Kůže je největším orgánem lidského těla. Váží včetně podkoží 15 - 20 kg a má plochu 1,5 – 2 m2 . Nejpovrchnější část se nazývá epidermis - pokožka, pod ní je uložena škára a nejhlouběji najdeme různě silnou tukovou vrstvu, která se označuje jako podkoží. Nejtenčí pokožka je na očním
víčku - 0,1 mm a nejtlustší na ploskách nohou 0,4 mm.
Kůže je důležitým orgánem našeho těla: je ochrannou bariérou proti pronikání mikroorganismů a proti ztrátám tekutin - vysychání, současně je však propustná natolik, aby odpařováním tekutin (pocením) a prokrvením mohla regulovat tělesnou teplotu. Je dále orgánem senzorickým, jímž vnímáme dotyky, pocity tepla, chladu a bolesti.
Kůže je mnohem více než pouhý povrch těla. Mezi její základní funkce patří:
Ochrana: Kůže chrání tělo před horkem, chladem, bakteriemi, ztrátou tekutin a před škodlivými vlivy okolního prostředí.
Hydratace: Kůže zadržuje vlhkost a tak zůstává hladká, pružná a vláčná.
Dýchání: Do určité míry může kůže "dýchat" - přijímat kyslík a vylučovat nežádoucí plyny.
Vylučování: Kůže může vylučovat soli a odpadní látky rozpuštěné ve vodě ve formě potu.
Sekrece: Kůže tvoří maz, který ji činí hladkou a pružnou. Maz též pomáhá vytvořit kyselý plášť
na povrchu kůže, který chrání před bakteriemi.
Regulace teploty: Kůže hraje hlavní roli při kontrole a regulování teploty těla. Například
za extrémního horka kůže vylučuje pot a organismus ochlazuje. Teplota těla je regulována díky vylučování potu a rozšiřování a stahování krevních cév v kůži.
Vstřebávání: Kůže dokáže propouštět látky, které jí budou prospěšné nebo je momentálně potřebuje. Tato schopnost dovoluje nanášet určité léčivé látky přímo zevně na kůži a tudíž není potřeba injekční aplikace.
Citlivost: Pod zevním povrchem kůže jsou mnohá nervová zakončení, která nás informují o teplu, chladu, tlaku a bolesti. Informace jsou bleskurychle přenášeny do mozku.
Uchovávání kyselého kožního pláště: Další způsob, jak kůže sama sebe ochraňuje. Kyselý kožní plášť pomáhá bojovat s bakteriální infekcí, poněvadž bakteriím se na kyselém povrchu nedaří.
Psychosociální funkce: Vzhled jedince podmiňuje mimo jiné aktuální stav kůže, její fyziologické změny ve smyslu stárnutí nebo patologické kožní projevy. Kůže se takto účastní nonverbální komunikace a je důležitým faktorem ovlivňujícím chování i postavení jedince ve společnosti, protože jeho vzhled může vést k pocitům méněcennosti, souvisí s profesním a společenským úspěchem, včetně úspěchu v navazování sexuálních vztahů.
Stárnutí organismu je na kůži dobře patrné. Nejprve se okolo 25. roku zpomalí regenerační procesy
a po 45. roce se kůže začne ztenčovat, což je částečně způsobeno hormonálními změnami. Kůže se stává křehčí, zranitelnější (např. k odřeninám) a citlivější k dráždidlům a alergenům, snáze se poruší a pomaleji se hojí. Ztrácí svou elasticitu, pevnost a napětí, objevují se vrásky, a to nejdříve tam, kde je kůže jemná, zejména kolem očí. Ubývá i podkožní tuk, kůže je volnější, tvoří se podbradky a laloky. Snižuje se množství krevních cév, kůže je hůře vyživována a vytrácí se její mladistvá zářivost a barva. Tukové žlázky snižují svoji aktivitu, kůže je sušší, citlivější k zevním dráždidlům, případně se objevují drobné prasklinky. Tyto prasklinky se mohou stát vstupní branou pro infekci, častým příznakem této infekce může být i svědění.
Tento stav je ještě zhoršován používáním nevhodných a nekvalitních mýdel, která jsou svoji povahou zásaditá, časté horké koupele a dření kůže hrubými, drsnými houbami. Množství a intenzita změn závisí na genetických předpokladech, na způsobu života a tento přirozený proces stárnutí je urychlen působením vlivů zevního prostředí. Nejdříve patrné je proto stárnutí kůže na obličeji, krku a hřbetech rukou. Proces stárnutí kůže také zřetelně urychluje nadměrné a přehnané slunění, extrémní působení horka nebo chladu, nevhodná výživa a kouření.
Pokud není kůži věnována správná péče, ztrácí pružnost, vysušuje se, často je drsná a olupuje se. Naše pokožka má mechanismus, jak udržet vlhkost a pružnost. Na jejím povrchu se vytváří takzvaný hydrolipidní film, jehož součástí je kožní maz, pot a zrohovatělé částečky, a ten zabraňuje nadměrnému vysušování kůže. Jestliže je však tento film například častým sluněním nebo mytím poškozen, nastanou problémy. Suchá kůže je obecně drsná a má sklon ke vzniku malých trhlinek. Je nerovnoměrně prokrvená a proto místy zarudlá a jinde zase bledá, někdy dochází i k nerovnoměrné pigmentaci. Typické pro suchou kůži je téměř neustálé nebo dlouhotrvající svědění.
Tělo má svůj vlastní, velice dobře vypracovaný systém, který zajišťuje dostatek vlhkosti, tuku
a faktorů dodávajících vlhkost. V současných kulturních a hygienických podmínkách však není možné spoléhat pouze na samočisticí schopnost kůže, neboť na osobní hygienu jsou kladeny podstatně vyšší nároky. Je nutné si však uvědomit, že koupáním či sprchováním smýváme z kůže ochranný film, proto je nutné doplňovat jej vhodným způsobem zpět. K obnově ochranného kožního pláště je třeba zvolit vhodné mycí prostředky a dále pak kosmetiku, která kůži hydratuje a promastí.
Při každodenním sprchování či koupeli úplně stačí používat mýdlo jen tam, kde se kůže nejvíce potí (podpaží, intimní místa, nohy). Ideální je zvolit mýdla s krémem, která dodávají kůži potřebnou vláčnost.
Režim vody v kůži nepříznivě ovlivňuje řada dalších vlivů, ke kterým patří pobyt ve větrném či chladném prostředí, přemíra slunečního záření nebo stárnutí kůže. Proto je nutné používat tělová mléka a krémy, které dodají kůži potřebnou vlhkost. V zimním období jsou nejvíce zatěžovány nekryté části kůže (hřbety rukou a obličej) díky častému střídání teplot při přechodu mezi venkovním a vnitřním prostředím. Proto je nutné kůži v těchto partiích více a častěji promašťovat výživnými krémy.
Prof. MUDr. Petr Arenberger, DrSc.
Přednosta Dermatovenerologické kliniky 3. LF UK a FNKV