Představovala jsem si, že dcera bude právnička nebo lékařka
Vychovala jsem tři děti. Oba synové jsou mnohem starší než dcerka, kterou jsme neplánovali. Od začátku jsem měla velmi těžké těhotenství a špatnou prognózu, lékaři mi doporučovali těhotenství ukončit. Má lékařka mi dokonce řekla, ať jsem ráda, že mám zdravé kluky a nehraji si s osudem. Po mnoha bezesných nocích jsem se rozhodla, dát děťátku šanci. I manžel mě naštěstí podporoval. Dcera se navzdory „zlým sudičkám“ v bílých pláštích narodila naprosto zdravá. Byl to můj nejhladší, nejkrásnější a nejrychlejší porod. A jaký byl porod, taková je i dcerka a celé její dětství a dospívání.
Moje holčička byla a je všemi milovaná, ale kupodivu není rozmazlená! Je to prostě fajn holka do nepohody. Navíc chytrá, hezká, šikovná. Jde jí, na co sáhne. Hraje na klarinet, léta dělala atletiku, zpívá v sboru, chodila na plavání, na záchranáře, vyhrávala různé školní olympiády. Vždy byla oblíbená a měla hodně kamarádů, je to takové veselé a pozitivní sluníčko. O to víc mě děsí, že tak šikovná a schopná holka chce do armády. Bohužel ne do administrativy! Lákají ji prý zahraniční mise, elitní jednotky a kdo ví co ještě!
Její bratři jsou oba vystudovaní stavaři, jeden pracuje, druhý je na stáži v zahraničí. Představovala jsem si, že dcera bude právnička nebo lékařka. Na obě tato náročná povolání rozhodné má! A myslím, že by ji i naplňovala, dobře uživila a zároveň by jako právnička či lékařka měla vysoký společenský status, což je v dnešní době důležité.
Jak se vyvíjel Vratislavy příběh dál, se dozvíte v následujících kapitolách... Pokud jste netrpěliví a chcete znát rychle konec, můžete část příběhu přeskočit. Z boxíku zvolte rovnou poslední kapitolu a prostřední část textu se vám vůbec nezobrazí. Jestliže si chcete příběh přečíst celý, postupujte po kapitolách tak, jak za sebou následují.
Pokračování 2 / 4
Přijde mi, jako by byla v nějaké sektě
Myslím, že vše začalo tehdy, když se na střední škole přihlásila do „záchranářů“ při Vodní záchranné službě. Místní skupinu totiž vede bývalý voják a většina členů jsou blázni do vojenství, přežití v přírodě a adrenalinových sporů. Dcera se v záchranářství našla. Byla vždy sportovně nadaná, díky plavání a atletice měla všechny předpoklady v oddíle vynikat. Dcera je navíc chytrá, má rozhled a všeobecný přehled i zázemí lékařské rodiny. (Manžel i jeho rodiče jsou lékaři.)
Vojenská škola je pro dceru jasná volba, vzhledem ke kontaktům, které díky známým má, zcela jednoznačně ví, že se svým prospěchem a dovednostmi má naprosto reálné šance se na školu dostat. I přesto dělá vše proto, aby byla dokonale připravená. Neustále sportuje, navštěvuje různé semináře a setkání, čte knihy o vojenství, minulé prázdniny cestovala s kamarády po bývalých vojenských základnách ve východním Německu a Polsku. Nadšeně nám pak ukazovala různé fotky ponorek a rozpadajících se budov kdesi u Baltu. Ani já a dokonce ani manžel a synové jsme nechápali, co na tom moje holčička vidí. Přijde mi, a cítím se i podobně bezmocná, jako kdyby byla v nějaké sektě.
Pokračování 3 / 4
Vlastenectví, národní hrdost i láska k vlasti – i takto mluví má dcera!
Dcera je již plnoletá, přivydělává si brigádou – i když nemusí, peníze u nás naprosto nejsou žádný problém. Díky vlastním penězům hodlá tyto prázdniny strávit na jakémsi vojenském táboře v ČR a v Německu, což jsme jí dříve nepovolili a nebyli ochotní zaplatit. Nyní si tábor platí z ušetřených peněz za brigádu. Raději si dávala peníze stranou, než aby si koupila nové šaty. Ty má sice také ráda, je to krásná slečna, ale raději má různé nože, vybavení do přírody a takové ty vojenské „hlouposti“. Synové ji dokonce k Vánocům kupovali mobilní filtr na vodu nějaké přenosné solární panely. Nic jiného si nepřála. Já jsem na takové dárky odmítla přidat peníze. Podporovat ji v její zvrácené zálibě a snad až fascinaci válkou a vojenstvím rozhodně nehodlám.
Budoucnost mé dcerky mi opravdu nahání hrůzu, to asi chápe každá milující matka! V dnešní šílené době už zdaleka nejde o žádné adrenalinové dobrodružství a poznávání exotických zemí, ale o život. Dceři se to snažím stále vysvětlovat, ale ona je naprosto zaslepená, při naší poslední výměně názorů dokonce padala dnes již poněkud archaická slova jako vlastenectví, národní hrdost a láska k vlasti! Pochopitelně ne z mých úst.
Pokračování 4 / 4
Žena má být ženou a muž mužem! Vždyť se takto nevdá!
Dcera příští rok maturuje, a tak je stále ještě naděje, že si vše rozmyslí, že se třeba zamiluje a její milý bude mít jako rozumný muž stejný názor jako já. Jaký moderní mladý muž by chtěl mít doma „vojandu“? I když si myslím, že vzhledem k jejím schopnostem a píli jistě ne řadovou.
Jak by to řešila s mateřstvím a vším, co s ním souvisí, když by jezdila na ty její mise? Co péče o rodinu a domácnost? Pochybuji, že by takové manželství vydrželo. Žena má být ženou a muž mužem! Stále přemýšlím, jak dceru od jejího nezralého názoru odradit. Radila jsem se i s psychologem, ten měl ale bohužel poněkud jiný názor než já a spíš než aby mi poradil, jak dceru přesvědčit, tak se mě snažil povzbudit, abych dcery rozhodnutí respektovala a přijala jej. Prý je to její život, její odpovědnost. Jenže já jí ten život dala!
Zjišťovala jsem si také informace o oboru a škole, kde chce dcera studovat – bohužel dívky berou. Dáma, se kterou jsem mluvila, se mým obavám doslova vysmála. Její chování bylo naprosto neprofesionální. Pochybuji, že ona dáma kdy měla děti, když nechápe strach matky o dceru. Dnes jsem byla za dceru zapálit svíčku v kostele, nikdy jsem takové věci nedělala, nejsem věřící, ale už nevím, co bych měla dělat, aby dcera změnila názor.