Dítě se dožaduje větší samostatnosti slovy „já sám/já sama“, která někdy dokážou lézt pěkně na nervy. Využijte jeho touhy a veďte ho k tomu, aby se dokázalo postarat o vlastní tělo, například aby se umělo samo umýt. Mnoho rodičů si myslí, že je na to příliš brzy, že to dítě nezvládne nebo že se umyje nedostatečně. Jiní rodiče se zase neradi vzdávají této povinnosti, která jim přináší příjemné společné chvíle.
Ve skutečnosti se nejedná o to, abyste dítě nechali samotné v koupelně a šli dělat něco jiného už jen proto, že je tu stále přítomné nebezpečí utopení (dítě může uklouznout a utopit se i ve velmi malém množství vody až do věku čtyř nebo pěti let) – v koupelně musí být někdo s dítětem po celou dobu koupání.
Máme ovšem na mysli to, že je možné vést dítě k tomu, aby o své tělo pečovalo samo. Jakmile to je možné, musí dítě získat pocit zodpovědnosti za to, co se ho intimně dotýká a co se týká jeho vlastního těla. Dítě jednou bude samo jíst, mýt se, chodit na toaletu, utírat se, svlékat se a oblékat se apod. Proč tedy nevyužít tohoto období, kdy o všem říká „já sám/ já sama“, a nepovzbudit ho, aby se v tomto směru naučilo o sebe postarat?
I zde platí, že „propaseme-li ten pravý čas, pak pozdě bycha honit“. Pokud maminka i nadále trvá na tom, že za dítě všechno udělá, dítě se o sebe postarat nenaučí. Jestliže si ovšem nyní dáte trochu práce, vyplatí se to později. I když tento způsob vyžaduje zpočátku od rodičů větší úsilí a víc času, pomůže vám vyhnout se mnohým konfliktům a povede dítě k větší samostatnosti a to je jeden z hlavních cílů výchovy.
Pokud tuto příležitost promarníte, hrozí nebezpečí, že se prodlouží období tělesné závislosti dítěte na matce a že se dítě neosamostatní, což může mít škodlivý vliv na jeho budoucí psychickou rovnováhu.
Jak dítě naučit samostatnosti v hygieně
- Upozorňujte dítě na způsob, jakým ho myjete vy sami – podle zvyklostí rukou, žínkou nebo houbou, mýdlem nebo sprchovým gelem apod.
- Ukažte dítěti ta místa, na která by při mytí nemělo zapomínat – za ušima, mezi prsty u nohou, na zadečku apod.
- Aby dítě umývání bavilo, nabídněte mu například žínku ve tvaru oblíbené postavičky, houbu připomínající medvídka, mýdlo vonící po banánech apod.
- Do vany dejte protiskluzovou podložku.
- A pak už dítě jednoduše nechte, aby se mylo samo! Co na tom, jestliže se nemyje přesně podle zvyklostí a neřídí se doslova vašimi pokyny! Pokud si v teplé vodě hraje alespoň čtvrt hodiny, nemusíte mít obavu, že by z ní vylezlo špinavé. Důležité je, aby se dítě dobře opláchlo; toho docílí snadno tím, že se několikrát ponoří do vody nebo osprchuje.
- Pokud chcete mít úplnou jistotu, že se v hygieně dítěte nic nezanedbá, můžete ji mít pod dohledem například jednou týdně, při mytí vlásků. V jiné dny si dítě díky vašim radám dokáže poradit samo!
Smysly máme pro radost
Osvojení řeči a později školní výuka od dítěte vyžaduje schopnost soustředit se a udržet pozornost. K tomu, abychom se naučili něco nového, nám nepomáhá jen hlava, ale učíme se prostřednictvím všech smyslů. Bylo by tedy nebezpečné upřednostnit jen intelektové učení na úkor ostatních způsobů. Učení s využitím všech pěti smyslů není jen užitečná věc, ale může pro dítě představovat i velkou radost.
Abyste se tomu mohli věnovat, je především potřeba upoutat pozornost dítěte na to, co nevidí a neslyší, protože dítě se soustředí samo na sebe a nezajímá se spontánně o to, co ho bezprostředně běžně neobklopuje. Přesto s jistou dávkou potřebného nadšení můžete s dítětem objevovat úžas nad stékajícími potůčky deště po okenním skle nebo nad plujícími mraky na obloze. Pomáhejte dítěti dívat se kolem sebe tím, že ho vezmete do přírody sbírat houby, šišky nebo naslouchat zpěvu ptáků. Ukazujte dítěti věci, které nikdy předtím nevidělo – noční město nebo pohled na ně z výšky, západ slunce nebo ohňostroj.
Můžete rozvíjet všechny smysly, proč byste měli nechávat stranou například hmat nebo chuť? My dospělí k nim máme trochu dál, ale pro dítě znamenají mnoho. Malé dítě pozná matku podle vůně dřív, než je schopné ji zřetelně vidět. Později má potřebu se všeho dotýkat, takže je těžké ho udržet v uctivé vzdálenosti od srovnaných přihrádek skříní a poliček.
Rodiče by proto měli během prvních let života dítěte mít na paměti, že rozvíjení smyslů je stejně důležité jako tělesný nebo intelektový vývoj. Nabízíme zde pro inspiraci několik postřehů, které z toho plynou.
Zrak
Jde především o rozvoj zrakové pozornosti, kterou věnujeme svému okolí, zvláště zájmu o detaily. Společně s dítětem můžete pozorovat, jak voda stéká do odpadu ve vaně, jak jsou uspořádány listy na stonku rostliny, jak si počíná mravenec, který nese drobeček chleba, jak se zkracují nebo prodlužují stíny apod.
U bojácných dětí, které si vypěstovaly například strach z hmyzu, může být velmi užitečné pozorovat se zájmem zblízka, ale v bezpečí například pavouka, který tká síť, včelu, jak sbírá pyl z květin, nebo červíka, kterého jsme objevili v jablku.
Sluch
Tento smysl hraje samozřejmě hlavní roli tehdy, když se dítě učí mluvit. Jako u předchozího příkladu, pokud upoutáte pozornost dítěte na zvuky, je především třeba stále je komentovat. „Slyšíš? To je houkačka sanitky. Pojď, podíváme se, jestli pojede naší ulicí.“ Nebo: „Slyšíš, jak bijí zvony? Tak to je poledne!“ A jindy: „Teď dej pozor, zapnu šlehač, bude to dělat rámus.“
Mluvíme-li o zvucích, musíme se zmínit také o hudbě. Sluch si dítě může tříbit i tím, že bude čas od času poslouchat rozhlas. Uvidíte, že ho bude bavit měnit hlasitost, přepínat stanice, poslouchat cizí řeč nebo hudbu apod.
- Hudba, kterou dítě poslouchá, by měla být pestrá. Dětské písničky mají svá melodická omezení. Proto se dítěti budou líbit i lidové písničky, vážná hudba nebo etnická hudba. Tím se také naučí vnímat a mít rádo to, co je nové a co ještě nezná.
- Dítě si rádo hraje s hlasem, můžete proto zkusit využít magnetofon, nahrávat se navzájem a pak zkoušet, jestli poznáte, komu patří nahraný hlas. Děti velmi rády poslouchají vlastní hlas.
- A nakonec ke sluchu patří také to, že dítě zkouší samo vytvářet zvuky a rytmy. Může objevovat různé rytmy a učit se je vyjádřit vlastním tělem například tak, že tleská do dlaní, podupává, chřestí plastikovými lahvemi naplněnými rýží nebo čočkou apod.
Hmat
U dospělého člověka se paměť pojí především se zrakem a sluchem. U dítěte je i hmat prostředkem poznávání nových věcí a prostředkem, aby si zapamatovalo něco nového. Proto bychom měli místo toho, abychom dítě zlobili neustálým opakováním pokynů typu „Nesahej na to!“ nebo „Umyj si ruce, je to špinavé!“ naopak dítě povzbuzovat k tomu, aby se věcí dotýkalo a objevovalo pomocí hmatu nové věci pokaždé, kdy je to možné.
- Pokud na ulici potkáte psa a zeptáte se jeho pána, abyste se ujistili, že vám zvíře nic neudělá, můžete ho s dítětem pohladit. Můžete také jíst některá jídla rukama, hrabat se rukama v hlíně, dotýkat se kůry stromů. Dítě díky těmto zkušenostem může objevovat, co znamená teplé a studené, měkké a drsné, jemné, pichlavé, hebké, suché nebo třeba lepkavé.
- Také některé hry pomáhají rozvíjet hmat – například hra na slepou bábu, při které dítě musí se zavázanýma očima po hmatu rozpoznat osoby, které chytí, a především hra na slepce, při které dítě se zavázanýma očima provedeme za ruku bytem a necháváme ho po hmatu poznávat různé předměty.
- Hmat se ovšem neomezuje jen na ruce. Také chodidla potřebují, aby se rozvíjela jejich citlivost. Je lepší nechat je bosá než je uzavírat na celý den do bot nebo bačkůrek. A co když u vás doma studí podlaha? Přišijte na kvalitní pár ponožek speciální podešve (budou navíc působit protiskluzově). S bosýma nohama může dítě objevovat pocity při chůzi po koberci, po dlažbě, parketách, po písku, štěrku, po hlíně nebo po trávníku. Také může zkusit pomocí chodidel rozpoznávat některé předměty nebo se je snažit uchopit (míček, tužku, šátek…).
- Shromažďujte kousky různých materiálů (samet, kožešinu, zvlněnou umělou hmotu, dřevo, korek apod.), a když je přilepíte na kousek překližky, můžete je použít k různým hrám, při kterých je bude dítě rozpoznávat pomocí ruky nebo chodidla, anebo mu mohou sloužit jen tak pro radost, pro samotný pocit z dotyku.
- A konečně se hmat týká také kůže. Chcete-li rozvíjet tento smysl, neměli byste šetřit s hlazením, objímáním, škádlením, s kontaktními hrami nebo s lechtáním. Také ovšem můžete použít tělové mléko nebo mandlový olej a masírovat jimi dítěti lehce celé tělo.
Chuť
Rozvíjet u dítěte chuť není v zásadě nic těžkého. Stačí, když ho necháte všechno ochutnat a upozorníte ho, že nová chuť ho může někdy také nepříjemně překvapit. Ale pozor, rozhodně nemáme na mysli to, abyste dítě učili, že má sníst všechno, co vidí, o to méně, abyste ho k tomu nutili.
Čich
Ani čich není těžké u dítěte rozvíjet (nebo spíše dbát na to, aby tuto citlivost neztratilo).
- V kuchyni se dítě může setkat s tisíci různými vůněmi – koření, čerstvě nakrájené ovoce nebo zelenina, opečený chléb, káva apod. Může třeba poslepu hádat, co právě vaříte.
- Koupelna je další místo, kde je možné zkoumat spoustu vůní – voňavky, pěnu na holení, voňavá mýdla, sůl do koupele, tělové mléko.
- Na ulici se dítě může učit poznávat některé obchody podle vůně – lékárna nevoní stejně jako pekařství a drogerie nevoní stejně jako čistírna.
- V přírodě nebo na venkově zase voní květiny, pryskyřice, seno, houby nebo jehličí.
Ukázka je z knihy:
Vaše dítě ve věku od 1 do 3 let.
autor: Bacus
Kompendium všeho, co potřebují vědět rodiče při péči o dítě ve věku do 1 do 3 let a při jeho výchově. Praktický, podrobný rádce sleduje vývoj dítěte po tříměsíčních etapách, tedy ve 12 až 14 měsících, 15 až 17 měsících 18 až 20 měsících atd. V každé z těchto kapitol (etap) se autorka věnuje vývoji osobnosti, fyzickému, jazykovému vývoji, sociabilitě, hrám a hračkám, jídlu, psychologickým a výchovným otázkám a dalším praktickým radám.
Vydalo nakladatelství Portál.cz