Můj příběh vám možná přijde obyčejný a nezajímavý, ale nám převrátil během pár měsíců život naruby a já nevím, co s námi bude dál. Pevně věřím, že se vše brzy obrátí.
Na mateřské dovolené jsem byla 10 let. Postupně se nám s manželem narodily 3 děti, synové, kteří všichni již chodí na základní školu. Věnovala jsem se jim, jak jsem mohla, a když byly nejmladšímu čtyři roky, vrátila jsem se zpátky do práce.
Nezastírám, že to bylo těžké. Nejen že jsem si ve svém oboru musela doplnit znalosti, učit se nové věci, ale především si zvykat na zrychlené tempo, které vládlo u nás ve firmě. Uzávěrky, termíny, schůzky s klienty, příprava prezentací a podkladů – to vše se jen velmi těžko slučovalo s tím, že jsem byla zároveň matkou tří dětí a chtěla se jim věnovat naplno.
Jednou, když jsem žádala o uvolnění z práce, protože nejmladší syn dostal zápal plic, mi můj šéf naznačil, ať si to s dětmi „nějak zařídím“, protože moje absence prý nerad vidí. Brala jsem to jako nespravedlnost, protože jsem pracovala velmi svědomitě a dobře, a tak jsem se ozvala. A to jsem asi neměla. Během pár měsíců šéf přijal mladší bezdětnou kolegyni, která postupně přejímala vše důležité, co jsem dělala já, až nakonec přišla chvíle, kdy mi v práci oznámili, že už se mnou dále nepočítají. Moji pozici „zrušili“ a já byla bez práce. Plná lítosti a ublížení jsem se vrhla do shánění nové práce, ale se třemi dětmi jsem si nemohla příliš vybírat. V tu chvíli jsme žili jen tak tak z manželova platu a říkali, že to pár týdnů vydržíme a bude lépe.
Bohužel osud zasáhl podruhé, a bylo ještě hůře. Manžel, který pracoval léta na slušně placeném místě a živil celou naši pětičlennou rodinu, přišel také o práci.
Když mi to oznámil, zatmělo se mi před očima. Byli jsme ze dne na den bez příjmů. Nejprve jsme se povzbuzovali a utěšovali, že to nějak zvládneme, ale čas běžel a naše „železná zásoba“ se brzy vyčerpala. Hypotéka na byt a ostatní nutné výdaje se zaplatit musely.
Nejprve pomohli rodiče, něco nám zalepily sociální dávky, avšak manžel, kterému bude brzy padesát, nemůže ve svém oboru stále najít práci.
Jsem už zoufalá, atmosféra u nás doma totiž houstne. Oba jsme s manželem doma, máme jen příležitostné brigády, takže to již otřásá i naším vztahem. Děti sice chápou, že nemohou mít to, co jsme jim kupovali dříve, ale zásadní šetření poznamenalo všechny.
Nejvíce mě však mrzí, že Vánoce letos u nás budou bez dárků. My s manželem to samozřejmě zvládneme, ale jak vysvětlit chlapcům, že nedostanou dárky, to neumím. Je mi smutno a pevně doufám, že se vše brzy vyřeší.