Stejně jako se sluneční žár dostává na vrchol své moci, stupňuje se i panika. Upisujeme se posilovnám a celé dny zobeme mandle, abychom vzali večer ledničku útokem a šli spát s chutí prohry v puse. To vše za účelem získat „tělo jako dělo“, které se na nás usmívá z obálky módního časopisu. Nebo se směje nám?
Jestli nám ty časopisy nedělají tak trochu medvědí službu. Vystřídáteli médium a podíváte se na pár dílů seriálu Girls, stanete se svědky velmi reálně vykresleného života mladé Newyorčanky, která se takovým dělem rozhodně pyšnit nemůže. Trápí ji to však? Ta otázka není na pořadu dne. Ztvárněná Lenou Dunham, spisovatelkou, tvůrkyní seriálu a moderní feministkou, hlavní hrdinka Hannah se bikin ani nahoty nebojí.
Vzpomínám si na dobu, kdy byl seriál právě vytažený z trouby. Šokovalo mě, kolik žen z mého okolí se na něj odmítalo dívat právě kvůli tomu, jak Lena vyhlíží nahá. „Kdyby měla aspoň hezký tělo, ale takhle...“ kroutila hlavou jedna z mých kamarádek a já měl pocit, jako by házela klacky pod nohy sama sobě. Lena není morbidně obézní ani není ošklivá. Faktem je, že ženy obdobných proporcí potkáváme na ulici dnes a denně.
Problematice postavy je v Lenině knize „Holka a ne ledajaká“ věnována hned celá sekce. „V televizi se svlékám. Hodně,“ přiznává v jedné z kapitol a podivuje se nad tím, kolik lidí se jí ptá, jak dokáže být tak statečná a odhalit své tělo na obrazovce. „Ve skutečnosti se ptají, jak to, že odhaluji své nedokonalé tělo, protože pochybuju, že by Blake Lively byla vystavena podobnému vyšetřování.“ Její odpověď je prostá a trefná: „Není odvážné dělat něco, co vás neděsí.“
JAKO VOLEBNÍ PRÁVO
„Bikiny jsou tou nejdůležitější věcí od atomové bomby,“ nechala se slyšet legendární redaktorka módy Diana Vreeland. Proč se v nich tedy spousta žen bombově necítí? Bikiny jsou jednoznačně nejděsivější součástí šatníku proto, že jsou v drtivé většině případů nejvíce odhalujícím oblečením, v němž se kdy žena na veřejnosti ukáže. Zatímco objemným topem nebo chytře střiženou sukní se dá opticky kouzlit se siluetou, dvoudílné plavky neprominou nic.
Fyzický ideál krásy servírovaný médii má tu potíž, že je často nereálný. Jistě, zdravým jídelníčkem a pohybem můžete změnit sem tam něco, shodit pár kilogramů, posílit svaly a mít hezčí pokožku, ale ve výsledku to vždy budete vy. Časopis vám paušálně poradí, kdo dělá co, aby vypadal, jak vypadá, ale člověk se nesmí divit, jestli bude výsledkem jeho snažení jen čirá frustrace. Ostatně, pokud je někdo kůň, asi z něj nikdy nebude zebra.
Mnozí označují body image za nemoc moderní doby a není divu. Dříve by se žena neodvážila ukázat ani kotník. Návrat do minulosti nicméně není řešením, navíc někde jdou bikiny spíš proti proudu času – v 70. a 80. letech minulého století bylo úplně v pořádku se na evropsky smýšlející istanbulské pláži koupat v dvoudílných plavkách.
Když už je řeč o Turecku – věděli jste, že turecké ženy mohly volit dříve než třeba Francouzky? Proč to píšu, bikiny jsou tak trochu jako volební právo. Tak dlouho za ně ženy bojovaly a na některých místech bojují, že by byla škoda, kdyby ty, které ho mají, volit nešly. Tím spíš ve stínu toho, že třeba v Londýně už v Marks & Spencer seženete i burkiny – plavky odhalující jen obličej, proti čemuž se letos ostře ohradila například Francie. Laurence Rossignol, francouzská ministryně pro ženská práva, značku označila za nezodpovědnou a ženy, které tento krok schvalují, přirovnala k černochům podporujícím otroctví. „Jde tady o společenskou kontrolu nad ženským tělem,“ řekla v rozhovoru pro rádio RMC.
TO VY JSTE IDEÁL
Jeden z důvodů, proč se ženy nehrnou do bikin, je i ten, že se v nich cítí jako sexuální objekt. Tento fakt podpořila studie Princetonské univerzity, podle níž se v heterosexuálním mužském mozku ve chvíli, kdy spatří ženu v bikinách, dá do chodu ta část, která je věnována nástrojům. Žena je tím degradována na úroveň třeba takového šroubováku. Ještě horší je, když se jako objekt vnímá žena sama. Psycholožky Barbara Fredrickson z Univerzity Severní Karolína a Tomi-Ann Roberts z Coloradské univerzity tvrdí, že média ženy tlačí k tomu, aby věnovaly více pozornosti svému zevnějšku. Kvůli tomu o sobě přemýšlejí ve třetí osobě, tedy jako o objektu. Z jejich výzkumu vyplývá, že tato objektivizace snížila jejich mentální výkon na všech frontách.
Rozhodl jsem se zapátrat na vlastní pěst a zjistit, jak je to se sebevědomím. Ve svém okolí jsem vyzpovídal ženy od 27 do 56 let, různých životních stylů i národností. Až na kamarádku, které připadají jednodílné plavky cool, a jinou, v jejímž rozhodovacím procesu mohl sehrát roli íránský původ, mají teoreticky všechny raději bikiny.
Praxe už vázne: „Miláčku, dokážeš si mě představit v bikinách?“ ptala se mě jedna z nich, paradoxně redaktorka módního časopisu. Přikývl jsem. „Gratuluju k bujné fantazii.“
TĚLO V HLAVĚ
„Před létem zájem žen stoupá. Fitka se plní a zelenina mizí z regálů,“ potvrzuje Radek Pajič, osobní trenér a výživový poradce ze studia Bomton Power Concept. „I když blížící se plavková sezona funguje jako motivace, je třeba vytrvat u sportu, který ženu baví a nedělá ho z donucení, jinak bude výsledek stejný jako s nárazovou dietou – jednoduše selžete.“
Že nejde ani tak o tělo, ale o to, co se děje v hlavě, potvrzuje i Helena Konarovská z Le Chaton. „Ženy si myslí, že nemají dokonalé tělíčko a všichni se na ně budou dívat. Když půjde po pláži žena s větším zadečkem a bude sebevědomá, nikdo si toho nevšimne,“ tvrdí. Podle Konarovské jde o komplex, který mohla stvořit třeba máma, která dceři neříkala, že je krásná, ale třeba ať si nebere šortky, protože jí nesluší. „Z toho pak plyne přístup ženy k sobě. Je jedno, že jí pak její muž bude opakovat, že krásná je, protože ona mu nebude věřit.“
Je nějaký věk, po kterém by žena do bikin už jít neměla, ptám se ještě. Nebo je to jedno? „Některé vypadají v sedmdesáti lépe než dvacítky,“ tvrdí Helena Konarovská. „Žena musí sama odhadnout, v čem se cítí dobře. Nemá cenu se hodit do písku a dělat, že tu nejsem.“
V KŮŽI
Jak jsem se tak jednoho rána v posilovně díval na všechny ty ženy běžící na páse, přemýšlel jsem, kolik z nich tam potkám i po létě. A došla mi jedna věc. I když se pohybem nedá nic pokazit, tajemství úspěchu při nošení bikin možná spočívá v něčem jiném. Ve změně cíle. Nesnažte se cítit dobře v bikinách, zkuste zapomenout, že je vůbec máte na sobě. Důležité je cítit se dobře ve své kůži, ať už je, jaká chce. To je totiž skutečně bomba.
Martin Váša/MOJE PSYCHOLOGIE