Když je Štěpán se mnou, svou rodinou nebo třeba mými přáteli, je to úžasný chlap. Jeho nejlepší kamarád Aleš ho ale dokáže po pěti minutách, co jsou spolu, naprosto změnit. Znají se léta a nedají na sebe dopustit. Ze svého pohledu nechápu, co Štěpán na Alešovi vidí!
Jsou to spolužáci ze střední školy, znají se nějakých dvanáct let. Jejich přátelství je pevné jako skála, a když mi Štěpán po dvou měsících randění slavnostně oznámil, že by mě rád seznámil se svým nejlepším kamarádem, byla jsem zvědavá, natěšená a svým způsobem poctěná. Byl to pro mě signál, že náš vztah bere vážně.
Sešli jsme se tenkrát v jedné restauraci. Aleš dorazil pár minut po nás a na první pohled na mě působil docela mile a příjemně. Ovšem jakmile promluvil, byl to šok. "Nazdar ty vole, takže to seš ty, kterou teď hobluje můj nejlepší kámoš, že Štěpa nemá ani čas na pivo s kámošema," zněla jeho představovací věta. Jen jsem nevěřícně polkla a podívala se na Štěpána, ale ten se tomu smál jako nejlepšímu vtipu.
Už po prvním setkání mi byl odporný
"Tak to je Aleš. Myslím, že jeho humor oceníš, až se trochu víc poznáte, " řekl naprosto bez rozpaků. Zbytek večera byl pro mě utrpení. Štěpán se mi sice věnoval, ale Alešovi stejnou měrou, a navíc se nenechal zahanbit v počtu piv. Já ho tak neznala, na schůzkách se mnou nepil do té doby vůbec. A najednou měl v sobě pátý kousek a došlo na zpívání sprostých písniček, propichování podtácků a ve finále odnos půllitru pod svetrem.
Když nás Aleš před hospodou přemlouval, ať s ním pokračujeme ještě do další, na Štěpánovi bylo jasně vidět, jak je rozpolcený. V duchu jsem si říkala - jen s ním běž, pak už aspoň nebude co řešit! Nakonec se vzpamatoval, popadl mě a kamarádovi dal košem. Cestou domů se mě pak bezelstně ptal, jak se mi jeho přítel líbil!
Nevěděla jsem moc, co říct, tak jsem raději volila opatrná, neutrální slova a snažila se téma moc nerozvádět. Pak jsme Aleše hodně dlouho neviděli, až jsem se divila, a jednou se i nenápadně zeptala. Štěpán mi vysvětlil, že Aleš je vlastně kvartální alkoholik. Sice ještě nějakým zázrakem studuje na vysoké (stejné jako Štěpán, jen jiný obor), ale čas od času má období, kdy sedí třeba tři dny v kuse v hospodě, pak tři dny prospí, a tak dokola klidně pár týdnů.
Ať se s ním schází, ale beze mě
Nechápala jsem, jak s někým takovým může přátelit, a nakonec mu to i řekla. Štěpán pokrčil rameny: "To je jeho věc. Pro mě je to kluk, na kterýho se můžu spolehnout, znám ho nejdýl ze všech svých kamarádů, zažili jsme spolu fakt všechno. Takovej je jen jeden." Spokla jsem, jaký může být na alkoholika spoleh, a nechala to být.
S Alešem jsme se pak, dokud Štěpán studoval, viděli ještě mockrát. V podstatě vždycky v hospodě a pokaždé jsem se utvrzovala v názoru na něj. Hulvát, že mu není rovno, opilec, který se směje vlastním vtipům, ženské jsou pro něj kus hadru a nejradši by jen pařil s kamarády z mokré čtvrti. Pokaždé měl na mě nějaké urážlivé poznámky maskované do vtipu. Nejhorší bylo, že Štěpán se tomu jen smál, nikdy nezasáhl. Když jsem se ohradila, řekl jen, že to nesmím brát vážně, že Aleš je prostě takový, a rozhodně to není nic osobního.
Poté, co mi však Aleš jednou sáhl bez okolků na prsa a pak mi na ně vylil schválně pivo, jsem ale Štěpánovi oznámila, že s jeho kamarádem už nechci mít nic společného. Jestli ho tak potřebuje, ať se s ním schází, ale já u toho už nikdy nebudu. Dlouho kolem toho bylo dusno, Štěpán to nemohl pochopit a vypadal, že ho to opravdu mrzí. Prý se těšil, že z nás spolu s dalšími známými bude skvělá parta. Ale postupně mě přestal přemlouvat.
Bojím se, aby ho nestáhl s sebou
Chodíme spolu už tři roky, poslední rok i žijeme. Aleše vídám sporadicky, ale nesnáším ho čím dál víc. Štěpán totiž poslední dobou kontakt s ním zintenzivnil a dost se to na něm podepisuje. Chodí do práce, ale když Aleš - který školu samozřejmě nedodělal a je víceméně pořád nezaměstaný - uprostřed týdne zavolá, že se jde na jedno, Štěpán vyrazí, i kdybych před ním stála nahá. A pak dorazí třeba v pět ráno opilý a do práce jde v příšerném stavu. Koleduje si!
Někdy mi připadá, že má Aleše snad radši než mě. Ne že bych žárlila, jen nechápu, proč si jako nejlepšího kamaráda vybral zrovna takového člověka, vždyť kromě letitých zážitků dávno nemají nic společného. A Štěpán je dost ovlivnitelný typ a Aleš má na něj příšerný vliv. Mám strach, aby se Štěpán kvůli němu nakonec nedostal do nějakých problémů.
Vím, že s tím nic nenadělám, jen se děsím, že třeba budu mít se Štěpánem jednou rodinu a moje děti určitě nezůstanou kontaktu s Alešem ušetřeny. Kdysi jsme se se Štěpánem bavili jen tak z legrace o svatbě a on měl jasno, že Aleš by mu šel za svědka. Jímá mě z toho hrůza! A přitom to je ještě to nejmenší.
Veronika, 27 let
Dáma.cz je na facebooku. Přidejte se k nám!
