Nemusíte vždy kupovat to nejdražší. Dárky jsou hlavně o tom, že si na druhého vzpomenete. Já také nemám na rozhazování, ale pro dceru jsem třeba sehnala za tisícovku kabelku z pravé kůže. Stačí vždy jen trochu pohledat. Objednala jsem ji z obchodu penezenkylp .cz
j66: Tak já nevím, kdybych měla psát o svém dětství, tak napíšu přesně totéž: Byleli jsme na vesnici, takže proviant byl vlastní. Ale nosila jsem ty starý hadry, boty, nechodila do žádných kroužků a kromě učení jsem vlastně neměla o čem s ostatníma mluvit. Nejsem žádný extrovert a nikdo mě nešikanoval. Ještě bych snad dopsala, že jsem jako děcko chodila do kina jen se školou a do divadla jakbysmet, na dovolené jsme nebyli nikdy.Tak jasně, mohla jsem se cítit jako chudák, páč ve třídě třeba na tu dovču jezdili všichni. Anebo pracovat s kartami, jaké mám. A já si myslím, že být šťastná se dá naučit a dá se to i s málem:-)) Tím, že se paní bude užírat, otráví akorát tak sebe a svoji rodinu. Na poplácání po zádech a ujištění, že to bude dobrý, by měla mít kamarádky. Ale taky by jí někdo měl říct, že je to na ní, jak se bude cítit ona a její rodina. Jo, a co bychom si povídali, spousta lidí neumí hospodařit. Takže je na ní, aby se to naučila.
Chtěla bych ještě dodat, že si skutečně myslím, děti z chudých rodin mají obtížný přístup ke vzdělání. Prakticky na všech základních školách, na kterých by učení mělo být zadarmo, se vybírá příplatek na učebnice, sešity, na vstup do muzea v rámci školní výuky a podobně. Zkuste to nezaplatit, tak to dítě má automaticky snížený rating ve třídě. Když chudá rodina vzdělání dítěte opravdu nepodporuje, tak ty děti mají malou šanci na lepší uplatnění, Ano každý se s tím popere nějak, ale je to zbytečně segregující a jsou to překážky tam, kde by vůbec neměly být. Problém chudoby, je u nás podceňovaný.
lebahu: :-)) Já to psala kvůli tomu, že chápu pocit toho dítěte , že se vyděluje od ostatních a snažila jsem se to objasnit na své životní zkušenosti a pocitu z dětství A samozřejmě, to nebylo u mě zase tak strašný, rozhodně jsme měli co jíst, , kde bydlet, měli jsme i auto Byleli jsme na vesnici, takže proviant byl vlastní. Ale nosila jsem ty starý hadry, boty, nechodila do žádných kroužků a kromě učení jsem vlastně neměla o čem s ostatníma mluvit. Nejsem žádný extrovert a nikdo mě nešikanoval, prostě jsem jen nezapadla. Možná bych nezapadla i tak, ale témat k hovoru se spolužáky by bylo víc. :-) A nemyslím , že bych měla nějaký mindrák . Ale ty Vaše rady, že jsou jiné priority a pod. a to vysvětlovat 10-letému dítěti je prostě mimo mísu. Já jsem jsem tehdy chtěla to co ostatní a ne slyšet, že někdo nemá ani na ponožky at jsem ráda , že jsem dostala aspoň něco. :-))
j66: A ani na vteřinu sis nikdy nepřipustila, že chyba nemusí být v tom, že jste byli chudobní, ale prostě jenom "na tvém přijímači"?Já to nemyslím zle, ale v momentě, kdy si to uvědomíš, že životém zbytečně táhneš pytel sraček v podobě křivd a mindráků z minulosti, bude se s tím dát něco dělat.
V článku se píše o dárcích od prarodičů, tak co svolat rodinnou radu a vymyslet vánoční strategii? Složit se na jeden nějaký dražší a ze zbytku může každý člen pořídit nějakou maličkost, aby neměl pocit, že dětem nic nedal a děti neměly pocit, že toho dostaly málo? Asi lepší, než aby se případně jednotlivci předháněli, co kdo koupil dražšího a paní z toho byla na prášky ještě víc, protože ona si cokoli takového nemůže dovolit koupit...
Petruna: Každý je jíný a každý to prožije jinak a vezme si do života ze stejné situace něco jiného. U mně to není o pocitu méněcennosti, ale o samotě, Taky nechodím na žádné třídní stazy a kamárádky ze školy žádné nemám a ani nestojím o to spolužáky vidět. Učitelky nesnáším, vím podle rodičáku dětí, že jsou to naprosto stejný typy jako tenkrát. Nechci být sprostá.
j66: no a ubralo ti na kráse, neubralo, naopak ti to do života něco dalo. Já byla na tom hůř, z přepychu (tuzex) do bídy, kdy na konci měsíce jen chleba na příděl, nedej bože něco do školy, kolikrát i obědy jsem měla zaplaceny později. (bylo mi deset, když nastal sešup)Taky se pár jednotlivců ozvalo, no tak jsem je odpálila, když byl někdo moc drzej tak jsem se porvala. A druhý den už jsme od sebe zase opisovali písemku. Prostě děti, a pokud se bude v dětech živit, že jsou méněcený, jenom proto, že nemají to co ostatní, tak pak z nich nevyroste nic pořádného.
jo jo, rada není potřeba - paní sama dobře ví, co dělat a zjevně to dělá. Jen to na ní prostě padlo
Kamar: Jasně, že nemám žádnou radu. Jakou taky? Příjmy klesly, tak se s tím bud smíří nebo paní začne pracovat někde jinde a vydělávat víc. Já píšu že je chápu, to ostatní rozdávají "knížecí" rady. :-) Já prostě znám ten pocit dítěte, co dostalo k vánocům ponožky, košilku a podobné užitečné věci. Po Novém roce přijdu do třídy a ostatní se chlubí co dostali a já nemůžu říct nic. Nebo když v páté třídě nám měli rodiče koupit nějakou vystřihovánku nebo co za 5 Kč. Já to neměla, učitelka mě litovala před celou třídou . Každý si musí poradit sám
Jů, tolik vášní. Já zastávám názor po jablicku, po oříšku, hlavně když je rodina po hromadě. Děti si opravdu do života nesou vzpomínku ne co dostaly, ale jak je prožily. U nás jsem se snažila aby jsme byli všichni po hromadě a dneska se mi to vrací jak bumerang. Hajzlici táhnou k nam i se svou rodinou a svym zvirectvem. Do toho prarodiče, takže srumec. Já uz si chystám mokrý hadr na hlavu. Ale o tom ty vánoce jsou. Teda pro mě. Je to pro mě opravdu dárek, ze dobrovolně chteji být všichni spolu.
j66, ty se jich zastáváš, že jejich pocity jsou normální, ale žádnou radu, řešení pro ně nemáš. Nebylo by pro děti lepší, kdyby se smířily s tím, že prostě jsou na tom tak a tak už teď, kdy se ještě spokojí s hračkami? A není nutno jich snad obdržet vagon. Docela se mi otvírá kudla v kapse, když vidím tu reklamu "píšu dopis Ježíškovi". Panenky se holčičce koupí radši dvě (k jedněm Vánocům) a hlavně děcka musí dostat kupu plyšáků, za to je nejlepší frcat peníze. Pro děti, které se musí smířit se skromnějšími poměry ( a smířit se budou muset) to může být motivací, aby se snažily dosáhnout lukrativnějšího pracovního postavení. Může mi jich být trochu líto, ale hladem nebudou a množství krámů, které budou mít doma, neurčuje kvalitu života. Já bohužel nemám děti, kdybych je měla, mohla bych jim ledacos dopřát, ale nijak bych je nerozmazlovala kupami dárků. Když se celá rodina, babičky, tetičky triumfují , kdo daruje víc , možná se budou jednou divit, že z dítěte vyroste sobecký a povrchní tvor považující se za střed vesmíru.
Rybushka: No ono by je člověk politoval, kdyby se jim fakt něco strašnýho dělo, případně se snažil pomoct (mám za sebou téměř bezdomovecké období a vím o čem točím). Ale tihle lidi krom toho, že si stěžujou žádný problém nemají. Docela by mě zajímalo číslo, kolik peněz je to "málo" co mají vyčleněné na Vánoce (dárky, cukroví, jídlo, výzdoba...)
Rybushka: není to jednoduchý, ale to zvládnem :-))
A při tom zrovna to by mu možná v danej okamžik pomohlo nejvíc, obyčejná věta "no jo, není to jednoduchý" :)
Rybushka: Stěžovat si může každý, ale těžko může očekávat, že ho každý poplácá po ramenou a odkýve mu, jaký je chudák.:-)
To je úžasný, kam se to zvrtlo :-D ..."ty si stěžuješ, že nemáš nohu? Mám kamaráda, co nemá dvě nohy a nestěžuje si, tak mlč" :-D ....ten článek chápu jako postesknutí někoho, kdo si žil líp a stýská se mu po tom a asi občas propadne trudomyslnosti ve stylu "proč zrovna já". A myslím si, že každý má právo si občas postesknout, i s plným vědomím toho, že jsou na tom lidi i hůř. Ono je to totiž tak, že vždycky je na tom někdo hůř a někdo líp, takže podle tohodle vzorce by si nesměl nikdy nikdo postěžovat (a vlastně se ani pochlubit :) )
j66: Ale prosím vás a jak to víte? Zrovna o té kamarádce, co píšu, že je na tom výrazně hůř, mohu klidně napsat, že děti celý život chodily v "poděděném" a ona nakonec taky, nejnovější mobil taky nikdy neměly, akorát prostě koncem měsíce se už řešilo i to, co se bude vařit, protože ono to s v podstatě min. mzdou jinak nejde. Žijou ve městě a rodiče je naučily, že jsou i jiné priority. Všechno je to jen o přístupu. Takových lidí je spousta, akorát někdo si prostě přijde méněcenný, protože má pocit, že zrovna on si zaslouží mít se líp.Mimochodem, tahle moje kamarádka si nikdy nestěžovala. Pláč o tom, jak se mají mizerně, slýchám spíš od lidí, kteří na tu hubu zdaleka nepadli.
kočina: To proto, že se nevymykáte prostředí v kterém jste. Ano někdo má víc někdo mín, ale pořád jste v nějakém běžném rozptylu. Ale věřte, že děti to vidí, kdo má jen jedny džíny, starý mobil, nechodí do kina. Není to o tom, že by se s ním ostatní nechtěly bavit, ale těch témat k hovoru je najednou málo a i to dítě hledá logicky prostředí, kde nebude vyčnívat z řady. Je mnohem jednodušší být chudý v ghetu, protože tam to nikomu nepřijde divný. A s tím souvisí i škola, možnosti vzdělání, na střední škole už musíte mít počítač, tarif na internet. Ono se to nezdá, samozřejmě to už s článkem nemá už nic společného, ale problém chudoby je u nás podceňovatý, protože společnost ještě není tak rozdělená, Ale školy se už docela začínají dělit na chudší a bohatší a tam to začíná.
Však píšu, že ty vánoce jsou trošku mimo. Ale to ostatní - já nepíšu o vazbách na kamarády, myslela jsem to jinak....Prostě jsme každý jiný, každý máme jiné priority a je pro nás důležitýho něco jinýho. Někoho položí a zničí tohle, jiného tamto a jsou lidi, který prostě položí to, že si nemůžou sobě ani dětem koupit nejnovější mobil, protože dřív mohli a dělali to tak. Je to i o tom, kde žijeme - ve městě se tyhle věci řeší víc, na vesnici míň (tam, co máme chalupu, bych řekla, že mezi dětma skoro vůbec). Nejde někoho šmahem odsoudit, že ho tohle trápí....a nejlepší je svoje děti naučit, ať se nesrovnávají s nikým a ať jsou sami sebou a věří si uvnitř, ne proto, že mají lepší oblečení či techniku než ostatní, ale tohle se učí těžko a má to vývoj, většina lidí na to příjde až v dospělosti a někteří na to nepřijdou nikdy.
Rybushka: No, já nevím, k těm sociálním vazbám, ale já mám přátele, kteří jsou na tom výrazně lépe než my, ale i výrazně hůře, dokonce i takové, kteří zažili ostrý sešup. Vazby máme normální, jeden druhému nezávidíme ani se nepovyšujeme, takže pokud se změní sociální vazby, je to hlavně o tom, jak kvalitní byly.Souhlasím s tím, že paní by se měla srovnat s tím, že nic není jako dřív a je naivní se domnívat, že všechny děti dostanou všechno a podobně. Většina rodičů nemá prům, mzdy, splácí hypotéky a prostě žijou a naučí se hospodařit s tím, co mají. Pochybuju, že ve třídách jejich děcek jsou jen děti s rodiči nad průměrem, takže ty svoje naučit, ať se srovnávají s těmi, co jsou na tom podobně. A jak píše lebahu, ušetřit se dá na ledasčem, pokud člověk chce. A jako perličku: znám paní, co na tom jednu dobu nebyla taky nejlíp a na vánoční dárky pro puboše a spol. nebylo. A tak se doma rozhodli, že vánoce pojmou formou "soutěže", kdo vymyslí nejoriginálnější, nejhezčí dárek za co nejmíň peněz. A tak se lepilo, stříhalo, vyrábělo.....Říkala, že si to fakt užili. I ty vánoce jsou o přístupu.
Koukám, že jsem asi jediná, kdo souhlasí s j66 - nejdřív mě ten článek taky nadzvedlo,v kontextu vánoc je to fakt pitomost. Dětem se to určitě dá rozumně vysvětlit, proč nedostanou všechno, na co si ukážou....Ale tak nějak celkově to problém je, protože ať chceme nebo nechceme, žijeme v nějakým prostředí a nějakým způsobem se snažíme zapadnout (a když chceme vyčnívat, tak záměrně a ne tím, že jsme do toho spadnuli proti naší vůli). A když ještě ta situace přijde skokově, tak se s tím těžko smiřuje i dospělý, natož dítě, kterýmu to ještě můžou spolužáci pěkně omlátit o nos. Na druhou stranu je pravda, že z toho článku nečiší, že to otec přežil. Je v tom spíš výčitka, že se nedal dokupy.
lebahu: Ono je to taky asi tím, že jsem se nanosila obnošených hadrů a bot dost v dětství a prostě to nesnáším.
j66: No vidíš a já tam minule za 22,- (zdražili, hajzlíci) ulovila sportovní gatě, takový pevný, říkám si ke psům super. No doma se dívám, že je na tom nějaká liška jako logo... tak to projedu Googlem... a hele, ony se prodávaj nový asi za 6 tisíc :-DAle je pravda, že na sekáč musí mít člověk povahu a tu správnou náladu, jak ji nemá, nic nenajde. Mě to hodně baví, krom ušetřených peněz je to i "adrenalin a dobrodružství z lovu." :-DAle tím vším chci říct, že prostě lidi nemaj bečet a maj něco dělat. Nikdo se o ně totiž tak dobře nepostará, jako oni sami!
Přemýšlím, jestli žiju "na jiné planetě", ale nepamatuju se, že by se kdy ve škole srovnávlo, kolik jsme kdo dostali jakých dárků. Syn s ničím takovým ještě taky nepřišel. Pokud děti věří na Ježíška, tak pro ně je nádhera už jen to, že jim nějaké balíčky pod stromeček přinesl. A pokud na něj nevěří, nevidím důvod, proč by se jim to nedalo vysvětlit rozumně. Paní je rozumná, že odmítá půjčku, to je opravdu cesta do pekel a naprosto nejzbytečnější důvod pro zadlužení.Vánoce nejsou jen o penězích a dárcích, važte si toho, že je manžel s vámi, že při té nehodě třeba nepřišel o život.P. S. Nějak jsem si vzpomněla na scénu z Pelíšků s nerozbitnými Duritkami ;-)
lebahu: Tak zrovna já v sekáči vidím jen starý hadry. :-) Ten fb a pod, to je jen ilustrace, prostě to dítě se najednou octne mimo prostředí svých spolužáků a kamarádů, s kterými se vlastně nemá o čem bavit. A za socíku to bylo taky, zažila jsem to !!!
lebahu: Tak jasně, že utrácet rezervu na zdání normálnosti je kravina. Proto taky souhlasím , že největší problém má se situací piasatelka. Děti situaci obvykle chápou, když s nima hrajete fér. Já jsem taky nekvílela, vím, že můj táta dělal pro nás všechno co moh´, konec konců, všichni máme VŠ a dýchal by pro nás. Ale pamatuji si ten pocit, mít jedno oblečení po sestřenici celý rok. nemoci jet na výlet, protože ta stokoruna nebyla. A to fakt nebyly tehdy takové rozdíly. Taky, když můj manžel začal mít problémy a nám klesla obdobně životní úroveń,tak vím, že musím vydělávat jako chlap. A moje děti taky vědí co si můžou dovolit. Taky nekvílí, ale je potřeba být otevřený a nehrát si na něco co nejsme a nebudem.
souhlasim s rozumnymi nazory, tj. Petruna, Elynor, lebahu, kočina...sama se vyjadrovat nebudu, jeste me tu zase nekdo narkne z toho, ze jsem proti tomu mit v dnesni dobe deti :P :D holt nekdo to napsat umi, ja asi ne, tak jen pokyvuji :D
j66: Oblečení po někom... v době sekáčů můžou děcka nosit za pár šupů značkový hadry, že i zbohatlický dětičky sednou na prdel (vím o čem píšu, díky sekáči "vše za 19,-" byla dcera za hvězdu v oblíkání celý gympl, navíc ji to bavilo a mě neštvalo, když vyměňovala oblečení se spolužačkami nebo si na ukořistěných kalhotách prostříhala módní díry, udělat to na džínsech za 1500,. tak ji zabiju)) FB (tedy asi myšleno počítač s internetem) asi mít budou z dřívějška a co píšou v Bravíčku zajímá snad jenom totálně vymaštěný "růžovky" a metrosexuální hošíky (a i kdyby ta nebohá dítka spadfaly do téhle kategorie, Bravíčko se dá půjčit a prolistovat u kamaráda). A že by neměli na školní výlet se tu nikde nepíše, na ten i z důchodu a minimální mzdy našetří.Mně to přijde jako propagandistický článek na téma: to za socíku nebejvalo.
j66: No zrovna já jsem socka největší, x let jsem to plácala jak se dá, jsem mistr v tom, kde ušetřit a co ošidit, ale nikdy mě nenapadlo plakat, že chudák dcera nebude mít nejnovější bárbínu nebo mobil. Prostě si dopřejeme to na co máme a ne to co mají sousedi nebo nám cpou v reklamě.Holka s tím nějak tak byla srovnaná od malička a vlastně si (krom pár pubertálních scén) nepamatuju, že by kvílela, že nemá to nebo ono.A zrovna tahle rodina neupadla do potíží ze dne na den, dostali odškodné, pojistku... a místo co by udělali rodinnou radu, nějaký katastrofický finanční plán, kde se uskromnit a jak nabyté peníze investovat a zajistit se tak do budoucna, tak to během tří let rozházeli za "zdání normálnosti", tedy za věci, které až tak nutně mít nemusí. A teď pláčou, že hoch věří na ježíška (školní dítě???) a nebudou mít na nejnovější debilitu co ukazovali v reklamě (třeba plastový auto měnící se na robota, totálně k ničemu za 3 tisíce).Člověk by řekl, že manželův úraz, kdy ho to málem stálo život sakra utřídí lidem priority a budou vděční za to, že další Vánoce můžou být vůbec všichni spolu.A protaženou hubu pod stromkem mají i milionářské děti, protože to co nutně chtěly není modrý, ale třeba zelený, takže to si člověk nevybere.Taky si občas říkám... až budu velká, až budu bohatá... tak chci to nebo ono... ale že bych se nějak těžce soužila, že na to nemám, tak to fakt nee.
Petruna: Souhlasím , že s danou situací se není schopná vyrovnat především sama pisatelka. Protože ona to samozřejmě pociťuje nejvíc. A otázka jak to mají chápat děti, to je složité. Zkuste v 10-ti chodit pořád v oblečení po někom, neznat jaké hry se hrají, nemít fb, nevědět o čem se píše v bravíčku, nejet na žádný výlet se třídou... apod. Jste prostě mimo kolektiv!!!! A rovnou řeknu, že o nějaké chudobě v africe vůbec nepřemýšlíte.
j66: nesouhlasím, mě nadzvedla věta, že jim děti s dětskou upřímností vyčetly, že bylo míň dárků. Nezlobte se, ale tohle vypustit moje děti, měli by hubu na šití. Podle článku nejsou tak malé kolem deseti let - takže pokud nemají duševní poruchu, tak jsou schopni už danou situaci pochopit. Jsou na tom rodiny daleko hůř. Jídlo skromnější - však ono to harantům neuškodí, když se necpou "hranolkama", že se i o koupi drobností diskutuje - nezlobte se na mě, ale kdo v tomhle článku se není schopen srovnat s danou situací je sama pisatelka.
lebahu: Je pravda, že skutečná chudoba je něco jiného než v článku. Ale člověk se poměřuje v rámci okolního prostředí. Co takhle citát ze Sluce seno..." - Už zase králik? - Co by za to děti v Africe daly. - Už ani Puňta to nežere. "
Tak já budu zase trochu oponovat, aby diskuse nebyla fádní :-))Paní docela chápu. Rodině poklesly příjmy a je evidentní, že na běžnou úroveň přátel, rodiny, apod. se už nevrátí. Takže se to nakonec projeví i v soociálních vazbách. Ano mají nějakou rezervu, v současné době s měsíčním příjmem vyjdou, Přesto však paní cítí, že jsou mnohem chudší než okolí a pravděpodobně se to nezlepší, pokud ona nezačne vydělávat jako chlap nebo manžela neopustí a nenajde si nějakého jiného živitele, který bude schopen ji a děti uživit v běžném standardu. Může si ti zdůvodnit tím, že to přece dělá pro děti. Ženy to tak často řeší. To , že děti by chtěly dárky jako ostatní, je celkem pochopitelné. Jasně, že cesta není dětem zaplatit všechno, a myslím, že to ani v článku tak není napsáno. Ale něco jiného je teoreticky poučovat z pozice dospělého a něco jiného to prožít jako dítě, Že nemáte to běžné co ostatní. I když máte rodiče rádi, situaci i chápete, tak je to frustrující. Děti to umí najevo, velmi tvrdě, že jste socka. Když nezažijete ten pocit chudoby (a to za socíku nebyly takové rozdíly), tak si to těžko představíte, jaké to je, být chudý. A tady bez perspektivy, že se to změní.
Asi nás redakce hodlá do vánoc zásobovat takovými "pohnutými" příběhy...
Myslela jsem, že mě s mým názorem ukamenujete, ale je vidět, že jste na stejné vlně.
Souhlasím naprosto s příspěvky níže. Jestli je tenhle článek pravda, tak se měla paní s manželem dávno probrat. Jednak jakože kdyby manžel byl dál zdravý a pracoval, tak aby dětičky chudinky neměly pocit méněcennosti, tak by jim co půl roku koupili nový mobil? Protože ve třídě je VŽDYCKY někdo, kdo má absolutně ten nej supr mobil a je dostatečně in. Jestlipak už dávno neměli dětičkám vysvětlit, že Ježíšek není Rotchild, tudíž nepřinese vše, oč si napíší. A že na vánoce je důležité hlavně být spolu a užívat si klidu.Rozcrcat peníze z pojistek, které měly pomoci s vyrovnáním se se složitou situací, to je holý nerozum. Takže mě jich taky líto není - člověk by řekl, že se z takové životní rány poučí. Řečeno citátem z jedné oblíbené ruské pohádky: "Nic jsi nepochopil, Ivane"
Sakra podělejte se všichni z těch Vánoc, kvůli pár hodinám v roce všichni vyšilují jak kdyby měl nastat konec světa, pečou a nakupují dárky už v září a běda jak to nebude perfektní, tak se asi zboří svět. Já loni byla dlouhodobě nemocná a den před Štědrým dnem jsem neměla nachystané nic. Tak jsme koupili krabičku cukroví, do toho bordelu co u nás obvykle vládne postavili stromek, pod ten šoupli pár maličkostí a bylo. A ono se FAKT NIC NESTALO, svět se točí dál. Letos jsem v pokušení se na všechno vykašlat a zopakovat to, byly to nejpohodovější a nejhezčí Vánoce za x let. A naprostý souhlas s holkama, Vánoce nejsou o velikosti a hodnotě darů a kamarádství ve škole si nezískají značkovými oblečky a nejnovějším mobilem. Pokud v nich pěstujete takhle pocit méněcennosti, pocit, že se láska měří velikostí darů.. no nazdar, máte zaděláno na problém. Jo, občas člověku i normálně vychovaný puberťák vpálí, že nemá to nebo ono, že všechny holky ve škole.... ale to vpálí i rodičům milionářům a je potřeba to přičíst hormonům na pochodu a odmávnout to a modlit se, ať to brzo přejde.Taky nějak nechápu, proč když má pán trvalé následky vinou pracovního úrazu řeší peníze, u kamaráda s podobným problémem (sice je relativně funkční a soběstačný, ale po ráně do hlavy a delším komatu to prostě "není on") a dorovnávají mu důchod do výše platu + dostal ještě ze soukromé pojistky jednorázové vysoké odškodné a ještě mu platí každý měsíc nějakou tu tisícovku. Není sice milionář, když má lepší období, zvládá nějakou tu brigádu, když ne, rozhodně nestrádá hlady.Mě tady ty články o "chudých dětech co nebudou mít nový tablet pod stromečkem" (letos už druhej) neskutečně štvou. Pusťte si večer zprávy, ať vidíte jak vypadá skutečná chudoba a sračky do kterých se lze dostat... a denně děkujte bohu, že nám nepadají bomby na hlavu, máme co jíst, neprší na nás a sedíme pěkně v teple.
To je ale mnohem větší problém, než vánoce. Z čeho hodlají žít zbytek života? Dle článku poměrně mladí lidé, a už brečí, že stát jim dává málo. No a děti, které frfňají, že málo dárků, to je další věc, co si vychovali, to mají. Nedojalo mě to. Zvlášť když se dočtu, jak se několik měsíců tvářili jako že nic a utráceli úspory. Od prvního dne se to mělo řešit, za ty tři roky ale zjevně ani jeden neudělali skoro nic.
No, pakliže byl manžel zaměstnaný (zaměstnavatel, kterého paní zmiňuje, vylučuje, že by byl OSVČ, kde by to bylo samozřejmě jinak), tak nechápu, co se tady řeší. Zaměstnavatel je ze zákona pojištěný, manžel měl pracovní úraz, ten má trvalé následky, pojišťovna zaměstnavatele mu tedy bude doplácet původní plat. Spokit se zaměstnavatelem, zařídit, bude-li problém, vzít si právníka.Finito.
Asi budu hodně hnusná a budou mě někteří kamenovat, ale paní má rozmazlené spratky. Aby mi děti vyčítali, že mají málo dárků, to bych s nimi rychle vypochodovala. ale je to jen důsledek toho, jak se pojímají vánoce. I když jsme na tom byli relativně finančně dobře, vánoce byly o pozornosti a překvapení - každý knihu, jednu společenskou hru a pak osobní dárek - ne ten co si napsali, ale ten o kterém mluvili, a netroufli si ho napsat. Takže rada zní - hodně rychle srovnat haranty do latě nebo se může stát, že v osmnácti, když nedostanou auto, tak dají rodičům přes hubu.
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.