Seznámení i osudové vztahy mohou začínat různě. Začátek vztahu Davida a Zuzky je poněkud netypický, místy dokonce dramatický. I tak na vše Zuzka ráda vzpomíná.
Pokazilo se, co mohlo a celé dobrodružství se změnilo v drama
Davidovi rodiče dodnes neví, jaké byly okolnosti našeho seznámení. Ne snad kvůli mé zlomené stehenní kosti, ale kvůli dalším okolnostem, které naše seznámení provázely. Je to už tři roky, co jsem Davida viděla poprvé, a mimochodem, šíleně se mi líbil, ale také mě strašně naštval. Vlastně poprvé jsme se setkali ještě o něco dříve, ale tehdy jsem řešila úplně jiné věci, než jeho přitažlivý obličej, postavu, hlas…prostě všechno.
Bylo pondělí a já jela jako obvykle brzy ráno do práce na kole. David v tu dobu odjížděl od kamaráda, kde přespal, aby jeho sedmnáctiletá sestra měla prázdný byt. Rodiče tehdy odjeli na několik dní na Slovensko k příbuzným. Davidova sestra v té době prožívala svou první bouřlivou lásku, mimochodem s Davidovým kamarádem z práce. Ten Davida přemluvil, aby „vyklidil pole“ a milenci tak měli na celou noc, celý byt pro sebe. To se samozřejmě rodiče nesměli dovědět, spoléhali na staršího Davida, že se o sestru postará. Postaral. Ale o dost jinak, než si představovali. Nesměli se ale také dozvědět, že si David, který měl čerstvě řidičský průkaz, půjčil jejich nové terénní auto. Jenže jako naschvál se pokazilo, co mohlo a celé dobrodružství se změnilo v drama.
Jak se vyvíjel Zuzky příběh dál, se dozvíte v následujících kapitolách... Pokud jste netrpěliví a chcete znát rychle konec, můžete část příběhu přeskočit. Z boxíku zvolte rovnou pátou kapitolu a prostřední část textu se vám vůbec nezobrazí. Jestliže si chcete příběh přečíst celý, postupujte po kapitolách tak, jak za sebou následují.
Pokračování 2 / 4
Probrala jsem se, až když mě nakládali do sanitky
Myslím, že chyba byla tehdy na obou stranách. Já se řítila vilovou čtvrtí po chodníku na kole a kvůli zpoždění jsem nedávala pozor na cestu. Přemýšlela jsem, co řeknu šéfové. Také jsem asi podvědomě spoléhala na to, že v tak brzkou hodinu nebývá v těchto místech ani živáček. Bohužel David právě v tu dobu couval od domu na silnici, prý nijak rychle, údajně se i koukal, ale jednoduše si mě v novém a velkém autě nevšiml. Lehce o mě zavadil a já spadla, naneštěstí tak nešikovně, že jsem si naštípla o ostrý obrubník stehenní kost a ještě jsem se bouchla do hlavy a na malou chvilku upadla do bezvědomí, po kterém jsem si nic nepamatovala.
Probrala jsem se, až když mě nakládali do sanitky. Všemu asistoval Davidův kamarád, který nehodu viděl z okna a zavolal záchranku. Na Davida nic neřekl. Nechtěl kamaráda „potopit“ a tvrdil, že mě uviděl, až když vyšel z domu kvůli psovi. Samozřejmě se zajímal, jak na tom sem a kam mě vezou. Shodou náhod jsem na místě zapomněla batoh, a tak mi jej Davidův kamarád večer dovezl do nemocnice a zároveň „vysondoval“, jak to se mnou vypadá (také mi u nich schoval kolo). Dozvěděl se, že mám naštípnutou stehenní kost a lehký otřes mozku, nicméně není jasné, jak ke zranění došlo. Prý si nic nepamatuji. Asi za pět dní jsem měla další pánskou návštěvu…
Pokračování 3 / 4
Přešlapoval rozpačitě ve dveřích a pokoušel se něco vykoktat
Vše si pamatuji jako dnes; byla jsem na pokoji sama, bylo léto a mě šíleně štvalo, že zatímco jsou všichni někde u vody, já trčím v posteli, nohu mám od kotníku po kyčel v sádře a ještě dlouho ji tak mít budu. Strašně jsem se nudila, noha už mě bolela míň, odtrnulo mi, a v nemocnici byla příšerná nuda. Ze znuděného poklimbávání mě probralo klepání na dveře: „Jó, dále!“ zahučela jsem a ve dveřích se objevil krááásný kluk s obrovskou kyticí růží. Přešlapoval rozpačitě ve dveřích a pokoušel se něco vykoktat. „No, evidentně se neznáme, budete na špatné adrese. I když by mi nevadilo si s někým popovídat.“ vhrkla moje nevymáchaná pusa. Sympaťák se nesměle zazubil, nápadně zrudnul, zavřel za sebou dveře a uvedl věci na pravou míru…
Strašně mě tenkrát prosil, ať nikomu nic neříkám, že by měl šílený průšvih. A nejen on, ale i jeho sestra, její přítel a Davidův kamarád, u něhož spal. Určitě by prý dostal minimálně podmínku a rodiče by jeho i sestru zabili. Nejdřív jsem myslela, že si snad dělá legraci a měla chuť mu tu krásnou kytku nacpat opačným koncem kamsi, ale pak mi ho začalo být jednoduše líto (a také byl fakt roztomilý). Kluk to byl jak hora, ale kukadla měl jako štěňátko, kterému právě vynadali za další loužičku. Popravně, ten kluk se mi moc líbil a vůbec se mi nechtělo ho jen tak pustit domů.
Koneckonců i on se tvářil, že se mu domů příliš nechce. Propovídali jsme celé odpoledne. Večer mi David napsal několik zpráv, děkoval, cukroval a ptal se, jestli může přijít znovu. „No, i kdyby to bylo jen kvůli tomu, abych to na něj nepráskla, tak mi to za to zpříjemnění pobytu v nemocnici stojí,“ řekla jsem si. A v podobném duchu mu i odepsala.
Pokračování 4 / 4
Oba nás poněkud zaskočila otázka i pronikavě pichlavý pohled jeho maminky
Víc a víc se ukazovalo, že David svůj zájem myslel doopravdy. Docházel za mnou nejen do nemocnice, ale později i domů. Začali jsme spolu chodit, nebo spíš pajdat. Kolem našeho „pajdání“ se vytvořil jakýsi zvláštní spolek spiklenců, který tvořila Davidova sestra, její přítel a pak také kamarád, u kterého David osudnou noc přespal. Ten začal shodou okolností chodit s mojí dobrou kamarádkou. Občas si děláme legraci, že jsou naše vztahy propletené jako v jihoamerické telenovele a jsou tajemné jako zednářská lóže.
Dnes je to přesně měsíc, co mě David požádal o ruku. Pochopitelně jsem kývla, zlomil mi, pacholek, nejen nohu, ale v dobrém slova smyslu i srdce. Brát se budeme v létě. Když jsem byla na večeři u Davidových rodičů, oba nás poněkud zaskočila otázka i pronikavě pichlavý pohled jeho maminky: „A odkud se vy dva vlastně znáte?“. Tehdy už jsem měla na jazyku dle mého vtipné vyprávění, ale David mně pod stolem stiskl ruku a vše zahrál do autu. Jsem opravdu zvědavá, jestli se rodiče někdy dovědí pravdu.