Je mi 42 a taky jsem zůstala zírat, když jsem začala mít pocit, že mám PMS denně. Pak najednou to zmizelo a místo toho se objevila šílená únava. Pak pocení samovolné. Prvotní šok jsem zpracovala, je to půl roku. Naučila jsem se žít od sprchy ke sprše, zobu byliny, na psychiku a návaly Bachovky, snažím se víc hýbat (pokud je mi aspoň trochu ucházejícně).Co tedy nedávám je stres, někdy to jde, ale jindy mi stačí jen vidět, že mi ujíždí autobus a kousek popoběhnu a úplně se roztřesu a tričko mám durch, i když vím, že za 10 minut jede další autobus. Prostě to běží automaticky.Ale to se dá zvládnout, aspoň vím co to je. Začalo to tím, že v zimě jsem já, velký spáč, začala najednou mizerně spát a ne občas, ale denně, najednou střih. Pak se sem tam objevily úzkosti, přestože nebyl žádný stres. Do toho mi začaly ještě víc padat vlasy. Nejdřív jsem to přičítala štítné žláze, ale po dvou měsících mi bylo jasné, že se příznaky silně zhoršují ihned po ovulaci (těch asi 5--7 dní po ní je nářez), zatom PMS skoro zmizela. Menstruace je slabší, ale únava po ní větší.Bolívá mě žaludek bez důvodu, totéž hlava a to i když dobře jím a hodně spím a piju.Teď už aspoň vím k čemu to patří a jsem připravená. Musela jsem se smát, když jsem balila letos na dovolenou. Nejdřív jsem zabalila gely na mytí, pak 3 ručníky, milion triček a 2 deodoranty a všechno co užívám :-) Zatím jsem šťastná, že cyklus se od zimy zase zpravidelnil a ustoupily úzkosti. Ale musím říct, že jsou dny kdy mám plné ruce práce sama se sebou. Když se do toho pak přidá třeba vyvádějící manžel, tak na to nemám kapacitu, leckdy musím prostě říct že mi není dobře a jdu pryč, protože stres hodně zhoršuje návaly a k tomu se pak přidávajít třeba i nevolnosti a pocity závratě.No zatím nemám moc čas poddávat se nějakým depkám. Je mi teprve 42, babičce je 98. Takže to je má motivace o sebe pečovat. Premenopauza po 40 není už předčasná a může trvat 5-10 let. To mi nějak moje druhá babička zapomněla říct, když mi říkala, že měla menopauzu v 50 :-) Nebo prostě moc tyhle projevy neměla a všechno zjistila až těsně před menopauzou jako takovou. Ono to nepříjemné období je premenopauza. Na menopauzu se docela těším - až se to celé zklidní a nebude menstruace, tak snad budu sice starší, ale nebudou takové výkyvy....
S pechodem se budeme jednou potykat bohuzel všechny.. Nekdy to jde ale i prirodni cestou a zkusit se vsem tem neprijemnostem okolo vyhybat.
@kikousek: Co za prirodni cestu doporucujete prosim?
123
Asi nejsem ten správný odborník na to, abych mluvila o pocitech žen v klimakteriu, když je mi teprve 37...... :D :D Omlouvám se ,ale tomu jsem se musela začít smát :DMilé dámy je tady jedno tabu o kterém se nikde nemluví :( ,kdyby se to stalo pouze mě,tak mlčím.Moje babička šla do přechodu v 55 letech maminka v 50 letech i když se říká,že se dožíváme déle,tak to nikde nevidím moje prarodiče se dožili déle,než mí rodiče :( ,když šla má kamarádka do přechodu ve 40 nechtěla jsem tomu věřit a nejhorší bylo,když po 40 přišel přechod i u mě :(.Byl to šok,tak brzy jsem to opravdu nečekala,jedině co mi gyn. řekla že mi dá hormony,ty jsem nechtěla a nechtěla jsem se s tím smířit,ale po 8 letech jsem si zvykla,jen mi je trapně a ani manžel do dnešního dne neví,že jsem v přechodu :(.Nejhorší na tom je,že kolegyně dcera,které je 35let je v přechodu lítala po mudr. a nic jste zdravá jen v přechodu a není to jediný případ,teď kolegyně 43,45,41let i mé spolužačky :(. Mé dceři,které je 25 let a studuje jsem doporučila,aby nečekala a měla dítě co nejdříve,nevím co se děje,jaké sajrajty do nás cpou a nikde se o tom ani nemluví,že dnešní ženy jdou do přechodu kolem 40let a někdy i dříve .Co já bych doporučila kamarádce,která šla do přechodu v 50,že moooc gratuluji a jak to dokázala být tak dlouho plodnou ženou :D. Nikdy jsem nebrala antikoncepci,tak nevím ,kde je chyba a slečny doporučuji na nic nečekat a mít dítě co nejdříve,protože nevím proč a asi nám to nikdo neřekne a nikde se o tom nemluví ,aby asi nebyla panika ženám začíná přechod kolem 40 let :(
To je těžké, přechod prožíváme každá trochu jinak a za jiných podmínek. Někdo nemá skoro žádné problémy a někdo skončí s invalidním důchodem. Z vlastní zkušenosti bych chtěla varovat před dlouhodobým užíváním HST. Bylo mi 46 let a měla jsem zrovna nového přítele, když začaly návaly, nálady... bála jsem se, že ho ztratím a začala brát hormony. Je fakt, že mě to po nich přešlo a protože jsem se cítila fajn a paní doktorka mi je bez problémů psala stále, brala jsem je 11 let. Nikdo mi neřekl, že takhle dlouho je fakt brát nesmím a zvlášť po 55. roce. No, skončilo to rakovinou prsu a přechod jsem stejně nepřeskočila, jak jsem si myslela, mám ho teď a nemoc k tomu. Takže radši cvičit, chodit, mít radost ze života, škoda, že jsem se to nenaučila už tenkrát.
Kamarádka je v přechodu, no. Změny nálad apod. k tomu patří, u někoho je průběh horší, u někoho lepší. Jako kdyby se o tom nikde nepsalo, nemluvilo atd.Takže to s ní prostě milá zlatá prostě vydrž. Za nějakých 10 let budeš ráda, když to tvoje znovu vyrovnaná pohodová kamarádka vydrží pro změnu zase s tebou.
No, nedá mi to nezareagovat... Taky jsem zrovna v přechodu - a mám podobné pocity, jako paní z příběhu. Jen se snažím tomu tak nepropadat, i když je to někdy dost těžké. Je mi teprve 46 a ještě tak před rokem a půl jsme se s přítelem - po mnoha pokusech a mnoha letech pokusů - snažili o umělé oplodnění, bohužel neúspěšně. O to hůř teď nástup přechodu nesu, je to definitivní konec nadějím na miminko. Navíc si myslím, že ve 46 je to poměrně brzy. No, možná tomu "pomohly" ty obří dávky hormonů, co jsem kvůli IVF do sebe ládovala... V přechodu "lítám" už několik měsíců a můžu říct, že je to hrozné! Druhá puberta, a ještě horší. Změny nálad jak na houpačce, každý druhý večer (nesmyslné) slzy do polštáře, návaly horka a šíleného pocení i několikrát za hodinu. No a noci, o tom raději ani nemluvit - tak 3x - 4x za noc se probudím úplně splavená neskutečným horkem, totálně propocená. A abych se náhodou nenudila, tak tyto návaly horka střídá nebo předchází pocit šílené zimy, který provází ledovaté ruce i nohy a pocit, že snad každou chvíli zmrznu. (Nekrvácení, to už je opravdu jen bonus.) Nějaké hormony by možná pomohly, ale zatím se jim snažím vyhýbat v naději, že se to snad trochu ustálí samo. Pojídám jen přírodní Minapent - trochu pomáhá, ale je slaboučký. No, takže tak fyzicky. To všechno ale na celém tom zas... klimakteriu není to nejhorší. Nejhorší je, že si člověk musí v hlavě srovnat přesně to, o čem se píše v tom příběhu - ženská už prostě není, co bývala. Ani co do krásy, ani co do plodnosti, postava i obličej se mění, přístup k sexu rovněž... Můžu (s hrdostí) říct, že ještě vloni v létě na mě na ulici uznale pískali nějací puboši. Ne, že bych o ně stála, ale přesně toto jsou ty okamžiky, kdy člověku - tedy zralé ženské v přechodu - vystřelí sebevědomí až do oblak. No a tak dělám všechno pro to, abych směle mohla (přechod nepřechod) i příští léto klidně natáhnout třeba mini, nebo něco podobného, a opět se dočkala "uznalých ovací"... :) Zkrátka - chce to sebrat sílu, nepoddávat se stárnutí, cvičit, sportovat, snažit se - i přes blbé nálady a čtyři propocené trika denně - být stále milá, přitažlivá, upravená a pozitivně naladěná. Rozhodně nesouhlasím s tím, že by žena měla - jen proto, že už jednou měsíčně nekrvácí - všechno vzdát, rezignovat a začít se chovat jako stará bába, jak popisuje Truda. No co to je za kecy, že v 50 ženská nepotřebuje být krásná??? Žena musí být svým způsobem krásná a upravená třeba i v 70 a později, no ne? Už jenom kvůli sobě a svému dobrému pocitu! Navíc ženské, které to vzdají, se pak strašně diví, když jim jejich chlapi utíkají jinam (chtěla jsem říct k mladším, ale oni většinou utíkají spíš do hospody, na ryby a tak podobně - což vyjde skoro nastejno...) - a to asi žádná z nás nechce, že? Chceme mít harmonické příjemné vztahy, nebo třeba klidně žití sólo, ale milence, kdy si vzpomeneme... No já myslím, že to jde a že věk a přechod na tom nemusí vůbec nic změnit. Záleží jenom na tom, co z nás vyzařuje. Takže holky přechodničky: Ani přes to naše "klimakterické utrpení" žádné splíny (ty si nechte, až vás nikdo neuvidí), zdravé jídlo, ať moc nepřibíráme, hodně pohybu, úsměv na rty, pozitivní přístup, hajdy na kosmetiku - a rozhodně nic nevzdávat! :)
@Julien: no s vyschlou pochvou a bolestí při styku a nulovým libidem si těch milenců moc neužiješ
Přidat práce,ať nemyslí na kraviny a více hodit zadkem ,sportovat,cvičit,nesedět nebrečet.Dělat něco,co nikdy nezkusila.
Hormonální nerovnováha, no. Měla by si dojít k lékaři, protože jinak jí může být zle psychicky i fyzicky ještě dlouho a úplně zbytečně. Dá se to řešit. Stejně jako když s některými ženami každý měsíc mlátí premenstruační syndrom, a ony s tím nic nedělají, radši trpí a s nimi i široké okolí, které musí snášet jejich nálady. Osobně k tomu mohu podotknout, že já se těším, neb ušetřím za hygienické pomůcky :-) Padesátka už mi minula, a nemohu si stěžovat. Práce mám víc než stíhám, kromě toho mám spoustu nesplněných přání a cílů, které hodlám ještě stihnout, chlapů mám kolik chci a kdy chci, jsem naprosto zdravá a fit, a jestli jako bonus nebudu mít menzes, no tak hurá, to je důvod otevřít šampus. Už aby to bylo :-)
@Elynor: To máte asi v životě štěstí, někdo to tak nemá a někdo ty hormony nesmí brát.A, že by některé ženy stály o více chlapů to teda nevím, protože jestliže to střídáte jak ponožky,tak je jenom otázka času,kdy se něco objeví.
Ja se ji trochu zastanu, ze teda ty priznaky jsou odporny, hlavne ty navaly, diky nim jsem v noci nespala, ja velky spac, pres den je to taky pekne hnusny, bez varovani se clovek zpoti jako vepr nekolikrat. Resila jsem to prirodnima alternativama, ale ty moc ucinne nebyly, takze tri roky zobu hormony, na ktere nedam dopustit. Ze uz nemam menses mi teda nevadilo ani v nejmensim, zajem o klonovani me presel okamzite po druhe pijavici, vic klonu jsem nechtela. Jo pribrala jsem, markantne behem roku, vydesilo me to. Ted uz vaha stoji a doufam, ze nahoru nepujde. Pocity vuci chlapum? To je tak uvolnujici, nemit to nutkani porad s kazdym flirtovat a mit potrebu se libit, ted uz jsou me kvality hodnoceny tim, co mam v hlave, ne libivou skorapkou :D
Já tady tyhle řeči vůbec nechápu. No co menzes skončila život de dál. Vůbec sem si nepřipadala stará, ba naopak jsem se ještě více ze života radovala. Přechod jsem měla v 55ti a už mi táhne na sedmdesát. Možná by přítelkyně potřebovala nějaké větší starosti, aby nemyslela na blbosti.
V padesáti už nepotřebuje být krásná - svého samce na rozmnožování už ulovila a využila, mládě má. Teď už bude lovit jen mladší konkurence. Padesátiletá žena by měla mít starost především o to, aby zůstala zdravá - pro sebe i své blízké. A hezká může být - přiměřeně věku. Pokud ji tak moc mrzí, že už odkvétá, přála bych jí brigádu na onkologii nebo v nějakém rehabilitačním ústavu. Před lety mě práce pravidelně vedla do rehabilitačního ústavu v Hrabyni k paní, které zbyla ze všech končetin funkční jen jedna ruka, manžel neměl nohu.... Když jsem odjížděla, byl svět pro mě nádherný - tělo mi komplet fungovalo, mohla jsem řídit auto a jet, kam se mi zachtělo, a vůbec mi nevadilo neplodné břicho, chybějící manžel a poloprázdná peněženka. Uběhla řada let, je mi 49, děti ani manžela nemám a jediný chlap, který má o mě pravidelně zájem, je soused, jehož děti hlídávám, když jdou rodiče zkoušet s orchestrem. Letos zase prošvihnu všechny nejlepší místní plesy - jen pochválím krásné mladé sousedce nové šaty a hezké líčení, a pak si vyslechnu, kdo kašle, komu sirup a komu tabletky, koho dát vyčurat a komu nechat svítit lampičku. Přechodem přece život nekončí - prababička se dožila 92, a že to bylo hooooodně let po klimakteriu! Slušný kus života na dost zajímavé práce i zábavy.
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.