Tereza (39): Má první láska zemřela, ani po 20 letech si nedokážu najít vztah

Myslím, že kdo nezažil, nepochopí! Tahle zkušenost je nezdělitelná

Školu dodělala, protože by to tak chtěl. Určitě by, ale nechtěl, aby "umřela" s ním... i když je to co se stalo velice smutné, přesto bylo a je třeba žít dál a neutápět se v minulosti, připravila se o partnera, o děti, o budoucnost, o život....

Je mi ji lito. Ma jeste plno casu pro zivot a takhle ho protrapi. Musi ona sama neco udelat, bud a nebo. Kazdy jsme jiny, stejneho nenajde.

Kdo nezažil opravdovou lasku....nikdy nepochopi. Se svym nyni uz 6 let manzelem jsem chodila 10 let, pak jsme se vzali a prozivame spolu naprosto uzasnych 16 let zivota. Nedovedu a nechci si ani predstavovat,ze by tady nebyl. A to jsem s nim od 16 let. Nikdy bych to nechtela jinak. Lidé v okoli rikaji, ze jsme spojeni snad pupecnikem. Žijeme spolu, pracujeme spolu, vychovavame deti.....pani z pribehu plne rozumim.....musi to byt neskutecna bolest.

Taky myslím, že je to prostě povahový rys. Jako někdo bez mrknutí oka podvádí, tak někdo naopak miluje až za hrob.

Znala jsem paní, které se týden před svatbou zabil na motorce snoubenec. Poznala jsem jí, když jí bylo kolem 70. I v té době to byla pěkná žena. Zůstala sama, nechtěla jiného a v 80 odešla za ním. Občas se to stává.

Ono je možná lepší, že tu rodinu a děti nemá. Koho by to bavilo, mít denně na talíři vzpomínky na dávnou minulost. Takhle je paní nejspíš spokojená, má tu svoji velikou tragédii, tu si pěkně pěstuje, a může jí to opravdu vydržet až do konce života.

bohužel, té nikdo nepomůže, protože ona si to truchlení "užívá". zřejmě je to jediné, čím umí zaujmout, jinak by dávno dělala něco jiného, čím by upoutala pozornost a měla by rodinu a děti. takhle samozřejmě nikoho nenajde, protože tohle fňukání nad 20 let starou tragédií žádný chlap poslouchat nechce. a jestli mu na prvním rande vypráví tenhle "dojemný" příběh, tak se druhé rande logicky konat nemůže. chlapi rozhodně nehledají ženskou, aby řešili její psychické problémy.

To neni o pitvani sama v sobě, je to o povaze a genech. U nás to máme rodem, deda prisel o babicku, kdyz mamce bylo 11měsíců. Uz nikdy neměl partnera. Stryc z maminy strany tak miloval svoji ženu, ze to opravdu byla červená knihovna, nevidet to na vlastni oči. Před 12lety prisel o manželku muj mladsi bratr (28let), do dnes nema partnera. Mamky sestra, taky po smrti strejdy zustala sama, ale budiz, tam byl i vek. Sama si neumím predstavit vedle sebe nekoho jineho, než toho, koho mam chuť zabit pětkrát denně. A to sdílím názor, že zivot jde dál a nevidim nic špatného na novém partnerovi. Naopak, libi se mi to, ale vim, ze ja bych to nedokazala. Takže dotyčné jenom přát mít par hodně dobrych přátel, aby ta samota byla co nejmenší

Máte mou upřímnou soustrast, vím, jaké to je, když ten pravý prostě odejde. Chápu, že nemůžete jít lehce dál, jsem bez svého 3,5 roku a opravdu není dne, kdybych na něj nemyslela. Přeju Vám hodně síly na cestu dál.

mina0405: "v dnešní době"? Píše o tragédii, která se stala před dvaceti lety. Někdo se prostě rád pitvá se svých bolestech. Je to svým způsobem jednodušší než se prostě zvednout a žít dál.

A co jako s tím? Ona prostě nedokázala zpracovat v sobě smrt svého kluka a vyloženě si dál v sobě živila vzpomínku jak vše bylo dokonalé a zalité sluncem. Je jasné, že s tak idealizovanými vzpomínkami nelze poměřovat nikoho. Nechtěla udělat tu pověstnou tlustou čáru za minulostí a žít dál. Jako prožít život s ideou toho "co by tomu řekl zemřelý" je šílené a ten psycholog nejspíš neodvedl dobrou práci, nebo se ona moc pomoci bránila.
Ten patos toho vyprávění mě opravdu dostává, jak celých dvacet let miluje toho svého "dokonalého". Jestli je s tím tak v pohodě, tak co jako? Tak ať se vzpomínkami na něj i zemře. Sama.

Já nevím,jestli to je nesmysl,ale chápu, jak se musí cítit,když přišla o spřízněnou duši..Prostě je asi jiná než ostatní lidí v dnešní době, kdy skoro každý střídá partnery jak ponožky.. Je mi jí moc líto a problém je asi opravdu v tom,že nestačila poznat Markovy chyby.. Existují lidé,kteří se zamilují jen jednou v životě a víckrát jim to prostě nejde..

To je červená knihovna?? Celé je to nesmysl,ona si to příliš vysnila.Ve skutečnosti není nic ideální,už by byli třeba dávno rozvedení,kdyby se vzali.Tyhle 1.lásky jsou krásné tím,že neměli žádné starosti,jen se bavili a malovali si svět narůžovo.Starosti a problémy musí zákonitě všude přijít,a kdovíjak by to dopadlo.Tereza může snít až do smrti,když ji to baví.Nemusí být každá vdaná a mít děti.Třeba je to pro ni dobré řešení,stará se jen o sebe a je to.