Tak přesně tohle jsem se dozvěděla od muže, kterého považuji za životní lásku a kterého si toužím vzít. Teď tu možnost mám - ale za podmínky, která je na první pohled naprosto neakceptovatelná. Jenže nic není tak černobílé...
Roman mě od počátku okouzlil - a to jsem si myslela, že v třiatřiceti už mě taková totální, v pravdě pubertální zamilovanost potkat nemůže. Byla jsem tak zklamaná a rezignovaná po mnoha neúspěšných pokusech o perspektivní vztah, že jsem zkrátka nevěřila, že bych ještě někdy mohla někoho opravdu milovat.
Do života mi vstoupil jako průvodce na poznávacím zájezdu po Skandinávii. Byla jsem jediná "single" cestující v celé skupině a na Romanovi jsem mohla nechat oči. Tak pěkného charismatického chlapa jsem už dlouho neviděla! Samozřejmě si toho všiml a od počátku se mi věnoval. Nejdřív jsme si jen hodně povídali, po pár dnech už flirtovali a ke konci zájezdu se jednu noc pomilovali. Nic jsem od toho nečekala, o to víc mě překvapilo, když náš vztah po návratu do Česka pokračoval. A čím víc jsem Romana poznávala, tím víc jsem mu podléhala.
Jenže asi po dvou měsících jsem zjistila, že nejsem v jeho životě jediná - při návštěvě u něj jsem neomylně poznala, že v bytě byla jiná žena. Na rovinu jsem se ho zeptala a on mi stejně na rovinu odpověděl, že to byla jedna kamarádka, se kterou se příležitostně schází. Zeptala jsem se ho, jestli má takových "kamarádek" víc, a on odpověděl, že ano. "Pořád cestuju, doma jsem nárazově, na vztahy nemám čas. Ale sex potřebuju, takže mám prostě milenky, se kterými si vyhovujeme. Tady i v cizině," řekl mi.
Nikdy jsem po ničem nepátrala a zvykla si
Konsternovaně jsem se zeptala, jak do toho zapadám já. Být jen další milenkou se mi opravdu nechtělo. Roman mě však překvapil, protože prohlásil, že se mnou je to něco jiného. "S tebou se cítím úplně jinak, je v tom po dlouhé době něco víc. A rád bych, abys mi to věřila a brala to tak, že jsi opravdu moje přítelkyně. Tebe mám rád."
Odjela jsem a pár dnů o všem přemýšlela. Dal mi najevo, že jsem pro něj důležitá, ale neřekl, že vztahem se mnou automaticky končí poměr s jinými. Mlelo se to ve mně. Na jednu stranu jsem s ním chtěla být - už jsem byla prostě moc zamilovaná, na druhou mi hrdost říkala, do čeho se to ženu. Obzvlášť po předchozích zkušenostech. Jenže Roman se mnou jednal na rovinu, a to se mi líbilo. Nakonec jsem si řekla, že to prostě zkusím, jak nám spolu bude, a nebudu po ničem pátrat. Třeba časem sám zjistí, že když má mě, nikoho jiného už nepotřebuje.
A ač se to zdá zvláštní, nakonec jsem si s tím úplně přestala lámat hlavu. Po půl roce jsme se sestěhovali a já žila v Romanově bytě polovinu času sama. Vlastně nám to vyhovovalo - ohromně jsme se na sebe těšili, když se vrátil ze zájezdu, další tři dny jsme pomalu nevylezli z postele. A i jinak jsme si rozuměli, s ním mi bylo dobře jak ještě s nikým. Když mi poprvé řekl, že mě miluje, byla jsem v sedmém nebi a už mě ani nenapadlo přemýšlet, že by to mohlo být jinak. Na nic jsem se ho neptala, i když jsem ženskou intuicí vytušila, že asi občas byl i s někým jiným. Ale nedal mi důvod žárlit a cítit nějaké ohrožení, a tak jsem se nějak naučila nic neřešit.
Zatoužila jsem po dítěti a začala cítit ohrožení
Jenže pak jsem začala toužit po dítěti. Byli jsme spolu skoro dva roky, mně se blížily 35. narozeniny a začala
jsem trochu panikařit. Roman totiž o dětech vůbec nemluvil. A tak jsem se ho nakonec opět napřímo zeptala. "Samozřejmě že s tebou budu mít rád dítě, čekal jsem, až sama budeš chtít," odrovnal mě zas takovou přímočarou odpovědí. Měla jsem ohromnou radost, jenže s tímhle rozhodnutím se dostavily i pochybnosti, najednou mi další ženy připadaly jako ohrožení.
"Podívej, nikdy jsem se tě už neptala, jak to máš s jinými. Chováš se ke mně, jako bych byla jen já, a to mi stačilo. Ale s dítětem by se všechno změnilo. Potřebuju jistotu, že já jsem pro tebe tvoje partnerka, že pro tebe jako matka tvého dítěte budu existovat jen já."
Na to mi nedokázal hned odpovědět a večer skončil poněkud roztrpčenou atmosférou. Roman pak odjel na zájezd a já si prožila 14 dní smutku, protože jsem netušil, co se mu honí hlavou. Jenže když přijel, připravil mi překvapení. Vytáhl krabičku s prstýnkem koupeným v Norsku - a požádal mě o ruku!
Zkrátka mu věřím, že jsem na prvním místě
"Podívej, nemůžu ti slíbit, že ti budu věrný - co se fyzické stránky týče. Občas prostě mám sex s jinou, ale je to opravdu jen sex a k těm holkám necítím vůbec nic, čeho by ses měla obávat," řekl mi. "Ale hlavou jsem stoprocentně jenom tvůj. Miluju tě a vím, že můj život je spojený s tebou. Jenom s tebou chci mít dítě a můžeš se stoprocentně spolehnout, že se o tebe i o něj postarám a budete pro mě vždycky na prvním místě. A pokud chceš důkaz, tím je to, že si tě chci vzít."
A tak jsem řekla ano. Možná jsem hloupá, ale já mu zkrátka věřím. Klapalo nám to doteď, proč by nemělo po svatbě? Navíc jsme měli štěstí a já otěhotněla hned po prvním nechráněném styku, takže teď už ani není co řešit.
Pravdou je, že ač moje rodina i přátelé Romana dávno znají, s tímhle specifikem našeho vztahu jsem se nikomu nesvěřila. Vím, že by to nikdo nepochopil, že by mě litovali nebo mě přesvědčovali, ať se s ním rozejdu. Takže správné to asi není - jinak bych neměla potřebu to skrývat. Ale mně to nevadí. Za necelý měsíc se bereme a já se těším, až se před Vánoci narodí naše miminko.
Julie, 35 let
Dáma.cz je na facebooku. Přidejte se k nám!