Na téma vztahu s rodiči partnera bylo napsáno už mnoho slov a popsána hora papíru. Většinou si ženy berou na mušku svou tchýni. Díky tomu, že spousta párů žije „na psí knížku,“ výrazem tcháni bývají označováni zkrátka rodiče dlouhodobého partnera. A jak to tak bývá, vztahy s lidmi o generaci staršími občas nejsou jednoduché. Se svým příběhem se nám svěřila jedna z vás...
Dokazoval si, že má na mladou
Se svým příběhem, který připomíná béčkové hollywoodské filmy, se svěřila Vladěna. „S Petrem jsme chodili asi půl roku, než jsme se rozhodli, že se navzájem seznámíme s rodiči. Naši ho vzali skvěle, od jeho rodičů mě čekalo trochu chladnější přijetí, ale pořád dostatečně korektní a normální. Jednou za čas jsme se sešli, nejčastěji při příležitosti oslav – svátky, narozeniny, Vánoce, Velikonoce. Vše se zdálo být v pořádku. Jediné, co jsem ale brala s nadhledem, byly občasné tchánovy dvojsmyslné poznámky, doprovázené rádoby lišáckým mrkáním. Chtěla jsem být zdvořilá, tak jsem se na něj vždycky na oplátku usmála, v duchu si pomyslela něco o stárnoucích seladonech a nechala to být.
Ale to jsem asi neměla….
Pocit ujíždějícího vlaku
Zatímco Vlaďčini rodiče jsou relativně mladí, Petrovi rodiče patří k již starší generaci. Vlaďka sama k tomu říká: „Naši, to je klasická středoškolská láska, která vydržela až do dnešních dnů. Dneska už se na takové páry hledí s obdivem, dřív to bylo běžnější. Já jsem se narodila, když mamce bylo devatenáct a tátovi jen o necelý rok víc, a jsem za to ráda, vždycky jsme k sobě měli blízko. To Petr měl rodiče starší, narodil se, když mamince bylo třicet a tátovi třiatřicet, a co mi říkal, nikdy si nebyli nijak extra blízcí,“ vysvětluje. „Proto jsem z tchána získala pocit, že ho zaplavuje panika ze stárnutí, ale nenapadlo by mě, jakou to bude mít dohru…“
Návštěva
Jednoho dne měl přijít na návštěvu, chtěl něco řešit s Petrem ohledně počítačů – jejich vášně, ale ten se zdržel v práci. Uvařila jsem mu kávu, a když jsem mu ji podávala, „náhodou“ mi zavadil o ruku. Říkala jsem si, to nic neznamená, buď je jen nešika, nebo chce být jenom milý. Ale když jsem ho nechala chvíli v obýváku, a šla do kuchyně chystat večeři, ke které jsem s ním taky počítala, najednou slyším kroky a stál za mnou. Začal mě líbat na krk, a funěl mi do ucha – nebraň se, bude se ti to líbit, když se ti to líbí s tím naším nemehlem…. Snažila jsem se ho odstrčit, ale držel mě pevně. Snažila jsem se mu vysmeknout, ale nešlo to. Zkusila jsem na něj zařvat, ale to ho neodradilo. Prý jsem ho celou dobu provokovala a chci to taky…
Najednou mi to došlo, ty jeho přiblblé fórky bylo balení!!! V poslední zoufalé chvíli jsem zařvala, že to řeknu Petrovi, a on se jen zasmál, ať to klidně zkusím, že mu řekne, že jsem ho balila já – a komu uvěří spíš, nějaké cuchtě, nebo tátovi? V tu chvíli ode mě odletěl, a až poté jsem se dívala Petrovi do tváře.
V té vřavě jsme přeslechli klíče v zámku, ale vlastně dobře, že tak. Jinak by mi Petr nevěřil. Tátu vyhodil, se slovy že nebýt to jeho otec, tak mu dá pěstí,“ popisuje těžko uvěřitelný příběh Vlaďka. Její přítel naštěstí slyšel, jak jí otec vyhrožuje, a tak věřil Vlaďce. „I on ale přiznává, že kdyby stál před volbou věřit tátovi nebo mně, bylo by to hodně nerozhodně a nemůže říct stoprocentně, že by stál za mnou. Mrzí mě to, ale na druhou stranu, můžu být ráda, že to vyslechl celé bez příkras,“ říká Vlaďka smutně.
Dohra
S otcem se neviděli přes půl roku, mamince neřekli, co udělal. „Petr mamce řekl, že se hodně pohádali, ale nespecifikoval proč…, a ona se neptala. Asi ví, co má doma, nebo to možná nechce vidět. Po půl roce jsme se viděli znovu, abychom oznámili, že se budeme brát. Mamka se hodně radovala, u Petrova táty měl úsměv trochu kyselý podtón. A i když mě bere chladně, už si nic nedovolil. Dobře ví, že táta netáta, už by se Petr neudržel a asi by si to s ním vyřídil jako chlap s chlapem,“ vysvětluje Vlaďka a dodává, že je moc ráda, že má v Petrovi zastání. „Neumím si představit, že by se mě nezastal. Asi bych s ním nedokázala být,“ uvažuje.
Jak dál?
Zatím jsou vztahy chladné, leč zdvořilé. „Maminku trápí, že vztahy ochladly, ale nahlas nic neříká. Přece jen, už s ním je přes třicet let, tak musí vědět, jaký je, že nedá pokoj žádné sukni. Ale bohužel je ještě z té generace, která se řídí heslem, že žena má širokou sukni právě proto, aby pod ní schovala všechny mužovy prohřešky,“ přemýšlí nahlas Vlaďka.
Z Casanovy dědečkem?
V blízké budoucnosti čeká Vlaďku s Petrem další oznamování – a to, že čekají miminko. „Trochu se toho bojím, jak tento stárnoucí seladon přijme fakt, že z něj uděláme dědečka – z něj, který usiluje o ženy, které by mohly být jeho dcerami,“ neskrývá své obavy z budoucnosti, ale snaží se být optimistická: „Třeba mu dojde, jak směšně se choval, a přestane s tím.“
