Už je to tu zas – novoroční předsevzetí. Poučily jste se?

| Autor: KK | Rubrika: Láska a vztahy

První leden je každoročně magické datum, kterému sice často vzhlížíme přes alkoholový opar, ale přesto s velikými nadějemi a očekáváními. Začíná nový rok a řada z nás je přesvědčena, že s tím nastává i jakási vytoužená změna v našem životě. Že začneme také s čistým stolem, znovu a lépe. A tak si dáváme novoroční předsevzetí. Má to ale smysl? Jak se dařilo předsevzetí dodržet čtenářkám Dámy?

Už je to tu zas – novoroční předsevzetí. Poučily jste se?

Nikdo to nemyslí doopravdy

U nás v rodině je předsevzetí spíš taková recese nebo ustálený zvyk. Jsme zvyklí slavit společně Silvestra v širším příbuzenstvu a každý rok si při půlnočním přípitku navzájem odhalíme své novoroční předsevzetí. Všichni víme, že nám vydrží tak týden, těm lepším měsíc, nejvíc se nasmějeme těm, kteří si rok co rok dávají stále tentýž závazek, aniž by se vůbec někdy namáhali ho splnit. Je to zkrátka legrace a nejpozději na Velikonoce se všichni navzájem ubezpečíme, že ani tentokrát nikdo „nezradil“ a nepustil se do změny opravdu vážně. Za sebe si myslím, že novoroční předsevzetí je nesmysl. Když chci něco změnit, můžu s tím začít kdykoli, datum mi s tím nijak nepomůže.

Andrea, 30 let

Veřejně vyhlášený závazek mě motivuje

Od přírody jsem spíš lenivá, dalo by se říct, že jsem občas až flákač. S postupem let jsem ale zjistila, že sama sebe nejlépe namotivuju nějakým veřejně prohlášeným slibem. A na to se novoroční předsevzetí docela dobře hodí. Takže vždy při novoročním obědě před přítelem a dalšími svědky vyhlásím nějaký úkol pro začínající rok. Zásadně si ale nedávám žádné negativní závazky, nic ve smyslu už nebudu, přestanu a podobně. Naopak si stanovím cíl, který bych v tom roce chtěla splnit. Třeba že se konečně podívám do vysněného Norska (to se mi podařilo celkem snadno) nebo že si zlepším znalosti angličtiny (to už šlo hůř). Za posledních šest let, co tohle praktikuji, jsem úspěšná ze dvou třetin. Mohlo by to být stoprocentní, ale při mé povaze je to rozhodně úspěch.

Dáda, 28 let

Plním vlastně předsevzetí někoho jiného

K novoročním předsevzetím jsem se dostala jako slepý k houslím. Sama jsem si nikdy žádná nedávala, ale pro několik lidí v okolí jsem zřejmě tak dobrá podpora, že mě vždy požádají, abych se do něčeho pustila s nimi. V dobrém rozmaru pak slíbím, ano, budu s tebou chodit cvičit, ano, budeme spolu jednou týdně konverzovat v němčině, ano, každý měsíc půjdeme jednou do divadla… a už se vezu. Hlavně můj muž je na vtahování do děje expert. Navíc sám sobě dává předsevzetí nejen na nový rok, ale kdykoli ho napadne – hubnout a cvičit tak začíná „od zítřka“ několikrát do roka. Samozřejmě chce, abych se do toho pustila s ním, včetně toho, že doma nebudu vařit. Když má trpět on, tak i já, potažmo děti! Naštěstí už všichni víme, že tyhle záchvěvy mají výslovně několikadenní charakter.

Jitka, 45 let

I pár týdnů lepšího života se vyplatí

Jsem fanoušek novoročních předsevzetí a každoročně si nějaké dám, čistě ze zvyku a pro radost. Samozřejmě je mi jasné, že jde hlavně o psychologickou záležitost, protože první leden není pro začátek změny o nic výhodnější než kterýkoli jiný den v roce. Ale ono se to zkrátka tak hezky říká, když začíná ten nový rok, tak začnu pořádně i já. Navíc většina mých předsevzetí se týká zdraví, hubnutí, pohybu, jak jinak – a k tomu je člověk po vánočním obžerství sakra motivovaný. Jenže stejně mi snaha vydrží tak měsíc, dva, pak postupně polevuju a před létem stejně pláču, že takhle do plavek nemůžu, a pak držím nesmyslné hladovky týden před dovolenou. Přesto to každý rok zopakuju – i ty dva měsíce v roce, kdy se člověk snaží žít opravdu příkladně, podle mě tělu prospějí.

Linda, 34 let

Mají smysl, pokud jsou opravdu konkrétní

Novoročních předsevzetí jsem si za svůj život dala už spoustu. Dopadla jsem jako většina ostatních – skoro nikdy jsem žádné nedodržela déle než pár týdnů. Pak jsem se zamyslela a došla k závěru, že si dávám závazky, které jsou velmi nekonkrétní, a sama nevím, jak je vlastně zhodnotit a poznat, jestli byly úspěšně splněny. To byly takové ty výzvy typu „začneš zdravě žít“, „budeš se víc hýbat“, „přestaneš se rozčilovat blbostmi“, „nebudeš řešit problémy jiných lidí“. To prostě nefunguje, protože nevíte, jestli to opravdu děláte. Tak jsem změnila taktiku a vždy si dám zcela konkrétní závazek. Třeba jen drobnost, ale takovou, abych skutečně mohla říct, jestli se to děje. A najednou to jde! Díky tomu jsem se naučila ujít pět dnů v týdnu sedm kilometrů, děj se co děj, nebo se konečně dokopala k tomu, abych ze života vyškrtla dvě osoby, které mi jen braly energii a nic mi nepřinášely. Předsevzetí mají smysl, ale musejí se umět správně zformulovat.

Jiřina, 50 let

Předsevzetí mě nakoplo užitečným směrem

Léta jsem si, pod vlivem stejně „postižených“ příbuzných a kamarádek, dávala obligátní předsevzetí ohledně zdraví, jídla, pohybu, vzdělávání a všech dalších provařených oblastí, které nikdy nemají úspěch. Až před třemi lety jsem se zamyslela a řekla si, dost, teď si vymyslím aspoň něco originálního. A slíbila jsem, že každý den udělám aspoň jeden dobrý skutek. I kdyby to měla být sebemenší maličkost. Jak jsem byla v ráži, popadla jsem doma prázdný sešit a do něj se rozhodla každý den zapisovat, co záslužného jsem vykonala. Brzo jsem zjistila, že to není vůbec snadné. Jsou dny, kdy rozdáváte dobro na potkání, a dny, kdy nechcete vidět ani živáčka anebo prostě nemáte žádný nápad. Takže jsem si pak počítala i takové banality, jako nasypání zrní do krmítka sýkorkám nebo to, že jsem u cesty zvedla petláhev a odnesla ji do kontejneru. Faktem ale je, že mi tenhle zvyk postupně přešel do krve a stal se samozřejmostí. Postupně jsem navíc zjistila, že o věcech a lidech kolem sebe přemýšlím trochu jinak a víc se zajímám o to, co se děje. Rozhodně to byl krok správným směrem.

Jana, 40 let

S předsevzetími mám jen špatné zkušenosti

Na předsevzetí jsem definitivně zanevřela, protože se mi nikdy nevyplatila. Jak se říká, cesta do pekla bývá dlážděna dobrými úmysly. Takže po předsevzetí začít víc sportovat jsem si v lednových slevách koupila běžky – a hned při první jízdě jsem spadla tak hloupě, že jsem si zlomila klíční kost. Jiný rok jsem si slíbila, že se konečně naučím vařit, a při druhé lekci na kurzu vaření, kam se přihlásila, jsem sebe a spolukuchtící opařila horkou polévkou, když jsem na nás zvrhla hrnec. Nejhůř to ale dopadlo, když jsem vyhlásila, že si „konečně někoho najdu“. Prakticky celý rok jsem pak strávila brouzdáním na internetových seznamkách a desítkami schůzek s podivnými chlapíky. Pověstný diamant se mezi nimi stejně neobjevil a dalšího Silvestra jsem mohla jen zkonstatovat, že jsem celý rok promarnila násilným hledáním, aniž bych vlastně pořádně žila. Pak už jsem si nikdy žádné novoroční předsevzetí nedala, zkrátka jsem na ně zanevřela. Šárka, 31 let

A jak to máte vy? dáváte si nějaké předsevzetí? A dodržely jste někdy některé?

Další články z rubriky

Jak poznáte, že bude dobrý milenec? Sledujte prsty, doteky i polibky!

Jak poznáte, že bude dobrý milenec? Sledujte prsty, doteky i polibky!

Dnes | Byli jste už na několika schůzkách a vše spěje k tomu, že brzy dojde k prvnímu sexu. Jste nervózní,…

HANA (39): Balí mě soused a láká mě na drsný sex!

HANA (39): Balí mě soused a láká mě na drsný sex!

29. 11. | 29 | Pohledný soused Hany se jí už několik týdnů dvoří. Oběma je jasné, že by nešlo o vztah, ale…

MÁJA (46): Přítelův syn je monstrum. Přemýšlím o rozchodu

MÁJA (46): Přítelův syn je monstrum. Přemýšlím o rozchodu

28. 11. | 29 | Máji přítel má velmi problematického syna. Společně strávené víkendy jsou pro ni očistec a k Májině…

JOVANKA (31): Přítel je rasista. Nesnáším to!

JOVANKA (31): Přítel je rasista. Nesnáším to!

27. 11. | 46 | Přítel Jovanky má dvě tváře. Navenek působí jako uhlazený elegán s galantním chováním vůči rodině i…