Všichni ostatní smějí, jen já ne!

| Autor: Portál | Rubrika: Láska a vztahy

Děti mají své strategie, jak rozšiřovat nebo zkoušet, kam až mohou zajít. Čím jsou děti starší, tím důsledněji, diferencovaněji a důrazněji se pokoušejí uhájit své pozice a zájmy.

Všichni ostatní smějí, jen já ne!


Děti mají své strategie, jak rozšiřovat nebo zkoušet, kam až mohou
zajít. Čím jsou děti starší, tím důsledněji, diferencovaněji a důrazněji
se pokoušejí uhájit své pozice a zájmy.


Osvědčený
kouzelnický trik je zpodobnění sebe jako outsidera spojené s - mnohdy
roztomilým - nátlakem.

Sedmiletý František přichází ze školy domů, jde k matce a ptá se:
"Mohu se dnes večer podívat na krimi?"

"Máme přece spolu úmluvu: žádné krimi po 19. hodině!" Hlas paní
Krycnerové zní nekompromisně.

František zmizí ve svém pokoji. U oběda nakousne téma znovu: "Smím se
dnes večer dívat?"

"Františku, prosím tě!", trochu rozzlobeně a nevrle pokračuje
matka
v jídle.

František mlčí.

"Co je s tebou? Proč jsi tak zticha?"

František, trochu nesměle, plačtivě: "Ale všichni ostatní se smějí
dívat." Krátká odmlka. "A o přestávce si s nimi už nesmím hrát."
Vzlykne: "Říkají mi mimino, protože jsem to ještě neviděl."

Paní Krycnerová pohladí synovi ruku: "A kdo se může dívat?"

"Všichni!"

"Kdo jsou to všichni?"

František krčí rameny.

"Dobrá, zavolám Martinovi, Robertovi, Heleně a Anně! Nevěřím, že by
se mohli všichni dívat!"

Františkův hlas náhle zní trucovitě, nasazuje panovačný tón: "Ty mi
tedy nevěříš? To je sprosňárna! Nevolej tam!"

"Je to jasné. Myslím, že se ve třídě před sebou navzájem
vytahujete. Krimi v žádném případě neuvidíš."

- František krimi neviděl, nicméně ve vzduchu visel spor a matčina otázka,
zda nereagovala příliš "tvrdě" a málo uznale.

Je naprosto normální, když se děti pokoušejí - na základě zkušeností z
mateřské školy, družiny či školy - zpochybňovat hranice v rodině a překračovat
je. Ovšem tyto hranice se dají stanovit novým způsobem jen při společné
snaze všech zúčastněných. Jsou-li stanoveny pod nátlakem

"všichni ostatní smějí...", je výsledek právě tak problematický
jako tvrdošíjné setrvávání na jednou dohodnutých pravidlech: "Vždycky
jsme to dělali takhle. Při tom zůstane, a basta!"

"Všichni ostatní smějí..." Aň už se jedná o večerní krimi, módní
svetřík, delší vycházky, nejnovější typ hračky nebo vyšší kapesné,
děti se vždycky pokoušejí prozkoumat nové hranice, zpochybňovat dohodnutá pravidla
. Kdo okamžitě ustoupí, postará se dětem o dvojnásobný úspěch s
pochybnými důsledky. Děti se naučí, jak prostřednictvím určitých
formulací a příslušných způsobů chování rodiče "přesvědčit",
nebo lépe "dostat". Budou tento model - z jejich pohledu úspěšný
- stále znovu používat. Rodiče tápou ve vztahu - léčce, ze které se - i s dítětem
- jen těžko zase dostanou.

Má proto smysl - jak to udělala paní Krycnerová - poukázat na stanovené
domluvy, pravidla a hranice. Mělo by se to ovšem dít v osobní rovině, a ne
v rovině obecné. Nejsou vhodné věty typu: "Člověk ve tvém věku se
na takové filmy nekouká!", ale např. konstatovat: "Dohodli jsme se
na filmech, na které se můžeš dívat. A prozatím to tak zůstane."

Aň na vašem příkladu děti mohou zažít spolehlivost norem a hodnot. Je to
pro ně zdrojem důvěry a jistoty. Aň klidně zjišňují, že v jiných rodinách
praktikují docela jiné modely; dítě může srovnávat, může hodnotit.
Zakouší, jak různé výchovné styly mají své výhody i nevýhody. Dítě
bude možná frustrováno, protože ostatní děti "vždycky smějí víc
než já"! Takové frustrace se většinou vážou na materiální oblast -
a záliba v televizi k tomu bezpochyby patří. Materiální frustrace mohou děti
docela dobře překonat, mají-li citové zázemí.

Kdyby ovšem matčin nesouhlas chápal František jako zákaz a díval se na
krimi potají, musela by jednat jinak. Mohlo by to znamenat, že zpochybňuje
jednou stanovená pravidla. František by ukazoval, že chce víc. Za výrokem
"všichni ostatní smějí..." se někdy skrývá poukaz dítěte:
"Jsem větší. Rád bych viděl víc." Takový motiv se může nalézt
v rozhovoru a může vést k tomu, aby se hledala nová pravidla a hranice. Na
konci by třeba mohlo být večerní krimi. Byl by to však výsledek společného
rozhovoru, který vyplynul ze střetávání, a ne proto, že to všichni ostatní
smějí.


(ukázka je z knihy Děti
potřebují hranice
, brož., 136 s., 147 Kč, vydalo nakladatelství Portál).


Další články z rubriky

MARTINA (57): Dcera je biomatka, tak nesmím vnoučata rozmazlovat

MARTINA (57): Dcera je biomatka, tak nesmím vnoučata rozmazlovat

Dnes | 10 | Babičky byly vždy od toho, aby si svá vnoučátka hýčkaly, měly na ně víc času než maminky a dopřály…

Má váš partner krizi středního věku? Udělejte těchto 5 věcí

Má váš partner krizi středního věku? Udělejte těchto 5 věcí

Včera | Změnil se váš manžel po padesátce a vy máte najednou pocit, že ho vůbec neznáte? Příčinou může být…

Zdena (52):  Na manžela jsem alergická. Nedokážu ho ale opustit

Zdena (52): Na manžela jsem alergická. Nedokážu ho ale opustit

17. 8. | 16 | Po letech soužití některé páry začnou být na sebe doslova hnusné. Jeden druhého iritují…

Problémy ve vztahu? Možná jste žena, se kterou muž nikdy nevydrží

Problémy ve vztahu? Možná jste žena, se kterou muž nikdy nevydrží

17. 8. | Máte problémy ve vztazích, žádný vám dlouho nevydrží a vy přemýšlíte, kde je asi zakopaný pes?…