Vaše příběhy: Kdy jsem k partnerovi zachovala opravdu ošklivě

| Autor: KK | Rubrika: Láska a vztahy

Romantických příběhů na téma já a on jsou mraky – a mluvíme o nich rády. Jenže láska, to nejsou jen hezké chvíle, a ve vztahu se řada z nás dokáže zachovat i opravdu ošklivě. I přesto, že druhého opravdu miluje – někdy možná právě proto. S takovými počiny se ale většinou nahlas moc nechlubíme, svěříme se maximálně nejlepší kamarádce. Na co jsou nejméně pyšné čtenářky Dámy? Podle jejich příběhů se zdá, že na svou žárlivost, pod jejímž vlivem byly schopné napáchat leccos.

Vaše příběhy: Kdy jsem k partnerovi zachovala opravdu ošklivě

Pořád jsem mu kontrolovala mobil

Ne že bych se tím nějak ospravedlňovala, ale mám pocit, že to, co jsem dělala, není nijak neobvyklé, a někdy se k tomu ve vztahu snížila většina z nás. Totiž k tomu, že se partnerovi podíváte do mobilu nebo do mailu. U mě to začalo nevinně. Měli jsme s partnerem trochu krizové období, kdy jsme se víc hádali, než normálně bavili, a já najednou pojala podezření, že je mi nevěrný, a proto se tak chová. Nevěděla jsem ale, jak jinak to zjistit, a tak jsem se mu jednou, když se sprchoval, podívala poprvé v životě do mobilu.

Nenašla jsem tam vůbec nic – jenže místo aby mě to uklidnilo, stala jsem se ještě víc podezřívavá. Proč měl vymazané všechny odeslané zprávy? Takhle jsem uvažovala. A postupně jsem si zvykla mu mobil projíždět pokaždé, jakmile k tomu byla příležitost – což bylo často, nechával ho doma zcela volně. Ani to mi nestačilo. Začala jsem si prověřovat i jednotlivé kontakty v telefonním seznamu – co když Jarda není Jarda, co když Fitko není Fitko? Vydrželo mi to dost dlouho a nakonec jsme se stejně rozešli kvůli jiným věcem. Od té doby jsem delší vztah neměla a už dopředu se bojím, že jednou vyzkoušené budu dělat znovu.

Veronika, 26 let

Nabourala jsem se mu na facebook

Moderní technologie jsou dar i prokletí zároveň. Také jsem měla období určité závislosti na facebooku – hlavně v počátcích, kdy neustále objevujete nové lidi, o nichž jste třeba léta neslyšeli a najednou jejich život „online“ sledujete. A co víc, já se takhle dala nečekaně dohromady se spolužákem ze střední. Až na facebooku jsme zjistili, že bydlíme ve velkoměstě kousek od sebe, domluvili se, že zajdeme na kafe, a nečekaně to mezi námi ohromně zajiskřilo. Jenže čím déle jsme spolu byli, tím víc mi kutalo v hlavě – co když to takhle hraje na víc stran? Proč bych zrovna já měla být ta vyvolená? Vysokým sebevědomím jsem tedy neoplývala, zato drzostí ano.

Když se Štěpán jednou přihlašoval na facebook, odkoukala jsem jeho heslo a o pár dnů později se na jeho profil sama přihlásila. Projela jsem mu všechny konverzace a našla pár slečen, se kterými si psal. Sice nic neobvyklého, zřejmě to byly opravdu kamarádky, ale i tak jsem žárlila. A tak jsem jim jeho jménem napsala různé zprávy, které je měly od další konverzace odradit. Byla jsem tak hloupá, že jsem vůbec nepřemýšlela nad tím, že si to on může kdykoli přečíst! Což se samozřejmě stalo a náš vztah tím celkem pochopitelně skončil dřív, než mohl pořádně začít. Dodnes nevím, jestli se víc stydím za svoji hloupost, nebo to počínání jako takové.

Adéla, 22 let

Testovala jsem ho pod falešnou identitou na seznamce

Nechala jsem se zblbnout kamarádkou, zpětně vůbec nechápu, proč. Byla jsem se svým klukem asi půl roku a byla zcela šťastná. A ona mě najednou začala nahlodávat tím, že stejně každý chlap podvádí, jen některý s tím začne dřív a jiný později. Dnes je mi jasné, že nás chtěla rozeštvat, protože byla sama a já na ni měla méně času, ale dařilo se jí to dobře. Tvrdila mi, že v době internetu je nevěra tak snadná, že jí neodolá zkrátka nikdo. Ani ten, kdo by se jinak třeba bál. A poradila mi, ať si přítele „proklepnu“ tím, že se budu vydávat za někoho jiného. Že prý když jsme se my dva dali dohromady na internetové seznamce, kdo říká, že tam neloví dál? A já ji poslechla.

Založila jsem si tam profil s fotkou staženou s internetu, vybarvila se jako krásná sympatická bytost a napsala Honzovi vzkaz. Samozřejmě jsem si přála, aby na něj nikdy neodpověděl, a když se tak nějakou dobu dělo, vítězoslavně jsem to kamarádce hlásila. Ozval se asi po šesti týdnech s tím, že už na seznamku nechodí, protože tam našel, co hledal, poděkoval mému fiktivnímu já za zájem a popřál mu hodně štěstí. Bojovala jsem s pokušením flirtovat s ním a zkusit ho nalomit – ale naštěstí jsem se včas vzpamatovala a vynadala si, proč bych to dělala. Už jsem pak nikdy nic podobného nezkoušela. S přítelem jsem dosud, zato kamarádku už nevídám.

Lucie, 25 let

Kupovala jsem dárky sama sobě

Na mém předposledním partnerovi mě strašně štvalo, že na mě vůbec nežárlil. Možná úplně v počátcích vztahu, když jsem si ještě nebyla jistá, jestli vůbec s ním chci být, a podle toho se chovala. To kolem mě létal o sto šest. Pak se ale role obrátily. Po půl roce jsem se k němu nastěhovala a on ze dne na den ztratil o mou osobu zájem. Tedy ne o mě jako takovou, ale o to, co se kolem mě děje. Začal si být prostě jistý, že když mě má u sebe doma pod střechou, má vše jisté a nemusí se už vůbec starat a snažit. Bylo mu v podstatě jedno, kde a s kým jsem, kdy přijdu domů, kam se chystám. Stačilo mu, že jsme se tam každý večer či noc nakonec setkali. Štvalo mě to, protože jsem si připadala úplně neviditelná. Když jsme šli někam spolu, zkoušela jsem trochu flirtovat s jeho kamarády, ale Ondra to hned prokoukl a smál se mi. Že prý se mám smířit s tím, že on nikdy žárlivý nebude, a navíc prý ví, že nemá důvod!

To mě nakrklo, ta jeho neotřesitelná sebejistota. A tak jsem začala rafinovaně testovat, jak moc nevšímavý je. Koupila jsem si třeba sama kytku a dala si ji doma do vázy. Když se zeptal, kde jsem k ní přišla, řekla jsem, že mi ji dal kolega v práci. Stejně tak jsem si občas přinesla bonboniéru. Ondra to nijak nekomentoval, ale trochu zájmu to přece jen vzbudilo. K tomu jsem neustále předstírala, že píšu smsky, a pak si nějaké posílala sama sobě z internetu, aby mi mobil často pípal. Všiml si toho, ale hrdost mu nedovolila se ptát, s kým si pořád píšu. Stejně jako kde jsem večer byla, když jsem přišla obzvlášť pozdě. Takovými maličkostmi jsem ho postupně přece jen trochu nahlodala a začal si mě víc hledět. Stačily dva měsíce a pak jsem vše zas nenápadně utlumila. Nikdy se mě ale nezeptal a já to nikdy taky nekomentovala.

Michaela, 29 let

Urážela jsem se jen tak, aby mě odprošoval

Mám odjakživa sklony být poněkud více vztahovačná a jako malé mi v příbuzenstvu přezdívali „malý tragéd“, dovedla jsem se urazit kvůli prkotině a chodit celý den jako bublina. S věkem se to trochu zlepšilo, ale něco z toho ve mně přece zůstalo a občas mi to předhazují i kamarádi – říkají, že prostě musím neustále řešit nějaké osobní drama, jinak bych byla nešťastná z toho, že jsem šťastná. Samozřejmě jsem se kvůli tomu cítila dotčeně, ale oni mají pravdu. Naplno se to projevilo v mém posledním vztahu – jediném delším, který jsem zatím měla. Ty předtím byly spíš takové pubertální pokusy, opravdové vážné chození jsem zažila až první rok po maturitě.

Zpočátku bylo všechno sluncem zalité, ale jak jsme spolu byli déle, ta pohoda mě snad začala znervózňovat či co, takže jsem ji uměle narušovala. Sama to nechápu. Ale jakmile mi dal Marek sebenevinnější příležitost, dělala jsem dusno. Urážela jsem se kvůli prkotinám a dělala z nich světový problém. Zpočátku to samozřejmě zabíralo, omlouval se mi, dokonce nosil na omluvu dárky. Ale jak se to stalo běžnou rutinou, účinek se vytrácel a scény byly čím dál větší. Nakonec už mě to samotnou štvalo, ale nedokázala jsem si pomoct, navíc nešlo najednou přecházet to, z čeho jsem dřív dělala veleproblém. Při rozchodu mi to pak samozřejmě vmetl a já na to nemohla nic říct. Teď mám přítele zhruba půl roku a zatím se držím, tak uvidíme, jak to zvládnu.

Magda, 22 let

Sledovala jsem ho

Důvěřuj, ale prověřuj – bohužel jsem se tímhle heslem řídila až příliš pečlivě. Zkrátka jsem byla hodně zamilovaná. A hodně žárlivá. Asi by se to tak neprojevilo, kdyby mě partner po roce vztah nepodvedl. Tedy, on tomu nevěra neříkal, zkrátka se „jen“ v opilosti líbal s kamarádkou v hospodě. Prý mu přála k narozeninám a nějak se to zvrtlo. Nechtěla jsem dělat hysterku, co se hned rozchází, a chtěla mu dát šanci. Místo toho jsem hysterii nasměrovala jiným směrem a začala ho sledovat. Samozřejmě mě napadlo mu nejdřív kontrolovat mobil, ale nikdy mi nedal příležitost. To mé podezřívání ještě zesílilo.

A tak jsem nenápadnými dotazy vždycky vyzvídala jeho denní program a pak ho namátkou kontrolovala. Došlo to tak daleko, že jsem byla schopná dvě hodiny postávat skrčená za kontejnery u jeho práce a čekat, až vyjde ven. Pak jsem se na něj navěsila a zkoumala, kam půjde. Několikrát jsem se za ním i vyplížila z bytu, když oznámil, že jde s kamarády na jedno. Svým zvráceným způsobem jsem pyšná na to, že mě nikdy neodhalil. Dokonce i ve chvíli, kdy mě na ulici zahlédl, jsem dokázala všechno sehrát na náhodu a ukecat ho. No a můj příběh má i hořkou pointu – tak dlouho jsem ho sledovala, až jsem ho opravdu přistihla s jinou. Tentokrát už to znamenalo konec. Ani tím, že se mé podezření potvrdilo, ale své chování zpětně nijak neospravedlňuji. Už tenkrát jsem věděla, jak je to ponižující…

Karolína, 33 let

Trápila jsem ho a zkoušela, co vydrží

Byla jsem blbá mladá husa a myslela si, že mi patří svět. Kluky jsem celkem střídala a sama nevěděla, jak se stalo, že jsem nakonec s jedním zakotvila na tak dlouhou dobu. Kuba mě měl opravdu rád, byl to ten prototyp hodného kluka, co by se pro mě rozdal – a já si toho nevážila. Klasická situace. Čím lépe se ke mně choval, tím hůř jsem mu oplácela, prostě proto, že jsem mohla. Zkoušela jsem, co vydrží, testovala jeho lásku ke mně a opájela se tím, jak jsem ho ovládala. Nebrala jsem mu třeba několik dnů telefon, dokud vyděšený nepřijel ke mně domů, jestli se mi něco nestalo. Záměrně jsem na něj byla zlá, ubližovala jsem mu tím, co jsem říkala. Bez dovolení jsem si půjčovala jeho věci, něco i rozbila. Hádala jsem se s ním jen tak, i když jsem s jeho názorem souhlasila. A on se vždycky jen smutně díval a řekl třeba něco jako „kdybych tě neměl tak rád a nevěřil, že to děláš jen tak, tak bych tě musel snad zabít“. A byl se mnou dál.

Nakonec jsem zašla tak daleko, že jsem ho odmítala v posteli. A pak jsem ho podvedla. Jen tak, ze sportu. Navíc jsem si dala záležet, aby to zjistil. Tenkrát jsem myslela, že mě snad uhodí, ale on mi odpustil i nevěru! Přistihla jsem se, že mě to vlastně štve. Ten pocit absolutní moci se změnil ve frustraci z toho, že i kdybych snad někoho zavraždila, on by mi to odpustil. Už spíš ze zoufalství jsem si milence přivedla přímo domů v době, kdy jsem věděla, že se Kuba vrátí. Vidět nás přímo v akci bylo už nakonec i na něj moc a rozchod proběhl okamžitě. V tu chvíli se mi vlastně ulevilo, až zpětně jsem si uvědomila, jak jsem se chovala, a bylo mi ze sebe špatně. Nutno říct, že se mi to pak „karmicky“ vrátilo v dalších vztazích. Každopádně od té doby sekám dobrotu.

Saša, 29 let

Komentáře

Komentářů celkem: 0

Další články z rubriky

Láska je nesmrtelná: Muž podporoval svoji ženu s rakovinou do posledního výdechu

Láska je nesmrtelná: Muž podporoval svoji ženu s rakovinou do posledního…

Dnes | Jennifer Meredino (40) byla příliš mladá na to, aby zemřela. Osud s ní však měl jiné plány a když…

Na co je dobrý sex? Pomůže od migrény, stresu i škytavky

Na co je dobrý sex? Pomůže od migrény, stresu i škytavky

Dnes | Jste čím dál tím pohodlnější a máte problém se přemluvit k sexu? Až zjistíte, k čemu všemu vám…

MAGDA (27): Přítelův syn mi dělá návrhy. A příteli to nevadí!

MAGDA (27): Přítelův syn mi dělá návrhy. A příteli to nevadí!

6. 12. | 12 | Magda má o 15 let staršího přítele s dospívajícím synem ve střídavé péči. Chlapec je jen o 10 let…

Jak poznáte, že už s vámi nechce trávit Vánoce

Jak poznáte, že už s vámi nechce trávit Vánoce

6. 12. | Vánoce mají být svátky pohody a klidu, ale ne vždy to funguje. Je to také období, kdy lidé…