Proč?
Trpěla jsem jako zvíře, měla jsem pocit, že snad umřu. Nekomunikoval, jakoby se ztratil ze světa. I když jsem se mu párkrát snažila nadběhnout a být na místě, kde jsem byla přesvědčená, že bude i on, nikdy jsem neuspěla. Možná to tak nějak tušil. Smutnila jsem půl roku, tehdy jsem si ještě nepřipouštěla, že mne takových rozchodů ještě čeká... a že všechny přežiju, ze všech se nakonec oklepu a život půjde dál. Ale tenhle byl první, o to víc mne bolel.
Jak se vyvíjel příběh Zdeny dál, se dozvíte v následujících kapitolách... Jestliže si chcete příběh přečíst celý, postupujte po kapitolách tak, jak za sebou následují.
Pokračování 2 / 4
Zadostiučinění
Pak jsem se zamilovala podruhé. Do nejhezčího kluka z vesnice. Když nás moje první láska spolu viděla, zkřivil se jí obličej. Dodnes si pamatuji, jak tehdy skoro brečel. Pro mne to tehdy bylo obrovské zadostiučinění. Byla jsem ráda, že mu to není jedno. Jen o něm a o tom, jestli taky někoho má, jsem nevěděla nic. A pak mi kamarádi řekli, že se bude ženit.
Pokračování 3 / 4
Každý rok spolu
S roztomilou modrookou blondýnkou si pořídil můj miláček dvě děti, i já jsem se mezitím vdala. Ale začala nám společná nová tradice. Každý rok, aspoň jednou zavolal, nebo se za mnou zastavil na kus řeči. Nebo jsem se ozvala já jemu. Jednou jsem to na něj zkusila. Marně. Byl zadaný a věrný jako ten pes Goro ze seriálu, který se vysílal, když jsme byli děti. A tak už jsem to nikdy nezkoušela.
Vídali jsme se takhle celých třicet let. Řekli jsme si, co je nového a šli si každý svou cestou. Když se on rozváděl, já byla šťastně zamilovaná jinde, když jsem byla sama, on už se ženil podruhé.
Pokračování 4 / 4
Zase milenci!
Když jsem od něj našla na telefonu tři zmeškané hovory, řekla jsem si, že tentokrát je to něco důležitého a ozvala se mu zpátky. Pozval mne na svoje narozeniny. Moc se mi jet sto kilometrů za Prahu nechtělo, jeho partnerky na mne totiž vždycky reagovaly s intenzitou rozzuřeného býka, kterého někdo dráždí máváním červeného hadru. Ujistil mne ale, že v domě je sám, protože s poslední partnerkou se rozešel před půl rokem. Konečně nastala chvíle, kdy jsme byli oba šťastně rozejití – nikoli nešťastně partnery opuštění.
Už když jsem vcházela do dveří, bylo mi jasné, že tahle návštěva nebude jen tak. A taky ne. Když oslava skončila, povídali jsme si až do rozednění. Pak to přišlo. Po dlouhých desetiletích, kdy jsme se jen potkávali, došlo i na sex. Přestože jsme se oba báli, abychom si jím nezkazili dlouholeté přátelství, nestalo se to. Vlastně jsme jen navázali na to, co jsme kdysi, jako děti začali. Teď už jsme několik let šťastně spolu. Jsem ráda, že jsme si oba za tu dobu něčím prošli, mnohem víc si jeden druhého vážíme a jsme schopni se tolerovat. A také už se za ty roky dobře známe, nemáme potřebu si na něco hrát.