Všichni ostatní smějí, jen já ne!

| Autor: Portál | Rubrika: Láska a vztahy

Děti mají své strategie, jak rozšiřovat nebo zkoušet, kam až mohou zajít. Čím jsou děti starší, tím důsledněji, diferencovaněji a důrazněji se pokoušejí uhájit své pozice a zájmy.

Všichni ostatní smějí, jen já ne!


Děti mají své strategie, jak rozšiřovat nebo zkoušet, kam až mohou
zajít. Čím jsou děti starší, tím důsledněji, diferencovaněji a důrazněji
se pokoušejí uhájit své pozice a zájmy.


Osvědčený
kouzelnický trik je zpodobnění sebe jako outsidera spojené s - mnohdy
roztomilým - nátlakem.

Sedmiletý František přichází ze školy domů, jde k matce a ptá se:
"Mohu se dnes večer podívat na krimi?"

"Máme přece spolu úmluvu: žádné krimi po 19. hodině!" Hlas paní
Krycnerové zní nekompromisně.

František zmizí ve svém pokoji. U oběda nakousne téma znovu: "Smím se
dnes večer dívat?"

"Františku, prosím tě!", trochu rozzlobeně a nevrle pokračuje
matka
v jídle.

František mlčí.

"Co je s tebou? Proč jsi tak zticha?"

František, trochu nesměle, plačtivě: "Ale všichni ostatní se smějí
dívat." Krátká odmlka. "A o přestávce si s nimi už nesmím hrát."
Vzlykne: "Říkají mi mimino, protože jsem to ještě neviděl."

Paní Krycnerová pohladí synovi ruku: "A kdo se může dívat?"

"Všichni!"

"Kdo jsou to všichni?"

František krčí rameny.

"Dobrá, zavolám Martinovi, Robertovi, Heleně a Anně! Nevěřím, že by
se mohli všichni dívat!"

Františkův hlas náhle zní trucovitě, nasazuje panovačný tón: "Ty mi
tedy nevěříš? To je sprosňárna! Nevolej tam!"

"Je to jasné. Myslím, že se ve třídě před sebou navzájem
vytahujete. Krimi v žádném případě neuvidíš."

- František krimi neviděl, nicméně ve vzduchu visel spor a matčina otázka,
zda nereagovala příliš "tvrdě" a málo uznale.

Je naprosto normální, když se děti pokoušejí - na základě zkušeností z
mateřské školy, družiny či školy - zpochybňovat hranice v rodině a překračovat
je. Ovšem tyto hranice se dají stanovit novým způsobem jen při společné
snaze všech zúčastněných. Jsou-li stanoveny pod nátlakem

"všichni ostatní smějí...", je výsledek právě tak problematický
jako tvrdošíjné setrvávání na jednou dohodnutých pravidlech: "Vždycky
jsme to dělali takhle. Při tom zůstane, a basta!"

"Všichni ostatní smějí..." Aň už se jedná o večerní krimi, módní
svetřík, delší vycházky, nejnovější typ hračky nebo vyšší kapesné,
děti se vždycky pokoušejí prozkoumat nové hranice, zpochybňovat dohodnutá pravidla
. Kdo okamžitě ustoupí, postará se dětem o dvojnásobný úspěch s
pochybnými důsledky. Děti se naučí, jak prostřednictvím určitých
formulací a příslušných způsobů chování rodiče "přesvědčit",
nebo lépe "dostat". Budou tento model - z jejich pohledu úspěšný
- stále znovu používat. Rodiče tápou ve vztahu - léčce, ze které se - i s dítětem
- jen těžko zase dostanou.

Má proto smysl - jak to udělala paní Krycnerová - poukázat na stanovené
domluvy, pravidla a hranice. Mělo by se to ovšem dít v osobní rovině, a ne
v rovině obecné. Nejsou vhodné věty typu: "Člověk ve tvém věku se
na takové filmy nekouká!", ale např. konstatovat: "Dohodli jsme se
na filmech, na které se můžeš dívat. A prozatím to tak zůstane."

Aň na vašem příkladu děti mohou zažít spolehlivost norem a hodnot. Je to
pro ně zdrojem důvěry a jistoty. Aň klidně zjišňují, že v jiných rodinách
praktikují docela jiné modely; dítě může srovnávat, může hodnotit.
Zakouší, jak různé výchovné styly mají své výhody i nevýhody. Dítě
bude možná frustrováno, protože ostatní děti "vždycky smějí víc
než já"! Takové frustrace se většinou vážou na materiální oblast -
a záliba v televizi k tomu bezpochyby patří. Materiální frustrace mohou děti
docela dobře překonat, mají-li citové zázemí.

Kdyby ovšem matčin nesouhlas chápal František jako zákaz a díval se na
krimi potají, musela by jednat jinak. Mohlo by to znamenat, že zpochybňuje
jednou stanovená pravidla. František by ukazoval, že chce víc. Za výrokem
"všichni ostatní smějí..." se někdy skrývá poukaz dítěte:
"Jsem větší. Rád bych viděl víc." Takový motiv se může nalézt
v rozhovoru a může vést k tomu, aby se hledala nová pravidla a hranice. Na
konci by třeba mohlo být večerní krimi. Byl by to však výsledek společného
rozhovoru, který vyplynul ze střetávání, a ne proto, že to všichni ostatní
smějí.


(ukázka je z knihy Děti
potřebují hranice
, brož., 136 s., 147 Kč, vydalo nakladatelství Portál).


Další články z rubriky

MILUŠKA (52): Jsem ráda, že má manžel milenku!

MILUŠKA (52): Jsem ráda, že má manžel milenku!

Včera | 23 | „Díky slečně Simoně jsme oba spokojenější!“ tvrdí Miluška o mileneckém vztahu svého muže a jeho…

Jak poznáte, že bude dobrý milenec? Sledujte prsty, doteky i polibky!

Jak poznáte, že bude dobrý milenec? Sledujte prsty, doteky i polibky!

3. 12. | Byli jste už na několika schůzkách a vše spěje k tomu, že brzy dojde k prvnímu sexu. Jste nervózní,…

HANA (39): Balí mě soused a láká mě na drsný sex!

HANA (39): Balí mě soused a láká mě na drsný sex!

29. 11. | 30 | Pohledný soused Hany se jí už několik týdnů dvoří. Oběma je jasné, že by nešlo o vztah, ale…

MÁJA (46): Přítelův syn je monstrum. Přemýšlím o rozchodu

MÁJA (46): Přítelův syn je monstrum. Přemýšlím o rozchodu

28. 11. | 33 | Máji přítel má velmi problematického syna. Společně strávené víkendy jsou pro ni očistec a k Májině…