Věra (50): Je mi padesát a matka mi stále poroučí

Jestli je to pravda, tak by se paní měla zamyslet nad sebou a ne svalovat své neúspěchy na matku. Ano máma se na ni zřejmě upnula, ale to ona je dospělá a měla to utnout, mohla se odstěhovat, mohla něco říct, mohla odejít s manželem a ... neudělal vůbec nic tak co potom chce! Neměla by svůj spackaný život svádět na mámu když nebyla schopná 25 let!! nic udělat sama za sebe. Ani se sama za sebe postavit.

Malý byt pronajmout a odstěhovat se na druhý konec města.Chodit občas na návštěvu,v případě nutnost zaplatit občas návštěvu ošetřovatelky,nebo ji dopravit občas do denního stacionáře.Kamrádka tímto způsobem svou rodinu zachránila a maminka si našla ve stacionáři kamarádku,

Je jí padesát a stále poslouchá matku ...

Já paní chápu, zažila jsem takovou osobu. Naštěstí nebyla mojí matkou, ale matkou mého přítele a kdo je jen trochu slabší povahy nebo poničeného sebevědomí, nechá se takhle citově vydírat a válcovat klidně celý život. Nesouhlasím s tím, vyčítat matce, že ji zkazila život, protože paní si ho nechala zkazit, bylo to její rozhodnutí žít v područí. Toho psychologa měla navštívit před 20 lety. Ale i teď by se situace dala řešit nějakou ošetřovatelkou. Raději zaplatit nějaký peníz navíc, než takhle trpět, ale je to těžké rozhodnutí. Ten psycholog by opravdu pomohl. Přeji hodně sil, pokud je příběh skutečný.

No a co navštívit psychologa, poradnu? Zase jen rezignovaně mávnout rukou nepomůže.

Někdy se musí hold přitvrdit! Mám podobnou zkušenost. Když už to nebylo k vydržení, začala jsem nekompromisně nastavovat pravidla. Po pár scénách je matka nakonec začala akceptovat a je klid.Nepřistupovat na dialogy, které nechceme vést a striktně je zakázat. Dojde-li k pokusu o porušení dohody, okamžitě a tvrdě to utnout. Každý má právo na vlastní život a soukromí a kdo to nechápe, ten se musí "nakopnout".

Asi je to nějaký výcuc z prstu: to s manželem a dítětem žili v tom malém bytečku???Nechápu,proč by někdo měl dát na řeči své matky,poslouchat ji i jako dospělý,když mám jiné názory na vše,než ona.Pochopila bych to např. tak do 20 let,dejme tomu,ale nechat se komandovat i později,to už je úchylka.Nebylo přeci nic jednoduššího,než matce nedat klíče a nechodit ani k ní,leda např.1x za týden na chvilku zaskočit.Když to paní neudělala,tak má,co si zaslouží!

Nějak mi není jasné proč paní nezvládla odstěhovat se od matky spolu s manželem.......pokud by mně něco zvenčí kazilo jinak bezvadný vztah tak se toho prostě koukám zbavit. Prostě sehnat byt někde na druhém konci města či ještě lépe někam do jiného města třeba za prací a matce nedat klíče. Ale nemá smysl řešit co bylo v minulosti. V tomhle věku je to otázkou zda má ještě vůbec smysl se stěhovat od matky pryč. Pokud si za celý život nezvládla paní přestřihnout pupeční šňůru a pořád žila v područí matka teď už se to asi nezmění... 80 letou ženskou už předělá jen těžko a ona sama je těmi roky taky zdecimovaná a bude pro ni velice těžké překročit svůj stín a najednou po tolika letech dát matce hranice.