Zuzka je s manželem 25 let, oba jsou ve středním věku, oba aktivní – nicméně je oblast, ve které je Zuzky manžel pasivní více, než by jeho věku slušelo a než by se Zuzce líbilo.
Že by mu místo kýly odoperovali něco jiného?
Ne, že bych potřebovala sex každý den, dokonce ho nepotřebuji ani každý týden, ale na sex jsem ještě rozhodně nezanevřela. Bohužel se u nás doma vše seběhlo tak, že nedávno uplynuly už neuvěřitelné tři roky od chvíle, kdy jsme s manželem naposledy souložili.
Pamatuji si to přesně; dva dny nato totiž manžel nastupoval do nemocnice, kde ho čekala operace na kýly. Šli jsme na večeři, dali si dobré víno a prožili moc příjemný večer. Jenže od té doby žijeme jako bratr se sestrou. Jako by mu neodoperovali kýlu, ale úplně něco jiného.
Nicméně jsem nedávno zjistila, že manžel na sex v žádném případě nezanevřel, naopak má vcelku pestrý sexuální život – ovšem pouze ve virtuálním světě, avšak s jistým přesahem do reálného světa, jestli mi rozumíte…
Vymlouval se na zdraví, ale údajně je v naprostém pořádku!
Samozřejmě jsem několik týdnů, ba dokonce měsíců empaticky chápala, že se manželovi musí zhojit dlouhý řez po operaci pupeční kýly, a může tedy mít v jistých delikátních chvílích pocit nepříjemného napětí, které mu dle jeho slov brání, aby si sex užil. Nicméně po čtyřech měsících vlídného chápání jsem začala být poněkud nervózní, zda se manželovi v břiše nevytvořily nějaké srůsty nebo se nějak nepohnula voperovaná síťka.
Manžela jsem proto přemluvila, aby naše problémy konzultoval s praktickým lékařem. Ten muže odeslal na nějaká vyšetření, která ale potvrdila, že je v naprostém pořádku. Lékař jen doporučil, aby muž zhubnul, protože po operaci postupně přibral skoro dvacet kilo, a také řekl, že se nemáme bát, že se vše poddá. Nepoddalo! Manžel nehubne ani nesouloží. Údajně má stále bolesti. (Jen podotýkám, že sice píši poněkud ostřeji, ale reálně ostrá nejsem! Dobře vím, že by to manžela spíše odradilo.)
Já se snažím, ztrapňuji, a on jen lže
Asi si tedy dovedete představit, jak strašně se mě dotklo, když jsem nedávno zjistila, že si manžel v době, kdy bývám na nočních, užívá u porna! Podrobnosti se nesluší psát, ale užíval si velmi často a u videí s velmi barvitým obsahem. Naštěstí nešlo o žádné bizarnosti typu zvířata, násilí či třicet trpaslíků a jedna Sněhurka, ale i tak jsem se divila, u čeho manžel tráví „hezké chvilky“.
Vlastně jsem byla nejen naštvaná, ale cítila jsem se i podvedená, ponížená a připadala jsem si hloupě. Tolik jsem se snažila mít pochopení, pokoušela jsem se ho něžně a ohleduplně svádět, pídila se po tom, jak bych náš milostný život znovu rafinovaně nastartovala, a on jen seděl jako pecka, koukal na cizí otvory a dělal si dobře! Navíc mi bez uzardění lhal, že má problémy s erekcí!
Došly mi nápady, mám chuť být zlá
Vím, že vztah je o komunikaci, není mi patnáct, a tak jsem se několikrát pokoušela s mužem o všem v klidu komunikovat. Nabídla jsem mu (pochopitelně s maličkou nadějí, že se to pak nějak „zvrtne“), že můžeme koukat spolu, že mu mohu různě vyjít vstříc, ale manžel se vždy urazil. Prý nechápu, že ho může jizva při pohybu stále bolet a cítil by se trapně, kdyby selhal – jednou mluví o erekci, podruhé o bolestech – jako bychom spolu byli rok a ne přes dvacet let!
Nejsem naivní. Aktuálně mi už došly nápady, co s manželovou pasivitou provést. Je závislý na pornu? Už ho vůbec nevzrušuji? Hraje roli, že je autoerotika méně namáhavá? Nebo všechno dohromady? Mám chuť si demonstrativně najít milence nebo vyhodit počítač z okna.