Jsou spolu 5 let. Ona ho velmi miluje a on se k ní i jejich dceři chová moc pěkně, nicméně má již několik měsíců milenku. Ona dělá, že to neví, za nic na světě ho nechce ztratit.
Nebýt přítele, myslím, že by maminka zemřela již v nemocnici
Než mě odsoudíte jako slabošku, která si sama sebe naprosto neváží, pokuste se vžít do mé situace, třeba se na vše budete koukat z trochu jiného úhlu. A třeba se najde i někdo, kdo si podobnou situací prošel, zvládl ji se ctí a vše nakonec dobře dopadlo.
S přítelem žijeme 5 let a máme dvouletou holčičku. Přítel je lékař, myslím, že velmi dobrý a empatický lékař. Mohu to posoudit z první ruky; seznámili jsme se totiž v době, když na oddělení, kde sloužil, ležela má vážně nemocná maminka. Po operaci nádoru slinivky ji z JIP přeložili na pokoj se třemi dalšími pacientkami. Maminka byla nejmladší a nejvíc vnímala svůj vážný stav, chmurné vyhlídky i tísnivou atmosféru nemocnice, ve které kvůli pooperačním komplikacím strávila měsíc!
Světlým bodem celé léčby, a také člověkem, který maminku dokázal nejvíce povzbudit a vyhecovat k tomu, aby vše „nezabalila“ už v nemocnici, byl právě mladičký lékař, který na oddělení nastoupil teprve nedávno. Byla jsem mu nesmírně vděčná. Nebýt jeho, myslím, že by maminka zemřela již v nemocnici, avšak díky optimismu, kterým ji mladý lékař dodával, žila ještě půl roku, což byl s její diagnózou doslova zázrak.
Jak se vyvíjel Vlasty příběh dál, se dozvíte v následujících kapitolách... Pokud jste netrpěliví a chcete znát rychle konec, můžete část příběhu přeskočit. Z boxíku zvolte rovnou poslední kapitolu a prostřední část textu se vám vůbec nezobrazí. Jestliže si chcete příběh přečíst celý, postupujte po kapitolách tak, jak za sebou následují.
Pokračování 2 / 4
Myslím si, že mě má stále velmi rád, jen už ho nepřitahuji
Nikdy nezapomenu na chvíli, kdy jsem přítele poprvé viděla. Vešla jsem k mamince do pokoje a on seděl u ní na posteli, držel ji za ruku a něco s ní probíral. Pozdravila jsem, on se otočil a já zčervenala (červenání je má slabá stránka) – moc se mi líbil. Samozřejmě na mě působilo i to, že je lékař a pečuje o mou maminku. Působil v tu chvíli tak něžně a starostlivě a také byl viditelně o pár let starší než já.
Přítel tvrdí, že i já jsem se mu tehdy moc líbila. Bylo mi 22 let, závodně jsem v té době sportovala, byla jsem štíhlá jako proutek a měla jsem blonďaté vlasy skoro do pasu. Nic z toho už není bohužel pravda. Kvůli těhotenství jsem přestala závodně sportovat a strašně jsem přibrala. Také mi začaly padat vlasy, a tak jsem svou milovanou hřívu, na které jsem si tolik zakládala, nadobro shodila. Po porodu jsem postupně hubla, ale ne tolik, kolik bych si představovala.
Nevím, jestli právě toto jsou důvody, proč si přítel našel milenku, ale myslím, že nejspíš ano. Jinak si totiž rozumíme, máme podobné zájmy i pohled na svět. Dokonce si myslím, že mě má přítel stále nějakým způsobem velmi rád. Je to vidět na jeho péči o mě i dcerku a na tom, jak na nás myslí. Úžasnějšího tátu bych si pro dceru nemohla představit. O to víc mě bolí to, že je mi přítel nevěrný, že má o mnoho let mladší milenku.
Pokračování 3 / 4
Měla jsem chuť na místě umřít, vypařit se, nebýt
Ve vztahu nám vše klapalo, a tak by mě nikdy nenapadlo, že je něco špatně. Jenže nějaká „dobrá duše“ od manžela z práce mi poslala email, že má můj muž v nemocnici milenku, mladičkou sestřičku po škole. Nevěřila jsem tomu! Email jsem smazala s tím, že ho mažu i ve své mysli. Jenže „červíček hlodal“ a já udělala něco, co jsem do té doby odsuzovala: projela jsem příteli telefon.
Anonym měl bohužel pravdu. Našla jsem vášnivé zprávy i intimní fotky, které mu ona slečna posílala a on je komentoval. V tu chvíli jsem měla chuť na místě umřít, vypařit se, prostě nebýt. Bylo mi snad hůř, než když zemřela maminka – na to jsem se mohla svým způsobem připravit, ale na nevěru milovaného člověka, kterému bezmezně věříte a bezmezně ho milujete, nejste připravená nikdy.
Přítel tehdy vycítil, že se mi něco přihodilo, ale lhala jsem mu, že mi opět roste osmička a strašně to bolí. Jeho reakce mě uváděly do zmatků, byl tak pozorný! Tak starostlivý a něžný. Úplně jsem se tehdy rozložila. Pamatuji si, že mi dal nějaký prášek a nechal mě vyspat. Dokonce si přehodil i službu a snažil se mě objednat k jednomu známému lékaři. Pochopitelně jsem nechtěla.
Pokračování 4 / 4
Ona by chtěla víc, on chce zachovat rodinu
Od této chvíle, kdy jsem poprvé vzala do ruky jeho mobil, uběhlo 5 měsíců. Přítelovo milostné dobrodružství bohužel stále trvá, nicméně ze zpráv je patrné, že jejich vztah „skřípe“. Ona by chtěla víc, on chce zachovat rodinu. Dokonce milence několikrát lhal a byl místo s ní s námi. Jednou šel raději se mnou na večeři, než s milenkou do sauny! Čím víc ona tlačí na pilu, tím víc se snažím být jejím naprostým opakem, a přijde mi, že to vnímá i přítel. Že vidí, co ve mně má – když to řeknu poněkud neskromně.
Přítele moc miluji, nechci ho v žádném případě ztratit, nechci dceru připravit o normální rodinu, o mámu a tátu, kteří se mají rádi, ale všechno to tak strašně bolí! Někdy mám pocit, že se mi rozskočí hlava, že mi pukne srdce. V takových chvílích pochybuji, zda dělám dobře, zda jsem příteli neměla vše říct a postavit ho před jasnou volbu: „Buď ona, nebo já!“. Jenže se úplně obyčejně bojím, že by se třeba rozhodl pro ni. Tolik se trápím!