Panenky, jež sedávají v koutě a trpělivě vyčkávají, až si je najde ten pravý, většinou ostrouhají kolečka. Muži totiž podvědomě dávají přednost dívkám a ženám, z nichž přímo sálá temperament a dá se tedy od nich očekávat, že ho uplatní jak v soukromém, tak i veřejném životě.
Při delším soužití nezřídka poznají, že rtuťovitá povaha má svá úskalí. Zejména když se milovaná bytost rozhodne, že dosud velebenou živost uplatní při partnerských rozmíškách. Potvrzuje to i anketa, již pro časopis Freundin připravil hamburský institut pro výzkum veřejného mínění Gewis.
Pouze 29 procent dotázaných z celkového počtu 1063 žen mezi osmnácti až šedesáti lety kategoricky odmítá bouřlivé výstupy, jako je prásknutí dveřmi, zuřivé hádky a slzy. Dvě třetiny naopak přiznávají, že se uchylují k hlasitému nářku až kvílení, pokud mají pocit, že se s nimi zachází nespravedlivě a nekorektně. Scény vědomě vyvolává 43 procent příslušnic něžnějšího pohlaví v okamžiku, kdy pochybuje o ryzosti a upřímnosti citů svého druha. Každá třetí připouští, že během sporů alespoň jednou mrštila nějakým předmětem, který se rozbil.
Na druhé straně se však ukázalo, že ženy vlastně nijak netouží po bouřlivých výstupech. Daleko raději a častěji se preventivně dávají na ústup, aby nesvárům zamezily (71 procent). Jednadvacet procent odpovídajících se k defenzivní taktice uchyluje zcela programově, protože se domnívá, že tak v silnější polovině vyvolá ochranářské pudy. Pokud ovšem konflikt samy provokují, vedou je k tomu dva základní důvody. Buď chtějí u mužů dosáhnout svého (28) procent, nebo se tímto způsobem snaží zakrýt vlastní chybu ( 17 procent). (Plus)
Jak Vy řešíte domácí spory?