„Co je v domě, není pro mě,“ říká se. Jenže zamilovanosti neporučíte, a tím méně v prostředí, v němž trávíte podstatnou část života. Je veřejným tajemstvím, že partnerské vztahy na pracovišti jsou dnes velmi rozšířeným jevem.
"Znám jen jeden pár, kde jsou partneři od ukončení školy stále spolu v jedné práci, dnes už skoro čtyřicet let,“ říká Zdeňka Židková, specialistka na psychologii práce. „Takový vztah vyžaduje určité specifické povahové rysy, takže stojí za to, zapřemýšlet nad tím, kdo z nás by to vydržel. Asi vítězí zdravý rozum, který říká, že pojídat celý rok vepřové se může rychle zprotivit a trávit s partnerem čtyřiadvacet hodin denně je dost nebezpečně vypadající model do budoucnosti.“
Nejsou to moc optimistické vyhlídky. Ale praxe je taková, že navazování vztahů na pracovišti je dnes jevem natolik rozšířeným, že nad ním nelze mávnout rukou. A nechat si ujít životní lásku jen proto, že pracuje u vedlejšího stolu, je navíc hloupost. A nikdo netvrdí, že spolu v jedné firmě zůstanete. pozor, vetřelec Než si s někým z práce začnete, přemýšlejte. Dlouho a důkladně.
Hlavně pokud stojíte o dlouhodobý vztah, je třeba zvážit, jestli má partnerství vůbec šanci. Budete spolu v podstatě pořád, a to už dokázalo zničit pořádně otrlé dvojice. Podle osmadvacetileté Veroniky, která s kolegou sdílí nejen kancelář, ale i domácnost, není na společném životě nejtěžší to, že jsou dva pořád spolu, ale spíš okolnosti z toho vyplývající.
„Práce pro mě vždy znamenala útěk do jiného světa, v němž jsem dobrá, v němž můžu poklábosit s kolegyněmi o čemkoli, v němž se bavím. Teď je ale v tomto světě vetřelec,“ přiznává.„Navíc si musím dávat pozor na pusu, takže kafíčka a pauzy na oběd už nejsou tak upřímné. Kolegyním toho moc neříkám, takže i ony jsou logicky rezervovanější, čímž se z našeho života vytratilo dost zábavy. Že musím zachovat chladnou hlavu a spolupracovat, abych nekazila atmosféru v práci ani doma, to je jasné a těžké, ale s tím jsem do toho šla.“
Milostné vztahy zkrátka přinášejí problémy, a nejen v práci. Často i proto, že neumíme definovat, co to s kolegou vlastně máme. „Úskalí spočívá v tom, že každý z dvojice mívá odlišné očekávání. A když románek skončí, jsou s tímto výsledkem různě spokojeni. Mnohdy totiž dochází k tomu, že jeden si od ,románku‘ slibuje něco víc, a když ho druhý ukončí, je pochopitelně nespokojený a může svou zášť dávat najevo. To pak ovlivní pracovní atmosféru celého kolektivu,“ říká psycholožka Katarína Lomská Filasová z Centra zvyšování psychické odolnosti.
Ošemetné jsou situace, kdy vzájemná náklonnost vznikne mezi podřízeným a šéfem. Katarína Lomská Filasová se domnívá, že u takových vztahů se šéfem je to podobné jako mezi partnery s větším věkovým rozdílem. Jeden má v určitých ohledech navrch, má víc zkušeností, v případě šéfa také větší moc. Podle psycholožky nelze paušalizovat, záleží na konkrétním člověku, zda svou moc zneužívá, nebo pracuje s respektem.
„Pokud nerozehraje nějaké zbytečné mocenské hry, může vzniknout partnerský vztah jako každý jiný,“ říká. Oči kolegů to však vždycky budou vidět trochu jinak. Jakkoli se totiž budete snažit nepreferovat partnera nebo on vás, nikdy se nedokážete zcela vyhnout tomu, aby si ostatní nemysleli opak. A to zdravému ovzduší v práci neprospívá. Dřív nebo později se budete muset rozhodnout: kdo z nás odejde a kam?
Aneta to zažila na vlastní kůži. „S Tomášem jsem navázala vztah půl roku po nástupu do práce. Ačkoli jsme nic nedávali najevo, všichni věděli, že já a šéf patříme k sobě,“ vypráví. „Nikdo z kolegů se nikdy otevřeně nezmínil, že by mu to vadilo, z řady lidí jsem to ale cítila. Přestali mi nabízet, abych se přidala na oběd, nezvali mě po práci na skleničku plus všechny ty uštěpačné dvojsmyslné poznámky, na které nemůžete správně zareagovat, protože žádná správná odpověď neexistuje. Najednou mi v práci nebylo dobře a i s ohledem na budoucnost, protože jsme začali mluvit o svatbě a rodině, jsem dala výpověď."
"S odstupem tří měsíců to považuju za nejlepší řešení, prospělo to bývalému týmu, mojí náladě a Tomášovi to výrazně ulehčilo jeho pozici. “
Samostatnou kapitolou jsou vztahy na pracovišti, v nichž jsou oba zadaní a jejichž láska je veřejným tajemstvím. Ze zkušeností Zdeňky Židkové se týkají nejčastěji žen po mateřské dovolené, žen v několikaletém vztahu nebo žen s jedním či dvěma malými dětmi, které mají pocit, že život jim utíká v zajetých kolejích „školka – práce – domov – vaření – úkoly – spánek“. Většinou se zamilují rychle a stejně tak rychle začnou tvrdit, že mají právo na štěstí a mohou bourat rodiny. „Láska v práci se v tomto nijak neliší od lásek jiných, a než začneme dělat radikální řezy, je dobré trochu vychladnout,“ uzavírá psycholožka.
Autor: Jana Benešovská
Článek vyšel v časopise Moje Psychologie