Zuzana a její manžel se po dlouho trvající krizi rozhodli zachránit své manželství. Na manželské terapii se ale stalo něco, s čím ani jeden nepočítali. Zuzana teď neví, jestli chce vůbec ve vztahu s manželem zůstat ...
S manželem jsme spolu dlouhých dvacet tři let. Dokud byly doma děti, manželství nám jakž takž klapalo, asi také proto, že jsme se kvůli potomkům nesoustředili tak moc jeden na druhého. Samozřejmě nějaké neshody a krize byly, ale divnější by zřejmě bylo, kdyby se během tak dlouhého vztahu vůbec nic takového nestalo. Nešlo ale o žádné dramatické rozchody nebo tak podobně, prostě jsme se občas pohádali a život šel dál.
Opravdová krize ale nastala, když naše dvě děti odešly z domova. Syn se zřejmě vzhlédl v nás a velmi brzy založil rodinu. S manželkou už si žijí svůj život, mají miminko a jsou spokojení. Samozřejmě nás často navštěvují, ale není to ono. Dcera zase odešla na vysokou školu na druhý konec republiky, takže ji také nevidíme moc často. Někteří rodiče bývají šťastní, když jim děti vylétnou z rodného hnízda, a říkají, že si konečně zase začali užívat život. Některé páry dokonce prý zažívají novou vášeň a lásku jako zamlada. Nám se bohužel nic takového nepoštěstilo.
Jakmile jsme s manželem doma osaměli, najednou jsme zjišťovali, že si nemáme co říct. Nedokázali jsme najít společné zájmy, nebavil nás spolu sex, byli jsme podráždění a hádali jsme se čím dál víc. Stále víc a víc jsme vyhledávali společnost jiných lidí, často odděleně, abychom se nějak zabavili. K ničemu dobrému to nevedlo, právě naopak. Manžel si brzy našel milenku, a když jsem na to já přišla, naschvál jsem mu to oplatila. I když jsme si každý dělali, co jsme chtěli, šťastní jsme nebyli ani jeden. A tak jsme si jednoho večera spolu sedli a rozumně si promluvili. Výsledkem bylo, že jsme se domluvili, že vyzkoušíme manželskou poradnu.
Byla jsem ráda, že je manžel vstřícný k řešení našich problémů touto cestou, protože jsem si neuměla představit, že by se nám to nějak podařilo slepit bez pomoci. Náš terapeut byl starý moudrý pán a pod jeho dohledem jsme brzy začali dělat pokroky a náš vztah se pomaličku zlepšoval. Jenže pak náš terapeut odešel do důchodu a my dostali nového. A bylo zle. Nový doktor byl přibližně ve věku mého manžela, byl šarmantní, elegantní, sexy, krásně voněl, nosil drahé obleky a měl neuvěřitelně vzrušující hlas. Byla jsem z něj poblázněná od začátku, ale doufala jsem, že to přejde a já se budu moc soustředit na záchranu našeho manželství. Bohužel ale moje touha nepolevovala a já nevěděla, jak se z toho kruhu vymotat. Nemohla jsem přece říct manželovi, se kterým se snažím zachránit manželství, že jsem se zamilovala do terapeuta!
A tak jsem dál tiše trpěla a na práci na našem vztahu jsem úplně ztratila chuť. Nakonec se náš terapeut rozhodl, že povede sezení s každým zvlášť. Konečně jsem měla příležitost být s ním sama! Po několika sezeních jsem mu přiznala, co cítím, jenže jsem si moc nepomohla. Terapeut se všemu bránil zuby nehty z profesionálních důvodů. Až při náhodném setkání mimo ordinaci přiznal, že i já mu jsem víc než sympatická a že bude lepší spolupráci ukončit. Opět jsme dostali jiného terapeuta a já se trápila, protože jsem moji lásku už nemohla vídat. Jestli jsem si myslela, že s námi ukončil spolupráci proto, aby si se mnou mohl něco začít, pěkně jsem se spletla. Zůstal se svojí rodinou a mě naprosto přešla chuť bojovat za záchranu manželství…
