Připravil mě o dědictví po mamince, o vztah s otcem, o iluze i lásku. Nechápu, jak se dokázal tak dlouho a dobře přetvařovat!
Byla jsem mladá a naivní. Dospívání bez matky po boku chladného otce ze mě dočasně udělalo citově vyprahlého člověka, toužícího po lásce, něze, pohlazení a samozřejmě také po šťastné rodině. A tak jsem jednoduše sedla na lep prvnímu muži, který mě pohladil a choval se ke mně hezky. Bylo mi tehdy necelých 20 let a během jednoho roku se Simonem jsem dostala „školení“ na celý život!
Svět se mi na rok scvrkl do jediného slova: „Simon“.
Simon mě oslovil na ulici. Několik dní jsme se potkávali; vystupoval ráno z autobusu v parčíku, kde jsem pravidelně venčila psa. Nejdřív mě začal zdravit, pak jsme prohodili pár zdvořilostních frází a po několika dnech mě pozval na kávu. Měsíc na to u mě bydlel. Měla jsem malý byt, který mi odkázala maminka. Vůbec nyní nechápu, jak jsem mohla být tak strašně neopatrná!
Během pár týdnů jsem Simonovi otevřela celý svůj život – svoje srdce, tajná přání, největší bolesti i zklamání – věděl o mně úplně vše! Simon byl o 16 let starší, zkušený, byla jsem pro něj velmi snadná kořist. Naprosto jsem mu věřila, vzhlížela k němu a bezmezně ho milovala. Byl mým milencem, přítelem, v mnohém i učitelem a možná tak trochu i otcem. Svět se mi na rok scvrkl do jediného slova „Simon“. Kamarádky, známí i táta mi byli ukradení.
Konečně jsem mu mohla skutečně oplatit jeho lásku!
„Miláčku, co kdybychom si koupili autíčko? Ty si časem uděláš řidičák a až budeš na mateřské, bude vše pohodlnější!“ řekl mi jednou. On vše prý samozřejmě zaplatí, auto má vybrané, jen ať si vyberu barvu. Ještě dnes si pamatuji, jak sedíme v autosalonu, a já se cítím slastně. Jenže druhý den mi Simon volal, skoro plakal, že mu bývalá žena stále neposlala dohodnuté peníze a že je mu to strašně líto, ale s autem musíme počkat. Byl tak zklamaný! Samozřejmě věděl, že já peníze na kontě mám, jen o ně nechtěl říct přímo. Měl mě přečtenou a vše perfektně vymyšlené. Dal mi čas a dopřál mi prožít pocit spasitele a zachránce.
Konečně jsem mu mohla skutečně oplatit (já hloupá) jeho lásku! Do měsíce jsme měli nové auto. Auto bylo na jeho jméno – to jsem však tehdy neřešila. Řešil to ale můj otec, který mi, jak bylo jeho zvykem, bez obalu řekl, že jsem „nána blbá“ a ať Simonovi k autu rovnou odevzdám i klíče od bytu. Nebyl tenkrát daleko od pravdy…
Ukázalo se, že je schopný, přesněji všehoschopný!
S otcem jsem skoro přestala komunikovat, občas jsem mu volala, poslala fotky ze zásnubní cesty, kde jsem dostala nádherný snubní prsten s maličkým briliantem (později se ztratil, což způsobilo obrovskou hádku – kdo ví, jak to ale bylo). Svatba, rodina, děti – v mých očích vyvrcholení vztahu - se blížilo mílovými kroky a já byla nevýslovně šťastná.
Začali jsme nově zařizovat byt. Koupili jsme novou televizi, nábytek, postel, vybavení do kuchyně apod. Simon se v nákupech výborně orientoval, vše vybíral a kupoval on. Vždy mi pak na internetu ukazoval, jak výhodně nakoupil, byla jsem na svého schopného snoubence tak pyšná. Bohužel se ukázalo, že není jen schopný, ale všehoschopný! Nakupovalo se za mé úspory, za peníze po mamince. Simonova „bývalka“ peníze stále neposílala a Simon se s ní, údajně kvůli její postupující nemoci, nechtěl soudit. Slíbil ale, že až peníze dojdou, koupí chalupu. Měl už jednu vyhlédnutou. Dokonce jsme se na ní byli spolu podívat.
Vybílený byt.
„Dobrý den, jmenuji se Zdena a jsem bývalá přítelkyně Simona. Pokud nechcete přijít o všechno, utíkejte od něj, co vám nohy stačí!“ to bylo vše, co paní v telefonu řekla. Ihned jsem volala Simonovi, ten se mi vysmál, údajně se mu mstí jedna známá, kterou odmítl. Raději si prý uděláme pěkný víkend. Simon nám koupil víkend pro dva, na který jsem ale jela nakonec jen já. Simon dostal chřipku. A protože nechtěl, abych se nakazila, jela jsem sama.
Horký a studený pot ale doma nepoléval Simona, ale mě, když jsem se vrátila! Měla jsem doslova vybílený byt! Zmizelo vše včetně auta, co Simon pořídil (za mé úspory). Simonův telefon byl vypnutý. Na stole ležel dopis.„Irena umírá, nemá nikoho, musím se o ni a hospodářství postarat, určitě se ozvu.“
Neozval, samozřejmě. Asi tušíte, že vše bylo nakonec jinak. „Bývalku“ jsem vystopovala na Moravě a dozvěděla se věci, které jsem opravdu slyšet nechtěla, ale asi potřebovala! Během několika týdnů pátrání jsem zmoudřela o mnoho let. Nebyla jsem první Simonova „životní láska“! Měl na sobě i několik trestních oznámení. Dneska jsem Simonovi svým způsobem vděčná, byl první a poslední parter, který se mnou tímto způsobem zametl. Nyní žiji ve spokojeném a rovnocenném partnerství.
(Klárka, 28 let)