Pro duševní vyrovnanost a zdravé sebevědomí není nic tak důležité jako vztah s matkou a otcem. Tato nejužší rodinná vazba vzniká už v prenatální fázi vývoje člověka a od prvních momentů linkuje náš životní příběh. Pokud člověk nezažil idylické dětství, neznamená to, že nemůže být šťastný. K dospělosti patří také dovednost věci pochopit, přijmout a vyrovnat se s nimi. Tak, abychom se sami podobných chyb jako naši rodiče nedopouštěli.
Psychologové a psychiatři o tom vědí své, ve svých ordinacích řeší s klienty denně desítky rozličných problémů, a i když se týkají věcí rodině na první pohled vzdálených, například práce, partnerských problémů nebo otázek spojených se sebevědomím, nitky příčin a následků, které společně rozplétají, vždycky vedou do hluboké rodinné historie.
Odkaz svého dětství nese na bedrech každý. Někoho tíží víc, někoho méně. Bez občasných křivd, nespravedlností a nepochopení v útlém věku bychom neměli šanci vyrůst v normální dospělé jedince s vlastním životem. Otázka je, nakolik závažné a určující pro nás dětské křivdy jsou a jak se s nimi vypořádat v „dospělém“ životě.
Jak často telefonujete se svou matkou?
A. Každý den, a když se něco děje, tak i víckrát.
B. Podle toho, kdy mě potřebuje, ale asi tak
jednou týdně.
C. Když má narozeniny nebo svátek – a já si
zrovna vzpomenu.
D. Často, ale je to víc povinnost než
potřeba si popovídat.
.
Mluvili vám rodiče do výběru partnera?
A. Jistě, ale mně na jejich názoru záleží,
nevadí mi to.
B. Ne. Naštěstí si své pochybnosti i dobře míněné
rady vždycky nechali pro sebe.
C. Snažili se, ale bylo jim to k ničemu.
D. Ano, někdy docházelo i k nepříjemným scénám.
Víte, co rodičům koupit k narozeninám nebo Vánocům?
A. Naprosto přesně. Dárky pro rodiče nakupuju v průběhu celého roku, kdykoli vidím něco, o čem jsem přesvědčená, že by je potěšilo.
B. Beru, co je. Ne že bych dárky kupovala cestou k rodičům u benzínky, ale většinou to zvládnu během krátké návštěvy v supermarketu.
C. Někdy je to celkem oříšek, ale vždycky nakonec něco originálního a vtipného vymyslím. I kdyby to měla být úplná drobnost.
D. Vím, a protože si na tom dost zakládají, volím cenné a luxusní dárky.
Vaši rodiče jsou pozvaní na nedělní oběd...
A. Dám si záležet, vše musí být perfektní, krásný stůl, kytice, svíčková…
B. Moc často se to nestává… Ale když, tak je to
trochu kožené.
C. Moc se těším, bude to milé, neformální setkání,
zasmějeme se.
D. Bojím se, že se sklouzne ke starým výčitkám,
že někomu ujedou nervy.
Čeho si na svých rodičích nejvíc ceníte?
A. Toho, že jsou mi kdykoli nablízku a můžu
se jim se vším svěřit.
B. Toho, že mě nechávají žít, jak chci, a přestali se mě
snažit vychovávat.
C. Toho, že mi dopřáli bezstarostné, pohodové dětství.
D. Toho, že pochopili, že všechno nebylo úplně idylické
a že za to z velké části mohli oni sami.
Jeli byste s rodiči na dovolenou?
A. Jistě, jezdíme běžně společně. K moři, na hory,
na chalupu…
B. Ne, ani za nic.
C. Na chalupu ano, ale jinak ne. Vidíme se rádi, ale
všeho moc škodí.
D. Několikrát podobný návrh padl, ale byla jsem ráda,
že se to nakonec nerealizovalo.
Máte to doma zařízené podobně jako vaši rodiče?
A. Ano, přebrala jsem od rodičů to, co považuji
za praktické, vyzkoušené.
B. Naopak. Můj byt vypadá naprosto jinak. Naštěstí
už si zvykli, že nemá cenu mi radit, co si mám a nemám kupovat.
C. Čím jsem starší, tím víc k tomu – ke svému překvapení – tíhnu.
D. Ne, jsem ráda, že se mi podařilo vytvořit úplně odlišné rodinné „hnízdo“, než jsme měli doma.
Vybavíte si teď hned nějakou křivdu z dětství, kterou vám rodiče způsobili?
A. Ano, pár takových zkušeností mám, ale všechno
jsme si vyříkali.
B. Vybavím, ale taky si vybavím situace, kvůli kterým
se zas natrápili oni.
C. Jistě, kdo by ne. Vždycky šlo ale o banality.
D. Ano, byla by toho celá hromada. Naštěstí už je to
za námi.
A ještě jednou zavzpomínejte na léta dospívání. Kdybyste přišli s nápadem vystříhat si na hlavě pankáčské číro:
A. Asi by je trefil šlak. Nikdy jsem nic podobného
nezamýšlela.
B. Ano, měla jsem nápady podobného typu… Věděli, že je marné mi to rozmlouvat.
C. Nechali by mě, ať se „vyblbnu“, a doufali by, že dostanu rozum.
D. Asi by mě vyhodili z domu, ať nedělám ostudu.
Jaký byl vztah vašich rodičů a prarodičů?
A. Řekla bych, že zejména matka na své matce velmi lpěla.
B. Vlastně ani nevím, s prarodiči jsme se moc
často nevídali.
C. Bezvadný, babička s dědou mě v dětství hlídali,
rodiče s nimi nikdy žádný konflikt neměli.
D. Z obou stran problematický.
Když se pohádáte, tak…
A. S rodiči se vůbec nehádám.
B. To je u nás normální forma komunikace.
C. Tak se vždycky rychle usmíříme, vyjasníme si co a jak. Dokážeme se jeden druhému omluvit.
D. Snažím se do hádek s rodiči nevstupovat, radši to
nechávám být a myslím si své.
Dokážete si ze sebe s rodiči dělat legraci?
A. Není to to hlavní, na rodičích si cením především naprosté důvěry a pocitu bezpečí, který mi dávají.
B. Ne, s mými rodiči není zábava. Zasměju se s kamarády.
C. No jistě. Humor a vtipy jsou odjakživa základem naší komunikace.
D. Dělat si z rodičů otevřeně legraci si bohužel netroufám.
Bavíte se s rodiči o sexu?
A. Hlavně s mámou, dokážeme se bavit jako nejlepší kamarádky.
B. Nikdy! Absolutně ne, do toho jim nic není.
C. Sex není u nás v rodině tabu, ale na rozebírání těchto
témat mám jiné lidi než mámu s tátou.
D. Ani ne. Netváříme se, že sex neexistuje, ale vím, že rodiče mají na vše svůj jediný správný názor.
Když jedete někam daleko do ciziny:
A. Hned po příjezdu volám, že jsem v pořádku na místě,
a v průběhu cesty rodiče informuju, co zrovna prožívám.
B. Nevolám. Oni se mi taky nehlásí, když někde cestují.
C. Dám vědět, že jsem v pořádku, pošlu pohled a po návratu se domluvím na setkání.
D. Rodičům se ozvu, aby neměli strach, ale to
je tak všechno.
Pomáháte si s praktickými věcmi? Hlídání dětí, péče v nemoci, pomoc při úklidu nebo stěhování…
A. Jistě, když rodiče potřebují, jsem okamžitě u nich
a zařizuji nejlepší možnosti.
B. Moc ne, to by muselo být oboustranně hodně špatně.
C. Samozřejmě, to je přece normální. Bereme to jako
běžnou věc.
D. Když něco potřebuju, rodiče o pomoc nežádám.
Ale oni mě často…
Většina odpovědí A
Maminka a tatínek jsou pro vás ti nejdůležitější lidé na světě. Jste s nimi v neustálém kontaktu, všechna svá rozhodnutí posuzujete jejich očima, ptáte se sama sebe, co by tomu řekli rodiče. Nikdy nezapomenete na jejich narozeniny, svátky, výročí. Jsou u vás vždy vítáni a čas strávený s nimi je pro vás nejpříjemnější. To je všechno moc pěkné. Ale právě v tom je kámen úrazu – je to až moc pěkné. Není to tak, že některé věci prostě nechcete vidět a slyšet? Uvědomte si, že k dospělosti patří i zdravý kritický odstup od autorit, které jsme uznávali v dětství. Na vaší lásce k rodičům ani na jejich vztahu k vám se nic nezmění, pokud budete někdy s rodiči nesouhlasit.
Odborníci nazývají schopnost odpoutat se od rodičů separačním procesem. Nebývá úplně bezbolestný, ale pokud chcete žít svobodný život dospělého člověka, musíte se mu přestat vyhýbat.
Většina odpovědí B
Dobře víte, že to ve vaší rodině poněkud skřípalo. Důvody mohly být všelijaké, důležité je, že už v adolescenci jste se naučila bránit. Ano, přesně v duchu hesla „nejlepší obrana je útok“. A tak to s vámi rodiče opravdu neměli lehké. Křivdy, kterých se na vás dopustili, jste se jim naučila vracet. Dlouho váš vztah připomínal bitevní pole, dnes jsou už konflikty uhlazeny, ale jedna důležitá věc zůstává: jste pořád vůči rodičům v opozici. A to není ani správné, ani dospělé.
Ať už se u vás dělo cokoli, zkuste rodičům odpustit. Možná by bylo fajn si s rodiči někdy otevřeně promluvit. Buď jak buď, snažte se být k rodičům srdečnější a všímejte si i jejich dobrých stránek. Zejména pokud máte děti, je to neobyčejně důležité. Kopírovat špatný scénář je totiž snadnější, než se zdá.
Většina odpovědí C
Pokud ve vašich odpovědích převažuje písmeno C, znamená to, že se vám rodiče postarali o pěkné dětství a o to nejdůležitější – dali vám důvěru a svobodu. Díky tomu jste se dokázali v pravý čas odpoutat, zažít dospívání, dospět a postavit se na vlastní nohy. S rodiči máte vyrovnaný vztah, jste v kontaktu, ale nevisíte každý den na telefonu, abyste si sdělili, co jste zrovna nakoupili v Lidlu. Rádi se vidíte, ale máte rádi i svoje soukromí – a to vzájemně respektujete.
Ve vaší rodině nechybí humor, důvěra a pohoda, tedy atributy, po kterých každý touží, ale vůbec nejsou samozřejmé. S takovým vkladem do života je velice pravděpodobné, že se i vám podaří vytvořit harmonickou rodinu. A také že budete umět ustát problémy, které život běžně přináší.
Většina odpovědí D
Ani u vás to nebylo jako v americké romantické komedii. Během dětství vám rodiče uštědřili šrámy, které bolí dodnes, a skřípající vztahy se nikdy skutečně neuhladily. Sice jste dospělá, ale být s rodiči pohromadě je pro vás i dnes problematické. Bohužel, nedostatek zdravého sebevědomí, které vám rodiče svým chováním zapomněli vybudovat, může za to, že se neodvažujete s nimi vstupovat do konfliktu a radši tiše trpíte. Zapracujte na tom, nejlépe s odborníkem.
Přijmout své dětství a rodiče takové, jací jsou – i bez vidiny nějakého výrazného zlepšení –, je naprosto nezbytné pro to, abyste mohla svobodně dýchat. Hromady výčitek, které se ve vás tiše vrší, musí pryč. Na nápravu je vždycky čas a vy přece chcete žít plnohodnotný život nezatížený stíny minulosti.
Článek vyšel v časopise Moje Psychologie