Záhada prvního setkání. Je důležité za jakých okolností jsme se seznámili?

| Autor: Marta Fenclová | Rubrika: Láska a vztahy

Mohla to být láska na první pohled, náhlé vzplanutí nebo romantická cesta za vytouženou láskou, která dlouho dělala drahoty. Anebo za vaším seznámením mohl stát také zcela neromantický a prozaický důvod, že jste už prostě nechtěla být sama. Jak důležitou roli hraje pro budoucnost vztahu fakt, za jakých okolností jsme se seznámili?

Záhada prvního setkání. Je důležité za jakých okolností jsme se seznámili?

Klásce emoce a vášeň patří, a bez patřičné jiskry by to přece nestálo za to. Ale
pokud vám už dávno není dvacet, drtivá většina nápadníků je už zadaná
a samota čím dál tíživější, na nějaké té jiskřičce možná až tak nesejde. Když je však pocit samoty tím hlavním faktorem při hledání partnera, znamená to, že to
bude vztah založený čistě na kompromisu? A může láska postavená na takovém základě vůbec vydržet?

Izraelský profesor filozofie Aaron Ben-Zeév nabízí zajímavou teorii o druzích a síle emocí. Síla emoce závisí na tom, jakou důležitost dané události přikládáme, ale podle Aarona Ben-Zeéva hraje roli v její výsledné intenzitě ještě řada dalších vedlejších okolností, které zvyšují naši citlivost, aniž bychom si to dokázali uvědomit. Jako příklad uvádí seznámení Petra a Barbary. Barbara je atraktivní a Petrovi se líbí a přitahuje ho.

Má také smysl pro humor a podobné názory. To všechno jsou vlastnosti,
které hrály hlavní roli v tom, že se do Barbary zamiloval. Ale na jeho emoce kromě Barbařiny krásy a názorů zapůsobilo ještě něco. Například, v jaké situaci a za jakých podmínek se vlastně poznali. Barbara mu třeba připomněla jeho
bývalou přítelkyni, se kterou se rozešel a kvůli které dlouhé měsíce prožíval osobností krizi.

Co je to láska?

Aaron Ben-Zeév rozděluje „vyvolávače“ emocí a jejich výsledné intenzity do dvou základních skupin. První skupinu tvoří ty, které vyvolávají emocionální reakci přímo. Je to opravdovost, důležitost a síla konkrétního podnětu, tedy
například krása a skutečné vlastnosti Barbary.

Ve druhé skupině jsou na první pohled skryté souvislosti, které při našem hodnocení konkrétní situace hrají roli, jako je například naše vnitřní zodpovědnost, odhodlanost, pozornost v konkrétní chvíli atd., tedy to, za jakých okolností Petr Barbaru potkal. Neznamená to ale, že by pro výsledný prožitek byly obě skupiny stejně důležité. Pokud v koupelně najdete hada, bude to jistě zážitek dostatečně intenzivní i bez toho, zda jste v té chvíli přemýšlela nad tím, zda si nepořídit domácího mazlíčka.

Jakou roli hrají hlavní a vedlejší „vyvolávače“ lze dobře ilustrovat právě na vzniku romantického vztahu. Pokud se muž zamiluje do ženy, může hrát hlavní roli v jeho emocionální bouři její krása a další přednosti, ale jeho vášeň jistě do velké míry vyburcuje například i fakt, že bude jeho vyvolená nějakou dobu chladná a nedostupná a on si ji bude muset vydobýt. A stejně tak se žena do muže zamiluje rychleji třeba proto, že se cítí být opuštěná a zoufale touží po lásce, než proto, že by byl tak neodolatelný.

Druhá skupina „vyvolávačů“ je v případě romantického vztahu tedy určitě velice důležitá, ale když prvotní zamilovanost pomine, v dlouhodobějším výhledu svoji důležitost podstatně ztrácí. To, co bude v budoucnu vztah držet pohromadě, nebude fakt, že jsme se potkali v momentě, kdy jsme zoufale potřebovali mít někoho nablízku, nebo to, že jsme museli o vysněnou osobu dlouho bojovat, ale skutečné vlastnosti dotyčného i naše, které dříve či později vyplavou na povrch.

Hledám převozníka, zn. spěchá

Vztahy, které vznikly čistě z pocitů opuštěnosti nebo touhy „někoho“ mít, mohou nějakou dobu fungovat a není vyloučené, že se časem z „vedlejšího“ důvodu, proč spolu chodíme, vyklubou třeba důvody skutečné, tedy že oba ocení své skutečné vlastnosti a kvality. Ale jako samotný důvod k dlouhodobému vztahu touha „s někým chodit“ nebo „nebýt sama“ podle Aarona Ben-Zéeva nestačí.

Důkazem toho jsou takzvaní vztahoví převozníci, tedy ti, kteří nám pomohou překonat krizi a přeplout z jednoho nevydařeného vztahu do dalšího. Často to bývá první nápadník, který se namane, když potřebujeme zapomenout na bolestivý rozchod, a není ani tak důležité, jak kvalitní partner to je, jako fakt, že tady vůbec někdo je, a když svůj úkol splní nebo se objeví někdo lepší, je zkrátka a dobře odejit.

„Osobně bych takového převozníka nikomu nezazlívala, může pomoci překonat náročné období, a navíc je tady vždycky ten potenciál, že z toho nakonec může něco být,“ uklidňuje psycholožka a bioložka Pavla Koucká, ale dodává, že vyšší šance na přetrvání mají vztahy navázané až po delší době, zhruba po roce od rozchodu.

„Pokud chci začít kvalitní nový vztah, je určitě dobré na sobě nejdřív zapracovat, srovnat se. Ideální je, když je člověk vnitřně zralý,“ dodává. Brzy po rozchodu jsme totiž stále ještě hodně pod vlivem předchozího partnera, a tak v novém partnerovi nevědomky hledáme buď jeho dvojníka, nebo naopak jeho pravý opak.

Ahoj, jsem tvůj muž

Pokud se vrátíme do reality k takzvané single generaci, která partnerský život odkládá na neurčito, není těžké pochopit zejména ženy po třicítce, že slepě nedoufají v lásku na první pohled a chtějí tomu „trochu pomoct“. Prvotní „vyvolávače“ tedy často ustupují do pozadí. Pavla Koucká na lásku na první pohled věří, ale je zároveň přesvědčena, že to hlavní, co drží dlouhodobý vztah pohromadě, je především ochota na něm pracovat.

„Je krásné brát se z lásky, ale ta samotná k dlouhodobému a šťastnému vztahu nestačí. Zamilovanost je chemická reakce, feromony, které nás upozorní na to, s kým by bylo dobré mít z biologického hlediska děti. Jenže ideální progenitor nemusí být ideální pečovatel, tedy ten sexy muž, ze kterého se vám podlamují kolena, má možná kvalitní genetickou výbavu, ale jako otec a partner nemusí stát za nic.

Zamilovanost v počátcích však může pomoci i později, třeba když vztah uvadá, lze se rozpomenout na romantické začátky, na pocit, že právě on je ten pravý. Jako příklad toho, že mohou dlouhodobě fungovat i sňatky uzavřené z jiných pohnutek, uvádí příslušníky Munovy sekty, kteří se berou na hromadných setkáních, kde jim partnera víceméně náhodně přidělí jejich mesiáš. „Údajně jsou to manželství relativně šťastná. Roli zde hraje víra, že je mi tento člověk souzen, vědomí, že s tím nic nenadělám, a vůle vztah budovat,“ říká Pavla Koucká.

Dohodnuté sňatky existují v mnoha zemích a podle Pavly Koucké často relativně dobře fungují. „Je to často taková spíše přátelská láska, která vznikla z vědomí, že budu s tímhle člověkem celý život, že je to můj osud a že tomu musím něco obětovat. Koneckonců manželství bylo u nás dříve také více ekonomickou záležitostí než sňatkem z lásky,“ dodává.

Komentáře

Komentářů celkem: 0

Další články z rubriky

MAGDA (27): Přítelův syn mi dělá návrhy. A příteli to nevadí!

MAGDA (27): Přítelův syn mi dělá návrhy. A příteli to nevadí!

Včera | 7 | Magda má o 15 let staršího přítele s dospívajícím synem ve střídavé péči. Chlapec je jen o 10 let…

Jak poznáte, že už s vámi nechce trávit Vánoce

Jak poznáte, že už s vámi nechce trávit Vánoce

Včera | Vánoce mají být svátky pohody a klidu, ale ne vždy to funguje. Je to také období, kdy lidé…

MILUŠKA (52): Jsem ráda, že má manžel milenku!

MILUŠKA (52): Jsem ráda, že má manžel milenku!

4. 12. | 39 | „Díky slečně Simoně jsme oba spokojenější!“ tvrdí Miluška o mileneckém vztahu svého muže a jeho…

Jak poznáte, že bude dobrý milenec? Sledujte prsty, doteky i polibky!

Jak poznáte, že bude dobrý milenec? Sledujte prsty, doteky i polibky!

3. 12. | Byli jste už na několika schůzkách a vše spěje k tomu, že brzy dojde k prvnímu sexu. Jste nervózní,…