Zuzaně se stalo to, co by nečekala ani v nejdivočejších snech – zamilovala se do o osmnáct let staršího muže, který je navíc otcem její nejlepší kamarádky. Jak s ním může mít šťastný vztah a zároveň nikomu neublížit?
S tátou mojí nejlepší kamarádky Kamily jsem si vždycky bezvadně rozuměla. Už jako dítě. Kamilu měli její rodiče velmi brzy a neplánovaně, a tak nás s jejím otcem dělilo pouhých osmnáct let. Zatímco doma jsem měla pocit, že mi nikdo nerozumí, u Kamči to bylo vždycky super a svěřovala jsem se daleko víc jejím rodičům než vlastní mámě. Je také docela možné, že mi její táta Roman nahrazoval částečně mého vlastního, který mě a mámu opustil, když mi bylo asi sedm let.
Roky plynuly a já jsem si přátelství s Kamčou stále udržovala. Její rodina mě s sebou brala na dovolené, na hory, Roman mě učil lyžovat i bruslit. Byla s ním vždycky sranda a vymýšlel nám neustále nějaké skopičiny, takže jsme se s ním nikdy nenudily. Zbožňovala jsem ho a respektovala zároveň. Nejradši bych s ním trávila i Vánoce, ale to jsem vlastní mámě nedokázala udělat. I když už jsme byly s Kamilou dospělé a vracely jsme se domů ze školy jen na víkendy, vždy jsem se těšila víc k nim než k nám domů.
Kamila byla první z nás dvou, která se vdala, ale naše přátelství to nijak nenarušilo. Se svatbou jsem ji následovala o dva roky později. Bydlely jsme s našimi manžely ve stejné ulici, takže jsme si vypomáhaly s hlídáním i se vším, co bylo potřeba. Osud se však ke mně zachoval velmi krutě. Když bylo mému synovi patnáct let, manžel měl těžkou autonehodu, kterou bohužel nepřežil. Bylo to nejhorší období mého života. Manžela jsem velmi milovala a nedokázala jsem si představit, jak bez něj všechno zvládnu.
Trvalo to několik let, než jsem se z jeho smrti vzpamatovala. Nikdy nezapomenu na to nekonečno proplakaných nocí, na to zoufalství a beznaděj, na svíravý pocit v krku a žaludku, kterého jsem se dlouho nedokázala zbavit. Naštěstí mi velmi pomohl můj syn, ze kterého se přes noc stal muž. Ale největší oporu jsem tehdy našla právě v Romanovi. Hned po smrti manžela mi pomohl zařídit pohřeb, řešil se mnou právnické věci, pozůstalost, byl po ruce, kdykoliv jsem potřebovala opravit něco v domácnosti, a v neposlední řadě mi vždy poskytnul rameno, když jsem se potřebovala vyplakat.
V té době, kdy jsem prožívala tuto těžkou ztrátu, jsem Romana vůbec nevnímala jako potencionálního partnera a ani mě nenapadlo, že by mezi námi mohly být milostné city. Ale když jsem se po dlouhé době otřepala a začala zase normálně žít, uvědomila jsem si, že ho už dávno neberu jako náhradního tátu. Byli jsme čím dál víc v kontaktu, až to prostě jednoho dne prasklo a my jsme skončili v posteli. Přiznal se mi, že to cítí stejně, ale snažil se to potlačit stejně jako já. Jenže co dál?
Roman stále žil s Kamily maminkou, kterou jsem také zbožňovala a nedokázala jsem si představit, že bych jim rozbořila vztah. A pak tu byla samotná Kamila – vůbec jsem si nedokázala představit, jak by přijala fakt, že její nejlepší kamarádka má poměr s jejím tátou. Prostě bezvýchodná situace. Jediné, k čemu jsme s Romanem došli, byla dohoda, že náš vztah musí zůstat utajen, protože nechce nikomu ublížit. Také jsem si říkala, že jde možná o poblouznění, které časem přejde, ale není to tak. Natajno spolu chodíme už přes tři roky, toužíme být spolu doopravdy, ale zdá se, že naše situace nemá řešení.