Myslel jsem si, že když jsme se ženou spolu žili tolik let, budeme se navzájem respektovat, a když už došlo na rozvod, v klidu se rozejdeme. Moje bejvalka se bohužel rozhodla, že mi udělá ze života peklo.
Pak že krize středního věku postihuje hlavně muže. Všude se o tom mluví, je to takové klišé, ale já to zažil přesně naopak. Viděl jsem to u své ségry, u dvou svých kolegyň a pak k tomu bohužel došlo i u nás doma. Po patnácti letech si moje žena našla milence. Když to prasklo, dozvěděl jsem se, že už mě nemiluje a nechce se mnou žít. Byl to pro mě šok, protože jsme se pořád i na veřejnosti brali za ruce, objímali se, okolí nás považovalo za ideální pár.
Když skončil vztah s prvním milencem, pokoušeli jsme se dát znovu dohromady, ale vydrželo to jen pár dní. I když nikoho neměla, suše mi jednoho večera řekla, že to prostě fakt nejde a že se chce rozvést. Byl jsem na dně, rodina pro mě byla všechno, navíc doma vypuklo pěkné dusno, takže každý den se stal utrpením.
Když opadly ty nejhorší emoce, řekl jsem si, že jsme sice přestali být partnery, ale pořád jsme oba dva rodiče a že je hlavní, aby byly naše děti naším rozvodem co nejméně postižené. Myslel jsem si, že se prostě v klidu dohodneme, oba jsme vysokoškoláci, troufám si říct, že nejsme žádní primitivní omezenci.
Takže když mladší dcera chtěla na rozdíl od starší žít se mnou, rozmluvil jsem jí to, protože jsem nechtěl holky rozdělovat. Bylo mi jasné, že jako puberťačka potřebuje hlavně mámu. Stejně tak jsem netrval na střídavé péči, protože moje žena byla proti. Chtěl jsem, aby všechno proběhlo co nejvíc v klidu, a myslel jsem si, že to bude chtít i moje stále ještě žena Hanka. Bohužel jsem zjistil, že při rozvodu inteligence nebo vzdělání nehrají žádnou roli.
Jako kdyby se z ní rozvodem stal úplně jiný člověk. I když vlastně za rozvod mohla ona, začala se ke mně chovat jako k největšímu bídákovi pod sluncem. Samozřejmě chtěla u soudu co nejvyšší výživné a opovržlivě se divila, že teď nevydělávám tolik jako dřív. Začala na mě tlačit, ať se hned odstěhuju.
Jenže odstěhujte se ze dne na den, když patnáct let dáváte všechny své peníze rodině, platíte hypotéku a máte společný účet. Z toho jsem si nemohl vzít jen tak peníze na nájem a má výplata se vždy skoro celá rozpustila ve společných výdajích. A k rodičům na gauč nebo do dětského pokojíčku po čtyřicítce prostě jít nechcete.
Bylo to šílené, dům byl bohužel Hanky, takže i když jsem do něj investoval, nic mi nepatřilo. Byl jsem v pasti, potřeboval peníze na kauci a nájem, ale když jsem měl platit hypotéku a další společné výdaje, už mi na to nezbývalo. Hanka si mezitím našla nového přítele a toho si nastěhovala k nám, i když jsem v domě pořád ještě bydlel.
Teror se stupňoval, Hanka mezitím chodila za holkami a říkala jim, že na ně vůbec neplatím, a začala je štvát proti mně. Najednou se se mnou přestaly bavit, možná kvůli napjaté atmosféře byly pořád zavřené ve svých pokojíčcích.
Po dvou měsících jsem se konečně vyvázal ze společné hypotéky, našetřil na první nájem i kauci a měl za sebou i soud o děti a začal se balit.
Jenže mezitím Hanka dál štvala děti proti mě. Celé se to vystupňovalo o jarních prázdninách, kdy byly holky oficiálně se mnou. Nemohl jsem je vzít na hory, protože jsem potřeboval peníze na nové bydlení, ale chtěl jsem přitom s holkami každý den něco podniknout.
To jsem se ale přepočítal. V neděli měla mladší Katka taneční vystoupení a moje žena si natruc s ní domluvila, že ji tam pak vyzvedne a půjdou spolu kupovat novou bundu na jaro. Nic jsem neřekl, i když jsem je měl v tu dobu mít já, ale nechtěl jsem dělat dusno. To asi byla chyba, měl jsem hned volat sociálku, protože takhle to pokračovalo celý týden. V úterý už jsme byli sbalení do aquaparku, ale najednou přišla starší Zuzka s tím, že máma volala, že je objednaná k zubařce.
Holkám to bylo líto, tak za mnou přišly, že by do aquaparku chtěly druhý den. Dohodli jsme se, že mám dopoledne nějakou schůzku, ale že po obědě tam spolu pojedeme. Když jsem jim v půl jedné volal, dozvěděl jsem se, že už nemusím jezdit, že máma přijela domů a že je bere do bazénu.
Musel jsem zastavit, vystoupit a tam jsem vztekle kopal do zábradlí a bušil do stromu, abych se uklidnil. Lidi mě asi považovali za magora, ale mně to bylo jedno.
Nejhorší ale bylo, že když jsem se večer osopil na holky, že co to bylo, že jsme se přece dohodli, všechno popřely. Prý jsme se na ničem nedohodli a že když se jim o prázdninách nevěnuju, vzala si máma dovolenou, aby nemusely sedět doma. Abych tomu peklu unikl, domluvil jsem se s rodiči, že se přechodně nastěhuju na chalupu, protože nový byt mám pronajatý až od příštího měsíce.
Sice teď nemusím koukat na cizího chlapa a výčitky mé ještě ženy ke mně doléhají jen přes telefon anebo mailem. Už nás čeká jen jedno, dvě stání u soudu, abychom dořešili majetek a jsme rozvedení. Ale bojím se, abych nepřišel o dcery. Chci o ně bojovat, ale nechci jim ublížit. Když se budeme o ně přetahovat, budou mít ze života peklo. Jenže když to vzdám, ztratím je a v dospělosti mi vyčtou, že jsem se na ně vykašlal.
