Přátelé našeho syna jsou u nás vítáni
S Karlem jsme svoji jednadvacet let. Naše manželství procházelo nejrůznějšími fázemi, od stavů naprosté euforie a extrémní zamilovanosti, přes období tichého souznění, až po hlasité výměny názorů a reálné myšlenky na rozvod. Ustáli jsme všechny krize, zvláště pak v období, kdy byly děti malé, a vždycky jsme k sobě zase našli cestu zpět.
Dnes už jsme ve věku, kdy bychom měli mít k dobru nějaké ty životní zkušenosti a také poučení, která z nich zákonitě musí vyplynout. Dcera se před rokem osamostatnila a odešla žít i pracovat mimo rodné město. Mladší syn s námi ještě bydlí, ačkoli, zdá se, do jeho života už nemáme příliš možností zasahovat. A nakonec ani nechceme. Je sám sebou a krom rodičovské lásky mu s manželem rádi poskytujeme vědomí, že ho plně respektujeme. On nám oplácí stejnou měrou. Studuje bez potíží, letos dokončí poslední rok střední školy. Jeho přátelé jsou slušní mladí lidé, kteří jsou u nás vždy vítáni. A v tom právě je zakopán ten příslovečný pes…
Jak se vyvíjel Terezy příběh dál, se dozvíte v následujících kapitolách... Pokud jste netrpěliví a chcete znát rychle konec, můžete část příběhu přeskočit. Z boxíku zvolte rovnou poslední kapitolu a prostřední část textu se vám vůbec nezobrazí. Jestliže si chcete příběh přečíst celý, postupujte po kapitolách tak, jak za sebou následují.
Pokračování 2 / 4
Ze synova kamaráda je mladý muž
Synova kamaráda Marka znám odmalička. Občas jsem se scházela s Vandou, jeho matkou. Společně jsme si tak krátily čas na mateřské dovolené a vymýšlely pro děti společný program. Chodily jsme na zmrzlinu, do kina, příležitostně se vypravily do ZOO. Vanda se po devítiletém nešťastném manželství rozvedla a odstěhovala se s Markem do vzdálenější vesnice. Kontakt jsme na čas přerušily, abychom se znovu potkaly v období, kdy kluci po základní škole řešili, kam dál. Protože oba měli podobné zájmy, zvolili místní průmyslovku a jejich cesty se opět propojily. Já Marka moc ráda viděla, možná nejraději z jeho školních kamarádů. Měla jsem k němu tak nějak blíž a dokonce mu nabídla i tykání, protože mi už kdysi tykal a oslovoval „teto“.
Všimla jsem si, jaký se z Marka vyklubal hezký kluk, vlastně už mladý muž. Na necelých devatenáct let ani nevypadal, v porovnání s mým Davidem působil starším a poněkud vyrovnanějším dojmem. Podobou byl rozhodně do otcova rodu – jeho táta a Vandin manžel mi vždycky hodně imponoval, nezávisle na tom, jaký to byl gauner. Marek měl sice jeho podobu, ale povahově mi připadal mírný a laskavý. Prošel si jistě nelehkým obdobím, když se s matkou v jeho devíti letech odstěhoval a ztratil tak dosavadní dětské jistoty. Často jsem o něm takto uvažovala a věnovala mu ve své mysli postupně víc a víc prostoru.
Pokračování 3 / 4
Jedno ráno se všechno zvrtlo
Výjimečně se stávalo, že u nás Marek přespal. To, když občas kluci někam vyrazili a on by následně měl příliš komplikovanou cestu domů, případně když se jim nějak posunula výuka či školní akce. Ustlala jsem mu pokaždé v malém pokoji pro hosty a často si musela tajně přiznat, že tyhle večery vítám. Během Markových návštěv mi víc než jindy záleželo na tom, co mám na sobě a jak jsem celkově upravená. Měla jsem pocit, že to Marek nějakým svým zvláštním způsobem vnímá a oceňuje.
Jednou brzy ráno, zrovna když u nás Marek nocoval, jsem se probudila dříve než jindy. Už se mi nechtělo spát a tak jsem se tiše sebrala a sešla dolů do kuchyně. V domě bylo chladno a já se těšila na svůj obvyklý ranní čaj. Nesvítila jsem, už nebylo třeba. Mám ráda to ještě mírně ospalé světlo probouzejícího se dne. Napustila jsem vodu do konvice a zamyšleně hleděla z okna. Náhle jsem měla pocit, že mě sledují cizí oči a já se prudce otočila.
Pokračování 4 / 4
Nemůžu na něj přestat myslet
"Nechtěl jsem tě polekat," usmál se poněkud ostýchavě Marek. Stál u dveří kuchyně a v měkkém světle z venku působil ještě mužněji než obvykle. Okamžik jsme na sebe jen hleděli, abych si náhle uvědomila svou ženskou podstatu. Stála jsem tam, jen v krátké noční košili, a protože bylo chladno, reakce mých bradavek byla víc než výmluvná. Zastyděla jsem se a honem odvrátila pohled stranou. Nabídla jsem mu čaj a cítila takový zmatek, jako bych se právě ocitla na opačném konci světa. I on se zdál poněkud vyvedený z míry, a přestože čaj s díky odmítl, zůstával stát uprostřed kuchyně.
Nevím přesně, jak se to stalo, ale náhle byl blíž, než obvykle býval a naléhavě mi hleděl do očí. "Marku," zaprotestovala jsem poněkud nepřesvědčivým hlasem, než mě políbil. Lehce se na mě přitiskl a já pocítila jeho vzrušení. Vždyť bych mohla být jeho matka, pomyslela jsem si zoufale, ale nedokázala odolat. Hladil mě všude, kde jen muži ženy hladí, líbal na ústa, šíji, postupoval stále níž…
Světlo na chodbě a následné kroky zařídily, že jsme se s Markem bleskurychle vrátili do „běžných“ pozic. V kuchyni se objevil David a s očima ještě napůl slepenýma hlásil, že má hlad. Byla jsem natolik rozrušená, že mi vše padalo z ruky a syn si mě dobíral, pro můj pokročilý věk.
Od té doby uplynulo pár týdnů. Marek se u nás občas objeví, nicméně do podobné situace jako tehdy jsme se znovu nedostali. Bojím se být s ním sama a zároveň o tom sním. Jsem jako posedlá myšlenkou na milování s kamarádem mého syna, na druhé straně mám obrovské morální zábrany. Markovy pohledy však naznačují, že tehdy ráno v kuchyni to myslel „vážně“ a zdá se, že čeká na další příležitost… Nevím si rady sama se sebou, rozum se snaží překřičet tělo, ale zdá se, že je to marné. Nemohu se ani nikomu svěřit, hanbou bych se propadla. Tak co s tím?