Vzala jsem si svoji první lásku. Toužím zažít sex ještě s někým jiným

| Autor: KK | Rubrika: Láska a vztahy

V dnešní době je to skoro neuvěřitelné – alespoň podle reakcí lidí, kteří žasnou nad tím, že jsem si vzala za muže svou první lásku. Mně to ovšem připadalo jako nejpřirozenější věc na světě. Jenže jsme spolu patnáct let – a zatímco jiné ženy v mém věku teprve poznávají životného partnera, já už si připadám, že slavíme pomalu zlatou svatbu. A čím dál víc toužím poznat i někoho jiného – v posteli.

Vzala jsem si svoji první lásku. Toužím zažít sex ještě s někým jiným

Vím, že bych si za to asi měla nafackovat, zklidnit se a být vděčná za to, co mám. Komu se dnes podaří potkat toho pravého hned napoprvé? Jenže: Kde je řečeno, že právě to je stoprocentní výhra? Co když je nakonec pro život lepší, když člověk pozná několik různých partnerů, aby si ujasnil priority a věděl, co chce a co nechce? Včetně sexuální oblasti.

Manžel je můj spolužák ze střední školy. Hned v prváku na gymnáziu jsme si padli do oka a začali spolu chodit. Ani jeden z nás tomu asi z počátku nepřikládal takový osudový význam. Jenže pro oba to byl první vztah, spolu jsme se poprvé milovali a zažili i spoustu jiných „poprvé“. To nás k sobě pevně připoutalo a jeden bez druhého už jsme si nedovedli budoucnost představit.

Trochu těžší období nastalo po maturitě. Oba jsme se dostali na vysokou školu, ale každý do jiného města. Dnes zpětně trochu nechápu, že jsme to zvládli. Vídali jsme se o víkendech, když jsme oba poctivě jezdili do svého rodiště a nebo se navzájem navštěvovali. Když to nešlo, neviděli jsme se třeba měsíc. Mobily tehdy teprve začínaly, my je nejdřív neměli, a tak jsme často pár dní ani netušili, co druhý dělá.

Nikdy jsem ho nepodvedla

Nikdy jsem se Aleše nezeptala, jestli mi byl nevěrný, jestli na kolejích nežil tak jako mnoho studentů, kteří si chtějí dosyta užít velkoměstských radovánek. Věřila jsem mu a nechtěla jsem o své přesvědčení přijít, dostat důvod k pochybám. Navíc jsem soudila podle sebe. Já byla Alešovi vždycky věrná a ani jednou během studií jsem neměla pocit, že mi něco uniká.

A tak jsme se po škole vzali. Našli jsme si nejdřív společný podnájem, a když se ustálil i pracovní život, rozhodli jsme se pro vlastní bydlení. Oba jsme se shodli, že není kam spěchat a s dětmi počkáme, až budeme pořádné zázemí. Ačkoli na nás rodina z obou stran tlačila, na co ještě čekáme, za sebe můžu říct, že posledních několik let bylo v našem vztahu asi nejhezčích.

Měli jsme čas jen pro sebe, a i když šetříme na budoucnost, nešidili jsme ani sebe. Podívali jsme se do světa, vybavili si hezky byt. Měla jsem pocit, že mi opravdu nic nechybí a nemůžu být šťastnější. Až jsem si skoro ani nevšimla, že najednou nejdřív Aleš a záhy po něm i já slavíme třicítku.

Věk je sice jen číslo, ale najednou jako by se něco změnilo. Jenže jinak, než bych čekala. Zatímco Aleš začal čím dál víc mluvit o dětech, mně se najednou honí hlavou myšlenky typu: Je ti třicet a patnáct let jsi s jedním chlapem. Až mu porodíš děti, budeš s ním spojená už navždycky.

Nebude mi ta zkušenost chybět?

Ne, že bych s Alešem být nechtěla! Ovšem představa, že třeba dalších 50 let strávím jen s ním, aniž bych poznala cokoli jiného, mě najednou ne snad děsí, ale vyvolává ve mně představu stereotypu a nudy. Jako kdyby mi mělo něco důležitého uniknout, nějaká podstatná zkušenost.

Zní to hrozně, vím. Přesto teď nějak nedokážu myslet na nic jiného. Sex s Alešem se mi vždycky líbil, jenže najednou toužím poznat, jaké by to bylo s někým jiným. Nechci jiného životního partnera, jen bych se chtěla s někým jiným milovat, zjistit, v čem je to jiné, třeba i přenést něco nového do naší ložnice.

Sama sebe přesvědčuji, že by šlo o jednorázovou aféru, která by nezanechala žádné následky, já bych si ji uchovala jako svoje malé tajemství a žili bychom šťastně jako dosud. Neumím si totiž představit, že bych něco takového provedla ve chvíli, kdy už bych měla dítě nebo děti. A protože Aleš tohle téma považuje za prioritu a já mu chci vyhovět, mám asi poslední možnost se rozhodnout, jestli se do něčeho takového pustím.

Navíc mi čím dál víc hlodá hlavou myšlenka, na co myslí můj manžel. Co když se mu honí hlavou něco podobného a na rozdíl ode mě hledá řešení v dětech, aby ho podobné nápady přešly? A co když to nepomůže a on jednoho dne zjistí, že si vlastně nic neužil, a bude se chtít porozhlédnout i jinde? Zvládl by to diskrétně a bez následků? Jsem z toho všeho docela špatná.

Lída, 30 let

Další články z rubriky

MILUŠKA (52): Jsem ráda, že má manžel milenku!

MILUŠKA (52): Jsem ráda, že má manžel milenku!

Dnes | 14 | „Díky slečně Simoně jsme oba spokojenější!“ tvrdí Miluška o mileneckém vztahu svého muže a jeho…

Jak poznáte, že bude dobrý milenec? Sledujte prsty, doteky i polibky!

Jak poznáte, že bude dobrý milenec? Sledujte prsty, doteky i polibky!

Včera | Byli jste už na několika schůzkách a vše spěje k tomu, že brzy dojde k prvnímu sexu. Jste nervózní,…

HANA (39): Balí mě soused a láká mě na drsný sex!

HANA (39): Balí mě soused a láká mě na drsný sex!

29. 11. | 29 | Pohledný soused Hany se jí už několik týdnů dvoří. Oběma je jasné, že by nešlo o vztah, ale…

MÁJA (46): Přítelův syn je monstrum. Přemýšlím o rozchodu

MÁJA (46): Přítelův syn je monstrum. Přemýšlím o rozchodu

28. 11. | 33 | Máji přítel má velmi problematického syna. Společně strávené víkendy jsou pro ni očistec a k Májině…