"Dlouho jsem přemýšlela, jestli se dokážu se svým příběhem svěřit. Ale pak jsem si řekla, že se mi třeba trochu uleví a možná někomu pomůžu se s podobným problémem vypořádat lépe," napsala v úvodu svého dopisu Hanka. To, co si před pár lety prožila, je opravdu děsivé a nebýt dobré kamarádky, možná by tu už Hanka nebyla...
Bylo mi čerstvě 17 a užívala jsem si snad nejhezčí období. Před sebou jsem měla skoro dva měsíce sladkého nicnedělání. S kámoškou jsme měly velké plány. Doufala jsem také, že konečně potkám první opravdovou lásku... Netušila jsem ale, že tohle léto bude nakonec to nejšílenější a já z něho budu mít následky dodnes...
Osudová brigáda
Jednoho dne přišel otčím s tím, že bych neměla celé prázdniny jen proflákat. Nabídl mně i kamarádce brigádu v jeho firmě. Samozřejmě se nám moc nechtělo, ale slušný výdělek byl fakt lákavý. Doufaly jsme, že si ho pak během srpna náramně užijeme...
Na brigádu mimo jiné nastoupil i jeho dvacetiletý syn Roman. Párkrát jsme se už předtím viděli, ale vždy na mě působil jako strašný podivín. Moc toho nenamluvil. Vždy jsme prohodili jen pár zdvořilostních frází. Myslela jsem si, že tomu bude i na téhle brigádě.
Jenže jednou večer jsme v kancelářích zůstali jen my dva. Kámoška potřebovala odejít, a tak jsem se nabídla, že tentokrát to za ní vezmu a zbylou práci dodělám. Když jsem se pomalu chystala k odchodu, přišel ke mně Roman, zda bych mu s něčím nepomohla ve skladu. Trochu ve mně hrklo, ale on se na mě usmál tím nejsladším úsměvem, který jsem u něj za celou dobu viděla. Napadlo mě, že jsem se třeba vážně spletla. Co když to bude opravdu fajn kluk, jen se prostě potřebujeme víc poznat?
Jenže chvíli poté, co jsme vlezli do skladu, Roman neváhal a zamlkl za námi dveře. Projel mi mráz po zádech a začala jsem tušit, že je zle. Jeho milý úsměv byl dávno fuč a místo toho ke mně přistoupil muž s děsivým výrazem... Snažila jsme se pořád něco blekotat a doufala, že to celé je jen nějaká sranda. Ale bohužel nebyla...
Vyhrožoval mi smrtí a tak jsem ho uspokojila
Roman mě pevně sevřel a do ucha mi zašeptal: "Už dlouho mě provokuješ, a to se mi nelíbí. Teď buď hodná holka a dělej vše, co ti řeknu. Jestli cokoli cekneš, je s tebou konec. Jasný?!" Chvíli jsem se snažila bránit, ale proti jeho svalnaté postavě jsem neměla žádnou šanci... Pak už jsem se nezmohla vůbec na nic... A poslouchala jeho pokyny. Přikázal mi, abych se svlékla celá do naha a orálně ho uspokojila... Naštěstí to netrvalo dlouho. Poté mě jen odstrčil a odešel... Ještě dlouho jsem tam seděla, plakala a klepala se strachy, že se ještě vrátí...
Ráno, když jsem se probudila doma v posteli, doufala jsem, že to byl jen děsivý sen. Byla to ale bohužel krutá realita. Bylo mi šíleně zle a věděla jsem, že na brigádu mě už nikdo nedostane. Vymluvila jsme se tedy na nachlazení. Jenže po dvou dnech naléhání mé kamarádky i otčíma, jsem se musela přemoct a vrátit se na místo činu, jako by nic. Děsila jsme se okamžiku, až se s Romanem střetnu tváří v tvář... Choval se normálně a ještě se mnou mile komunikoval. Jak já ho nenáviděla! Tak moc se mi hnusil. Ale bylo mi jasné, že musím mlčet...
Kamarádka sice poznala, že nejsem vůbec ve své kůži, ale já se pořád na něco vymlouvala. Bohužel tímto zážitkem to neskončilo, ale vlastně začalo... Vždy, když byla příležitost, Roman šel kolem mě a nenápadně prohodil nějakou výhrůžku. Ještě dvakrát jsem s ním musela zůstat po pracovní době. A opět ve skladu plnit jeho přání. Například předvádět striptýz a různě ho uspokojit... Naštěstí po mně nikdy nechtěl sex. Byla jsem svým způsobem šťastná, ale i tak mi samozřejmě jeho obtěžování stačilo. Ještě několikrát jsem mu musela slíbit, že všechno zůstane naším velkým tajemstvím. Jinak bude hodně zlý...
Jen zpackané vztahy a velké deprese
Věřila jsem, že to on opravdu dokáže, a tak jsem prostě mlčela a trpěla dál. Roman nakonec odjel na dlouhou dobu do zahraničí a na naše noční akce nejspíš brzy zapomněl. Zato já se z toho ještě pořád nevzpamatovala. Dvakrát už jsem sice poznala skvělé kluky, kteří by za to opravdu stáli, ale nakonec jsem to musela sama ukončit. Jen mazlení s nimi pro mě bylo utrpením... Samotný sex jsem jen probrečela. I když oba nic netušili a byli trpěliví, já utekla a raději byla sama...
Děsivé okamžiky se mi neustále vracely a já nedokázala normálně fungovat. Náš vztah s otčímem se také hodně zhoršil. I když ani on netušil, co vše mi jeho syn provedl, já ho podvědomě také obviňovala. Věděla jsem, že kdybych se svěřila jemu nebo mámě, nikdo z nich by mi nevěřil. Jediná kamarádka mi stále nabízela pomoc, ale já zarytě odmítala. Přitom jsem tolik toužila se jí se vším svěřit... Pořád jsem ale nad sebou slyšela ten jeho strašně zlý hlas, který mě varoval... Bála jsme se, že se Roman může kdykoli objevit a opravdu mi moc ublížit.
Moje deprese mě nakonec dovedly k nejhoršímu. Jednoho dne jsem se rozhodla otrávit práškama a konečně se zbavit všeho trápení. Nebýt kamarádky, která mě našla včas, už bych tu asi nebyla... Zachránila mi život a jsem jí moc vděčná. Dodnes docházím k psychiatrovi a doufám, že se z toho jednou dostanu. Nepřestávám věřit, že dokážu zas žít normální život se vším všudy... Moc bych si přála se jednou milovat bez slz a velké bolesti...
Hanka, 25 let