Vánoční večírek – příležitost pro zábavu, ale i trapasy

| Autor: Veronika Matoušková | Rubrika: Láska a vztahy

Snad neexistuje firma, která by si i přes klasickou hektiku, spojenou s koncem roku, odpustila vánoční večírek. Na chvíli všichni zapomenou na výsledovky, rozvahy i plány do roku nového a u stromečku se světýlky se baví s kolegy i šéfy.

Vánoční večírek – příležitost pro zábavu, ale i trapasy

Vánoční večírek nabízí ideální příležitost pro firemní nováčky, jak poznat své kolegy i nadřízené v trochu jiném světle než za stolem kanceláře. I ostřílení firemní „harcovníci“ si mohou odpočinout a popovídat si s kolegy i o něčem jiném, než jen termínech, cash flow a podobných nezbytnostech. Poradíme vám, jak se na vánoční večírek připravit, jak si jej užít bez následků, které byste třeba ani nemuseli napravit, a dvě čtenářky se podělí o svůj zážitek z večírku.

Čeho se vyvarovat na večírku?

Několika slovy – přemíry jídla a alkoholu, a drbů. Není nic horšího, než když se opijete, pomluvíte všechny, které znáte a dost možná ani neznáte, falešně zaskřehotáte v Karaoke I will always love you. Pamatujte si, že na vánoční večírek se nechodí s prázdným žaludkem – nikdo přece nechce vypadat jako Baloun ze Švejka.

Ano, budou vám servírovat vybrané lahůdky, ale to neznamená, že se na to musíte vrhnout, jako byste dva týdny neviděla jídlo. V případě alkoholu se držte jednoho jediného druhu, a pijte ho zhruba o polovinu méně, než když si vyrazíte s přáteli. Tak si budete jistí, že nevyvedete nic, zač byste se posléze měli stydět.

Jak se na večírek obléct?

Pokud není vaše firma natolik akurátní, že by určila dress code i na večírek, pak sáhněte po „casual“ stylu – nedbalé elegance. Ženy mohou obléci sukni a top či halenku, v případě doplňků se klidně „odvažte“ a dejte průchod své kreativitě. Muži mohou mít na sobě tmavé kalhoty (klidně tmavé kvalitní džíny) a košili bez kravaty. Hlavním kritériem pro oblečení na tuto příležitost je, abyste se cítilli dobře – to znamená, vynechte jakékoliv nepohodlné oblečení, i kdyby vám slušelo nejvíc. Nejdete na módní přehlídku, kde oblečení za chvíli vyměníte, ale na večírek, a dá se předpokládat, že v něm pár hodin strávíte, a ošívat se tři hodiny jen kvůli oblečení asi nechcete…

Líčení

Určitě můžete zvolit výraznější líčení než do kanceláře, ale i nyní si pamatujte, že méně je více… Nechcete přece působit dojmem barové tanečnice u tyče. Respektujte tedy i nyní pravidlo „oči nebo rty“ – nalíčíte si výrazněji oči, pak nechte „nahé“ rty a naopak.

Opatrně s alkoholem…

Kdybyste nedodržovali žádné jiné pravidlo, pak tohle jednoznačně dodržte. Není nic horšího, než se druhý den ráno probrat s šílenou kocovinou a horečně lovit v paměti, co se nám povedlo či nepovedlo, a jak to ovlivní náš život. Své o tom ví i Nella, která nám svůj příběh svěřila, aby varovala ostatní.

„V září jsem začala pracovat v nadnárodní společnosti. Vládl tam přísný dress code, všichni byli formálně dokonalí, předpisově přátelští. Práce byla zajímavá, pestrá a velmi dobře placená, tak jsem se jen v duchu chechtala jejich předpisovosti. Pro názorný příklad – od pondělí do čtvrtka všichni dodržovali onen striktní dress code, ale v pátek byl džínový den – a tak všichni napochodovali povinně v džínech. Asi nikoho nepřekvapí, že vánoční večírek se konal v nejvyhlášenější restauraci ve městě, kde se rády nechávají vidět hvězdy showbusinessu. No a já se dopustila všech hříchů, kterých se můžete dopustit – šla jsem na něj hladová, takže jsem se vrhla na všechno to báječné pohoštění jako kobylka, a štědře jsem si dopřávala i ta báječná vína, která tekla proudem…

Jak jsem vypadala po zhruba třech hodinách, asi nemusím popisovat. Nejhorší na tom ale byl fakt, že pořekadlo ´ve víně je pravda´ platí beze zbytku. Posilněná nevím, kolika deci vína jsem se všem vysmála za jejich upjatost a pozérství, přehrávala jejich zapálené debaty na poradách. V tu chvíli jsem měla pocit, že jsem king a nade mne není. Vydržel mi až do druhého dne. Když jsem nic netušící přišla druhý den do práce, divila jsem se, že si na mne všichni ukazují a prohlížejí si mě takřka jako podebraný palec.

Ještě než jsem si stihla uvařit ranní kafe, už u mě stál šéf a významně mě zval k sobě do kanceláře. Tam už na stole ležela výpověď dohodou. Zbledla jsem, a šéf mi s tváří hráče pokeru oznámil, že mě přece nemůže držet v tak strašné firmě…,“ říká ještě dnes smutně Nella.

Své vyprávění končí ale optimisticky: „Probrečela jsem jeden večer, a smutek utopila s přítelem v dobrém vínu. Vánoce jsem si užila v klidu, bez přemýšlení o práci, a v lednu jsem našla jinou práci – malá, rodinná firma, kde žádný dress code neplatí, všichni si tykáme a pracuje se úplně jinak, když jste s kolegy parťák a ne konkurenti…“

Karolína (28) Láska si nevybírá, kde a kdy nás potká…

Zcela jiný příběh prožila na vánočním večírku Karolína. Také jí ovlivnil život, ale mnohem pozitivněji, než Nelle z minulého příběhu.

„Pracovala jsem ve firmě půl roku jako asistentka ředitele. Vím, že po něm kolegyně „jely“ a nijak se netajily s tím, že mi závidí, že zrovna já jsem jeho asistentka. Mně to ale bylo spíš k smíchu. Před nedávnem jsem se rozešla po šesti letech s přítelem, který místo aby mě požádal o ruku, mě požádal, abych se co nejdřív odstěhovala, protože si tam chce nastěhovat svou novou přítelkyni, a tak jsem opravdu o nové vztahy nestála. Odvedla jsem si svou práci a mířila do svého podnájmu.

Pak ale přišel vánoční večírek. Ukrutně se mi na něj nechtělo, ale spolubydlící mi to dala prakticky rozkazem – přece nebudeš žít jako poustevník, když jsi hezká mladá holka, a kdo ví, co na tebe na tom večírku čeká za štěstí, řekla a dneska vidím, že to byla slova takřka prorocká,“ směje se dnes Karolína. Na večírek šla s myšlenkou, že se nechá vidět, připije si sklenkou sektu a půjde zase domů. Všechno ale dopadlo úplně jinak…

„Na večírku bylo prima. Uvolněná zábava, práci jsme vůbec neřešili, popíjeli jsme svařené víno, uzobávali jsme suši a další vybrané lahůdky, k tomu nám hrály vánoční koledy… Nikdo nikoho do ničeho nenutil, žádné teambuildingové aktivity, prostě pohodička. Kdo by nevěděl, že se jedná o firemní večírek, mohl by si myslet, že se sešla partička kamarádů na předvánoční skleničku. Jediný, kdo chyběl, byl můj šéf. Kolegyně si dělaly legraci, že dostal strach, že by všechny ženské, kterým šéfuje, chtěly pusu pod jmelím.

On ale dorazil, sice s hodinovým zpožděním, ale dorazil. Obešel povinné kolečko, řekl pár slov do pléna a pak se bavil jako ostatní. Po chvíli si všiml, že mířím ke dveřím a chystám se po anglicku zmizet. ´Vy už mizíte, Karolíno?,“ zaznělo mi tiše za zády. Přišla jsem si jako malá holka, kterou přistihnou při nepravosti, a začala jsem něco koktat. Ubezpečil mě, že mi to nehodlá nijak vyčítat, a že mě zdrží jenom chviličku, ale že by si vyčítal, kdyby to aspoň nezkusil…

Připadala jsem si jak v romantickém filmu, když mi začal říkat ta krásná slova, nebyla jsem schopná cokoliv říct. Jen se dramaticky měnilo moje vnímání – z prima šéfa na ještě lepšího muže, který dlouhou dobu nijak nenaléhal, protože věděl, co mám za sebou. Teď, vlivem vánoční atmosféry, sebral veškerou kuráž a šel s pravdou ven. Když domluvil, tak se odmlčel. Nebyla jsem schopná dát dohromady kloudnou větu, a tak jsem jej místo odpovědi políbila. Až pak jsme oba zvedli oči a všimli si, že stojíme pod jmelím…

Do hloučku jsme se, aniž bychom si to uvědomili, vrátili ruku v ruce. Všimli si samozřejmě všichni, a sborově nám zatleskali. Kyselé obličeje jsme zahlédli asi dva – těch kolegyň, co mi nejvíc záviděly, komu dělám asistentku,“ uculuje se ještě dnes při vzpomínce Karolína a své vyprávění uzavírá slovy: „Ano, vím, že je to jak z béčkového amerického cajdáku, a kdybych to neprožila, tak bych tomu nevěřila. Z firmy jsem raději odešla na volnou nohu, aby nebyly řeči, a na Valentýna o tři roky později jsme se vzali. Přišla jsem sice o prima práci, ale získala jsem mnohem víc,“ uzavírá své vyprávění s úsměvem na tváři Karolína.

Nejdůležitější na závěr

Vánoční večírek má být příležitostí, jak se pobavit s kolegy i o nepracovních věcech, o tom, kdo už má či nemá nakoupeno, upečeno, zkrátka popovídat si jako přátelé. Faktury a termíny nechte aspoň pro tento večer spát. Užijte si jej a nechte na sebe dýchnout to pravé kouzlo vánoc. Nehledejte v tom konspirativní teorie, nedomýšlejte, co by, jak by, proč by. Zkrátka si dejte vanilkový rohlíček, připijte si se šéfy i podřízenými svařákem a popřejte si krásné Vánoce, plné lásky, pohody a klidu.

Komentáře

Komentářů celkem: 0

Další články z rubriky

MILUŠKA (52): Jsem ráda, že má manžel milenku!

MILUŠKA (52): Jsem ráda, že má manžel milenku!

4. 12. | 32 | „Díky slečně Simoně jsme oba spokojenější!“ tvrdí Miluška o mileneckém vztahu svého muže a jeho…

Jak poznáte, že bude dobrý milenec? Sledujte prsty, doteky i polibky!

Jak poznáte, že bude dobrý milenec? Sledujte prsty, doteky i polibky!

3. 12. | Byli jste už na několika schůzkách a vše spěje k tomu, že brzy dojde k prvnímu sexu. Jste nervózní,…

HANA (39): Balí mě soused a láká mě na drsný sex!

HANA (39): Balí mě soused a láká mě na drsný sex!

29. 11. | 31 | Pohledný soused Hany se jí už několik týdnů dvoří. Oběma je jasné, že by nešlo o vztah, ale…

MÁJA (46): Přítelův syn je monstrum. Přemýšlím o rozchodu

MÁJA (46): Přítelův syn je monstrum. Přemýšlím o rozchodu

28. 11. | 33 | Máji přítel má velmi problematického syna. Společně strávené víkendy jsou pro ni očistec a k Májině…