Volnočasové aktivity a zařízení školy

| Autor: Portál | Rubrika: Láska a vztahy

Od školy jako všeobecně rozšířené vzdělávací a výchovné instituce se očekává vytváření předpokladů pro úspěšný vstup příslušníků mladé generace do profesionálního, občanského i volnočasového života. Její základní stupeň je povinný pro všechny děti příslušného věku, stupně střední a vyšší zahrnují rostoucí počet příslušníků dospívající mládeže a mladých dospělých. Svoji úlohu ve volném čase žáků škola uplatňuje jednak přímo, jednak prostřednictvím svých zařízení.

Dobrovolná účast na volnočasových aktivitách školy vytváří prostor pro rozvoj individuálních předpokladů účastníků a jejich zájmového vzdělávání jako souhrnu jednorázových i pravidelných činností. Plní funkci vzdělávací a výchovnou, kulturní a sociálně-preventivní, zdravotní (regenerační a relaxační), oddechovou a kompenzační. Ve spolupráci s rodiči, institucemi volného času a obce rozvíjí a kultivuje zájmy a nadání, sociální vztahy a demokratické občanství. [1]

Čas věnovaný vzdělání (u dospělých práci) a čas volný nejsou od sebe příkře odděleny, jak tomu v minulosti někdy skutečně bylo nebo jak to bylo interpretováno. Přes přetrvávající rozdílnost jsou si v mnohém blízké, v některých směrech se dále sbližují, vzájemně se prostupují a inspirují. Například jazykové, počítačové nebo manažerské kurzy pořádané dnes školami ve volném čase inovují a rozšiřují znalosti, dovednosti a kompetence zájemců užitečné i pro jejich profesní život.

Volnočasové aktivity školy v letech školní docházky odkrývají zájmy a nadání dětí a mladých lidí, rozvíjejí je samy nebo tomuto rozvoji dávají podněty. Jejich prostřednictvím pomáhají utvářet pozitivní vztah dětí a mladých lidí k dalším způsobům vzdělávání prostřednictvím volnočasových aktivit, k budoucí profesi a celému životu. To potvrzují studijní, profesní a životní kariéry mnoha účastníků předmětových olympiád, uměleckých nebo sportovních soutěží, kteří se v původně „pouze“ zájmových oborech profesionalizovali, dosahují v nich špičkových výsledků a v současnosti přispívají k rozvoji svého oboru.

Působení školy ve volném čase má dlouhodobé tradice

Činnost školy v této oblasti se začala do šíře rozvíjet v průběhu demokratizace základního vzdělávání v 19. století. Jeho součástí se ve francouzské škole stávala tělesná cvičení na vzduchu, někdy sledující tělesnou zdatnost v rámci přípravy chlapců na vojenskou službu. Při školách větších měst se zřizovaly zvláštní místnosti pro hry žáků, prostory pro jejich pobyt o přestávkách a pro zpracovávání domácích úkolů. Od druhé poloviny tohoto století rychle rostl počet školních knihoven a čítáren (počátkem 20. století byly na 70 % škol). Postupně byla budována školní hřiště, vycházely školní časopisy připravované žákovskými samosprávami a objevily se také první pokusy organizovat třídy a školy v přírodě nebo letní kolonie.

Nejpodstatnější změny nastaly ve druhé polovině 20. století, inspirovány poznáním, že sama ani rodina, ani škola nezaručí všestranný rozvoj osobnosti dítěte a mladého člověka. Aktivity volného času byly postupně pochopeny jako způsob zapojování dětí a mladých lidí do života školy, obce i společnosti. Tomu napomáhalo zřizování „středisek na vzduchu“ (centres aérés) poskytujících dětem prostřednictvím společných pohybových a dalších volnočasových činností aktivní odpočinek. Ve školním týdnu byl jeden den uvolněn od povinné výuky; mohl tak být věnován aktivitám, které podle tehdejšího vymezení měly za cíl „doplňovat činnost školy rozvíjením zájmu o tělesnou výchovu, sport, život v přírodě, uměleckou činnost, intelektuální a rukodělnou práci a o mravní zdokonalování“. Takto byly v roce 1946 definovány cíle tzv. patronátů veřejných škol (Patronage des Écoles publiques), obdoby našich pozdějších družin mládeže.

Programy založené na zájmu svým pojetím a pestrostí předjímaly také činnost budoucích středisek (domů) volného času dětí a mládeže. V Lyonu (koncem čtyřicátých let 580 tisíc obyvatel) místo předválečných útulků zaměřených především na sociální pomoc dětem vznikala střediska uskutečňující mimovyučovací aktivity: pravidelná žákovská shromáždění, dopolední činnost zájmových kroužků a jiných vzdělávacích aktivit a odpolední činnosti oddechové (sport, promítání filmů, pěší nebo autobusové výlety). Ve střediscích se setkávaly věkově různorodé skupiny a působili v nich placení kvalifikovaní vychovatelé připravující programy s ohledem na zájmy dětí. Náklady hradilo město, sama střediska a žáci.

V městě Chatellerault (na jihozápadě Francie, 17 tisíc obyvatel) programy zahrnovaly exkurze s historickými náměty, kurzy leteckého modelářství, postupové soutěže technických dovedností, fotbalové mistrovství městských škol, činnost žákovského smíšeného pěveckého sboru a další. Patronáty pomáhaly pro ně vytvářet příznivé prostorové podmínky – získání vhodných objektů a pozemků umožnilo vznik heren, klubových prostor, divadelního sálu apod.

V tehdejší Německé spolkové republice se jako východisko ze složité poválečné situace země a podle naléhavých potřeb mladé generace utvářela v polovině padesátých let 20. století koncepce celodenního výchovného systému. Využila podnětů pojetí celodenní péče podle anglického školského zákona schváleného v roce 1944, navázala na zkušenosti pedagogického reformního hnutí počátku 20. století a na pokusy o výchovu dětí a mládeže mimo vyučování ve specifických institucích volného času. Jednou z nich se staly tzv. dvory/domy mládeže (Jugendhöfe), což byla vzdělávací zařízení věnující pozornost neorganizované mládeži, její sociální a politické výchově a výchově k volbě povolání.

V poválečných desetiletích se v západním Německu rozvinul systém celodenní školy (Ganztagschule), který zejména žákům prvního stupně, dětem obou zaměstnaných rodičů, zajišťoval péči, přípravu do školy a volnočasovou výchovu; v osmdesátých letech 20. století mělo 45 % dětí a mládeže do 18 let zaměstnané matky a další děti žily pouze s jedním rodičem. Pro 6–14leté děti byly zřizovány tzv. Kinderhorte, obdoba našich školních družin a školních klubů, usilující o to postupovat od výchovné péče k aktivní účasti dětí. Vývoj celodenní školy v Německu dále pokračuje; v roce 2003 byl schválen program její investiční výstavby, přičemž se celodenní systém pro rodiče a jejich děti zachovává jako svobodná nabídka. Obdobně se ve východních spolkových zemích rozšiřují možnosti školních družin a klubů.

Výrazné rozšíření volného času dětí a mládeže znamenalo v celé Evropě postupné zavedení pětidenního školního týdne. Když se koncem šedesátých let 20. století začínaly v tehdejším Československu dělat první kroky v tomto směru, byl v některých vyspělých zemích již uplatněn (Anglie, Skotsko, Francie, Švýcarsko, USA) a jiné země ho ověřovaly (Belgie, tehdejší Německá spolková republika, SSSR). U nás bylo od druhého pololetí školního roku 1966–1967 zavedeno deset volných sobot, později všechny sudé a nakonec všechny soboty. V každém týdnu tak vznikl souvislý dvoudenní blok vytvářející příznivější podmínky pro jeho smysluplnou individuální i společnou realizaci v rodině i v zařízeních a sdruženích volného času. [2]

Jaké možnosti a výsledky má naše současná škola ve volném čase?

Škola pomáhá žákům zpřístupňovat poznání různých oblastí skutečnosti dvěma základními způsoby – ve vyučování a v souběžných volnočasových aktivitách.

Ve výuce dnes usiluje o kooperativní učení, interaktivitu a další způsoby inovace; přesto zůstává vyučování spíše konzervující a systematizující. Působí prostřednictvím relativně stabilního učebního plánu, soustavy vyučovacích předmětů a jejich kurikula (osnov nebo vzdělávacích programů), zachovává tradiční organizaci (třídy, vyučovací hodiny, metodické postupy) a mladou populaci ovlivňuje plošně. Tomuto poslání odpovídá soustředěnost na předmět poznávání a jeho věcnou stránku, závaznost a soustavnost obsahu vzdělávání, úsilí o jeho trvalé osvojení a tradiční způsoby hodnocení dosahovaných výsledků známkami, případně slovním hodnocením.

V průběhu devadesátých let 20. století vzrostla u nás průměrná délka vzdělávání ze 13,9 na 15,1 roku (v Evropské unii z 15,4 na 17,3 roku) a vytvořila rozsáhlejší prostor pro souběžné volnočasové aktivity. Ty jsou oproti povinnému vyučování obsahově daleko (byť nikoli nahodile) volnější, dynamičtější a flexibilnější, způsoby jejich realizace se neustále obměňují a obnovují. Životu a výchově dětí a mladých lidí zprostředkují nejen poznání, nýbrž také prožívání, sociální kontakty a možnost praktického konání. Nové vědomosti, dovednosti a kompetence umožňují osvojovat si operativně, na základě zájmu a ve spolupráci s druhými, někdy v průběhu soutěžení nebo soupeření o nejlepší výsledek. Oproti škole působí výběrově a méně plošně – rozhodnutí zájemců samých o účasti vytváří silnější, individuálně podmíněnou motivaci. Svou orientací a vyzněním jsou zaměřeny především na osobnost dítěte a mladého člověka, méně ho zavazují a řídí, o to více podněcují a inspirují. Činí tak zejména následujícími způsoby.

Jednorázové aktivity

Během posledních desetiletí začala naše základní i střední škola rostoucí měrou uskutečňovat příležitostné, jednorázové volnočasové činnosti, které rozšiřují a prohlubují obsah vyučovacího procesu nebo mají oddechovou a kompenzační funkci a jsou šancí pro každého žáka a jeho volný čas. Mezi ně patří zejména návštěvy historických památek, kulturních, sportovních a dalších obdobných akcí; školní slavnosti, zábavy, taneční a plesy; mezitřídní, meziškolní sportovní utkání a jiná soutěžní setkání; lyžařské výcvikové zájezdy a školy v přírodě; putovní, stálé prázdninové tábory nebo zahraniční zájezdy pořádané školou.

V posledních letech pronikají aktivity tohoto charakteru i do nabídek mateřských škol pro děti, rodiče i jejich společnou činnost a stávají se někdy aktivitami pravidelnými. Jsou to činnosti tělovýchovné (zvláště víkendové akce); výtvarné a hudební (působení ve folklorních souborech); zájmové kroužky vlastivědné nebo dovedných rukou; dramatického umění (výroba a využití maňásků, klub pohádky, literární besedy při svíčkách). V některých našich okresech vznikly na jejich podporu projekty (mateřská škola jako centrum využití volného času, zájmová činnost pro děti a rodiče, sportovní vyžití dětí a rodičů, mateřská škola jako součást kulturního života obce navazujícího na místní kulturní tradice apod.). [3] Tuto činnost podporují i festivaly aktivity dětí předškolního věku (Nymburk) uskutečňované z iniciativy výchovných pracovníků.

Soutěže

Na jednorázové aktivity školy navazují místní, regionální, celostátní a mezinárodní soutěže žáků základních a středních škol, které již vyžadují dlouhodobější pozornost i trvalejší zapojení účastníků. V průběhu poválečných desetiletí se zde vytvořila a na významu nabyla soustava celostátních soutěží – olympiád, navazujících na předměty přírodovědné (matematická, fyzikální, biologická, chemická olympiáda), později také společenskovědních (soutěží se v českém jazyce, cizích jazycích, dějepisu, zeměpisu) nebo činností v různých druzích individuálního a kolektivního sportu. Dosavadní zkušenost potvrzuje účelnost spolupráce různých článků systému volného času při jejich pořádání. Základní kola uskutečňují školy, nadmístní kola (kromě olympiády matematické a fyzikální) střediska volného času dětí a mládeže, která řeší také jejich koncepční a organizační záležitosti. Počet účastníků školních kol 14 soutěží v gesci Institutu dětí a mládeže MŠMT ČR dosáhl ve školním roce 2001–2002 počtu 127 tisíc účastníků (viz tabulka 3).

Tab. 3 – Rozvoj soutěží žáků základních a středních škol

viz. kniha



Ve školním roce 2001–2002 měla soutěž „Evropa ve škole“ 10 tisíc účastníků, soutěž v programování v okresních kolech 1,1 tisíce účastníků, do korespondenční soutěže „ Náš svět“ bylo zasláno přes 800 prací a do soutěže o výtvarný projekt 80 prací. Do souboru těchto aktivit patří rovněž tradiční Středoškolský atletický pohár, který vrcholí celostátním finále (v roce 2003 již 22. ročník), nebo ekologická olympiáda žáků středních škol ověřující teoretické znalosti (pojmy, právní normy, stav u nás a ve světě) i způsoby praktického jednání (ekologického myšlení, správného rozhodování).

Součástí soustavy aktivit volného času školy se stala Středoškolská odborná soutěž (SOČ), dobrovolná zájmová činnost žáků všech typů středních škol, zařízení volného času, klubů a individuálních zájemců. Vyústěním je zpravidla samostatně zpracovaná práce předložená k posouzení a obhajovaná před odbornou porotou. Její zpracování a následné hodnocení rozvíjí a podporuje zájmy žáků, rozšiřuje jejich vědomosti a individuální schopnosti; vede k aktivnímu řešení problému a samostatnému, tvořivému myšlení; přispívá k vyhledávání a odbornému růstu nadaných žáků a k účelnému využívání jejich volného času. [4]

Šetření o účastnících SOČ z počátku devadesátých let zjistilo pro období 1984–1991, že převážná většina (83 %) jich byla ve věku 17–18 let, tedy v období zakončení střední školy. Počet soutěžních oborů se počátkem devadesátých let, tedy v první fázi transformace naší společnosti, pohyboval mezi 19 a 22. Současných 17 soutěžních oborů navazuje na vyučovací předměty a patří k těmto oblastem zájmu: přírodní vědy (fyzika, chemie, biologie, matematika, geologie, geofyzika), zemědělská výroba (potravinářství, lesní a vodní hospodářství, ochrana a tvorba životního prostředí), průmyslová výroba (strojírenství, doprava, elektrotechnika, elektronika, stavebnictví, architektura a další), zdravotnictví, společenské vědy (ekonomika, pedagogika, psychologie, sociologie a otázky volného času, teorie kultury, umění a umělecká tvorba, historie, filozofie, politologie a jiné).

Například v oblasti společenských věd byly v roce 2002 zpracovány práce lokálního i širšího významu: Historie organizace Sokol v Libochovicích v období 1886–1918, Disent na Kroměřížsku, Zakládáme středoškolský časopis, Šikanování ve škole, Evropská unie – informovanost mládeže v regionu Lipník n/ B., Globalizace versus stravování. Přes nesporný rozvoj této oblasti však Koncepce státní politiky pro oblast dětí a mládeže do roku 2007 konstatuje, že se s mimořádně intelektově talentovanými dětmi v rámci volnočasových aktivit výrazněji stále nepočítá.

Laureáti naší SOČ se od roku 1991 účastní také mezinárodních soutěží obdobného zaměření – Mezinárodního veletrhu vědy a techniky (International Science and Engineering Fair), který vznikl v roce 1950 v USA a uskutečňuje se v 15 přírodovědných, technických a humanitních oborech, hostitelem studentů z více než 50 zemí světa je vždy některé město USA nebo Kanady. Evropská unie pořádá pro mladé vědce soutěž EU Contest, v roce 2003 byl její 15. ročník v Maďarsku. Londýnské mezinárodní fórum mladých vědců (LIYSF) je každoročním setkáním několika set studentů z desítek zemí světa. Od roku 2000 se laureáti celostátní přehlídky SOČ z České republiky a Slovenska účastní přehlídky také v druhé z obou zemí.

Posláním soutěží je probouzet zájem o významné a perspektivní obory vědy a praxe a za podpory pedagogů, specialistů z výzkumu i praxe příslušného oboru objevovat a rozvíjet i vysoce nadané talenty a pomáhat z nich vychovávat budoucí odborníky. Například celoamerická liga Pro inspiraci a uznání vědy a technologie (For Inspiration and Recognition of Science and Technology – FIRST) uskutečnila soutěž robotů vytvořených studentskými týmy, jejíž výsledky byly představeny v regionálních kolech na veřejných přehlídkách. [5]

Obdobný systém začal působit také v naší zemi a umožnil účast mladých talentů vědy na prestižních mezinárodních aktivitách (soutěžích, přehlídkách, výstavách, letních školách mladých vědců, tvořivé práce na projektech). Tato činnost poskytuje nadané středoškolské mládeži motivaci k činnosti a rozvíjí její zájem o vědeckou práci; učí pronikat k podstatě různých jevů, osvojovat si metody vědecké práce a prezentovat její výsledky. Významná je Soutěž vědeckých a technických projektů středoškolské mládeže, vyhlašovaná každoročně Asociací pro mládež, vědu a techniku (AMAVET) spolu s dalšími pořadateli. Ve školním roce 2002–2003 se pod záštitou předsedkyně Akademie věd České republiky konal její 10. ročník. Na hodnocení výsledků se podílejí vědečtí pracovníci vysokých škol a dalších institucí. Od počátku prošlo touto soutěží na šest set našich středoškoláků, budoucích potenciálních pracovníků výzkumu a vývoje.

Pravidelná zájmová činnost

Mimořádně významná je zájmová činnost pravidelná (zájmové kroužky, soubory umělecké tvořivosti, sportovní družstva) vytvářející mnohaletou kontinuitu. Tato činnost sleduje individuální rozvoj účastníka, úzce spjatý s činností zájmového kolektivu a s jeho veřejně prospěšnou nebo tvůrčí činností (aktivity zaměřené na ochranu a tvorbu životního prostředí, soutěže umělecké tvořivosti – výstavy výtvarných prací, pokusy o literární tvorbu, koncerty apod.). Podle šetření IDM z roku 1994 působilo v mimovyučovací činnosti školy 30 % mladých lidí ve věku 15–18 let a 15 % ve věku 19–23 let.

Pozdější výzkumná sonda IDM z roku 2003 (na 283 základních a 188 středních školách) ukázala, že příznivější situace byla ve srovnání se střední školou na škole základní, kde se více prosazovala aktivní účast žáků ve výuce, odklon od pasivního předávání poznatků a naopak uplatnění aktivizujících metod podporujících tvořivost. V dlouhodobém vývoji (roky 1986 – 1998 – 2002) činil průměrný počet zájmových útvarů na základní škole 11,4 – 10 – 13,5; na škole střední však klesl z 11,1 na 7 a 8. Podobně se v letech 1998–2002 vyvíjel i počet jejich členů: na základní škole vzrostl o 6 %, na škole střední se snížil o 3 %. Koncem sledovaného období připadalo na jednu ZŠ 16,1 útvaru zájmové činnosti se 204 účastníky, zatímco na SŠ pouze 8,4 útvaru a 126 účastníků. [6]

Pokud jde o obsahové zaměření, v letech 1998–2002 podíl členů zájmových útvarů tělovýchovných na celkovém počtu všech účastníků zájmové činnosti základní školy klesl překvapivě z poloviny na třetinu. Podstatně, skoro o polovinu, se snížil i průměrný počet účastníků na jeden útvar zájmové činnosti (z 30,1 na 15,8 člena). V jiných oborech však na tomto stupni školy probíhal vývoj opačný. Zvýšil se zvláště podíl zájmových útvarů estetickovýchovných (zhruba na čtvrtinu všech účastníků), podíl činností společenskovědních byl 22 %, na následujících místech byly činnosti technické (13 %), přírodovědné (8 %) a turistické (1,5 %). Zájem se zvýšil zejména o angličtinu, o výpočetní techniku a práci na internetu, o výtvarnou činnost, sborový zpěv a keramiku (zde dokonce šestkrát), o matematiku a aplikované přírodní vědy. Na střední škole se nejvíce rozvíjel počet zájmových útvarů a jejich účastníků v tělovýchovné a společenskovědní oblasti.

Docenit zájmový zřetel pomáhají sportovní třídy škol s rozšířenou výukou tělesné výchovy a sportů (je jich 286 se specializací např. kopaná, hokej, košíková, plavání, avšak také bojová asijská umění). Například jako součást projektu „Intenzifikace sportovních tříd na základních školách“ vznikl na základní škole v pražské Jeseniově ulici zájmový klub zaměřený na atletiku a turistiku s celkovým počtem tří set členů, mezi nimi byl také atletický oddíl žáků do 10 let a starších sportovců do 18 let. Členové se přijímají na základě talentových zkoušek, prospěchu a zdravotních předpokladů a uplatňují se i ve volném čase. Klub pořádá jednou za měsíc víkendovou akci se zajímavým obsahem, o hlavních prázdninách letní stanový tábor. Po skončení základní školy mohou žáci podle svého přání ve sportovní činnosti pokračovat ve Sportovním centru mládeže při zdejším sportovním klubu.

Otázky a úkoly

1. V čem se shodují a v čem liší vyučování a volnočasové aktivity organizované školou?
2. Co nabízí škola, na níž studujete, pracujete nebo kam chodí vaše děti, ve volném čase svým žákům (studentům)? Zhodnoťte rozsah a průběh, úroveň a výsledek těchto aktivit, navrhněte opatření k jejich dalšímu rozvoji a začněte je uskutečňovat.
3. V čem spatřujete výchovný a vzdělávací přínos (zvláště pravidelné) zájmové činnosti pro rozvoj osobnosti dítěte (mladého člověka)?

Úloha žákovské samosprávy

Na činnosti školy a rozvoji jejích volnočasových aktivit se žáci podílejí prostřednictvím své samosprávy (třídních a školních výborů, žákovských sněmů nebo parlamentů). Mezi její funkce patří podílet se na udržování pořádku a kázně ve škole, zlepšovat studijní výsledky a podporovat spoluúčast žáků na životě školy a účelném využívání volného času. V naší škole má samospráva od dvacátých let minulého století dlouhodobé tradice, na něž navázala v prvních letech po druhé světové válce. V následujících desetiletích prošla spolu s celkovou koncepcí výchovného působení ve volném čase složitým vývojem a její struktury při vysoce většinové početnosti tehdejší jednotné organizace dětí a mládeže nakonec zanikly.

V devadesátých letech myšlenka a praxe žákovské samosprávy začala opět ožívat, přes objektivní příznivé podmínky není však v současnosti doceněna a uplatňována ve školské legislativě ani v praxi vedení mnoha škol a učitelů. Samospráva má přitom veliké možnosti – probouzí zájem dětí a mládeže o společné otázky života ve škole i mimo ni, učí demokratickým způsobům jejich projednávání, rozhodování o nich a přejímání odpovědnosti za převzaté úkoly. Dosavadní zkušenosti proto potvrzují potřebu žákovskou samosprávu uplatňovat v širším měřítku, důrazněji než dosud a také tímto způsobem přispívat k účelné organizaci volného času žáků školy a jejich výchově k demokratickému občanství. [7]

Její činnost iniciuje a podporuje např. exkurze a návštěvy kulturních podniků (divadel, koncertů, knižního veletrhu, historických a kulturních památek); uměleckou tvořivost (literární pořady, divadelní představení, recitační nebo výtvarné soutěže, výstavy výtvarných prací žáků, besedy se spisovateli a dalšími tvůrci, pokusy o vlastní literární tvorbu); oddechové a rekreační činnosti (mezitřídní sportovní soutěže, účast na celoměstských sportovních soutěžích, cyklistické výlety, plesy, masopustní zábavy aj.). Na základě zájmu se vytvářejí i stabilnější struktury (zájmové kroužky, kluby).

Na základní škole Jižní IV. v Praze 4 začala samospráva působit v roce 1994 jako školní parlament. Vyšla z přesvědčení pedagogů, že „škola by neměla být bojem, ale systémem protkaným spoluprací učitelů, zaměstnanců školy, dětí, rodičovské veřejnosti, úřadů, občanských sdružení atd.“. [8] Ze zástupců rodičů každé třídy byl vytvořen rodičovský výbor, dva zástupci žáků každé třídy (počínaje 3. ročníkem) byli zvoleni za členy školního parlamentu, do jehož čela byl zvolen tříčlenný výbor. Na pravidelných měsíčních schůzkách začali jeho členové dostávat informace od vedení školy. Zprávy na nich podávali žáci, redaktoři školního časopisu a moderátoři školního rozhlasu. Členové parlamentu mohli přítomným pedagogům klást otázky. Parlament se zabýval soutěží mezi třídami, projednal změny ve školním řádu a režimu ve školní jídelně, účast žáků na Dni Země, uspořádání olympijského dne na škole a oslavě Mezinárodního dne dětí.

Klima školy

Kromě příležitostných, soustavných aktivit a spoluúčasti žáků má pro rozvoj osobnosti dětí a mladých lidí význam také celkové ovzduší školy. Jejich výsledky se někdy hodnotí podle zjevných, byť důležitých ukazatelů (nově získaných vědomostí a dovedností žáků, prokázání fyzické zdatnosti, vítězství v soutěži aj.). V pozadí však přitom zůstávají kvality méně patrné, i když rovněž významné. Proto je důležité i zde reagovat na situaci, kdy podle zjištění České školní inspekce ve školní výuce stále převládá stereotypní frontální přístup, předkládání hotových poznatků a dominantní úloha učitele, zatímco se málo uplatňují aktivizační a kooperační způsoby výuky. Volnočasové činnosti mohou být v těchto směrech přínosem svou podporou iniciativy, motivace aktivní účasti a týmové spolupráce žáků. Mnoho proto záleží na vnitřní atmosféře uvnitř školy, kterou studentka Střední školy pro knihkupce a nakladatelské pracovníky v Brně nedávno vyjádřila slovy: „Naše škola mi připadá jako druhý domov. Nejenže tam strávím skoro půlku dne, ale ze všech stran tam vyzařuje přátelství, pomoc, lidské teplo a hlavně důvěra. Jsem ráda, že jsem se octla v této společnosti.“

Takovýto pozitivní obraz však zdaleka nepřevládá všude, ve školách jsou přítomny i velmi kritické jevy – např. šikana nebo drogy, jejichž uživateli se nejčastěji stávají mladí lidé ve věku 15–19 let. [9]

Proto se např. v městské části Praha 7 uskutečnila dětská konference škol na téma „Nenič si své chytré tělo – já a drogy“. Byl to závěr celoročního projektu primární prevence proti alkoholu, kouření marihuany, čichání těkavých látek a dalším závislostem, zaměřený na žáky 5. ročníků, kteří jsou prvními pokusy o užívání drog nejvíce ohroženi. [10]

Otázky a úkoly

1. Proč se často o šikaně ve vlastní škole nebo zařízení pedagogičtí pracovníci dozvědí až tehdy, když dojde k většímu problému (vážné zranění, sebevražedný pokus žáka apod.)? Jak mohou svými postoji nebo chováním pedagogové sami přispívat k rozvoji šikany? Existuje šikana na vaší škole, mezi vašimi svěřenci – jak se projevuje a co proti ní můžete dělat?

2. Spolu se žáky své skupiny uskutečněte pro místní mateřskou školu (pro nižší ročníky vlastní školy, pro rodiče) zábavné odpoledne. Dejte přitom prostor nápadům dětí samých.

Volnočasová zařízení školy

V rámci školy působí specifická zařízení určená pro působení ve volném čase žáků. Navazují na zkušenost evropských zemí získanou v posledním století, jejímž výsledkem byl – v duchu koncepcí nové výchovy – citlivý přístup k dětem a překonávání odtrženosti školy od zájmů žáků, života obce i společnosti. Důsledkem bylo rozšiřování výchovného působení do volného času dětí a mladých lidí, spojení jejich aktivit s nejbližším prostředím a spoluúčast na nich. Zpočátku tato zařízení plnila především sociální funkce (žákovské útulky), postupně vzrůstal význam kladený na zřetele výchovné (knihovny, čítárny, jednoduchá hřiště).

Mezi průkopníky rozšiřování výchovného působení na volný čas žáků patří polský lékař a pedagog Henryk Jordan (1842–1907), který za pomoci městské rady města Krakova vybudoval „Park H. Jordana“ jako prostor mimoškolních her a zábav, ozdravného a výchovného pobytu, práce a samosprávné činnosti dětí. Ruský pedagog Stanislav Teofilovič Šackij (1878–1934) pojímal výchovu jako organizaci dětského života a ve svých pokusných zařízeních, dětských klubech a letní pracovní kolonii doceňoval zvláště spojení práce a učení, hry a umění, utváření organizačních schopností a organizování veřejně prospěšné práce dětí.

Český pedagog Eduard Štorch (1878–1956) zřídil po první světové válce v pražské Libni dětskou farmu, umožňující dětem z chudších rodin praktické činnosti při pobytu na čerstvém vzduchu. Přenášel sem i výuku některých vyučovacích předmětů. Francouzský pedagog Célestin Freinet (1896–1966) prosazoval spojení školy a života, tělesné a duševní práce, spolupráci žáků s učiteli, svobodné vyjadřování myšlenek, citů a demokratické rozhodování. K tomu využil školní tiskárnu jako projekt, kolem něhož soustředil různé mimovyučovací aktivity (školní knihovnu, vydávání školního časopisu, dopisování mezi školami, tvorbu vlastních knih, žákovskou samosprávu ve třídě).

Školní družiny a školní kluby

Na našich základních školách v současnosti působí ve volném čase žáků školní družiny a školní kluby. Vznikly po druhé světové válce jako zařízení výchovy a péče o děti zaměstnaných rodičů. Charakterizuje je relativní stabilita pojetí, institucionálního řešení a výchovné praxe. Ve školním roce 2001–2002 bylo v 4200 školních družinách 225 tisíc žáků 1.–5. tříd a v 528 školních klubech 49 tisíc žáků vyšších ročníků základní školy. Těžiště jejich působení spočívalo tedy mezi žáky prvního stupně, poté se volnočasové aktivity žáků přesouvaly spíše do činnosti individuální nebo do institucí volného času mimo školu (zejména do domů dětí a mládeže, základních uměleckých škol nebo dobrovolných sdružení).

Školní družiny a školní kluby reagují na místní podmínky a přinášejí variantní řešení. Na malotřídce pro 1.–4. ročník (Lužany na Jičínsku) prostory školy sloužily dopoledne výuce, odpoledne školní družině, která za podpory místní samosprávy usilovala o pestrý program. K němu patřila výtvarná činnost a výstavy jejích výsledků, loutková scéna, malý pěvecký soubor, pořádání besídek, návštěvy bazénu a výlety, akce po rodiče.

Podobnou činnost rozvíjejí tato zařízení také na Slovensku. Školní družina při základní škole ve středně velkém městě (Považská Bystrica, 41 tisíc obyvatel) uskutečňovala aktivity příležitostné (překážková jízda na kole, činnost zaměřená na ochranu životního prostředí), pravidelné zájmové kroužky (taneční, pěvecký, dramatický, rozhlasový, turistický), působila také o víkendech a prázdninách (společné akce pro děti a rodiče o sobotách a nedělích, letní tábory). Školní družina při základní škole v Bernolákovu (západní Slovensko, 5 tisíc obyvatel) mohla fungovat v samostatné budově (tři základní prostory, dvě herny, společenská místnost, sborovna), takže se podobala malému místnímu domu dětí a mládeže. Také zde pracovaly zájmové kroužky a soubor, pořádaly se výstavy dětských prací. V Senci jako sídle okresu se za pomoci představitelů místní samosprávy uskutečnila okresní přehlídka výsledků činnosti školních družin. [10]

Školní družiny a školní kluby nashromáždily za dobu své působnosti zkušenosti, které jejich pracovníci zobecňují také v ročníkových pracích distančního studia. Jde o zajímavé náměty ověřené praxí, jež často vycházejí z populární projektové metody (resp. integrované tematické výuky) a dětem umožňují seznamovat se blíže s konkrétní oblastí zájmu. Činí tak prostřednictvím škály komplexně koncipovaných, na sebe navazujících způsobů činnosti. Ty umožňují připravit se na jednotlivé úkoly předem, v průběhu jejich plnění se seznamovat s věcnými souvislostmi, využít poznávacích i praktických činností včetně soutěží. Jednotlivé projekty lze dále přizpůsobovat konkrétním podmínkám a uplatnit vlastní nápady i návrhy účastníků.

Cílem projektu „Říše zvířat“ (pro 1. a 2. postupný ročník) bylo poskytnout dětem nové znalosti o různých oblastech živočišné říše (savci, ptáci, mořští živočichové, hmyz). K tomu se uskutečnily besedy, návštěvy zoologické zahrady a promítání filmů, po nich následovalo poznávání jednotlivých druhů podle obrázků, peří nebo hlasu. Využívalo se rovněž fotografií, kreseb nebo vystřihovánek dětí samých znázorňujících jednotlivé živočichy.

Výtvarný projekt „Voda“ pro 1.–5. ročník přibližoval různé jevy související s vodou a jejím významem (potopa, koloběh vody, říše v hlubinách, živá nebo znečištěná voda, Vltava, moje vysněná loď, plaveme a dovádíme na vodě). Podoby vody byly zachycovány různými způsoby – navozením atmosféry potopy; barevným znázorněním jejího koloběhu, čistoty nebo znečištění; prožitkem Andersenovy pohádky o malé mořské víle a jejím zobrazením pomocí kresby; seznámením se Smetanovou Vltavou; „cestováním“ lodí do různých koutů světa a ilustrováním zážitků při tom získaných; seznámením s různými styly plavání.

Jiná školní družina uskutečnila pro žáky 3.–5. ročníku projekt na podporu tělesné zdatnosti, obratnosti a získání nových znalostí. Nebyl vázán na místnost – proběhl na tábořišti v okolí obce jako soutěž dvojic, jež na osmi stanovištích plnily šestnáct úkolů zapisovaných do soutěžního průkazu. Mezi ně patřily: dovednosti (hmatem rozeznat předměty uzavřené v sáčku, trefovat se šiškami do stromu, najít co nejvíce předmětů ve vymezeném prostoru, složit rozstříhaný obrázek), znalosti (určit strom podle větví, podle květů nebo listů květinu, vyslovit tři přání, která by pomohla přírodě), tělesná zdatnost (běh na 50 m, překonat několik metrů po čtyřech, udělat pět kroků na chůdách a pět přeskoků švihadlem, přeručkovat po nataženém laně). Při hodnocení splněných úkolů pomáhali starší žáci. [11]

Na Slovensku se od roku 2000 na některých základních a středních školách nebo samostatně začala budovat školská střediska zájmové činnosti, v roce 2003 jich bylo 19. [12] Uskutečňují činnost příležitostnou (soutěže tvořivosti, diskotance, vycházky do přírody, exkurze, celoškolní sportovní turnaje, přehlídky nebo festivaly umělecké tvořivosti, krátkodobé kurzy rukodělných dovedností), pravidelnou v zájmových kroužcích od tradičních (divadelní a taneční soubory) po nové obory (moderní tanec, aerobik, práce s počítačem, využívání internetu), pracují i v době školních prázdnin včetně hlavních (aktivity pohybové, pořádání táborů). Uskutečňují rovněž veřejně prospěšnou činnost (celoroční sbírky šatstva, hraček nebo literatury pro dětské domovy). Podporou této činnosti jsou žákovské parlamenty konané jednou za měsíc. Ve střediscích pracují pracovníci na plný úvazek, externí i dobrovolní.

Povinná školní výuka a volnočasové aktivity školy se svou funkcí a směřováním v současnosti sbližují – škola snahou o inovaci a pružnost kurikula (osnov) a metod práce, aktivity volného času úsilím o věcnou a metodickou soustavnost a rozšiřováním na další žáky. Ani jedna z těchto oblastí tím svoji specifiku neruší, přes základní rozdílnost povinné a dobrovolné účasti se mohou vhodně doplňovat také v budoucnosti. Škola kromě toho může napomoci i k plynulému přechodu svých žáků do aktivit mimo školu. Takové pojetí překonává tendence počátku devadesátých let 20. století, kdy u nás její uplatnění ve výchově mimo vyučování bylo někdy odmítáno a škola jednostranně orientována pouze na vyučovací proces. Později se objevovaly i názory protichůdné, jež naopak předpokládaly, že by se všechny volnočasové aktivity měly přesunout do školy. Žádná z těchto mezních alternativ však ku prospěchu věci nepřevládla.

Jako žádoucí, obecně uznávaná perspektiva se dnes jeví partnerská spolupráce obou oblastí. Je pojímána jako výchova uskutečňovaná v širokých výchovných a společenských souvislostech dnešního života. V tomto procesu škola i napříště může a má mít úlohu východiska, pevného článku a významného činitele při výchovném zhodnocování volného času dětí a mladých lidí.

Otázky a úkoly

1. Uveďte, v čem spatřujete hlavní přínos vám známé školní družiny (školního klubu, domova mládeže), a naznačte další možnosti rozvoje činnosti.
2. Zpracujte dlouhodobější tematický projekt zaměřený na poznávání obce (přírody, historie, zajímavých lidí apod.), vhodný pro školní družinu.
3. Uskutečněte ve školní družině (klubu) písemnou anketu na téma „Co bychom chtěli ve svém volném čase společně dělat“ a „Jak bychom se na této činnosti mohli sami podílet“. Výsledky zpracujte, projednejte se žáky a vhodné návrhy začněte realizovat.




Ukázka je z knihy: Děti, mládež a volný čas
Vývojové trendy a současné možnosti
Volný čas je předmětem zájmu pracovníků řady pedagogických a sociálních profesí, protože představuje na jedné straně příležitost pro osobnostní a sociální rozvoj dětí a mládeže, na druhou stranu v sobě skrývá nemalá rizika. První část publikace ukazuje, jak se rozsah a podmínky využívání volného času dětmi a mládeží vyvíjely v minulosti. Vymezuje hlavní současné rysy využívání volného času mladými lidmi v současném světě i u nás a charakterizuje hlavní trendy, které pravděpodobně ovlivní tuto oblast v blízké budoucnosti. Druhá část práce ukazuje, jak na základě těchto poznatků přistupovat k plánování (vytváření koncepcí) práce s dětmi a mládeží ve volném čase, které metody a organizační formy dnešní pedagogika volného času užívá, jak účinnost této práce hodnotit, jaké existují zdroje pro její financování apod. Výklad je doplněn řadou konkrétních údajů a příkladů od nás i ze zahraničí.

Vydalo nakladatelství Portál

Komentáře

Komentářů celkem: 0

Další články z rubriky

Láska je nesmrtelná: Muž podporoval svoji ženu s rakovinou do posledního výdechu

Láska je nesmrtelná: Muž podporoval svoji ženu s rakovinou do posledního…

8. 12. | Jennifer Meredino (40) byla příliš mladá na to, aby zemřela. Osud s ní však měl jiné plány a když…

Na co je dobrý sex? Pomůže od migrény, stresu i škytavky

Na co je dobrý sex? Pomůže od migrény, stresu i škytavky

8. 12. | Jste čím dál tím pohodlnější a máte problém se přemluvit k sexu? Až zjistíte, k čemu všemu vám…

MAGDA (27): Přítelův syn mi dělá návrhy. A příteli to nevadí!

MAGDA (27): Přítelův syn mi dělá návrhy. A příteli to nevadí!

6. 12. | 12 | Magda má o 15 let staršího přítele s dospívajícím synem ve střídavé péči. Chlapec je jen o 10 let…

Jak poznáte, že už s vámi nechce trávit Vánoce

Jak poznáte, že už s vámi nechce trávit Vánoce

6. 12. | Vánoce mají být svátky pohody a klidu, ale ne vždy to funguje. Je to také období, kdy lidé…