„Všichni řeší tělo, já řeším duši!“ říká Jitka o přelomovém období, kterým aktuálně prochází. Jitka dokonce odmítla i substituční hormonální „léčbu“, fyzické problémy ji naštěstí příliš netrápí…
Odmítla i substituční „léčbu“
Už tři čtvrtě roku nemenstruuji a gynekolog mi potvrdil, že už menstruovat nebudu. Občas se proto cítím, jako bych byla na začátku konce, a to nemám takřka žádné problémy, které jsou s menstruací tak často spojované! Odmítla jsem i substituční hormonální „léčbu“, kterou můj gynekolog ordinuje jako na běžícím pásu. Potud je vše „OK“.
Ale nikdy bych si nemyslela, že mi bude chybět něco, z čeho jsem dříve bývala otrávená. Že se mi dokonce bude stýskat i po oné charakteristické tupé bolesti podbřišku a v kříži, která u mě předznamenávala příchod menstruace. Samozřejmě jsem věděla, že „TO“ jednou přijde, ale i tak mě definitivní konec zvláštním způsobem zaskočil. Najednou už nejsem divák, ale účastník! Účastník konce ženství. Vím, že to tak ve skutečnosti není, jen mi tato myšlenka nepříjemně často zabloudí do hlavy.
Všichni řeší tělo, já řeším i duši
O něco zkušenější dámy v mém okolí mě uklidňují, že jde pouze o přechodný stav duše, který podporují hormonální změny v mém těle. Objektivně samozřejmě vím, že nejsem míň ženou, že jde o úplně přirozený běh věcí, bohužel to nějak neumím dostat z mozku do srdce. A také nemám ve svém okolí žádnou spřízněnou duši, která by ztrátu menstruace prožívala tak emocionálně silně jako já. Všichni se zabývají výhradně tělem – časopisy, gynekolog a vlastně i manžel (ten se mě zcela vážně zeptal, jak to bude se sexem), já řeším duši, řeším mé ženství. Je možné, že to opravdu žádná žena neřeší, že žádné menstruace nechybí? Že jsou všechny vlastně rády, že už „TO“ nemají?
Až po čtyřicítce začal stát sex opravdu za to
Přirozeně, že se na sebe snažím jít „od lesa“ a rafinovaně si opakuji pozitiva: že si při sexu už nemusíme dávat pozor, nemusím si kupovat hygienické potřeby a v létě se mi už nestane, abych smutně posedávala u rybníku ve stínu, místo abych plavala v přírodní vodě, což miluji. Co bych za tyto benefity před deseti lety dala!
Když to takto vypisuji, vlastně se cítím docela hloupě. Jenže poslední roky jsem se ponořila o něco více do sebe a začala žít duchovněji (nebo jak to říct), což do mého života přineslo mnoho změn ve vnímání sebe sama.
Jedna z nich je i zvláštní náklonnost k mé menstruaci, k mému cyklu, který jsem dlouhé roky vzhledem k antikoncepci naprosto nevnímala. Zní to hloupě, ale až po čtyřicítce jsem pochopila, jak slastný je sex a orgasmus v období ovulace, kterou jsem antikoncepcí vypnula. Tehdy jsem si začala mnohem více vážit svého těla a svého ženství.
Manžel a změny v intimním životě
A jelikož mám již přes deset let velmi vnímavého a všímavého muže (což mě stálo jeden rozvod a spousty nervů), všiml si i on oné příjemné změny, která po vysazení antikoncepce nastala. Možná i proto se nyní zajímal o to, jak bude vypadat náš intimní život po ukončení menstruace, kdy jsem byla mým gynekologem oficiálně prohlášena za ženu v přechodu.
Asi čeká, že se ze mě stane nerudná kynoucí „babča“ se zpoceným čelem, neustále mokrým trikem a suchou vagínou. Ostatně se na tomto obrazu žen v klimakteriu bohužel podílejí i některá média. A tak bych vás, milé dámy čtoucí Dámu, ráda požádala o vaše zkušenosti se ztrátou menstruace.
