Žiju, dýchám, jsem…

| Autor: Jana Benešovská | Rubrika: Láska a vztahy

Každé ráno vstáváte s hlavou plnou musím: připravit snídani, postarat se o děti, zvládnout práci, pak znovu děti, navařit, uklidit, odpovědět na e-maily… plus milion dalších věcí, které odkládáte na jindy. Máte někdy pocit, že přežíváte, ale nežijete? A dá se to nějak změnit?



Moje kamarádka Blanka se o jistou změnu pokusila. Žila několik let v kolotoči rodinných i pracovních povinností, když ji napadlo vyzkoušet experiment: co se stane, když jednou všechna ta „musím“ bude prostě ignorovat? Co se stane, když vypne mobilní telefon, počítač, když neuvaří, neustele postel, ve které se bude celý den povalovat… když zkrátka bude jen sama se sebou? Nestalo se vůbec nic. Všechno fungovalo i bez ní. Když mi tuto historku vyprávěla, místo aby se ze svého zjištění (svět se nezboří, když si občas dáte pauzu) radovala, prohlásila, že tohle bylo poprvé a naposledy.

„Knížka mě bavila asi deset minut. Zapnula jsem tedy televizi, že se podívám alespoň na některá z té hromady dévédéček, která jsem chtěla vidět. Na žádné jsem se nedokázala soustředit. Šla jsem na kávu, ale když jsem v deset dopoledne opouštěla kavárnu, neměla jsem představu, co budu dělat dál…“ vypráví.

Jako by si s tím volným dnem najednou nevěděla rady. Zvláštní. A to obzvlášť dnes, kdy si všichni stěžujeme, že v současném světě povinností nemáme ani chvilku pro sebe. Přitom najít si trochu času je úplně to nejjednodušší, co pro sebe můžete udělat. Není to o přemýšlení, KDE ten čas proboha vzít, ale spíš o tom, UMĚT to bez výčitek udělat a také JAK nebo ČÍM ho (ne)vyplnit, abychom byli spokojení. Protože to se nám, zdá se, daří čím dál méně.

Dělat, nebo prostě být?

Slovní spojení „čas pro sebe“ lze podle psycholožky Leony Dyrehauge chápat dvojím způsobem: buď být o samotě a věnovat se tomu, co nás baví, nebo být v kontaktu se sebou samým, se svým já. Dalo by se možná říct - trochu lenošit. Ale nechme teď teorii stranou. Jak na to, abychom se naučili získat nějaký čas jen sami pro sebe? A hlavně abychom si ho užili? Prvním krokem podle Leony Dyrehauge je, abyste zapomněli na veškeré pocity viny. Více než dvě stě padesát let je nám vštěpována morálka výkonu a pocit povinnosti, kterých není jednoduché se zbavit. „Pod tlakem civilizace (a rodičů) jsou zejména ženy až příliš nastavené na výkon,“ vysvětluje psycholožka Martina Tichá.


Pokračování článků včetně rad, jak si najít čas sama pro sebe, najdete v aktuálním čísle časopisu Moje Psychologie.






Komentáře

Komentářů celkem: 0

Další články z rubriky

DÁŠA (33): Před svatbou začal hrozně pít, mám si ho brát?

DÁŠA (33): Před svatbou začal hrozně pít, mám si ho brát?

Včera | 17 | Dáša má těsně před svatbou a její nastávající se začíná pěkně vybarvovat. Budoucí nevěsta proto…

Tchyně, matka, kolegyně: Tyto ženy mohou ohrozit váš vztah!

Tchyně, matka, kolegyně: Tyto ženy mohou ohrozit váš vztah!

Včera | I když váš vztah působí idylicky a neohrozitelně, nikdy není na škodu mít se trochu na pozoru.…

EDITA (40): Bývalka mého muže mi dělá v práci peklo

EDITA (40): Bývalka mého muže mi dělá v práci peklo

23. 4. | 9 | Edita má svoji práci ráda a rozloučit se s ní rozhodně nechce. Denně ale musí svádět boje s bývalou…

6 smrtících ran pro partnerství: Tyhle věci jsou horší než nevěra

6 smrtících ran pro partnerství: Tyhle věci jsou horší než nevěra

22. 4. | Myslíte si, že nevěra je ten nehorší důvod, kvůli kterému byste opustila svého partnera? Pak se…