli se mu nechce studovat, nechce jít dál do školy - tak ale a´t si najde práci. On zjistí, že to tak lehké není a zrovna velký výběr mít nebude a ledaskde ho vůbec chtít nebudou. (mám absolventa všeobecného gymnázia doma, rok hledal práci a dělá teď prostě ve výrobě, ručkama a na směny) Ale jak psala děvčata níže - žádný "mamahotel", pěkně honem honem do práce, příspěvek na domácnost a vše za svý. Třeba na to hoch přijde. No a třeba taky ne, třeba se někde dobře upíchne a studovat fakt nepůjde.

Vidím to nprosto stejně, on brzo zjistí, že "jenom" s gymplem (bez speializace) moc možností nemá a podá si přihlášku na nějakou vysokou nebo "nástavbu" sám, přpadně se chytí nějakého řemesla. Ale musí na to přijít sám. Po roce přerovnávání zboží v marketu za pár šupů mu to docvakne, že má na něco víc. Ale fakt ho nenechat válet doma bez práce v mamahotelu a určitě po něm chtít na byt a stravu přispívat. A proč se kvůli tomu hádají rodiče vůbec nechápu, vaše "děťátko" je dospělý člověk a je odpovědný sám za sebe.

To nechápu proč se rodiče hádají. Když nechce syn studovat tak at jde do práce. Třeba si to rozmyslí do příštího roku. Je vidět , že nějak extra vyprofilovaný není a třeba mu to pomůže ujasnit si co chce dělat. Každopádně by měl vědět, že tím končí vyživovací povinnost rodičů a bude muset přispívat na domácnost. kupovat si za své oblečení, jídlo , tramvajenku atd. Prostě se pstavit na vlastní nohy.