Opět vyrážíme na pravidelnou cestu do dob minulých. Dnes jsme hledali ideální ženu století šestnáctého. Renesanční ideál neměl příliš daleko našemu. Jak byste na tom byla vy v době Michelangela?
Pro bližší představu, mluvíme-li o 16. století, mluvíme o době velkých zeměpisných objevů. Touha po dobrodružství a objevování světa nedávala spát mnohým odvážlivcům. Pokračují četné poznávací cesty Evropanů do „Nového světa“. Španělé dobývají prostory Jižní a Střední Ameriky. Dochází také ke kolonizačním procesům, hlavně pak na území Indie.
Evropské země jsou zmítány válkami o území, boji o moc a postavení nejsilnějších velmocí. V neposlední řadě se v průběhu celého šestnáctého století vedou náboženské války. Vzniká mnoho nových protestantských a reformních hnutí, které se katolická církev snaží vymýtit.
V umění dochází naopak k neuvěřitelnému rozkvětu. Je to století velikánu, kteří se navždy zapsali do dějin lidstva. Od panovníků jako Karel V., Filip II a Alžběta I, přes malíře a sochaře, jako Leonardo da Vinci, Michelangelo, Tizian, Caravaggio, až po spisovatele a básníky - Francois Rabelais, Miguel de Cervantes, William Shakespeare. Z Itálie konečně i do celé Evropy přichází vznešená renesance.
Představa o dokonalé ženě se samozřejmě lišila v závislosti na zemi, ale všeobecný tón zadávali umělci, především malíři a básníci. V době vrcholné renesance, která připadla právě na století šestnácté, se dává přednost dámám s pevnější stavbou těla se zdravě zakulacenými ženskými křivkami – rozkošná šíje, kulatá ramena a viditelné boky.
Do módy přichází jedinečná zlato-měděná barva vlasů, kterou obzvlášť milovali v Benátkách, a která následně dostala pojmenování „Tiziánová barva“. Vlasy byly v tomto období tím nejdůležitějším prvkem ženské krásy. Dlouhé, lehce vlnité s hustými prameny v medových a zlatých tónech byly tím největším bohatstvím.
Přednost se dávala dámám s narůžovělou barvou pleti, protože to byl příznak zdravého krevního oběhu. Ramena by měla být široká a žádné vystupující klíční kosti. Nohy pak dlouhé, štíhlé a mírně osvalené.
Móda se nepatrně odlišovala podle zemí. Francie tehdy ještě nestála v úplném popředí všech módních novinek. Velkým vzorem se proto stal oděv španělského dvora. Jedna z nejbohatších velmocí těch dob si mohla dovolit bohaté zdobení, ale zároveň byla dost upjatá a svázaná vírou.
Anglie se ve Španělsku částečně zhlédla, ale upravila si módu podle sebe. Hlavní prvky oděvů zůstávaly stejné – velmi tuhé korzety s kosticemi nebo kovovými deskami, které měly zabránit růstu prsou, objemné krinolíny s kovovými obručemi. Hojné zdobení drahokamy a perlami, nabírané objemné rukávy, široké vrstvené límce z krajky. V Anglii pak dávali přednost pestřejším barvám a hlubším dekoltům, podle rób královny Alžběty.
Dáma.cz je na facebooku. Přidejte se k nám!