Tak vy máte problémy?

| Autor: Portál | Rubrika: Láska a vztahy

Vezměte si tužku a papír a napište si seznam všeho, co vás v souvislosti s vašimi dětmi trápí. Napište vše, na co si vzpomenete – závažné věci i maličkosti. Následující seznam obsahuje některé problémy, které v tomto cvičení uvedli jiní rodiče.

Děti zůstávají mimo domov dlouho do noci nebo celou noc, nikdy nechtějí jít ven nebo naopak nikdy nechtějí zůstat doma, kradou, lžou, kouří, chodí za školu, mluví sprostě, nejedí nebo se naopak přejídají, nebaví se s rodiči, pouštějí si hudbu příliš nahlas, ruší sousedy, stále něco začínají, ale nikdy to nedotáhnou do konce, chodí provokativně a výstředně oblečené, nemyjí se, pořád trčí v koupelně, začínají příliš brzo se sexem, nic nedělají, stále se jen dívají na televizi, vyhrožují sebevraždou, jezdí na motorce bez přilby, mají nevhodné kamarády…

Seznam by mohl být nekonečný. Všechno jsou to věci, které rodiče trápí. Tolik let se snažili dávat dětem to nejlepší,. A najednou to vypadá, jako by všechna snaha byla k ničemu. Téměř přes noc se jejich dítě změnilo. Jeden otec to komentoval slovy: „Najednou bydlím ve stejné domácnosti s někým, koho neznám a koho jsem nepozval. Jako kdybych měl nájemníka, který si myslí, že celý byt patří jen jemu – a navíc mi ani neplatí nájem!“




Napište, co si myslíte a co vás napadá o problémech, které jste právě vyjmenovali.
Třeba vás napadá: „Kde jsem udělal chybu?“; „Určitě je to moje vina“; „Jsem špatný táta/špatná máma“; „Mám strach, že můj syn (dcera) nebude schopen normálního života“; „Jak jsem to mohl tak zpackat? – Jiní rodiče vycházejí se svými dětmi docela dobře“; „Nesmím prohrát“; „Nemohu dopustit, aby moje dítě mělo navrch“. Pocity hněvu, vzteku, zklamání, bezmocnosti, někdy dokonce nenávisti se střídají se smutkem a depresí.




Napište, co všechno jste udělali ve snaze vyřešit problémy.
Možná jste vyzkoušeli něco z následujícího:
- odměny a úplatky („Když budeš…, dostaneš větší kapesné“; „Když mi pomůžeš, můžeme spolu jít na večeři“);
- donucovací prostředky („Odvezu tě na úřad práce a počkám, dokud se tam nepřihlásíš“);
- omezování („Celý příští týden nikam nepůjdeš“);
- příkazy („Sedneš si a budeš se hodinu učit“; „Ihned přestaneš kouřit, škodí to tvému zdraví“);

Možná jste se někdy dokonce nechali dohnat k použití hrubé síly, nebo jste se rozhodli vyhledat odbornou pomoc, anebo jste dospěli k přesvědčení, že se s tím prostě nedá nic dělat, a měli jste chuť to vzdát.
Při cvičeních hrozí riziko, že byste mohli propadnout ještě hlubší depresi nebo úzkosti, až uvidíte všechny problémy tak jasně před sebou. Ale neházejte flintu do žita!

Jediná správná odpověď na všechny problémy, s nimiž se jako rodiče setkáváme, neexistuje. Každý rodič a každé dítě je osobnost, a proto řešení, která nabízejí zaručený postup, nejsou ani příliš užitečná, ani příliš praktická. Budete-li však chtít hlouběji pochopit vztahy mezi vámi vašimi dětmi a použijete-li tohoto poznání k posílení své „rodičovské moci“, budete na všechny nesnáze lépe vybaveni a různé situace budete zvládat s větším nadhledem.

O rodičovství existují různé představy. Je užitečné se o nich zmínit, protože by nás mohly při výchově omezovat. Lidé je často bez váhání přijímají jako fakt, při bližším pohledu však zjistíme, že nejsou příliš reálné.

Pozor na falešné představy

Představa č.1: Rodiče jsou povinni vychovat z dítěte takového jedince, který bude jednou žít šťastným, užitečným a plným životem.

To samozřejmě není pravda. Rodiče ze svých dětí nemohou udělat dokonalé dospělé. Úkolem rodičů je vytvořit prostředí, v němž děti mohou svou osobnost a své schopnosti rozvíjet. Prakticky to znamená, že chrání zdraví a bezpečí svých dětí, umožňují jim vzdělání a rozvoj poznání a poskytují jim tak bezpečný rámec potřebný pro jejich růst. Rodiče však nemohou vždycky zajistit, aby děti měly „správné“ nápady, aby se učily „správné“ věci atd. Dospívající mají svůj rozum a musí se rozhodovat sami za sebe.
Zjednodušeně řečeno, rodiče mají dětem pomoci dorůst do věku, kdy budou schopny stát na vlastních nohou. S blížícím se dospíváním dětí se úloha rodičů mění. Nyní jim mají pomoci odpoutat se rodiny, aby za sebe mohly převzít zodpovědnost. Děti mají za úkol tuto zodpovědnost převzít. I když o něčem takovém možná nepřemýšlejí, zdá se, že to podvědomě tuší. Proto se tolik bojů mezi rodiči a dospívajícími dětmi svádí právě o to, kdo bude rozhodovat: pro rodiče je velice těžké pustit otěže z rukou, zvláště když vidí, že jejich děti dělají chyby. Na druhé straně je pro děti těžké získávat zkušenosti, když nemají možnost chybovat.




Správnost této myšlenky je možno si ověřit třeba tak, že se ohlédnete zpět na svůj život. Vzpomeňte si, kdy jste udělali chybu a jaké ponaučení jste si z ní vzali. Myslíte, že byste toto konkrétní poučení získali, i kdybyste se nedopustili onoho konkrétního omylu? Radil vám tenkrát někdo? Uposlechli jste jeho rady? Pokud ne, proč? Vzpomínáte si navíc případů, kdy jste dali na radu svých rodičů a pak toho litovali?

Představa č.2: Rodiče musí milovat své děti.

V čem je jádro tohoto problému? Názor, že rodiče musí milovat své děti, vytváří dojem, jako kdyby si mohli vybrat, zda dítě mají či nemají milovat. Myslím, že všichni rodiče milují své děti, stejně jako všechny děti milují své rodiče. Je to stav tak úzkého soužití a sepětí s jinou osobou, že se tato bytost stane součástí našeho světa. To není něco, co by si rodiče nebo děti mohli vybrat – to je prostě jejich danost. Milovat někoho však neznamená totéž jako pociťovat sympatie.
Určitě přijdou chvíle, kdy jednáním svých dětí nebudete příliš nadšeni. Jenže to nic neznamená. Rodičovství od vás nevyžaduje, aby se vám vaše děti neustále ve všem líbily. Děti jsou lidé a stejně jako všichni lidé mají i ony příjemné a nepříjemné vlastnosti. Nemyslete si, že když se vám na vašich dětech něco nelíbí, že jste je přestali mít rádi. Zároveň pochopíte, že když se dětem něco nelíbí na vás a dávají vám to najevo, neznamená to, že vás přestaly mít rády.

Představa č.3: Rodiče by měli své děti neustále ovládat.

Je třeba jasně rozlišovat mezi významem slov „ovládání“ a „moc“. Slovník definuje slovo „moc“ jako „schopnost k nějakému působení, duševní nebo tělesnou schopnost něco vykonat; síla, energie…“ – a „ovládání“ či „ovládat“ jako „mít pod svou vládou, vládnout, opanovat, pokořit; podřizovat svému rozhodování; autorita, příkaz…“ Tato kniha je o moci – moci, kterou máte jako lidé a rodiče. Moc je schopnost dosáhnout změny. Je jasné, že schopnost ovládat je součástí moci – bylo by obtížné něco změnit, pokud bychom svůj svět neměli aspoň zčásti v rukou. Ovšem falešná představa, že rodiče musí své děti neustále ovládat, vytváří dojem, že rodiče by měli vychovat ze svého dítěte určitý typ člověka nezávislého na jeho vrozených předpokladech a na jeho schopnosti svobodného rozhodování. Možná jste si všimli, že děti často jednají velice mazaně: Mají svůj rozum a rády by si o svém životě rozhodovaly samy stejně jako vy. Možnost rozhodovat o sobě a nebýt vydán druhým napospas nám dává pocit bezpečí. Ale děti jsou v nesnadné situaci: jsou malé, nemají moc peněz, moc toho ještě neumějí ani nevědí, mají menší moc a méně kontaktů než jejich rodiče. Proto k získání moci používají prostředky, které mají například znalost vašich slabých míst. Možná se vám nelíbí, jak to dělají, ale ony se prostě jen snaží uhájit si své místečko na slunci stejně jako my všichni. Nejde tu tedy o schopnost ovládat naše děti, ale sebe samy. Když vaše děti uvidí, jak zvládáte svůj život, pomůže jim to v jejich rozhodování; právě to se potřebují naučit, pokud mají žít šťastně a zdravě.

Představa č.4: Nejlepší způsob výchovy dětí je zabránit, aby získaly nesprávné návyky.

Na to, co by chtěli pro své děti, mívají rodiče většinou shodné názory. Většina rodičů si přeje, aby jejich děti vyrostly ve zralé jedince schopné žit šťastným a činorodým životem. Větší rozdíly jsou již v názorech, jak tohoto cíle nejlépe dosáhnout. Někteří lidé jsou přesvědčeni, že nejlépe děti naučí vybranému chování, když je za každou špatnou věc potrestají. Dělají to různými způsoby – mračí se, odepírají dětem sladkosti, křičí na ně, odmítají s nimi mluvit, dají jim výprask a tak dále. Také vy máte pravděpodobně svůj repertoár trestů. Možná jste si všimli, že tyto metody nejsou vždycky příliš úspěšné. Takový trest většinou zabere na chvíli, pak ho musíte opakovat.




Zamyslete se nad uplynulým měsícem. Jaké metody jste užívali k tomu, abyste přiměli své dospívající dítě k lepšímu chování? Co bylo úspěšné? Museli jste „postihy“ stále opakovat?
Pro člověka je motivující, když cítí, že je chápán, přijímán, uspokojen a nasycen. Když svou rodičovskou moc použijete k pochopení, přijetí, uspokojení a sycení svého dítěte, bude to mnohem účinnější, než kdybyste se snažili dítě ovládat a formovat z něho jakýsi ideál podle vlastních představ.



Ukázka z knihy: Jak přežít dospívání svých dětí
autor: Dainowová
Jak řešit konflikty s dospívajícími, i rodič má svá práva, naše dítě odchází, řada praktických cvičení, adresář pomocných organizací.
Dospívání se většinou přižene jako děsivý uragán, vaše roztomilé děťátko se najednou změní: už není roztomilé, vůbec mu nerozumíte a ono se v žádném případě nesnaží rozumět vám. K tomu, abyste toto období ve zdraví přežili, je potřeba správně používat rodičovskou moc. Ta vám pomůže zvládnout situaci, kdy vám "tečou nervy", protože dítě odmítá cokoli doma dělat, vůbec wse neučí, naplno si pouští děsnou hudbu a vodí si domů kamarády, kteří se vám vůbec nelíbí. V této knize najdete rady a cvičení, s jejichž pomocí se naučíte reagovat asertivně, začnete si uvědomovat svá práva a potřeby a ve vyhrocených situacích budete jednat klidně a vyrovnaně. Autorka také ukazuje praktické kroky při řešení konfliktů v oblastech, jako je škola, sex a drogy.

Vydalo nakladatelství Portál - www.portal.cz
Cena: 152,- Kč

Komentáře

Komentářů celkem: 0

Další články z rubriky

MAGDA (27): Přítelův syn mi dělá návrhy. A příteli to nevadí!

MAGDA (27): Přítelův syn mi dělá návrhy. A příteli to nevadí!

Včera | 7 | Magda má o 15 let staršího přítele s dospívajícím synem ve střídavé péči. Chlapec je jen o 10 let…

Jak poznáte, že už s vámi nechce trávit Vánoce

Jak poznáte, že už s vámi nechce trávit Vánoce

Včera | Vánoce mají být svátky pohody a klidu, ale ne vždy to funguje. Je to také období, kdy lidé…

MILUŠKA (52): Jsem ráda, že má manžel milenku!

MILUŠKA (52): Jsem ráda, že má manžel milenku!

4. 12. | 39 | „Díky slečně Simoně jsme oba spokojenější!“ tvrdí Miluška o mileneckém vztahu svého muže a jeho…

Jak poznáte, že bude dobrý milenec? Sledujte prsty, doteky i polibky!

Jak poznáte, že bude dobrý milenec? Sledujte prsty, doteky i polibky!

3. 12. | Byli jste už na několika schůzkách a vše spěje k tomu, že brzy dojde k prvnímu sexu. Jste nervózní,…