Zita (47): Má sedmnáctiletá dcera nechce na potrat. Jak ji mám donutit?

j66: a ad 2) s chlape, který by vyhodil mojí těhotnou dceru z bytu, bych taky nezůstala, to bych se nerozvedla kvůli dceři, ale kvůli tomu, že je to vůl.

j66: to nebylo žádné svádění na potrat, to byl přímý následek potratu. možná jsou dnešní miniinterrupce méně nebezpečné, ale i tak bych to nikdy nikomu nedoporučila, natož abych ho k tomu nutila. každému se to nějak vymstí. někomu jen psychicky, někomu i fyzicky. málo kdo je tak otrlý, aby mu nevadilo zabít vlastní dítě - a myslete si o tom co chcete, dítě to je, i když není ještě schopné samostatného života. je to dar, kterého si ti, kdo nemají problém porodit zdravé dítě, často vůbec neváží.

Elynor: to by se asi postaral, kdyby dostal šanci. než se dozvěděl, že je těhotná, bylo po všem. matka nepustila dceru na krok, aby neutekla, než jí dostane do nemocnice. internet a mobily bohužel v té době nebyly :-) jinak souhlas - každý by se měl rozhodnout sám a starat se o své děti taky sám, to je samozřejmé. ale pomoct dětem považuji za jednu ze svých priorit. nikdy bych je k něčemu podobnému nenutila vydíráním. dnes by nepochodila - byty jsou dostupné každému a právní vědomí dětí je dnes lepší, než bychom si často přáli :-))

Rrrr: ne, nevyčítá si nic. nespojuje si tragédii své dcery s potratem. myslí si, že udělala dobře, že dcera dostudovala a že by jí měla být vděčná za "dobrou radu". podle mě to není ani matka. skutečná máma by dceru nikdy nenutila jít na potrat.

lebahu: uf...hrůza....

Rrrr: To byla ještě pořád "matka roku", tady si sousedka upletla dítě těsně po revoluci s nějakým Ukrajincem (on by si ji i vzal, spíš asi kvůli občanství, ale to je vedlejší). Její matka prohlásila, že "malýho Rusáka" doma nechce, holku celý těhotenství držela doma aby nikdo nevěděl (holka byla taková "divná", řekla bych inteligenčně těsně na hranici svéprávnosti), nechala doma porodit, miminem třískla o zem a zahrabala do hnoje. Provalilo se to, šla si to odsedět. Dnes už jsou po smrti obě. Dcera umřela na embolku, matka šla za ní tak půl roku na rakovinu. Je to příběh cca 15 let starej, žádnej hlubokej středověk.

Dasa52: Ta máma co řekla té holce, že nebude poslouchat řvaní mimina, a že když nepůjde na potrat, vyhodí jí z bytu, může počítat jedině s koncem svého života v LDN. Doufám ,že si to stejně vyčítá jako její dcera.

Do třetice - především otec dítěte je ten, kdo by měl situaci řešit. Je to jeho povinnost a zodpovědnost, stejně jako té dívky. To, že ona mu o těhotenství neřekla a říct nechce, je nedospělé a úplně pitomé chování, může být uražená a trucovat jako malý harant, ale jak chce potom sama vychovávat dítě, když by potřebovala sama dospět? Navíc dítě má právo na otce, a otec na dítě. Že slečna nechce říct rodičů, kdo to je, to je jiná věc, těm to sice říkat nemusí, ale v situaci, kdy od nich chce, aby převzali zodpovědnost, a živili ji i dítě, to by jim to teda říct měla. Aspoň z elementární slušnosti. Protože když už to teda takhle zvorala a potřebuje rodiče na tahání horkých kaštanů z ohně, tak by si měla uvědomit, že oni budou muset kvůli její hlouposti a nezodpovědnosti přijmout na řadu let spoustu omezení, a že to není žádná legrace.

Dasa52: kluk se rozešel, protože nechápal, jak se mohla zbavit jeho dítěte? Tak se měl zachovat jako muž a postarat se, aby se nemusela dítěte zbavovat, a ne nechat v tom holku plácat samotnou.

Jiný příběh: slečna otěhotněla v 16 letech, dítě si nechala, měla dceru, otec dítěte si ji nevzal, až později se vdala za jiného muže a měla ještě dvě další děti, druhou dceru a syna. Ta její první dcera taky otěhotněla v 16 letech (zřejmě si řekla - když mohla máma, tak já můžu taky), s mužem, kterého brzo poté zavřeli za majetkové delikty, takže ona zůstala na krku matce i s tím dítětem, které si taky nechala, a jezdila navštěvovat otce dítěte do vězení. Druhá dcera otěhotněla pro jistotu už ve čtrnácti letech, otec neznámý - bodejť, taky by ho zavřeli, tak se k tomu nemohl znát. Taky si dítě nechala a zůstala s ním taky matce na krku. Manžel té ženy už toho měl dost a rozvedl se. Paní měla srdeční příhodu a zůstala v invalidním důchodu. Takže i takhle může dopadnout to, že si dívka nechá dítě v šestnácti - stane se ještě před čtyřicítkou dvojnásobnou babičkou, a z invalidního důchodu pak živí sebe, dvě nezletilé dcery i s vnoučaty, a syna, který toho měl časem taky dost, a jak mu bylo 18, zmizel ze společné domácnosti. Krása. Ono by se dalo dokolečka popisovat řadu odstrašujících příběhů pro všechny varianty. Ale ten život si musí odžít každej sám. To, že někdo jiný se rozhodl tak či onak, a jak to dopadlo, to dotyčnému v ničem nepomůže. Sám si musí vybrat a pak umět unést následky. Jestliže si slečna z příběhu chce dítě nechat, měla by taky nést následky tohoto rozhodnutí a ne je přenášet na svoje rodiče.

Dasa52: ad1 případ) svádět svoje životní problémy na to, že ji matka v 18-ti poslala na potrat, to je teda dost zoufalé a nedospělé. Je otázka, když by tak nevyrovnaná dcera dítě porodila, kdo by ho nakonec vychovával.
ad2) Jak to nesla ta těhotná dcera, že se kvůli její nezodpovědnosti rodiče rozvedli? Pro mně také dost zoufalý případ. Rodiče nemají žádnou povinost vychovávat děti svých dětí a ještě se kvůli tomu rozvádět!!

helza: dasa52: To je ale velké zjednodušení , že za pozdější problémy může potrat. Ještě možná za ty gynekologické, ale že by potrat mohl i za leukemii?

Dasa52: Mám sestřenici. V 17. potrat, pak touha po dítěti, asi 5x samovolný potrat ve vysokém stupni těhotenství, několikrát porodila mrtvé dítě. Nakonec se jí narodila zdravá holčička, která v 2 roky bojovala s leukémii a v pěti letech zemřela. Ano. I tak může dopadnout potrat.

Jasně, pošli holku na potrat, protože jsi líná jí pomoct s děckem. Mám k tomu příběh spolužačky z průmyslovky: Bouřlivá puberta, nezodpovědná hezká a chytrá holka, která přitahovala všechny kluky v okolí a celkem si to užívala. Měla ale jednoho stálého partnera 2,5 roku. Ve třetím ročníku, těsně před 18. narozeninami otěhotněla. Matka jí řekla, že nebude poslouchat řvaní mimina, protože už je na to stará a že když nepůjde na potrat, vyhodí jí z bytu. Prosila, brečela, ale marně. Protože v té době nebylo možné sehnat tak snadno bydlení, nakonec poslechla. Kluk se s ní rozešel, nechápal, jak mu to mohla udělat a zbavit se jeho dítěte. Za dva roky se vdala a další dva roky nemohla otěhotnět. Pak 3 potraty, dvě mrtvě narozené děti a totálně zničený život i manželství. Rozvod, samota a nenávist k matce, která by měla být člověkem nejbližším. Život na antidepresivech, dva pokusy o sebevraždu a dlouhodobé léčení na psychiatrii. Takhle také může skončit potrat, vážené dámy. Druhý příběh má šťastný konec: V 16,5 otěhotněla dcera mé kolegyně z práce. Otec/dědeček chtěl potrat, chtěl jí vyrazit z domova, ale matka se rozhodla, že jí pomůže, i když jí bylo teprve 36 let a taky chodila do práce - na směny. S manželem se rozvedla a žila s dcerou. Když se prcek narodil, dědeček vyměkl a vrátil se domů. Dcera se v 18 vdala za otce dítěte, bydleli všichni v jednom 3+1 (společně ještě s dvěma školou povinnými švagry). Pak sehnali mladí malý byt a později si postavili domek a žijí spolu šťastně už 17 let. KDO SI TEDA ZNIČIL ŽIVOT? Ta první nebo ta druhá, která si dítě nechala?

Kdyby náhodou byl článek pravdivý a četla jej dcera, pak je ještě pomocná ruka v projektu Hnutí pro život. Může se na něj obrátit, je určen právě dívkám v podobné situaci. http://hnutiprozivot.cz/?a=11&id=9

lebahu: No, a než se dítě narodí, bude slečna plnoletá. Mata to pochopila dobře. A myslím to i tak, že těch 9 měsíců bude mít dcerka šanci přesvědčit rodiče, a miminko šanci vytvořit si s prarodiči vztah.Takže bude pravděpodobné, že si miminko nechají a budou všichni šťastní. Když se to nepodaří, pořád si může maminka dítě z porodnice odnést, a žít s ním sama. A v nejhorším ho tedy dát k adopci. Jenomže jako výchozí úvahu pro babičkomatku, která chce dceru donutit k interupci, je nutno předložit jediný plán, totiž onu adopci. Jjinak neustoupí. Vlastně, čte-li autorka naše diskuse, pak tím, že ti to píšu, jsem to už dost podělala.---------------------------------------------------------------------------------------------------------------Co se týče Boha, tak do svých asi 50. let jsem brala víru seně, jako věřit v hastrmana pod mostem. Ale na interupci jsem měla naprosto stejný názor.

Mata69: No jasně, o tom žádná. Ale ono když to jednou nabídne, snacha to pak využije dvakrát, třikrát a už jsou v tom, ani neví. Paní toho teď taky docela lituje, ale pozdě bycha honit. Spíš bych zdůraznila to, že se takovéhle věci stávají i - jak se říká - "v lepších rodinách".

Herulinka: ale já bych dodala, že ta babička neměla dopustit, aby jí to dítě ta mladá "takhle šoupla" a nestarala se. Pomoci ano, ale všechno má svý hranice. Mladá využívá toho, co se jí nabízí (možná).

Rambíša: Ten popis situace dcery vaší známé mi připomněl, co jsem slyšela o švagrové mé kamarádky. Otěhotněla asi tři týdny po seznámení, tak se vzali, narodil se jim syn. O toho se imrvére stará babička (žijou s jeho rodiči), ona si dělá své, sedí neustále u PC, malého tak maximálně nakojila a zase ho šoupla k babi. Teď mají druhé dítě, kdo ví, jak to je. Je to sice jen z doslechu, ale chci tím říct, že takovýhle přístup nemusí být jen u vlastních nedospělých dětí, ale i u naprosto dospělých, vdaných a svéprávných matek...

j66:Já ti rozumím co tím chce básník říci a souhlasím. Jenom jsem přemýšlela jaký může mít důvod to rodičům neříc. Ono po tom co jí striktně bez diskuze přikázali potrat se jí člověk ale ani nediví, že jim nic dalšího nechce říct, bůhví co by vymysleli (viz ti moji bývalí tchánovci). Ono pokud je to nějaký spolužák nebo někdo s kým se holka vídá si toho stejně asi všimne, že "poněkud přibrala", takže mu to asi utajit nelze. Za sebe (je to ale čirá spekulace na základě pocitu ze článku) si myslím, že kluk to ví, jenom ona to nechce rodičům říct aby se do toho nepletli, chce si to vyřídit sama.

lebahu: Nejde o to aby se dítě narodilo "řádně v manželství" , ale o to že dítě by mělo vědět kdo je jeho otec.třeba už kvůli zdravotnímu stavu, nebo kvůli dědictví jak se to tu nedávno řešilo :-)) A ten otec to také má právo vědět, my nevíme jestli by se soudil zda by platil dobrovolně. Třeba by by byl rád a kdyby ne, tak je dospělý , aspon biologicky a měl by vědět , že za všechno se nějak zaplatí. Pokud to je trenér učitel tak má to vědět dvojnásob, pokud je to spolužák kamarád, tak je asi pravděpodobný , že by rodiče dívky naběhly k jeho rodičům , evidentně ona sama by nic nechtěla, ale to dítě, bude peníze potřebovat a někdo mu bude muset zaplatit jídlo oblečení atd. Že se stydí to chápu, ale nedá se nic dělat, stalo se a je nutné to řešit.

Takhle "zasahovali" moji bývalí tchánovci. Švagrová přišla z diskotéky těhotná (bylo jí asi 19), takže vletěli k rodičům toho kluka, společně domluvili, že se mladí prostě vezmou a hotovo (mladí nechtěli), že jako kvůli tomu dítěti (spíš kvůli tomu co by tomu řekli lidi) a vystrojili velkolepou svatbu. Před radnicí scéna jako hrom, ženich zlitej jak kára se věšel své matce po nohách a dělal scény jak tříletej harant, že se nechce ženit, švagrovka tam stála ubrečená s pupkem a kyticí... Nakonec je na tu radnici dovlekli, řekli ano. Byli spolu přesně dva dny, pak ženich "šel na diskotéku" a už se z ní nevrátil. X let ho různě náháněli policajti, soudili se o alimenty, pokoušel se popřít otcovství a vím já co ještě aby se vyhnul placení, na několik stání se rozváděli, peněz za svatbu a soudy v pérdeli nepočítaně... Ale dítě se narodilo řádně v manželství, "lidi" je nemohli pomluvit!

A ještě je varianta, že to nechce rodičům říct, protože si to s klukem chce vyřešit sama (nebo už jsou nějak domluvení), ale protože zná své rodiče, tak zapírá. Jasně vidím tuhle matinku jak letí k rodičům toho kluka a tam dělá scény a "řeší". Na místě slečny bych se tomuhle taky snažila za každou cenu vyhnout. Tihle rodiče svými "dobrými úmysly" a smyslem "pro to ce se sluší a patří" jsou schopní nadělat víc škody jak užitku když se do toho obujou.

j66: V tom máš pravdu, je otázka proč to nechce říct. Neví to (přefiknul ji po diskotéce kluk co se ani nepředstavil), nechce mu to říct protože je blbá, hrdá, stydí se... (sice je dospělá, ale myšlenkový pochody jsou v tom věku jiný, vzpomeňme si na sebe v 17ti a to co nám teď přijde jako úplně směšný se jí zdá jako otázka života a smrti) nebo se ho bojí (je ženatej, je to někdo z příbuzných, strýc, otec....vyhrožoval jí jestli cekne...) nebo ho chrání (může to být učitel, trenér... kdy by sex do 18ti u "svěřené osoby" byl trestnej). A taky to může být takovej kretén že než pustit ho sobě a děcku do života, tak radši bude bez alimentů a o hladu, protože by jí stejně s ničím ani finančně dobrovolně nepomohl a do plnoletosti dítěte by se s ním jenom tahala po soudech...

U početí dítěte byli dva, tak by dívka která je tedy tak dospělá, že si chce miminko nechat , mu to mohla alespoň sdělit. Dítě není žádné vlastnictví matky !!!

helza: Já to nemyslím jako že bys byla náboženskej fanatik, ale máš tam jako "nad sebou" ještě "něco", co tě v tom, že potrat je špatná věc ještě více utvrzuje. Já si nedovedu prostě představit sílu, která by mě byla schopná přinutit děcko který jsem porodila opustit.(a to v podstatě nejsem moc mateřskej typ ve smyslu kvočna, jsem spíš matka krkavčí) V každým případě se shodneme, že rozhodnutí by mělo být na matce a nemělo by být pod nátlakem (i když je nezletilá a závislá na rodičích)

Já milé dámy myslím,že odložit narozené dítě, které vám roste v břiše a pár měsíců vás pěkně kope, je mnohem těžší, než dát zabít zárodek, který o sobě nestihl ještě ani dát vědět, že existuje.
Asi to Helza myslí tak, že si během těch 9ti měsíců k tomu člobrdíkovi může matka vytvořit i vztah. No a když ne, dá ho k adopci. Ale dá mu šanci.

lebahu: Já to neberu přes víru, to slovo zabít jsem použila, protože tak se tady nějak opakuje a já nevím, jak jinak imterupci nazvat. Ano, je mi jasné, že donosit dítě, porodit ho a potom žít s vědomím, že někde je a já nevím jak se mu daří, je šílené trauma. Nehledě na víru, je to ale zodpovědnější rozhodnutí, než jít na potrat. Mimo to nevím, zda jistota, že jsem tomu dítěti nedala vůbec žádnou šanci žít, by byla spolknutelnější.Kromě toho se tím odloží rozhodnutí, zda se dítěte vzdát, či si ho ponechat. A po porodu půjde o rozhodnutí pro obě strany, rodiče i dceru, mnohem promyšlenějšía zodpovědnější. Obě strany už budou dítě znát a dívčiny rodiče ho budou brát jako vnouče, ne jako "něco". Zatímco teď se budou muset rozhodnou rychle a zbrkle. Moje máma se mě vzdala a žádný problém s tím neměla. Ale představu onoho "zabití" nedokázala přijmout ani na minutu. A máma byla vždycky až fanatická ateistka.

helza: Čoveče, vím že ty to bereš víc přes víru a tak (nezabít), ale za sebe (jako starý neznaboh) bych měla asi daleko větší psychické trauma z toho, kdybych dala dítě k adopci (nebo toho babyboxu) a věděla že někde je, přemýšlela jak se má, jestli mu někdo neubližuje... Je to naprosto nablblý srovnání, ale jak mám doma roky psů a psů (a fen), v životě jsem neměla štěňata, nedokázala bych je nikomu prodat.

Rambiša: Selhat může každá antikoncepce, stane se, nikdo vás neodsuzuje, že jste to řešila jak jste řešila, vaše věc. Kupodivu ale existuje velice početná skupina žen (sama mezi ně patřím), které hormonální antikoncepci nemohou nebo nechtějí užívat, žijí normálním sexuálním životem a mají jedno nebo dvě děti a nechodí ob dva měsíce na potrat. (za sebe: za cca 30 let sexuálního života jsem HA zkoušela užívat asi 3x (celkem tedy cca 9 měsíců), nedělala mi dobře. Mám jedno plánované dítě vyvedené hned na první pokus (v červenci jsme si řekli, že jdeme do toho, v srpnu jsem byla těhotní), takže neplodná zřejmě nejsem a na potratu (ani jsem samovolně nepotratila) jsem nebyla v životě (a doufám že to teď nezakřiknu a někde se "chybička nevloudí"). Takže s 19. stoletím a patnácti děckama bych tu neoperovala, HA má pouze jednu obrovskou výhodu. Je pohodlná a k jejímu užívání nemusí být člověk bůhvíjaký myslitel, sezobnout prášek zvládne i žena rozumu mdlého. (Tím v žádném případě nechci urazit její spokojené uživatelky!!!). Ale opravdu to není jediná cesta jak nemít 10 děcek (když je nechci), naopak dnes se mladé ženy (ty přemýšlející o svém zdraví) od HA víc a víc odklánějí.

lebahu: přesně...souhlasím s vámi, petruna má nějaký zaostalý názory...

Petruna: Marmeláda...:-) se chechtám, jako moderní matka musím napsat, že ač jsme v moderní době, tak tady máme pořád zásah do těla a riziko je stejné, tak jako bylo za socialismu!

Rambíša: Chápu tě, v tvém případě šlo o zdravotní problém.Ale přeci - teď se trapně opakuji - může dítě donosit, porodit a dát k adopci, nebo do babyboxu. Tím jednak zcela dospěje, jednak ona i rodiče budou mít dost času uvědomit si, zda miminko chtějí, či nikoliv. Dítě dostane šanci na život, některá rodina, marně toužící po dítěti, dostane dítě. A možná, nebudou-li pod tlakem momentální situace a nutnosti rychle se rozhodnout, dcera dojde k názoru, že opravdu bude lepší se dítěte vzdát (aniž by je zabila), nebo rodiče vše přehodnotí a budou šťastni, že mají vnouče. Nebo nemají, ale budou mít čisté svědomí, že nikomu nevzali život. A všichni se naučí hledat společná řešení, naučí se žít ve vztahu dospělý s dospělým. Navíc je společné prožívání celé situace nejen smíří, ale možná i sblíží. Ať už totiž dnes "zvítězí" dcera, nebo rodiče, v obou případech to bude tak trochu prohra pro všechny která ve všech zanechá jakési zranění.

lebahu: Měla jsem velmi vysoký tlak a HA mi již nedoporučili.Takže jiná ochrana selhala a bylo vymalováno.Hned po minii. mi podvázali vejcovody a byl pokoj. Některé pisatelky zde by snad chtěli model rodiny z 19.století,kdy žena porodila od 20 do 45 let třeba 15 i více dětí...Já nejraději čtu životopisné knihy,a tam se dočítám,kolik těch dětí přežilo do dospělosti: třeba jen 1-2...Rozhodně si myslím,že v 17 letech a při nedokončené škole je trvání na dítěti blbost.Známé dcera si v 18 prosadila,že si dítě nechá (byla na začátku VŠ studií).No jak to dopadlo: dceruška si studovala a bavila se,zatímco máma se honila a starala o vnouče plus celá širší rodina skákala,jen proto,že dceruška "moc chtěla to miminko",autor dítěte se nevyskytoval,u něj zájem o dítě nebyl,nevím přesně,jak to tam je dnes,ale dcera je svobodná,žije si svým životem u rodičů a oni se stále starají...místo ní!

j66: já si nad těmi verši uvědomila, že má mminka kdysi vlastně řešila podobný problém. Bylo jí 24 let a zařídit interupci by pro ni problém nebyl. Ale neudělala to, porodila mě a hned ten den mě dala bezdětné kamarádce. Osud to sice zamotal a já nakonec skončila u vlastní mámy, ale to není podstatné. Podstatné je, že i bez interupce se nějaké řešení vždy najde. Jsem ráda na světě.

Připojím rovněž svůj pohled k bohaté diskusi - i pro mě je návrh matky dceři k interrupci k "zblití", jak tu kdosi již napsal. Ale nesoudím ji, protože každý máme svůj hodnotový žebříček jinak nastavený. Těší mě však, že dcera se výchovnými metodami svých "staříků" řídit nehodlá. A nekalí to ani fakt, že si samam dost možná neuvědomuje budoucí náročnou životní situaci. Každopádně budoucí mamince přeji hodně štěstí, výdrže a skutečné lásky k předání svému potomkovi, které se jí samotné nyní moc nedostává.

j66: pane jo..... lépe bych to nenapsala....

Holky, jsem moc šťastná, že tady tak hodně slyším respekt a úctu k životu, byť by to byly tři buňky..... Chci vám poděkovat, protože zrovna ve svém okolí mám drtivou většinu žen, které o potratu uvažují jako o vyléčení nemoci a mě to nějak bolí "i za ně". Už jsem si říkala, že jsem asi já mimo, ale vidím, že nejsem :))))
Pochopitelně je to svědomí a volba každé z nás, stejně jako jiné volby to může dopadnout špatně, ale já osobně neznám moc důvodů, které by mě donutily se dobrovolně vzdát nenarozeného dítěte. A jednoznačně by to nemohla být hmotná situace, protože hlady opravdu neumírám, ani soudy okolí, protože nikdo z nich "nebude chodit v mých botách". Ani jeden z mých přátel se nenarodil se stříbrnou lžičkou, doslova - a jsou to úspěšní lidé, kteří toho prostě dosáhli sami, s minimem prostředků. Někteří i sami vycestovali, sami se tam začali živit a zase se vrátili, dostudovali a tak. Nikdo to rodičům nevyčítá (pokud vím), kouká, aby se sám posouval a hrají s kartami, které mají. Někteří z nich naopak rodičům už sami pomáhají.
Život se nedá plánovat do detailů, všechno se může ošklivě zvrtnout během minut..... doopravdy. Po svých zkušenostech bych měla více pokory k věcem, které nemáme ve své moci nařídit a vyřvat si, nebo si je zaplatit.
Ale jak tady padlo, každý příběh je jiný, každá zkušenost je jedinečná. Respekuju i jiná rozhodnutí, ale fakt jsem ráda, že čtu tolik komentářů, které se vyslovují pro podporu a pro život :))

j66: safra, vy jste mně vehnala slzy do očí... jj, tak nějak s tím vnitřně souzním.

Omlouvám se , předchozí odkaz je pro schvalovatelky potratu.

Pro všechny schvalovatelky porodu vkládám básničku, které mě v mládí hodně oslovila: https://froni.signaly.cz/0905/maminko-ty-mne-nechces

Nejhorší ale je, že v těchto diskusích mnohé rady plynou z osobnní zkušenosti radiče a přitom se tváří jako rady odborného poradce. Osobní zkušenost nelze globalizovat, každý jsme jiný.

lebahu: Přesně takový je život. A teď si představ, že holka, která zjistí, že nikdy mít dítě nebude (a nemusí to být tak drastický důvod), bude vědět, že v 17. dítě mít mohla a na nátlak rodičů těhotenství ukončila interupcí. I kdyby já nevím co, vnitřně to té matce nikdy neodpustí. A matka už nikdy nebude babičkou a bude vědět proč.

Přesně. Mám teď kamarádku (25 let) ve špitále, pokročilá rakovina děložního čípku, neoperabilní, je po x sériích ozářek, začíná čvrtou dávku chemo. Prorostlo jí to někde do močovodů, takže z obou ledvin napíchnutý hadice, holohlavá, bleje jak šakal, zhubla 30 kilo... Když to přežije, nádor se zmenší a půjde to odoperovat, nikdy ty děcka mít nebude. Myslím si, že by "zpackanej život" týhle slečny brala z fleku.

lebahu: no a proto píšu - jak může Rambíša vědět, že si tím holka posírá život? Nikdo neví, co mu život přinese. A co sebere.....

Mata69: Tak nějak podobně, mám sestřenku, narodil se jí postiženej kluk (přidušenej při porodu), je na vozíku, ruce taky nic moc, s bídou píše na PC (naštěstí je chytrej, normálně pracuje právě přes ty počítače, dnes už je dospělej). Když mu bylo cca 5 let, manžel se jí zabil v autě. Pár měsíců po jeho smrti otěhotněla s nějakým kolegou na večírku (asi ženatým, něco popili, podrobnosti nevím a nechci soudit, stane se...), zpanikařila že jako co sama s dvouma děckama, čerstvá vdova, co tomu řeknou lidi a šla na potrat. Znovu už se nevdala, další děti nemá (táhne jí už na 50), ale v podstatě dodnes toho potratu lituje. S odstupem času vidí, že by to zvládla a vlastně tak promarnila jedinou šanci na to mít druhý a (snad) zdravý dítě...

Rambíša: jak můžete s takovou jistotou tvrdit, že si dopředu připosírá život? Jste nějaká vědma?Možná si ho momentálně trochu komplikuje, ale co člověk ví, co ho v životě čeká? Třeba je to právě to nejlepší, co jí v životě mohlo potkat! Co když si ten život kvalitně připosere tou vynucenou interrupcí?

Maně si vybavuji tři ženský, který v různých etapách života prodělaly potrat. Jedno byla moje spolužačka ze střední, která už na maturitním večírku přiznala, že to byl strašný zážitek a že toho lituje. (a taková se zdála to být borka, co jí nic nerozhází). Druhá byla moje kamarádka, která otěhotněla s manželem (třetí dítě), který ovšem byl debil a prohlásil, že jeho to není, že si dává pozor a ona ať si to vyřeší. Já bych s ním vyrazila dveře, kreténem, ona ne a šla na potrat. Než se vrátila z nemocnice, nepromluvil na ní slovo. Kdykoliv se potkáme, říká, jak toho lituje, že po dvou holkách to mohl být kluk...a jizvu jí to na duši nechalo (on k tomu jistě přispěl i ten její idiot; už spolu nejsou). A třetí moje kolegyně...to, že otěhotněla cca v 43 letech (můj názor na to je jasný), pominu - ona to chtěla už dlouho. Jenže na doporučení lékařů, že není všechno v pořádku, podstoupila interupci. Zdravotně se z toho dávala dokupy snad půl roku, psychicky s tím v pohodě není dodnes.
Opravdu zírám, co žen to bere jako "vyléčení" nebo prostě "odstratnění" problému. Fakt zírám.

Zebruška: Taky mi přijde, že rodiče si nijak finančně nepohorší (spíš naopak). Pokud se pohybujem v reálném čase, tak třeťák dodělá normálně (i když s pupkem), žádný rozdíl. Někdy o prázdninách porodí, vylíže se z nejhoršího, čtvrťák a maturitu dostuduje s děckem v nějakém individuálním studijním plánu (babička se holt hecne pár hodin pohlídá, aby holka mohla na přezkoušení). K tomu celý čvrťák bude pobírat mateřskou, tedy příjem který by rodina normálně neměla. Z té si zaplatí za potřeby pro děcko (pokud bude kojit a kupovat oblečení po sekáčích a nebude líná prát plínky, tak to dítě tak draho zas nepřijde... vyzkoušeno na vlastní kůži) a zbytek vysolí rodičům jako částečnou kompenzaci za byt a stravu. No a po maturitě se uvidí. Buď doklepe mateřskou (při ní může něco studovat nebo aspoň na část úvazku pracovat... třeba letáky se daj rozvážet i s kočárem nebo třeba babička zjihne nad miminkem a bude pár hodin hlídat) Prostě režim jako když otěhotní normální ženská a otec nemá zájem. Jediné omezení pro rodiče vidím je "co tomu řeknou lidi" a že jim z dětskýho pokojíčku občas něco bude vřískat.
Slečna holt nebude vymetat diskotéky jako její vrstevnice, ale hojdat kočár. V ničem trágu nespatřuju. Zas bude v 35 letech "svobodnej bezdětnej člověk" (pokud se nebude množit dál) a zatímco vrstevnice budou lítat po umělých oplodněních a budou jim tikat hodiny, ona může v klidu žít svůj život, budovat kariéru a pěstovat si svý koníčky.

Rambíša: jenže to nemůžete takhle paušálně soudit podle sebe - vy jste holt typ, pro kterýho potrat vlastně nic neznamená, jsou takový, ale zas jsou typy, pro který je potrat tak těžký trauma, že se z něj nemůžou vzpamatovat. Já bych třeba na potrat nikdy jít nemohla, pro mě to je vražda a strašný alibismus "odstanit" vlastní dítě, když se mi zrovna do života nehodí. Ale tak jako vás zřejmě nikdo nenutil, abyste si dítě nechala, když jste nechtěla, tak by nikdo neměl nutit ženskou, která potrat zásadně nechce, aby ho podstoupila, protože by se "to líp hodilo". Tohle je přece pro každou ženu strašně závažný rozhodnutí a vynucený potrat udělá vždycky jen zle.

Rambíša: Zaráží mě jak se v tom dokonale plánovaném a vzorném životě mohlo stát, že jste ve 42letech otěhotněla? Když je ta antikoncepce tak dokonalá a všemocná? Tak nějak stejně jak se to neplánovaně přihodilo týhle holce zřejmě, že jo. :-D Vy jste to řešila potratem, nezanechalo to na vás žádné následky ať už výčitky svědomí nebo zdravotní, OK, je to vaše právo, vaše rozhodnutí váš život. (vám ubyla podstatná starost, jestli po potratu budete schopná někdy donosit normálně dítě) Dovedete si představit, že by vás rodina (třeba manžel) donutila proti vaší vůli to donosit, porodit a starat se? To je naprosto to stejné. Každý má právo se rozhodovat sám za sebe jak to cítí a vnímá on, zvážit pro a proti.
V životě neexistuje žádná "ta správná" cesta po které musí jít všichni a kdo vybočí, toho ukamenujeme...

A taky komenty typu, jak je hlupá a nezodpovědná, že nechtěně otěhotněla.... Mně ani neudivuje, že se jí to stalo. Z článku to vypadá, že to byla vždycky taková ta hodná, slušná holčička, se kterou nebyly žádný problémy, kluky neřešila, rodiče s ní o tom ani nijak nemluvili, žádný divoký mejdany, jenom koně a škola a do společnosti přišla poprvé v tanečních. Pak se snadno stane, že se najednou zamiluje, podlehne volání lásky, HA samozřejmě nebere, tak co jim zbude, kondom. A víme všechny, jak ten je spolehlivej. O postkoitální antikoncepci nemuela ani vědět (jestli ji téma antikoncepce doteď moc nezajímalo) a i kdyby, taky nemusela vůbec vědět, že měli nějakej problém s kondomem, prostě to nemusela poznat a mahla být přesvědčená, že je všechno OK, dokud nezjistila, že je těhotná. Přijde mi, že tohle se spíš nestane právě takové té "holce do světa", co od patnácti vymetá diskotéky a mejdany, jejím životem jsou kluci a všechno, co s nimi souvisí, bere HA hned, co to jde, aby si mohla užívat bez starostí (že HA taky není bůhvíco ideálního pro zdraví už neřeší), a kdyby náhodou už otěhotněla, tak nic neřeší a frk na potrat a jdem se bavit dál... Mně tedy ta holka z článku přijde prostě odpovědnější. Stát se to může (takových bylo a bude), určitě si to tak nepředstavovala a bude to mít mnohem těžší než bez dítěte, ale přijala to a chce se starat. Já bych svou dceru v tomhle podpořila a v rámci možností jí pomohla, aby mohla i tak dodělat školu a měla pak lepší šance uživit sebe i dítě. A koneckonců nejednalo by se přece jen tak o nějaké dítě, nějaké "to", nějaký "problém", mluvilo by se o mým vnoučeti! To by v tom byl čert, abychom se něj jako rodina nedokázali postarat. Na každý pád by ji neměli rodiče do potratu nutit jako do jediného správného řešení. Ať s ní o všem v klidu mluví, at probírají, jaké by to bylo, kdyby se rozhodla pro to a pro ono, jak jí jsou nebo nejsou ochotní pomoct, ať ji pomůžou udělat si představu, co by pro ni každé z řešení znamenalo. Chápu, že nejsou nadšení a že si to představovali jinak, to asi každý rodič dcery, ale život prostě málokdy jde přímou ideální cestou.

Mě taky zaráží, jak tu spousta ženských bere potrat na stejné úrovni jako vyléčení nemoci - vezmu tabletku, zničím "bacil" a jedu dál. Mně se naopak líbí, že ta holka takhle neuvažuje. Taky není úplně pitomá a je jí jasný, že to nebude mít lehký, ale jednou se jí to stalo, tak se k tomu staví čelem a bere to tak, že se prostě bude starat. A určitě mi nepřijde jako nezodpovědná - neháže starost o dítě hned na krk rodičům nebo nečeká, že oni to vyřeší. Vlastně po nich chce jen to, aby ji ještě nějakou dobu živili tak jako doteď. Kdyby neotěhotněla, tak by rodičům (a asi všem tady v diskuzi) přišlo normální, že ji rodiče mají doma a živí do maturity a pak třeba i na výšce, zkrátka se starají o dítě, než dostuduje a osamostatní se. Kdyby nebyla těhotná, tak v tom problém nikdo nevidí. Ale když by se o ni měli postarat ještě nějakou dobu, než porodí, dodělá maturitu a osamostatní se pak i s dítětem, to už hned tady některý hysterčí, jak bude vysávat rodiče a mají ji skopnout do kanálu? To mi přijde dost zvláštní. Taky ten přístup typu "holka si zkazila život, tak ji ještě víc strhnem na dno a vymácháme v blátě, místo abychom jí podali na chvíli pomocnou ruku, a zatančíme si na jejím "hrobě" s radostí, jací jsme borci a jak jsme ji poučili" mi připadá s prominutím přímo odpudivý. Od čeho je rodina, než aby si vzájemně pomohli, když se dostanou do složité situace?

Rambíša: A vy neznáte žádnou, co chtěla dítě až po třicítce a už se jí to nepovedlo? Co už přes pět let lítá po doktorech a říká si, že možná, kdyby se rozhodla ve dvaceti, tak by to šlo? A neznáte nikoho, kdo byl na interupci a pak už nemohl mít děti? Je skvělé, že tobě to vyšlo, ale to znamená jen to, žes měla štěstí.Tu holku neznám, ale z článku mi rozhodně nevychází, že je to "nezodpovědný fracek", ani že by počítala s tím, že se jí o dítě budou starat rodiče. Jak bylo řečeno, život jí může zkazit kterékoliv rozhodnutí, stejně jako může být po jakémkoliv rozhodnutí spokojená. Existuje množství šťastných maminek, které si nechaly dítě navzdory tomu, že byly mladinké a dítě neplánovaly.Já vím úplně přesně, co bych udělala - podpořila bych dceru v jejím rozhodnutí a pokud by to bylo to, že si chce dítě nechat, byla bych raději a byla bych na ni hrdá. Ještě bych se snažila promluvit si o otci, ale kvůli dítěti.. a vlastně i kvůli němu - možná by ji jeho přístup překvapil. Navíc se musím přiznat, že bych měla problém s tím, kdyby dcera přišla těhotná ve čtrnácti.. ale sedmnáct? Vždyť už je to v podstatě dospělá žena! S podporou rodiny to zvládne snáz, bez ní hůř - ale nepochybuji o tom, že to zvládne. Rozdíl je jen v tom, jestli bude ona i vnouče udržovat s rodiči dobré vztahy, nebo na ně zanevře.
A ne - není to zhluk čehosi. Pro mě je to také vražda, ale to není důležité.. důležité je, že to za vraždu považuje to děvče.

Paní píše o obavách,že si dcera zničí život,ale dost dobře si asi neuvědomuje,že si může zničit život i potratem.Nikdo,ani já,ani vědma ji nedokážeme říct,jak se rozhodnout,aby si život nezničila.Ať udělá to,či ono,obojí může mít negativní vliv na její další život,ale také nemusí.Přesto se domnívám,že v dnešní době nejde o žádné drama,horší by byla,kdyby vážně onemocněla,nebo by se jí něco stalo.Nevidím to jako tragedii,vzhledem k jejímu věku a zastávám názor,že o tomto si musí rozhodnout sama,byť třeba pro někoho nemusí být správný.Přeji hodně štěstí ke správnému rozhodnutí

Já sama jsem byla ve 42 letech na miniinterrupci a tak o tom něco vím! Rozhodně nemám žádné trauma a jsem ráda,že to bylo,neb bychom neměli na další dítě čas,peníze,prostor,nic.A když mi bylo 17,tak jsem opravdu na sebe dávala pozor,abych nepřišla do jináče,neb doma nás bylo celkem 6,a chtěla jsem mít školy a užít si život,ne skončit s dítětem na krku a mít po mládí a po všem.Za nás se HA dostala až po minimálně 2 dětech!! Trapné předpotopní názory byly.Takže jsem otravovala po ordinacích ženských,až jsem našla mladší lékařku,která mi napsala prášky a ty jsem brala více než 20 let a vynechala je,jen když jsme chtěli mít děti(až po třicítce),když jsme měli byt a zařízení.Nic mi neuteklo,ač jsem byla tehdy jednou z nejstarších matek! Děti vystudovaly VŠ a jsou vlastně samostatné teprve nyní,kdy je jim cca 27-30. My jsme už v důchodu a teprve nyní budeme žít svůj život a ne se stále se jen starat.Na vnoučata se nijak neklepu,děti taky ne,doufám,že se nebudou chtít později reprodukovat,jaká je dnes budoucnost na obzoru,nic moc. Rozhodně chápu paní z článku,že je na dceru naštvaná,dnes je tolik možností a ona si takhle vlastní hloupostí připodělává život dopředu.

Ono stačí neječet, nepřikazovat, nezakazovat a normálně s děckem mluvit, přiměřeně věku ho nechat o sobě rozhodovat a postupně nechat přebírat odpovědnost za svůj život. (Což ale neznamená nechat růst jako dříví v lese, nevychovávat a rozmazlovat, občas je jedna dobře mířená lepší než 1000 vysvětlování).Mně tohle nějak docvaklo, když měla holka cca 5 let, mrknu z okna a děcko visí hlavou dolů na klepači na koberce (pod ní ty železný šprušle). První reakce byla... vlítni tam, sundej ji, zmlať ji, zakaž jí se ke klepači přiblížit na kilometr, dej jí zaracha až do třiceti aby se jí proboha nic nestalo. Pak mi nějak naskočilo "dejavu" čtvrt století zpátky, kdy jsem se tam věšela taky. Takže jsem potichu zavřela okno, dala si panáka a tiše se modlila ať nesletí. Prostě pupeční šňůra byla přestřižená, není to moje součást, je to samostatná bytost s právem zařídit si život jak uzná za vhodné (se všemi chybami a následky). Můžu jí vysvětlit, že to nebo ono je nebezpečné, proč je to nebezpečné, můžu ji s tím naučit zacházet nebo se tomu naučit vyhnout, ale nemůžu ji ochránit vždycky a před vším (i když bych děsně chtěla), svůj život musí žít sama. Ono se to blbě vysvětluje a zní to všechno jako děsně psychologicky a vědecky, ale je to jednoduchý. Vzpomeň si na to co jsi dělala, cítila, myslela si v tom kterém věku a podle toho se k děcku zachovej. Ale chce to k sobě být upřímná a sama sebe si neidealizovat "já v tom věku jsem byla vzorná...".

Lebahu: Tak to je fakt hezký a upřímný vztah mezi Vámi a dcerou. Já bych se takhle matce nesvěřila., vůbec jsem se jí nesvěřovala. Doufám, že budu mít podobný vztah s dětmi, jako Vy.

Petruna: 17 holka není malej spratek. A co znám ty holky, co měli pak dítě v 18 ( v 17 otěhotněli, v 18 porodili, JSOU PLNOLETÉ) o to rychleji dospěly. Mají s nima hezký vztah. Vás bych chtěla mít doma. Jestli máte děti, tak od Vás brzy utečou, jako já v 18.

Kamar: Mě právě na tom příběhu nesedí, že tam není žádná důvěra k rodičům (matce) z jeich reakce na těhotenství dcery asi vím poč. Mám holku dnes 23letou, ale bylo jí taky nějakých těch 17, když mi volala, že je někde na chatě mimo civilizaci, praskla jim "guma", že do jaké doby se tabletka "po" má užívat, jestli se má sebrat a jet někam do lékárny hned (byla neděle) nebo jestli to počká do pondělí... Prostě když neví, tak se normálně zeptá. Tahle holka se evidentně zeptat bála nebo styděla a i kdyby si našla info na netu nemusela na to třeba mít peníze (tuším že cena j někde 4-500). Z článku mám navíc pocit, že matka byla přesvědčená, že její vzorná holčička bude panna tak do třiceti nebo do svatby, že její sedmnáctiletý děťátko je jiný než ostatní zkažený holky, jenom k těm koním a zvířátkům a po tanečních se s klukama drží pouze za ručičku. Těžce jí nedocvaklo, že nemá doma děťátko, ale už pár let dospělou ženskou. A teď zase neřeší situaci jako s rovnoceným partnerem do diskuze, ale opět z pozce síly vydává pouze rozkazy. Jak ta holka může dospět když jí to nedovolí?

Petruna: Máte nějaký problém s porozuměním psanímu textu? Nikdo tu nepsal, že antikoncepce je špatně. Naopak, pisatelky uváděly, že holka asi nemyslela hlavou, když si nekoupila ani postkoitální antikoncepci (mimochodem, dámy, kdyby se vás dcera apod.ptala, nedoporučujte jí Postinor, ale Escapelle - pohodlnější užití, protože je to jediná tableta, a dokonce levnější). Nechápu, jak můžete napsat, že na potratu není nic špatného. To, že je legální a většinou už dnes neohrožuje zdraví a život ženy neznamená, že je to běžný zákrok jako plombování zubu. Víte vůbec, jak probíhá? Viděla jsem video. Ten zárodek se při něm trhá na kusy, a to já bych nedokázala udělat ani myšatům!

Petruna: Takže co? Spratka profackujeme, za vlasy dotáhnem na potrat a až nadosmrti dáme zaracha? Fakt dospělý řešení.

Potrat je špatně, antikoncepce je špatně. Padesatiletí rodiče, kteří nejásají nad tim, že holčička v sedumnacti přišla těhotná jsou špatní. To jsem lehce shrnula vetsinu ohlasů. A kamenujte, ale pro mě je takováhle děvenka obyčejnej do sebe zahladěnej spratek.

helza: no ale jak vidíš,pro ne malo žen je potrat brnkacka.

Já nevím, asi jsem ujetá, ale podle mne mají být rodiče dospělí lidé a musí umět své emoce krotit. Kdyby mi v 17. letech dcera řekla, že čeká dítě a chce jít na potrat, snažila bych se tomu všemi prostředky zabránit a předpokládám, že každá rozumná matka by jednala stejně. I proto, že žen, které podstoupily v mládí interupci a pak už se jim nikdy dítě donosit nepodařilo zná určitě nemálo.
I v té nejmizernější ekonomické situaci lze přeci dítě přivést na svět a než se narodí, promyslet, co dál. Takové situace se řeší krok za krokem, ne hysterií. Když se opravdu nevymyslí nic lepšího, když do porodu i sama dcera usoudí, že to nezvládne - kolik lidí žádá o adopci, dcera může dítě nechat adoptovat, v nejhorším využít baby-boxu. Pochopila bych opačný příběh - totiž, že dcera ze zoufalství chce potrat a rodiče, protože už mají rozum v hlavě a nějaké zkušenosti, tomu budou bránit. Tomuhle příběhu nerozumím---------------------------------------------------------------------------------------------------------------Za špatné považuji ještě jedno: "Má sedmnáctiletá dcera nechce na potrat. Jak ji mám donutit? " Jak chce matka sedumnáctiletou slečnu k něčemu donutit, natož k něčemu takovému? :(((

Ty potratový nadšenkyně bych někdy k interrupci poslala asistovat, ať si to prohlídnou pod ultrazvukem. Fakt lahůdka pouze pro otrlé. Nejsem fanatický odpůrce potratů, ale opravdu to není fyzicky ani psychicky "brnkačka" bez rizik jak tady některé popisují. Psychicky to špatně nese každá normální ženská (ale beru že někdy fakt nic jiného nezbývá), nedovedu si představit jaké psychické následky to nadělá na někom, kdo na potrat musel pod nátlakem a sám nechtěl.

Petruna: proboha! Potrat je pořád potrat se všemi riziky, které k tomu patří. Ano, nikdo ho nedělá pletací jehlicí pokoutně někde v zapadlém koutě města. Ale pořád je to zákrok, který má svá rizika a nejsou malá. A´t je lékařská věda na tom jak je, pořád je to násilné zničení počatého života. O tom, jestli je to už člověk nebo ne, můžeme opravdu polemizovat, ale že to velice hrubě zasáhne do organismu ženy (dívky), to je neoddiskutovatelné.
Dostupnost antikoncepce je opravdu velice, velice dobrá. Spíš bych řekla, že je to až obráceně, je spíš už dívkám nucena. Mít dceru, nevím, asi bych se nehrnula do toho, aby od nějakých 15-16ti let brala antikoncepci - co kdyby náhodou. Že to má své následky je taky jasné a o tom nelze už pochybovat.
Holt se takové věci občas stanou...obávám se, že i sebevíce uvědomělé dívce se to prostě může stát. Já pořád z článku nemám pocit, že by jim ona něco "naservírovala" a dávala ultimata. Ti rodiče zatím nebyli schopni s ní o tom mluvit, o jejích představách o budoucnosti, jak to hodlá zvládnout. Zatím byli jen hysteričtí a ječeli a přikazovali. Vůbec jí nedali šanci to rozumně probrat.

srovnávat mladé holky, které přišly do jiného stavu za socialismu a dneska je je jako dělat marmeládu z hrušek a jablek. Za socialismu sex do plnoletosti neexistoval - teda aspoň tak se tvářili doktoři a všichni dospělí. Antikoncepce pro dívky nedostupná a koupit si prezervativ do drogerky pro silné nátury. Osvěta, kromě povinné péče o dítě v deváté třídě, žádná. Dneska mají všechno na dosah a sexuální výchovu takovou, že ani rodiče neví o čem je řeč. Takže v dnešní době, když takové mládě příjde do jiného stavu, nevím, na to mám svůj názor.
Já pomůžu, ale ne, že mi to dítě naservíruje jako automatický fakt, když budu u vás bydlet a budete mě živit, tak já si dítě uživím. To se na mě milé dámy nezlobte, ale to je na to, aby měla kousavý dozadu.
A aby matka, pomálu v padesáti, šla místo ní na mateřskou, aby si holčička mohla dodělat školu, no to taky ani náhodou. Dálkově ano, jsem ochotna jednou týdně pohlídat, Ale denní, ne v žádném případě. Chce dítě, musí se o něj postarat se vším všudy.
Na potratu není nic špatného, každý to cítí jinak. A hned vyvolávat duchy. To je to co jsem psala na začátku. Marmeláda. Jiný byl potrat na začátku dvacátého století, jiný po válce a jiný je dneska. Lékařská věda už dneska, pokud vím, nepoužívá pletací jehlice, ale naopak snaží se o co nejšetrnější zákrok.

Tady si dovolím reagovat, jelikož tento příběh je přesně o mě, jako já ho prožívala před lety v roli dcery...naprosto stejný!!!
V žádném případě miminko nebrat, nepřemlouvat k potratu, obzvlášť když má tak silné mateřské pudy.Může se stát, že už nikdy nebude mít dítě, což by pro ní určitě byla větší tragedie, než ten zbytek. O tom, že mámě vyčte i to, že ji k potratu přemluvila, se snad ani nemusím zmiňovat.Naruší to trvale vaše vztahy, nedočkáte se třeba vnoučat, psychika a rodina bude narušena.
Byla jsem ve věku vaší dcery, jezdila jsem na koni a dítě jsem chtěla, dnes mám mimořádně nadaného, schopného a vysokoškolsky vzdělaného syna, kterého bych nevyměnila za nic na světě!
POMOC DCEŘI S DÍTĚTE, ŠKOLOU, DEJTE MIMINKU MAXIMÁLNÍ PÉČI A ONO SE VÁM TO JEDNOU VŠE VRÁTÍ A NEBUDETE ŽÍT S VÝČITKY SVĚDOMÍ.

Chápu tu maminku tak, že se těšila, že dcera bude za chvíli dospělá , bude mít dobrou školu a oni s manželem si odpočinou od "vyživovací povinnosti" . až ten každodenní tlak na zajištění běžných potřeb na ně poleví. Přístup dcery je na jednu stranu správný, že nechce na potrat, na druhou stranu sobecký, otce dítěte nepovím a od vás chci jen bydlení a jídlo. Ale je jí 17-náct , na pesimismus má ještě čas Hlavně aby dítě bylo zdravé!!! Oni to nakonec nějak zvládno :-) .

Zkusila bych nastínit trochu jiný úhel pohledu. Dcera je očividně dost uzavřená a rodičům nic neříká. Je to určitě část její povahy ale viděla bych tam taky aspekt, že rodičům nevěří a nebere je jako někoho, s kým se poradí o svém budoucím životě nebo ho s důvěrou požádá o pomoc. Z výpovědi její matky mám dojem obecně velkého emočního chladu a jakéhosi zvláštního odstupu. Nedivím se, že si dcera řeší věci po svém protože z těch rodičů není cítit žádná láska a podpora. Pokud by si přáli, aby se dcera jinak chovala a třeba si i nechala poradit, museli by mít spolu vybudovaný úplně jiný vztah, ale myslím, že to je něco co rodiče nebudou chtít v žádném případě slyšet. Nutit dceru aby šla na potrat mi přijde za hranicí morálky (nebo aspoň mých vlastních hodnot). Lidská bytost je lidská bytost a pokud má dcera smysl pro zodpovědnost - což evidentně má, jelikož se chce o svoje dítě postarat, je to její rozhodnutí a ona si evidentně už svůj budoucí život zvolila. Naopak mi přijde, že nutit dceru k potratu ještě více podkopává důvěru dcery v rodiče, nehledě na to, že pokud by něco takového udělala, mohla by mít do konce života výčitky za zabití dítěte kterého chtěla kvůli matce a jejím "rozumným" důvodům. To by mohlo vyvolat v dceři celoživotní nenávist a obviňování. Nehledě na to, že by třeba již nemohla mít v budoucnu děti. Její přístup mi přijde rozumný (chci tu bydlet a jíst). Nic víc po rodičích nechce, tudíž jediným problémem zůstává strach o to, že si dcera zničí život a také o jakési vlastní pohodlí. Nedá se nic dělat, tyto věci jsou součástí života a z toho co říká dcera mám pocit, že si je jistá že to zvládne a proto to také zvládne. Boží cesty jsou nevyzpytatelné a všechno se děje z nějakého důvodu :)

Jak to tak čtu, tak teda ještě že nemám dceru (kterou jsem si přála, ale nepovedlo se a měla jsem dva syny). Protože to by byly neradostné perspektivy. To má ta matka obětovat svůj život péči o nezdárnou dcerunku a její dítě? Aby slečna mohla dostudovat a nemusela se u toho moc namáhat? Předložila jim se samozřejmostí pouze jediné - "já chci mimino" - ale nic není ochotná sama dělat. Budu u vás bydlet i s dítětem, živte nás, a neotravujte s dotazy, kdo je otec. Ono tedy bohužel rodičům stejně nakonec nic jiného nezbude, a možná to dcerunka ví, proto je tak bohorovná. Vyhodit ji v podstatě nemůžou. Nicméně nějak nevidím důvod, proč jí něco usnadňovat. Očekávala bych, že jestli tedy už jsem postavena před hotový fakt, že musím dceru živit i s dítětem, tak si to slečna bude muset zasloužit. A to se nedělá drzýma řečma, ani křikem, pláčem a vydíráním. Slečna by měla přijít s pokorou a s nějakým rozumným návrhem, co ona za tu pomoc, kterou jí rodiče poskytnou, udělá pro ně, jak dlouho jim hodlá viset na krku, a jak bude svoji situaci řešit v dlouhodobé perspektivě. To by byl zodpovědný přístup dospělé ženy, která chce být matkou. A nejlepší řešení byl samozřejmě ten postinor hned po nechráněném styku, kdyby slečna jenom trochu myslela hlavou.

Já bych to taky neprožívala :) Tak prostě budou mít vnouče dřív, hlavně ať je zdravé a porod dobře dopadne... Vždyť v 80. letech měly holky první dítě taky brzy a nebyl z toho takový poprask (mě měla maminka taky v 17, porodila čerstvě v 18 a zvládla péči a druhé měla do roka, protože se jí první povedlo :)). Já mám pravda dcerky ještě menší a měla jsem je podstatně později (28), ale dítě je dar a škola se opravdu při troše vůle dá dodělat (já jsem dodělávala vysokou při prvním). Miminko zase není taková neskutečná zátěž, zvláště, když se to podělí mezi více lidí.... Tady se operuje potratem jako aspirinem, uvědomujete si, jak to technicky probíhá, znáte podrobnosti????..... Děvče je chytré, když to nebude tahle škola, bude to jiná, která jí umožní individuální plán. Jazyky jdou studovat i při miminku, i když je to asi 100x náročnější, ale jde to a kde je vůle, tam je cesta. Kamarádka nedávno dokončila poměrně náročné studium a to nemá téměř hlídání a má dvě děti.
A prcek bude mít mladou maminku a mladé prarodiče, což není svým způsobem vůbec k zahození :)))
Kdo z nás byl v 17 hotový, tak to tak nehroťte, prostě dospěje rychleji, než její vrstevnice, určitě bude mít i pár krizovek, ale vybrala si svou cestu.

Já znám nějaké příběhy holek těhotných v 17ti a některé mají dobrý konec,jiné špatný. Záleží na lidech,jací jsou ( jak samotná holka,tak rodiče ) a jak se s nastalou situací vypořádají. Myslím,že se nedá říct,které rozhodnutí je vlastně dobře a které špatně.

Děvče je úplná nanynka,nechce říct,s kým si (pravděpodobně 1x) vrzla,možná to nebylo úplně dobrovolně...a místo aby ihned potom běžela do lékárny pro postinor,tak nejen sobě,ale i celé své rodině zadělá na problémy asi tak na 10 let minimálně! Mohla ještě stihnout miniinterrupci,po níž by se jí absolutně nemohlo nic stát,ale podle všeho byla děvenka zcela neinformovaná!!! Nyní si mají rodiče vše vyžrat? Já bych jí tedy řekla:ano,měj si dítě,ale nečekej od nás žádné oběti,prostě nic navíc,než jídlo a bydlení.I to je velká pomoc! Ale jinak žádné hlídání,kupování věciček,nic! Aby viděla,jaké to je,myslím,že ještě bude prosit a brečet,tlouct se do hlavy,jak byla hloupá,že neposlechla dobře míněné rady.Dítě je až moc živý tvor,žádná panenka na hraní,co když omrzí se mrskne do kouta,je to starost pro matku vlastně do smrti.A ten chudák(případně bídák),co jí to způsobil,by se měl najít,bude to asi nějaký člen toho spolku okolo koní,což by mohli rodiče zjistit dost snadno,neb to tam asi kdekdo ví-kromě nich.

Mě měla moje maminka taky v 17. Ale ona měla muže, co pracoval a vzal si ji za ženu.

kukurita: nic neukazuje z příběhu na to "udělala jsem si dítě a státe starej se". Ani já ne. Díky za vysvětlení, nejspíš na to přijdou, že nárok na nic nemají. Ale zjistit je to potřeba. Jsem rozhodně za to, aby se člověk postaral v první řadě sám o sebe. Jsou situace, kdy to ale potřeba je. (tuším, že od toho ty sociální dávky jsou) A často je čerpají takoví...no asi je sama znáte, když v tom děláte.
Tohle děvče potřebuje s rodiči (kteří navíc jsou nízkopříjmoví) nějak vyřešit tu svízelnou situaci, aby se dítě mohlo narodit, ona se o něj mohla starat a pak jít do práce.
Prostě hnát holku na potrat je to nejjednodušší řešení. Ale ta holka si to ponese sebou celý život i s případnými následky. A ti rodiče s ní. (což jim asi nedochází)

Je to komplikace, ale není to tragédie. Mohly nastat horší věci, třeba viz pár článků zpátky o dětech závislých a drogách.
Řešení je řada a žádné není úplně bezproblémové. Interrupce je jedním z nich, ale pro někoho je prostě nepřijatelná. Je tu i možnost adopce, opět pro někoho nepřijatelná. V obou případech se v budoucnu mohou dostavit výčitky, vždy se může stát, že toto těhotenství je první a poslední v životě její dcery (ať už z jakéhokoliv důvodu).
Paní se k tomu může postavit několika způsoby:
1. poskytnout maximální podporu, může i dítě adoptovat, může jít za dceru na mateřskou (finančně výhodnější, než když půjde dcera) a dceru maximálně podpořit v tom, aby si dokončila vzdělání
2. poskytnout nezbytně nutnou podporu (aspoň tolik, co poskytly matky dětem závislým na drogách, tedy jídlo a bydlení) a ať se dcera stará, když bude chtít, může si dokončit vzdělání, ale ať se přitom stará o dítě
3. říct dceři, ať se tedy stará o sebe sama, když je natolik hrdá, že nechce přiznat otce a tím se zříci peněz (které bude tahat z vlastních rodičů) a jednoduše ji "vyhodit z bytu". Tím ji možná donutí za otcem jít (nebo se zachovat podobně, jako tato: http://www.dama.cz/laska-a-vztahy/mila-54-zurim-syn-se-chce-ozenit-s-tehotnou-divkou-26997 ), každopádně tím také může o dceru přijít.Já (mít tu dceru) bych se asi zachoval někde mezi body 1 a 2, asi bych si říkal, že "mohly přijít horší věci".

Abych pravdu řekla, já jsem v mládí také zakopla. Také mi bylo 17 a já, jelikož jsem se to bála doma říct, neřekla jsem včas nic. Nikdo mě z domu nevyhodil (bylo to v 60tých letech), ale taky jsem se musela rozloučit s bezstarostným životem. Můj chlapec byl voják a měl ještě rok služby před sebou. Stýkali jsme se spolu, ale brali se až po narození dcerky, když měl po vojně a já už byla plnoletá. Studium jsem si dodělala o hodně později. Dokud byla dcerka malá, chodila jsem do práce a ji dávala do jeslí (jinak to nešlo, rodiče taky pracovali). Dodnes jsem ráda že jsem o svém těhotenství neřekla dřív, než mě někdo nutil jít na potrat,protože už mi nebylo dáno mít další dítě. Dneska už jsem prababička a jsem moc šťastná že svoji dceru mám. Mám i vnoučata a dneska již i jejich dětí a jsem opravdu moc ráda. Již jsem vdova a jen oni mi pomáhají moji samotu snášet mnohem lépe, než kdybych byla bezdětná.

pokud žije společně s rodiči, co maj nějakej normální plat, tak prostě žádné sociální dávky krom toho rodičáku nedostane

Mata69: a já jen vysvětluji, že na žádnou z těch možností s největší pravděpodobností nedosáhne. To vím neb se tím živím. A takové udělala sem si dítě a teď státe plať fakt miluju. Zrovna minulej týden sem tu měla jednu takovou a taky nic nedostane, protože žije s rodiči co vydělávaj

Pája1: některé matky se evidentně klidně srovnají s tím, že přinutí dceru na potrat a ta díky tomu už nebude moci mít nikdy děti. Asi jsou s tím v pohodě, protože ten spratek si měl prostě dát bacha a může si za to sama.

No, děvčata, některé jste tu opravdu velmi radikální. Neříkám, že rodič skáče radostí do stropu, když mu domů příjde dítko s tím, že je jaksi v jináči. Přijde mi ale hrozné chtít po holce potrat, i když se mu zuby nehty brání a nedat jí jinou možnost. A posílat jí do azyláku, nebo hledat si práci (těhotnou 17ti letou fakt všude okamžitě zaměstnají) - to je opravdová "podpora rodiny".
Měli by se všichni uklidnit, rozumně si o tom promluvit a probrat možnosti. Nejsem příznivec takových, co žijí ze sociálních dávek - ale tady myslím, to je ten případ, kdy to má na to sloužit - překlenutí období kdy prostě člověk nemá možnost se zajistit jinak. Takže probrat na co mohou dosáhnout, co mohou získat. Rozhodně vysvětlit dceři proč by otce uvést měla. A nastavit jasná pravidla - ano, pomůžeme ti - ale ty dostuduješ, zajistit individuální studijní plán (takových je spousta, co odmaturovaly s dítětem) a z dávek rozhodně budeš přispívat na domácnost.
A jakmile bude dítě umístitelné do školky (jeslí) nastoupit do práce. Žádné diskotéky, žádné takové, že se o dítě bude starat máma.
V příběhu mi nepřijde, že by se "chovala jak rozmazlenej spratek", cítím z toho jen jediné - vyšilující rodiče, neschopné se uklidnit a rozumně začít přemýšlet.
Jestli máte někdo žaludek na to, hnát dceru na potrat, do azyláku, hledat si práci (kterou najít nemůže) - tak je to čistě vaše věc a váš pohled na věc. Jen pochybuji jak by to té holce pomohlo.

Arlet, také souhlasím. Dost mne udivují komentáře typu vyběhla bych s ní,nepárala se, potrat, atd. Ví někdo jak probíhá potrat? To vám toho není líto? V sedmnácti to už jde, není jí patnáct, to by bylo horší. Potrat lidi berou, jak kdyby to bylo pouhý vyvolání menstruace. A že nechce říct otce, tak to je čistě její věc, má k tomu asi důvod. Tady už by se mělo soustředit na to, aby byla v klidu.

Petruna: lepší je holce narvat v 15ti pro jistotu antikoncepci že?

kukurita: píšu MOŽNOSTI - o tom jestli na to dosáhne nebo ne, nepíšu nic. S tím aby v tom figuroval i otec, souhlasím. Ať se jí to líbí nebo ne, jednou pochopí proč.

Arlet: Naprosto souhlasím. Nucením k potratu může maminka přijít i o dceru. Určitě bych zákazem nic neřešila. Nechala bych rozhodnutí na ní a pomohla bych jí jak to půjde. Školu si může dodělat později to není problém a naopak bude mít věší rozum.

Petruna: Jasně, holka dostane 7 tis mateřské, minimálně 4-5 vysolí rodičům na "byt a stravu" o tom bych taky nediskutovalla a za zbytek koupí plínky a oblečení holt bude shánět po sekáčích. Žádný rozmazlování, abych ji živila a mateřskou měla jako kapesný. Jestli chceš abychom ti pomohli (nechali tě tu bydlet a občas ti pohlídali) , domluv si ve škole jak dál, dodělej si při mateřské maturitu. Ale oni jí nabídli pouze jedinou variantu: potrat. Prostor pro diskuzi a varianty jak by se to dalo zvládnout tak nějak nevzniknul.

Jak lehké je šmahem soudit druhé...
I mě se "povedl" takový kousek...v sedmnácti ve druháku jsem též přišla domů s tím,že jsem těhotná a otce dítěte jsem nechtěla ani vidět...ani říct jeho jméno.Doma logicky poprask...maminka plakala,protože v roce 1980 být svobodnou matkou něco nemyslitelného,taťka jednal...ale na potrat bylo pozdě,což jsem věděla.Takže...rezolutní rozhodnutí rodičů...se vším ti pomůžeme,doděláš školu a nedej bože se o dítě nestarat!!!A jak řekli,tak bylo.Samozřejmě to nebyla procházka růžovou zahradou,svým rodičům jsem nesmírně vděčná a oplácím,mám naprosto úžasnou dceru.Za dva roky jsem se vdala,za další dva se narodil syn... a když mi bylo 29 tak mi řekli,že mám rakovinu...a v ten moment jsem si uvědomila jak jsem šťastná ,že ty děti mám...všechno jsme ustáli...děti jsou dospělé a my si s manželem(pořád s tím prvním a jediným) užíváme klídku a pohody...
Chtěla jsem jen říct z vlastní zkušenosti... všechno se dá zvládnout,když vás rodina podrží...když víte že vás mají rádi i s průšvihy... :-)

Petruna: souhlasím, taky bych se s děvenkou nemazala. Mohla by mluvit o štěstí, kdyby nedostala za dveře kufry s adresou nejbližšího azylového domu. Jestli chce být slečna předčasně dospělá a matka, tak ať se podle toho chová, a ne že to hodí na krk rodičům a myslí si, že se oni postarají o ni i o dítě, a ona jen bude vozit kočárek.

lebahu: no jako rict mi, že ji bude stacit, že ji budu zivit a bude u mě bydlet zadarmo, nezlobte se ale to je drzost. Rodiče sice nezareagovali správně podle příruček, ale naopak jako normální rodič, kterým záleží na dítěti. Chtěla bych vidět takové, kteří by blahem tleskali. Další co mě zaráží v dnešní době, kdy antikoncepce je věc veřejná, ze u tak vzorne holčičky k tomu doslo. A opravdu postavit se k tomu cekam dítě a starejte se, to opravdu nemluví o vyzralosti a připravenosti divenky na to byt matkou.

Mata69: sociální příplatek...to myslíte hmotnou nouzi? Za předpokladu, že její pouze vyučení rodiče mají každý plat okolo 10 000 je započitatelný příjem rodiny 9800 (příjem ze zaměstnání se započítává ze 70% a od toho se ještě 30% odečítá jako náklady na bydlení). Jejich životní minimum je 10540 (všech dohromady...budou posuzováni společně). Pokud bude mít holčina dietu v těhotenství a v mateřství, tak se životní minimum zvýší o tisícovku a nějaký ty drobný, ale ta se dá uplatnit pouze do prvního roku života dítěte a musí kojit! Když se k příjmu ze zaměstnání připočte ještě rodičovský příspěvek, který se započítává ze 100 (pouze se odečítá těch 30 na bydlení). tak jejich příjmy přesahují jejich životní minimum a slečna nic nedostane. A i kdyby její rodiče nakrásně pracovali třeba za minimální mzdu a nebo je vyhodili z práce a ona by tedy měla šanci na příjmy projít, tak stejně nic nedostane, dokud do toho všeho nezapojí otce dítěte. Předtím, než si jdete žádat o sociální příspěvek, máte povinnost, sami co nejvíce zvýšit své příjmy. To znamená, že matka MUSÍ uvést otce dítěte do rodného listu a žádat po něm alimenty. Třeba i soudně, jinak nemá nárok. To se netýká speciálních případů, kdy byla matka znásilněna nebo si dítě udělala bůhví s kým ( znám jednu takovou, co si ho udělala v hospodě a zná jenom křestní jméno otce dítěte) nebo pokud je otec nějakej nebezpečnej psychopat nebo něco takovýho, ale nemyslím, že to bude tenhle případ.
Na příspěvek na bydlení by měli možná jako rodina nárok, pokud mají tam, kde bydlí trvalý pobyt. Potom se to bude odvíjet od příjmů rodičů

Petruna: No... chování dívenky... v klidu a po pravdě rodičům sdělila, že je těhotná. Oni začali ječet a nutit ji k potratu. Pokud ona s tímto nesouhlasí, jak se jako měla chovat? "Ano maminko, sice se na to dítě moc těším a chci ho, ale když říkáš, tak ho zabiju, zametem to pod koberec a budu dál hodná a poslušná holčička aby nás lidi nepomluvili a vy dva s tatínkem se základním vzděláním jste mohli machrovat, jak se vám povedlo udržet mě na škole a dát mi školy..."??? No tak by asi nereagovala ani daleko starší ženská, kdyby ji rodiče cpaly do takto závažného kroku proti jejímu přesvědčení. A názory že by jela jak had, vyběhla bych s ní? Kam by jela? Vyhodit děcko z domu jenom proto, že je těhotná o dva o tři roky dřív než se "sluší"? Podle mě tragédie vypadá úplně jinak, nikdo neumírá, nikdo není nevyléčitelně nemocnej, nepadaj jim bomby na hlavu ani neklepe na dveře exekutor. Holt se jenom život bude ubírat krapet jinak, než si všichni plánovali (což se tak nějak v životě stává furt)

mambule: ja nerikam, ze bych nepomohla, ale ne za cenu toho, že dcerunka bude princezna a ja se strhnu. Pokud jsem pochopila, je to normální rodina, která nema na vyskakovani. Ja reaguji na chovani divenky. V takovém případě bych ji opravdu hnala svinskym krokem.

Slečna zřejmě potřebuje tuto tvrdou životní lekci. My, které děti máme, víme, co to obnáší. Nicméně bych svou dceru do potratu nikdy nenutila. Rozhodla se a rozhodnutí je potřeba respektovat. Spíš bych si s ní sedla a začala malovat budoucnost, respektive ať mi sdělí, jak si to představuje. Péči o mimi, školu, nákupy, koukla bych, na jaké dávky má nárok. Aby měla aspoň trochu představu, do čeho jde. A taky si myslím, že by otec dítěte o tom rozhodně měl vědět.

Petruna: Evidentně to máme každá jinak. Kdyby moje dcera otěhotněla v 17, taky bych neskakala radostí, ale každopádně bych jí pomohla že všech sil s péčí o dítě a s dokončením školy. Teď je dceři 20, stále studuje a platí totéž - s tím rozdílem, že nyní bych její těhotenství přivítala s nadšením. Jenom bych byla ráda, kdyby děťátko mělo i otce.

Zebruška: nezlobte se na mě, ale kdyby mi holka přišla domů těhotná v sedumnacti(coz v dnesni době nechapu), a postavila mě do situace tady jsem a ty se starej, do toho kdo je otec ti nic neni a dite chci a chci, tak bych s ni vybehla jak s horkym popelem. Rozmazleny spratek bez odpovědnosti. Pomoc můžu ale nemusim, devenka je ve věku kdy se ma stavět na vlastni nohy a rodiče se pomalu zajišťovat na stáří.

A je velký rozdíl, když má dítě dívka již dospělá, studentka VŠ, která eventuálně může i pracovat a dítě tedy uživit, než když ho má mít mládě, kterému je sedmnáct a nejspíš vůbec neví, s kým to má. Navíc se spoléhá na rodiče, a ještě si dovolí být na ně "ústnatá", že se jim to nelíbí. Nemyslím, že by si zasloužila respekt, jak tu některé píšou. Zasloužila by pětadvacet na holou.

Mata69: pokud by bydlela u rodičů, tak na nic takového nárok nemá. A upřímně řečeno, to je tak na pár facek, názor, že bude živit dítě ze sociálních dávek. Naprosto nezodpovědné a je zřejmé, že si to představuje jak Hurvínek válku.

Petruna: no to je teda nesmysl, co pisete. Samozřejmě že těhotná sedmnáctiletá holka nemůže najednou jít pracovat, ono by ji totiž nikde práci ani nedali. A i kdyby, tak kde? Holce ze skoly, bez vzdelani, na pár měsíců do porodu? No to možná tak někde ve fabrice na nejhorší místa, o který není zájem, někde tahat krabice do skladu, to by asi těhotná nemohla, že...

Souhlas, že by měla uvést otce. V tom bych na ni tlačila. Ale pokud ji rodiče přinutí k potratu, tak pravděpodobně navždycky ztratí její důvěru a možná i lásku. Škola se s dítětem dá dodělat, když jí trochu pomůžou. Moje maminka otěhotněla v druhým ročníku na medině, táta taky studoval. Oba školu zvládli dodělat, pomáhali jim mamcini rodiče. Sice taky nebyli nadšení, že dcera bude mít dítě na škole, ale chtěli jí dat šanci to vzdělání získat a pak mít lepší práci atd. A bracha se pak stal jejich naprosto nejmilejsim vnoucetem :-) mamka jim nikdy nepřestala být vděčná, že ji tak podrzeli, splacela jim to, jak mohla, až do jejich smrti.

Petruna: docela by mne zajímalo jak bys hledala těhotné holce brigádu nebo práci a pak holce s malým miminem. To bych fakt ráda věděla jak tohle zrealizovat.

kukurita: a co třeba sociální příplatek, příplatek na bydlení....

Docela mne znechucuje fakt,že budoucí babička?vůbec nebere ohled na názor své dcery a na její budoucí roli matky,která by po potratu nemusela přijít.Znám osobně dvě ženy,které po přerušení už neotěhotněly a k úplnosti rodiny volily adopci.Pokud by se moje dcera dostala do stejné situace a dítě si chtěla nechat,pomáhala bych jí ze všech sil a o potratu bych nemluvila.Moje sestra též otěhotněla v 17letech a s pomocí naší maminky školu dodělala a dnes je za to vděčná.

na jediné sociální dávky, na které by měla nárok, jsou rodičovský příspěvek a přídavek na dítě. Nic víc. Nechápu, jak z toho chce uživit dítě

U nas doma byla sexuální vychova shrnuta do jedné věty : jestli příjdeš do jineho stavu, koncis se skolou a jdeš makat. To samé jsem rekla svym dětem. Akorát jsem to u dcery doplnila o informaci, že dokud nebude výdělečně činná jsem ochotna ji platit antikoncepci. A nechala bych je nest odpovědnost. Pomoc můžu, ale ne blbce. Takže okamžitě stahnout ze skoly najít brigadu nebo praci a makat. A dneska je daleko jednodušší si dodělat vzdelani neż dřív. Jako nemůže devenka chtit po rodičích, aby ji vydrzovali na škole, vychovavali ji dite a zivili je.

Líbila se mi v článku tahle věta: "Nevěděla jsem, co řešit dřív. Jestli to, jak se jí to stalo..." protože mne hned napadlo jak blbá ta otázka je. Jakpak se jí to asi mohlo stát??? :-)))

lebahu: naprosto souhlasím.

Na střední škole v naší třídě byla první těhotná (před maturitou) největší šprtka. Ano, nemůžu se vžít ani do role rodičů,ani jejich dcery. Nicméně moje sestra se narodila za války. A nebyla pochopitelně jediná. Děti se rodí i tam, kde je život peklo. A když říkám peklo, tak tím opravdu peklo myslím. Druhá věc, která mě napadá - uvažují rodiče o tom, že by se třeba na vnouče těšili? Že by jednou vnouče chtěli mít? Ale je to věc jejich. Je těžké radit. Respektive, radit je velmi jednoduché, ale to se nám to kecá, když v té situaci nejsme, že.

Donutila bych ji k jedinému - přimět toho kluka, aby se zúčastnil péče o dítě. Finančně i svým časem. Ostatně, třeba mu to úplně proti srsti nebude.

V sedmnácti je zcela dospělá žena (fyzicky i psychicky) a přírodou plně po biologické stránce způsobilá přivést na svět dítě. (To že dnes tvrdíme ještě o třicetiletých, že jsou "děti" a hýčkáme si je jako mamánky doma je daleko větší zvrhlost "proti přírodě" než těhotná sedmnáctka).
Pravděpodobně si to představuje jak Hurvínek válku, že to bude brnkačka (ale to než si to opravdu vyzkouší si myslíme všechny bez ohledu na věk). Ale od toho má snad rodinu aby jí pomohla (pomohla ne suplovala roli matky a nechala se zotročit). Jediné co by si měla rozmyslet je uvedení otce, proč by z toho hoch měl vybruslit tak snadno? Pokud nebude o dítě mít zájem, jeho škoda, ale aspoň platit by měl. To nejsou totiž peníze "hrdé slečny", ale toho dítěte. To má na otce (nebo minimálně na jeho peníze) nárok.

Dítě si neudělala sama, je potřeba, aby i otec nesl svůj díl zodpovědnosti pokud si dítě ponechá. Reakci rodičů chápu, sama nevím, jak bych v této situaci reagovala já.

Riskujete, že vám to bude celý život vyčítat, že jste jí k potratu donutili. Lehké to nebude, to je jasné, ale ona vám tak nějak rychleji dospěje.
V době mých studií (80. léta) to nebylo nic neobvyklého. Zvládly to ty holky taky. ¨Buďte dceři oporou, pomozte jí zjistit co může mít za dávky, zajistit individuální studijní plán, zvládne to. S vámi ano. Bez vaší podpory to bude mít hodně těžké.

Nepište tady o vraždě, žádná vražda to není, je to zatím jen shluk čehosi. Vůbec se rodičům nedivím, ale taky nevím jak jí vysvětlit, že si neuvědomuje že nebude mít panenku, že to určitě sama nezvládne a my že jí nebudeme a nechceme pomáhat! Dětí bude mít ještě fůru (když bude chtít), ale až bude dospělý a zodpovědný člověk a také zabezpečená tak aby mohla svému dítěti dát vše co bude potřebovat!

Nenuťte ji, ublížíte jí tím na celý život. Když má pocit, že to dítě chce, měla by ho mít - i když je to během studií komplikované, určitě to zvládne. A uvědomte si, že to dítě, které počala, není jen nějaká věc, které se lze v klidu zbavit, je to živý člověk, který má stejnou hodnotu jako kterýkoliv už narozený člověk. Potrat je zlo. Dítě je jedna z nejkrásnějších věcí na světě a každé dítě by mělo mít možnost narodit se a být zahrnuto láskou.

Nechápu smysl tohohle článku. Porodnost je u nás nízká, je potřeba jí zvyšovat. Tahle dívka si zaslouží respekt a její rodiče nevím kam dali srdce. Nutit vlastní dceru zabít dítě, které navíc sama chce, to je naprostá hrůza. Znám holku co si udělala dítě na vejšce při studiu a zvládá obojí. Když se chce tak to jde :-) Na druhou stranu znám romskou dívku co má v 17 už 3 děti a všechny dala do Klokánku protože není schopná se o ně postarat ani když jí na to dá stát peníze .. ale to asi nebude tenhle případ ..

Nepoužila bych tak silné slovo, jako je vražda. V jiných situacích je interrupce přijatelným řešením. Jenže reakce dcery je jednoznačná a není možné ji k potratu nutit. Je mladá a určitě neví, co znamená vychovávat dítě bez otce, bude tedy na vás, abyste jí s manželem pomohli, jak jen to půjde. Gymnázium může dodělat v individuálním studijním plánu (nebo se o to aspoň pokusit). Když sama nezmění názor a vy se za ni nepostavíte, bude na světě zase o dvě nešťastné bytosti víc. Ve svém věku není schopná důsledky domyslet a samo narození děťátka ji pořádně vykolejí.

A co když půjde na potrat a potom nebude schopná další dítě mít. Je tu spoustu možností k pozdějším výčitkám. Zita měla dítě ve třiceti, já byla ve třiadvaceti v porodnici nejstarší. Zjistit na co má nárok, pokusit se jí vysvětlit, že dítě má právo na otce a stát při ní.

Je super, že ji nabádá k vraždě.. Je mi z toho na zblití. Každopádně je to jen a pouze její volba. To ona si značně zkomplikovala život, ona ponese následky v podobě starostí o dítě. Spíš by se měli rodiče semknout a zjistit, na co má dcera nárok, na co ne. Jak ji reálně budou schopni či ochotni pomoci, aby dodělala školu a tak podobně.