Známe se pár týdnů a já jsem těhotná. Co teď?

Nevím jak nahlížíte na "náhodný" sex vy všichni ostatní ... ale miminko je ještě to nejlepší, co si dotyčná mohla z onoho vztahu "odnést".
Co třeba HIV, syfilis a další nemoci?
Podle mě je vůbec to, že dáma svolila k nechráněnému pohlavnímu styku, krajně nezodpovědné ... nechci dělat puritánku a paní dokonalou, ale kdy se konečně lidé přestanou chovat jako v ZOO ... ? Spíše toto by měl být námět k zamyšlení. Závěrem mohu jen ještě jednou podotknout, že mimčo je ta nejhezčí věc, která mohla "hrdinku" příběhu v tomto případě potkat. Chtělo by se na to možná podívat z jiného úhlu - pozitivněji :-)
Každopádně přeji hodně štěstí ...

pokud tento příběh není fikce, zajímá mě, jak se ta dotyčná rozhodla.

Já bych to neviděla tak jednoznačně na jednu ani druhou stranu.
Jde o to zvážit tyto možnostiZvládnu dítě finančně zajistit sama?
Myslím si,(vědět to nemůžu)že zvládnu dát dítěti potřebnou péči a lásku?Pokud je aspoň jedno ne, tak do toho 100% nejít.
s partnerem to zkusit, pokud to nejde, nejde, nemyslím si by dítě který má jen mámu, která se mu opravdu věnuje nějak trpělo, že žije v neúplné rodině, samo... je skvělé, pokud otec funguje jako otec.Já to taky zvládla až na další pokus, a můj druhej manžel je skvělej otec, jak naší dceři z prvního manželství, tak našemu společnýmu synovi... již osm let, prostě jedním rozchodem nic nekončí!

Lépe je litovat toho, že dítě nemám, než litovat toho, že ho mám.
Už jen proto, že:
- v prvním případě je nešťastný pouze jeden člověk, nikoli dva (a více)
- v prvním případě existují různé alternativy, např. adopce - jistě, můžete namítnout, že když žena porodí dítě, bude se o něj zkoušet starat a za půl roku si uvědomí, že jí opravdu jenom obtěžuje a nic jí to nedává, tak ho taky může dát k adopci, ale to už zvládne jen málokdo, protože nátlak okolí je obrovský. Jen si představte, jak byste se samy tvářily, kdyby vám sousedka na zvídavý dotaz odpověděla, že to mimino už nemá, že ho odnesla do děcáku, protože se v ní žádný mateřský pud neprobudil.Pořídit si dítě je snadné, pokud nebazírujete na tom, aby bylo geneticky vaše + rasově nezávadné (což je 60 let po druhé světové válce více než trapné...), naopak zbavit se dítěte, které vás neuspokojuje, je výrazně složitější.
Myslím v reálu, teoreticky je samozřejmě snazší zříct se vlastního dítěte než adoptovat dítě cizí, ale jen naprosté minimum lidí je schopné takhle jednat a nebrat ohledy na to "co tomu řeknou lidi", prostě jen mávnout rukou a říct "no tak mě to mimino nebavilo, co je ti do toho, starej se o svý!".A osobně znám ženy, které tvrdí, že kdyby mohly vrátit čas, tak by vůbec neotěhotněly / šly na interrupci, protože jim dítě nic nedává.

Proč by tenhle příběh měla být fikce, mě osobně se něco podobného přihodilo. Měla jsem přítele 6 let, pak jsme se vzali a rok po svatbě se rozvedli. Prášky jsem s ním pak už ani nebrala, asi dva roky a neotěhotněla jsem. Za to po rozvodu jsem potkala svého nynějšího muže a ještě tentýž rok s ním otěhotněla, znali jsme se pár týdnů a museli se rozhodnout rychle, zda spolu chceme být. Na všem jsme se dohodli a jsme spolu víc jak 6 let a máme skoro 6ti-letého syna, teď se nám má narodit druhý syn. Nelituju toho a zastávám názor, že co se má stát to se stane a ta slečna, co se jí to děje, by si určitě měla dítko nechat, nikdy totiž nevíte, co se vám přihodí, může onemocnět, nebo už jí potom nepůjde mít dítě a bude se moc trápit. 28 let už je sakra dost. Mě bylo 25, když se mi to přihodilo a taky jsem z toho byla na větvi a necítila jsem mateřské pudy, ale to vše přišlo a jsem šťastná, moc šťastná.

"Chtěla jsem se stát matkou ještě nejméně za pět šest let. Jenže je tohle důvod k potratu? Kdyby se mi tohle stalo v sedmnácti letech, asi si to morálně zdůvodním, ale teď? Jen pro vlastní pohodlnost, že teď se mi to ještě nehodí?"Ano, tohle je důvod k potratu, a já osobně bych na něj šla bez váhání. Nechápu, co autorka řeší. Jsem těhotná, necítím radost "hurááá, budu máma!", no tak prostě jdu na gyndu a objednám se na interrupci.Nemorální by bylo dítě porodit jen proto, že "se to ode mě očekává".
Jen si to představte, že jste dítětem ženy, která vás přivedla na svět "protože jsem náhodou otěhotněla, a přišlo mi nemorální jít na potrat". To je teda fakt super důvod k tomu, aby člověk stvořil další lidskou bytost vybavenou city, která bude potřebovat milující mámu, a ne nějakou ženskou, která jí vyprdla na svět jen ze strachu před morálními výčitkami. Jaké výčitky? Z čeho? Z potratu? V roce 2011 výčitky z potratu? Odkud Šárka píše? Z Hodonína?

Klara700: Tak to byste ještě měla napsat, že když zmáčknete tlačítko vyhodnotit test, tak se Vám zobrazí políčko pro zadání mobilního telefonu - Cena SMS je: 99 CZK vč. DPH.!!!! A mimochodem . mě vyšlo, že jsem pozitivní - což nejsem .............. není to spolehlivé ani trochu, ale s manželem jsme se nasmáli.

Byla jsem s přítelem 9 let, pak jsme se rozešli v dobrém a dodnes se vídáme. Ke konci vztahu jsem se seznámila s Jardou přes net a byl to super kámoš, ale společný život jsem si nikdy neuměla představit. Prostě jen kamarád na pokec. Viděli jsme se celkem 10x za asi 10 měsíců a najednou byl jednou sex - hrůza a děs, byl strašne nezkušený, ........... nic horšího jsem nezažila, jenže jsem otěhotněla. A konec? No máme spolu krásnou už 4 letou Aničku a k ní i dva kluky Kubíka 3 roky a Honzíka 4 měsíce. Před 5 lety by mě nenapadlo, že se z nás stane tak harmonický pár.
Já bych si určitě dítě nechala, nikdy nevíš zda se tento zázrak bude opakovat, i když připouštím, že být sama na dítě je hodně náročné a nejen finančně.
Maxmiliana: Teda opravdu jste se načekali, tak si to užívejte, je to zázrak.Terina: U mě to vymyšlené není, tak proč by měl být tento příběh?

Je to těžká situace.Byla jsem vdaná a měla
jsem jednu dceru, manžel moc chtěl druhé dítě,já nemohla otěhotnět a když to přišlo, řekl že má jinou a také těhotnou.Sociální jistoty byly pro mne slabé a tak nechtíc jsem dala dítě pryč a rozvedla se. Dneska toho těžce lituji.Vdala jsem se po druhé ,otěhotněla po delší době. A po dvou letech onemocněla rakovinou a další dítě už jsem nemohla mít. Dneska toho moc lituji a kdyby šla dát době zpět ,dítě bych si ponechala.Je to boží dar a vždy se dá nějak protlouct.

Tady si můžete ověřit jestli máte těhotenské příznaky:
http://test-tehotenstvi.cz/?stranka=2
mě to uklidnilo, gynekolog se ptá na to samé

No, tohleto fikce může být, ovšem mě se stalo, že jsem otěhotněla přez antikoncepci - Diane 35, kterou jsem nikdy nevynechala!!Výsledek je dneska skoro 12.letý syn :)). Takže fikce, nefikce, tohleto se stává. Já otěhotněla po 4.letém vztahu a nakonec skončila se synem sama od 20.týdne těhu a jsem za to ráda ve finále :)) - mám jiného partnera - manžela a s ním ještě 6.letou dcerku. Není jednoduché být sama s děckem a pokud kdokoliv se na to necítí, tak ať to dítě raději nemá!! Není dobré být s někým jen kvuli děcku ani kvuli tomu, co by řeklo okolí!!Kdo neví, co je být sama s dítětem, nemůže vubec psát, co by kdyby!! Každý je v jiné finanční situaci, v jiných možnostech co se bydlení týká. Nejde napsat: já otěhotněla, byla jsem mladá ,ale jsme s manželem šťastni!! Proboha, být ve dvouch na děcko, nebo sama ženská je sakra rozdíl. Fakt vím o čem mluvím, zažila jsem to i to druhé. Takže této slečně bych radila: zvaž svou situaci, spočti si, jestli v situaci, kdy budeš s děckem sama to utáhneš finančně a i psychicky, jestli máš s děckem kde bydlet. Není to doba jednoduchá a pokud si myslíš, že to nezvládneš, dítě raději neměj :(.

no, radila bych dítě si nechat. Holka je už dost stará a kdyby se rozhodla pro dítě za pět let tak by se to nemohlo podařit. Vždyť může s partnerem žít na hromádce ale je pravda, že na dítě bude sama.A taky nebude první ani poslední. Jen mě trochu zarazilo byla rok sama a baštila antikoncepci? A partner si pro jistotu nevzal kondom? Vždyť se o tom museli bavit co-by kdyby.

Na pravidelné gynekologické prohlídce mi doktorka náhle řekla, že jsem gravidní. Opožděnou menstruaci jsem přičítala totálnímu stresu v práci, kam jsem čerstvě po škole zrovna nastoupila, těhotenský test mi vyšel negativní, proto jsem neměla tušení. Říkala jsem si, že je mnohem lepší varianta, když mi doktorka v 25 letech řekne, že jsem těhotná, než kdyby mi řekla, že nikdy mít dítě nemůžu. Byl to šok, trvalo mi docela dlouho, než jsem se s tím srovnala. Přiznávám, byli jsme na to dva, partner se k tomu postavil velmi dobře. Teď už synek chodí do školy... Potrat je vždy ztráta života a je to zásah do těla ženy. Věřím tomu, že co se má stát, to se stane, proto ani toto děťátko nemá být na světě náhodou, je jen na nás, jestli ho přijmeme. Žena si také musí dobře promyslet, zda se vyrovná i s variantou, že další dítě už mít třeba nebude. Musí to zvážit sama, je to těžká volba. Dítě je dar. Neznám nikoho, kdo se rozhodl pro dítě a litoval toho, zato znám hodně těch, které se rozhodly ho nepřijmout a mrzí je to celý život. Přeju hodně sil, ať už bude rozhodnutí jakékoliv.

já se znala s mužem 3 měsíce a otěhotněla jsem, přiznám že sem na potrat ani nepomyslela a to mi bylo pouze 19 let! Mám krásnou 5,5 roční dcerku, s manželem který má též úplně jiné názory žiji už skoro 7 let, je to někdy krize ale máme se rádi a jsme spolu, na potrat bych nešla, může se stát že pak už dítě prostě nepřijde...

Aha, tak to je mi lito. Nejsem zastancem potratu, ale v jeji situaci bych se opravdu nespolehala na otce ditete. Nevim co tim mysli ze muze pocitat s jeho pomoci, pokud to bude to "ze se na dite prijde jednou za tyden podivat a bude ji na nej platit", tak to sice pomoc je, ale i tak na nej bude SAMA.
Takze pokud se rozhodne dite si nechat, mela by tak byt vicemene rozhodnuta jako svobodna matka.

Fikce to bohužel není, příběh je reálný, autorka textu je blízká přítelkyně bezradné ženy z příběhu. Redakce.

Tak doufam ze je tohle fikce. Protoze jinak by muj nazor byl, at to zni jakkoliv krute, v jeji situaci, pokud to dite evidentne nechce, tak radeji jit na potrat.
Rodina z nich nikdy nebude, na 99% by zustala na dite, ktere vlastne nechce, sama. Spolehat se na to ze se v ni po porodu probudi materska laska je dost osemetne. Spis bude nestastna a to dite to bude citit.
Stat se matkou je pekny sok i pro zenu, ktera to dite chtela, ma k tomu partnera atd. v jeji situaci nevim nevim.
Je to hrozne nespravedlive, na jedne strane zeny ktere po miminku touzi a nic ... no a potom tohle.

Já bych si dítě nechala,je mi 35 a teprve před 4 lety se mi podařilo zázrakem otěhotnět a to žiju s manželem 14let.Nyní je svět krásnější a zářívější vše se točí kolem malého.

Velmi dobře napsaná fikce, ale nepochybně jsou i reálné dámy, které přesně tohle řeší. A musí si to vyřešit samy, lze jen dodat povzbudivý fakt - dítě vás šokuje tím, jak velkou lásku ve vás dovede probudit, i kdybyste si celých devět měsíců připadala spíš jako přefouknutý Hindenburg než milující matka se zázrakem stvoření pod srdcem. Život s dítětem je se životem před ním nesrovnatelný - většinou ale co do bohatství a hloubky, kterou přináší. A to jistě platí i pro svobodné matky. Ale určitě je nejdůležitější si to všechno co skutečně sama pro sebe vyjasnit a přijmout úplnou zodpovědnost, ne ji, byť podvědomě, házet na dítě.